K §§ 17, 19 a 20 uh. min. nař. č. 4790/1917. Podmínky předpisu úrazových pojistných příspěvků z moci úřední. Řízení.
Výměrem ze dne 6. listopadu 1925 předepsala Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě stěžující si firmě, která nepředložila výkaz vyplacené a započítatelné mzdy v jejím podniku „výroba pražců v Heřmanovicích“, do nebezpečenské třídy a procenta pravoplatně již zařáděném, z moci úřední podle §u 19 nařízení býv. uherského min. č. 4790 z r. 1917 za léta 1921 a 1922 pojistné v úhrnné výši 17158 Kč 90 h s příslušnými úroky z prodlení.
Odvolání z výměru toho stěžovatelkou podanému župní úřad v Košicích nevyhověl a v odpor vzatý výměr potvrdil v podstatě z těchto důvodů: „Jde o předpis z moci úřední. Oprávněnost jeho zakládá se na ustanovení § 43 zák. čl. XIX z r. 1907, ve znění § 19 min. nařízení č. 4790/1917, a § 10 vládního nařízení ze dne 14. července 1922; č. 199 Sb. z. a n. Stěžovatelka nevyhověla totiž zákonné povinnosti a nepředložila včas výkaz o započítatelných mzdách, ač byla k tomu několikráte vyzvána. Byla proto Zemská úřadovna oprávněna zjistiti mzdový základ na podkladě nemocenských příspěvků, příslušnou nemocenskou pojišťovnou, na kritický rok pravoplatně předepsaných a podle toho vydati předpis z moci úřední Podle §u 20 nařízení č. 4790/1917 nelze vyhověti odvolání proti takovému předpisu, nedopatřením strany samé zaviněnému. Námitky uplatňované proti pojistné povinnosti a proti zařadění podniku nemožno zásadně vzíti v úvahu, poněvadž o této otázce bylo rozhodnuto pravoplatně rozhodnutím župního úřadu ze dne 17. února č. 7892/25. Stěžovatelka měla proto dosti času k předložení mzdových výkazu, když v odpor vzatý výměr byl vydán až dne 6. listopadu 1925. K námitkám připojený výpočet jest jednak nepřípustný, jednak nemá praktické ceny, poněvadž stěžovatelka bere mzdový základ úplně libovolně, bez řádného přepočítacího klíče. Dalšímu odvolání firmy žalovaný úřad naříkaným rozhodnutím nevyhověl z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí župního úřadu. O stížnosti uvážil Nejvyšší správní soud toto:
Z námitek proti naříkanému rozhodnutí vznesených mohl Nejvyšší správní soud vzhledem k ustanovením §§ 14 a 18 zák. o Nejvyšším správním soudě vzíti zřetel toliko na ty námitky, které byly v písemné stížnosti u něho podané včas a náležitě jako jednotlivé stížní body formulovány. Nemohl se však zabývati vůbec těmi námitkami, které byly uplatněny teprve při ústním líčení, ale v písemné stížnosti obsaženy nejsou.
Pokud písemná stížnost poukazuje zcela všeobecně na to, že stěžující si firma setrvává při všech svých důvodech, uvedených v svém odvolání, podaném proti rozhodnutí župního úřadu v Košicicích k ministerstvu sociální péče, aniž důvody ty opakuje a je v určité konkrétní námitky formuluje, brání předpis §u 18 zák. č. 36 z r. 1876 tomu, aby Nejvyšší správní soud k důvodům těm přihlížel, neboť pouhým odkazem na obsah opravného prostředku, podaného v řízení správním, není vyhověno citovanému zákonnému ustanovení, které ukládá straně kogentně, aby ve stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu jednotlivé body stížnosti zevrubně označila (srovn. na př. nález Boh. A 2982 a j.).
Stížnost namítá, že podle § 17. odst. 1, posl, věta uh. min. nařízení č. 4790 z r. 1917, možno úrazové příspěvky požadovati jen od podniku, který je pravoplatně zařazen, a tvrdí, že se tak u podniku stěžující si firmy dosud nestalo, ježto proti zařazení podáno bylo odvolání k ministerstvu sociální péče, které ještě vyřízeno nebylo.
Námitka tato jest nepřípustná. Stěžovatelka namítala sice ve svém odvolání k župnímu úřadu, že nebezpečenská třída, do které její podnik byl zařazen, jest příliš vysoká, na námitce této však v odvolání, podaném ministerstvu sociální péče, nesetrvala, ačkoli v rozhodnutí župního úřadu v Košicích, které bylo od ní odvoláním tím vzato v odpor, bylo vysloveno, že o zařazení podniku bylo již pravoplatně rozhodnuto rozhodnutím téhož župního úřadu ze dne 17. února 1925 č. 7892/25. Proti výroku tomuto v řečeném ministerském odvolání žádná námitka vznesena nebyla, naopak z jeho obsahu jest zřejmo, že stěžovatelka při výpočtu úrazových příspěvků, který tam prováděla, vycházela z předpokladu správnosti zařazení podniku. Neměl tedy žalovaný úřad podnětu, aby otázku pravoplatnosti zařazení, župním úřadem již kladně zodpověděnou, v naříkaném rozhodnutí zvláště řešil a jest proto námitka proti tomu čelící, nyní teprve zase až ve stížnosti u tohoto soudu uplatňovaná, podle §§ 5 a 6 zák. o správním soudě nepřípustná. Pokud by snad šlo o odvolání k ministerstvu proti nějakému jinému zařazovacímu výměru, než kterého se týká shora uvedené rozhodnutí župního úřadu č. 7892/25, nelze na okolnost tuto vůbec vzíti zřetel, poněvadž předmětem kognice Nejvyššího správního soudu může býti jen rozhodnutí ministerstva sociální péče stížností napadené, které však odvolání ve stížnosti zmíněného se netýká, jak vyplývá z vlastního jejího tvrzení, že o odvolání tom dosud rozhodnuto nebylo.
Vadnost řízení dovozuje stížnost z toho, že Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě vydala dne 13. ledna 1927 nový platební výměr a tím prý sama dokumentovala, že dosavadní úřední kroky nevedly k bezpečnému zjištění mzdového základu pro vyměření úrazových příspěvků, o které jde, a zrušila prý takto v této věci před tím vydaný výměr, Že výměr tento spočíval na mylných datech, dosvědčuje prý úřední dopis okresní nemocenské pojišťovny v Prešově ze dne 11. října 1927, podle něhož z předepsaných nemocenských příspěvků, které byly podkladem pro vyměření příspěvků úrazových, bylo již r. 1922 odepsáno 619666 Kč o kterémžto dopisu okresní nemocenská pojišťovna v Prešově Zemskou úřadovnu v Bratislavě svého času nedopatřením nezpravila.
Námitku tuto shledal Nejvyšší správní soud bezdůvodnou. Podle §u 6, odst. 1. zák. o Nejvyšším správním soudě má Nejvyšší správní soud rozhodovati zpravidla podle skutkové podstaty, ze které vycházela poslední administrativní instance.
Stížnost netvrdí a z obsahu správních spisů není také zřejmo, že by žalovaný úřad, vydávaje dne 11. června 1927 naříkané rozhodnutí, věděl o výměru Zemské úřadovny v Bratislavě ze dne 13. ledna 1927 č. 30799/26 a mohl k němu přihlížeti. Odvolání, podané stěžovatelkou k ministerstvu z rozhodnutí župního úřadu v Košicích č. 77000/25, došlo k tomuto úřadu již dne 2. srpna 1926, tedy v době, kdy citovaný výměr Zemské úřadovny ještě ani vydán nebyl. Ve spisech není žádné opory pro úsudek, že by žalovaný úřad při svém rozhodování měl nebo jen mohl k výměru tomu vzíti zřetel a zabývat se otázkou, zda a jaký právní význam a účinek výměr ten měl na původní výměr Zemské úřadovny ze dne 6. listopadu 1925, zejména byl-li jím tento výměr zrušen, jak stížnost tvrdí. Řešení těchto otázek nestalo se součástí skutkové podstaty, ze které žalovaný úřad vycházel a podle toho, co bylo uvedeno, nelze mu ani právem vytýkati, že se tak státi mělo.
Za této situace není možno uznati, že by naříkané rozhodnutí a celé jemu předcházející řízení bylo ve smyslu §u 6 zákona o Nejvyšším správním soudě podstatně vadným z té příčiny, že Zemská úřadovna, vydavši nový výměr ze dne 13. ledna 1927. sama dala najevo vadnost dřívějších svých zjištěni a že podle sdělení okresní nemocenské pojišťovny v Prešově z 11. října 1927 byl jí dodatečně oznámen odpis nemocenských příspěvků. vykonaný sice r. 1922, nedopatřením jí však tehdy nesdělený.
Námitka vadnosti řízení z těchto okolností odvozovaná jest proto bezdůvodná. V tom pak, aby se jimi Nejvyšší správní soud mohl věcně zabývati sám. brání mu předpisy §§ 5 a 6 zákona o Nejvyšším správním soudě.
(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 7. března 1929, č. 1683.)