NPD documents search: Sociální revue, 10 (1929) - § 9. — Podmínky výplaty zvýšeného důchodu.

Péče o válečné poškozence.
(Podává odb. r. Dr. Vojtěch Elsnic.)

§ 9. — Podmínky výplaty zvýšeného důchodu.

Výměrem ze dne 7. ledna 1925, č. j. 218239/24, sdělil zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Brně stěžovateli, 100proc. válečnému invalidovi, že ministerstvo sociální péče po dohodě s ministerstvem financí povolilo mu výnosem ze dne 17. září 1924. č. j. 37945-V/la-24, ve smyslu §u 9, zákona o požitcích válečných poškozenců č. 142/20, resp. č. 39/22 Sb. z. a n., zvýšení invalidního důchodu o 50% na dobu 3 let od 1. října 1924 za podmínek a předpokladů blíže tam vytčených, mezi nimiž bylo pod č. 6 uvedeno, že od zvýšeného důchodu bude odečten příplatek, kterého se mu snad ve zmíněné době podle ustanoveni §u 10, zákona o požitcích válečných poškozenců č. 142/20, resp. č. 39/22 Sb. z. a n., dostane na osobu, kterou má stále ku své pomoci.
Dalším výměrem ze dne 23. listopadu 1925, č. j. 16143/25, přiznal týž úřad stěžovateli od 1. ledna 1924 do 30. září 1924:
1. invalidní důchod ročních Kč 224355,
2. 50% drahotní přirážku ročních Kč 1200.—,
3. 10% příplatek na manželku Marii ročních Kč 240.— (úhrnem Kč 3683,55).
Od 1. října 1924 na další přiznal mu:
1. invalidní důchod ročních Kč 2400.—,
2. 50% drahotní přirážku ročních Kč 1200.—,
3. 10% příplatek na manželku Marii ročních Kč 240.—,
4. 50% zvýšení základního důchodu ročních Kč 1200.— (úhrnem Kč 5040.—).
Ve výměru bylo podotčeno, že výnosem ministerstva sociální péče ze dne 17. září 1924, č. j. 37945-V/la-24, bylo jmenovanému povoleno zvýšení důchodu o 50% od 1. října 1924 na dobu 3 roků, přísluší mu tudíž od 1. října 1924 nezkrácený důchod invalidní; 10% příplatek na manželku se přiznává již od 1. února 1922.
Dalším výměrem téhož úřadu ze dne 20. ledna 1927, č. j. 6278/27, ponechán byl výměr ze dne 23. listopadu 1925, č. j. 16143/24, v platnosti s tou změnou, že se válečnému invalidovi nepřiznává od 1. října 1924 10% příplatek na manželku, ježto výnosem ministerstva sociální péče ze dne 17. září 1924 č. j. 37945-V/1a-24, bylo jmenovanému povoleno zvýšení důchodu o 50% od 1. října 1924 do 30. září 1927.
Naříkaným rozhodnutím zamítlo ministerstvo sociální péče stížnost invalidovu do tohoto výměru zemského úřadu a potvrdilo výměr ten, ježto rozhodnutím ministerstva sociální péče ze dne 17. září 1924, č. j. 37945-V/1a-24, bylo jmenovanému povoleno zvýšení důchodu o 50% od 1. října 1924, které je vázáno také podmínkou, že důchodci bude odečten z požitků příplatek, kterého se mu snad ve zmíněné době podle ustanovení §u 10, zákona o požitcích válečných poškozenců č. 142/20 resp. č. 39/22 Sb. z. a n., dostane na osobu, kterou má stále ku své
pomoci.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správ. soud:
Vadnost řízení spatřuje stěžovatel v tom, že výměr zemského úřadu ze dne 23. listopadu 1925, č. j. 16143/25, neobsahoval doložky, z níž by bylo patrno, že od zvýšeného důchodu podle §u 9, zákona o požitcích válečných poškozenců má býti odečten od 1. října 1924 10proc. příplatek na manželku, takže naříkané rozhodnutí jest prý v rozporu se spisy, pakli vyslovuje, že zvýšení důchodu o 50% jest vázáno nějakou podmínkou.
Nejvyšší správní soud neshledal vytýkané vadnosti, uváživ, že žalovaný úřad se nedovolává na výměr zemského úřadu za dne 23. listopadu 1925, nýbrž poukazuje jen na své dřívější rozhodnutí ze dne 17. září 1924, v němž podmínka ta stanovena je. Nelze tedy tvrdili, že by tu byl rozpor naříkaného rozhodnutí se spisy.
Obsah naříkaného rozhodnutí vyčerpává se pak pouhým odkazem na právní moc dřívějšího rozhodnutí ministerského ze dne 17. září 1924, č. j. 37945/24, zejména podmínky č. 6 v rozhodnutí tom uvedené, že totiž od zvýšeného důchodu bude odečten příplatek, kterého se snad stěžovateli dostane podle §u 10, zák. o vál. poškozencích na osobu, kterou má stále ku své pomoci. Odvolávaje se na právní moc tohoto rozhodnutí, zamítá žalovaný úřad odvolání stěžovatelovo, kterým tento mimo 50% příplatku dle §u 9, cit. zák., domáhá se i výplaty 10% příplatku na manželku dle §u 10, cit. zák.
Jedině přípustné výtky mohly by tedy jen vytýkati, že úřad neprávem právní moci dřívějšího rozhodnutí se dovolává. Proti tomu však, že úřad se odvolal na právní moc dřívějšího svého rozhodnutí, neformuluje stížnost vůbec bodů stižních (§ 18. zákona o správním soudu), netvrdí, že by z nějakého důvodu žalovaný úřad nebyl býval oprávněn na právní moc rozhodnutí onoho se odvolati a tím stížnost stěžovatelovu vyříditi.
Stížnost jen dovozuje, že nárok dle §u 10. nelze směšovati s příplatkem dle §u 9. cit. zák. Námitkou tou ale neobrací se proti naříkanému rozhodnutí, které se otázkou tou nezabývalo věcně, nýbrž má ji za vyřízenou rozhodnutím ze dne 17. září 1924. jehož právní moci se dovolává. Proto nemohl se ani nejvyšší správní soud otázkou tou věcně zabývati (§ 5, zákona o správním soudu).
Proti vlastnímu obsahu naříkaného rozhodnutí — výroku o tom, že sporná otázka byla vyřízena již právoplatným rozhodnutím ze 17. září 1924 — stížnost kromě bezdůvodné výtky rozporu se spisy jiné námitky nemá.
Z toho plyne, že nelze se vůbec obírati otázkou, zda původní výrok ministerstva o zvýšení invalidního důchodu po rozumu §u 9 zákona o požitcích válečných poškozenců odpovídá zákonu.
Dospěl proto nejvyšší správní soud k zamítnutí stížnosti jako bezdůvodné.
(Nález nejvyššího správního soudu ze dne 29. října 1928, č. j. 21312/27.)

Citace:

§ 9. — Podmínky výplaty zvýšeného důchodu.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1929, svazek/ročník 10, s. 512-513.