K §§ 8, odst. 3 a 6a), odst. 3 n. z. K pojmu nepřetržitého trvání nemoci.
Jest mimo spor, že М. T. byl v kritické době členem okresní nemocenské pokladny v K., že byl ve všeobecné veřejné nemocnici v K. ošetřován na tutéž chorobu v době od 26. června do 21. července a od 21. října do 4 prosince 1924 a že pokladna uhradila léčebné celkem za 28 dní. Jest dále nesporno, že T. v mezidobí mezi obojím nemocničním léčením nepřetržitě pracoval v městské elektrárně v K. a že po celou tuto dobu byl na tutéž nemoc ambulantně léčen pokladničním lékařem, jakož i že v době té nepobíral nemocenského. Na sporu jest, zda onemocnění M. T-e, které vedlo k jeho ošetřování v nemocnici od 21. října 1924, .Jest novým onemocněním po rozumu nemocenského zákona anebo pokračováním onemocnění, pro něž byl léčen v téže nemocnicí v době od 28. června do 21. července 1924 a za něž pokladna léčebné zaplatila. Zodpovědění otázky té jest pro právní posouzení daného případu směrodatným proto, že pokladna za nepřetržitého trvání nemoci pojištěncovy jest po rozumu § 8, odsl. 3 n. z. povinna hraditi nemocnici útraty ošetření a léčení za 28 dní, a to jen jednou, i když pojištěnec byl léčen v nemocnici opětovně. Žalovaný úřad, posoudiv daný případ podle § 6, lit. b) (správně § 6 a), odst. 3) nemocenského zákona ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., ve znění novely z 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z., usoudil, že tu jde o nové onemocnění a tudíž o nový závazek pokladny hraditi útraty nemocničního ošetřování T-ova v době od 21. října 1924 za 28 dnů. Stížnost vytýká, že žalovaný úřad neprávem posoudil případ podle cit. § 6 a), odst. 3 n. z. Stížnosti bylo přisvědčiti. Podle ustálené judikatury tohoto soudu jest nemocí ve smyslu nemocenského zákona rozuměti tělesný nebo duševní stav osoby, o niž jde, který podle posudku vědy lékařské vyžaduje lékařského ošetřování a poskytnutí léků (srovnej Boh. A. 975). Dokud tento stav trvá, jest považovati pojištěnce za nepřetržitě nemocného ve smyslu zákona nemocenského. Dle výsledku průvodního řízení a zjištění žalovaného úřadu, byl M. T. i po propuštění z nemocnice dne 21. července 1924 nepřetržitě v léčení a ošetření pokladničního lékaře až do opětného přijetí do nemocnice dne 21. října 1924, šlo tedy, jak vyslovil správně úřad I. stolice, o nepřetržitou periodu nemoci. Dostála tudíž pokladna své platební povinnosti, stanovené v § 8, odst. 3 n. z., když za nepřetržitého trvání nemoci M. T-e zaplatila léčebné za 28 dní. Předpisu § 6 a), odst. 3 n. z. na případ tento nelze použiti. Předpis tento stanoví, že novou nezpůsobilost ku práci následkem nemoci, na kterou bylo již nemocenské poskytováno, při výpočtu doby podpůrné jest pokládati za pokračování téže nemoci, nenastane-li později než osm týdnů po zastavení nemocenského. Stručný jeho smysl je ten, že onemocní-li pojištěnec nejpozději do 8 týdnů poté, kdy mu nemocenské bylo zastaveno, na tutéž nemoc poznovu, jest nové onemocnění toto, pokud jest spojeno s nezpůsobilostí ku práci, pouhým pokračováním onemocnění prvého. K mezidobí se vůbec nepřihlíží a má se za to, jako by mezi oběma případy onemocnění nebyla nastala nijaká mezera, jako by šlo skutečně o jeden a týž případ onemocnění (srovnej Boh. A. 2321). Ustanovení toto má význam nejen pro výpočet podpůrného období podle § 6, č. 2, posl. věta n. z., nýbrž i pro případ § 8, odst. 3, poněvadž obsahuje závaznou normu o tom. kdy při téže chorobě nastává nový pojistný případ (srovnej Boh. A. 3749). Z toho jde že cit. § 6 a) za předpokladů zde uvedených i nové onemocnění, jež by jinak dle hořeního výkladu onemocnění bylo založilo nový pojistný případ, prohlašuje za pokračování choroby dřívější. Vztahuje se jen na případy, kdy nastalo efektivní přerušení nemoci, t. j. kdy pominuly předpoklady poskytování nemocenských podpor dle § 6, když pojištěnec léků a lékařského ošetření již nepotřeboval a výdělku byl schopen. O takový případ, jak shora uvedeno, tu nejde, neboř schází jeden z předpokladů, když, jak nespornou pojištěnec léků a lékařské pomoci po celé mezidobí byl potřeben. Pak ovšem jest bez významu, že od zastavení nemocenského do opětné nezpůsobilosti ku práci uplynulo více než 8 týdnů a že T. v mezidobí tom pracoval.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 13. prosince 1928. č. 21843/27.)