O bydlení a stavbách přednášel v Sociálním ústavě dne 16. dubna 1929 generální tajemník Mezinárodního bytového svazu Dr. Kampffmayer. Schůzi zahájil předseda Sociálního ústavu posl. Dr. Winter. Řečník v úvodu své přednášky pravil, že otázkou bydlení zajímají se dnes následkem nedostatku bytů široké kruhy obyvatelstva. Bytová nouze, která způsobena byla nečinností na poli stavebním pro dobu války i v prvých dobách poválečných, je téměř ve všech evropských státech. Ve všech státech, kde bytová nouze je, učiněna byla opatření směřující k potlačení této nouze. Hlavní překážkou této snahy je však financování novostaveb, aby činže v novostavbách byly dostupné pro střední a dělnické vrstvy. Proto se přikročilo k poskytováni subvencí nebo nízko zúročitelných zápůjček pro novostavby. V Rakousku a Německu jsou finanční prostředky opatřovány zdaněním starých bytů.Nato přikročil přednášející k otázce výstavby měst a pravil, že věnuje se péče výstavbě měst starých a zakládají se moderní města nová. Škodlivé důsledky velkoměst mají býti odstraněny zakládáním tak zvaných měst zahradních, celého systému měst menších spojených vzájemně mezi sebou úzce po stránce hospodářské i kulturní. Průkopníkem nového systému stavby měst byl angličan Havards. Při řešení otázky výstavby měst zahradních musí ovšem hráti hlavní roli požadavek, aby zdravé byty úředníků a dělníků byly pokud možno nejblíže místům jejich zaměstnání. Proto skutečné řešení bytové otázky může se díti jen ve spojení s plánovitým rozdělením a usazením průmyslu. Rozvoj moderních měst vyžaduje dále nejen vypracování řádného plánu příslušného města, nýbrž i vypracování zastavovacího plánu obcí sousedních. Tak přechází se od výstavby měst k plánovitému řešení zastavění celých krajů. Jako příklad uvádí řečník území ruské. kde na ploše téměř 4000 km čtv. je 18 velkých měst a 300 menších obcí s celkovým počtem obyvatelstva 4 mil. Postup osídlování a výstavby celého tohoto kraje byl stanoven zvláštním zákonem.K důležitým dnešním úkolům obcí náleží především velkorysá politika pozemková. Ježto není možno od soukromníků dostati potřebné stavební pozemky za přiměřenou cenu, je nutno přikročili k opatřením donucovacím. Tak na příklad Vídeň do roku 1927 vyvlastnila asi ¼ celkové plochy města. Ve Stockholmu 1/3 půdy přísluší městu a jen ¼ soukromníkům a ostatní připadá státu a na plochy vodní. Švédské město Linköpinks náleží převážnou částí veřejným korporacím. — Také při řešení otázky stavebního ruchu stojí v popředí problém racionalisace a technického provedení. Spojené státy severoamerické jdou v tom směru příkladem. Stavby provádějí se tam podle určitých typů. Také britské ministerstvo zdravotnictví přikročilo po válce ke stanovení určitých typů půdorysů pro stavbu zdravých bytů a stejně i ve Vídni a ve Švédsku řešena byla bytová nouze podobným způsobem. Po vzoru Anglie a Ameriky přikročily soukromé podniky i v ostatních státech ke stavbě zdravých a laciných bytů pro své zaměstnance.Při úpravě a zařizování bytů klade se nyní velká váha na pokud možno největší úsporu práce v domácnosti. I tu jde Amerika příkladem napřed. V Evropě zabýváme se tímto problémem poněkud vážněji teprve po válce. Z evropských příkladů této snahy uvádí řečník Švédsko, Švýcary, město Vídeň a Frankfurt n. Moh. Zřizování malých bytů vyvolalo nutnost zřízení různých zařízení společných pro všechny obyvatele domu. Tak povstal určitý druh rodinných hotelů. Rozdíl proti stavbám předválečným jeví se také v tom. že následkem nedostatku stavebních hmot sáhnuto bylo i k náhražkám těchto stavebních hmot, nebo byly domy stavěny ze hmot nově vynalezených. Vývody svoje zakončil přednášející poukazem na nutnost mezinárodní spolupráce oři řešení otázky bytové a stavební, aby tak mohlo býti účelně využito všech zkušeností získaných v jednotlivých státech. Úkol ten nemohou splnit jen mezinárodní sjezdy, je třeba neustálé spolupráce. nutno zřídit mezinárodní bytový archiv, kde by byl sebrán důležitý materiál o vývoji otázky bydlení, je třeba vydávat mezinárodní publikace a revue.