Strana má nárok, aby jí byly přesně oznámeny podklady rozhodnutí.
K. Z-ovi, ženatému obchodníku v T. a otci dvou nezaopatřených, nezletilých dítek, který jako 25% invalida požíval důchodu invalidního ode dne 1. května 1920, nebyl výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách ze dne 3. srpna 1925, č. j. 160019/25-1., přiznán důchod invalidní ode dne 1. ledna 1924, až na další z toho důvodu, že konaným šetřením bylo zjištěno, že v roce 1923 a 1924 činil příjem jeho z činnosti hospodářsky samostatné 8000 Kč. takže převyšuje hranici příjmovou zákonně stanovenou.
Ministerstvo sociální péče zamítlo rozhodnutím ze dne 12. října 1926. č. j. 24740/V/1a-1926, stížnost a potvrdilo výměr v odpor vzatý, poněvadž příjem stěžovatelův činil v roce 1923 až 1925 8000 Kč ročně, tudíž překročil součet hranice příjmu a případných požitků, který od 1. ledna 1924
70 podle zákona č. 79/24 a č. 297124 obnáší pouze 1410 Kč (6500 Kč a 540 Kč a 270 a 108 Kč).
U stížnosti podané do rozhodnutí tohoto uvážil Nejvyšší správní sond toto:
Stěžovatel uplatňuje v prvé řadě vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že naříkané rozhodnutí bez udání důvodů a bez zřetele k vývodům odvolání pokládá za prokázáno, že příjem stěžovatelův činil v létech 1923 až 1925 ročně po 8000 Kč, takže stěžovatel neví, o co opírá se zjištění obou stolic.
Pokud se týče příjmu za rok 1925, vytýká nad to, že příjem ten nemohl bytí předmětem šetření úředního, poněvadž výměr stolice prvé jest ze dne 3. srpna 1925 a odvolání podáno dne 7. prosince 1925.
Vývodům stížnosti nutno dáti za pravdu.
V tomto případě právem vytýká stěžovatel, že naříkané rozhodnutí obmezuje se na zjištění, že „příjem stěžovatelův činil v roce 1923 až 1925 8000 Kč ročně“, aniž uvádí, jaká šetření v této věci úřady konaly a o které důkazy opírají své zjištění o příjmu. Výsledky šetření úřadem konaného musí straně býti dány na vědomost, aby k nim mohla zaujati své stanovisko a aby nepřesností nebo neúplností jich nebyla stižena její obrana.
Zjištění příjmu válečného poškozence, jímž rozumí se podle §u 2, prováděcího nařízení ze dne 7. prosince 1922, č. 363 Sb. z. a n., příjem tvořící základ pro ukládání daně z příjmu, tedy příjem po odpočtu srážek připuštěných zákony o dani z příjmu, děje se různým způsobem podle loho, zda byla již daň z příjmu pro dotyčný rok vyměřena či nikoli. Podle toho zjistí úřady pro péči o válečné poškozence příjem válečného poškozence buď dotazem u berní správy nebo vlastním šetřením.
Z rozhodnutí naříkaného ani z rozhodnutí I. stolice nemohla strana vůbec seznati, jak si na to právem stěžuje, o jaké šetření je opřeno zjištění příjmů stěžovatelových, zda o sdělení berní správy a které, či snad o průvody jiné. Tím způsobil žalovaný úřad stiženi obrany strany, která již v řízení tvrdila a tvrdí i ve stížnosti, že příjmy její činily jen 1800 resp. 1900 Kč.
Musilo proto býti rozhodnutí naříkané zrušeno pro vady řízení po rozumu §u 6 zákona o správním soudu, aniž bylo zapotřebí obírati se dalšími výtkami stížnosti.
Uvádí-li žalovaný úřad teprve ve spise odvodním, že zjištění příjmu opírá se o sdělení berní správy v Českém Brodě, nebylo lze k těmto údajům přihlížejí, poněvadž úkolem odvodního spisu není doplňování důvodů naříkaného rozhodnutí, takže vývody odvodního spisu nelze odčinit! vadnost sběhlou ve správním řízení.
(Nález Nejv. správ, soudu ze dne 9. května 1928, č. 12023/28.)
71