České právo. Časopis Spolku notářů československých, 16 (1934). Praha: Spolek notářů československých, 84 s.
Authors:
Jmenování notářů. Již v předešlém čísle našeho listu ve Věstníku spolku čsl. kand. not. uveřejněna byla pod nadpisem »Pochybená taktika« noticka o nepodepsaném článku uveřejněném v Poledním listu namířeném proti ministerstvu spravedlnosti ohledně neobsazení 6ti míst notářských na Morave a vytknuta byla nevhodnost a nepřístojnost této kritiky.
Při poslední intervenci předsednictva našeho spolku u ministra spravedlnosti byla též přednesena žádost, aby za účelem rychlejšího jmenování notářů, bylo uloženo nižším stolicím (krajskému a vrchnímu soudu) předkládali co nejrychleji obsazovací návrhy, a pan ministr ujistil naše delegáty, že tak učiní, a že obsazení uprázdněných míst stane se co nejdříve. Také notářská komora Pražská v této věci podala ministerstvu žádost podobného obsahu,, upozorňujíc na to, že není ji možno předkládati nový obsazovací návrh, dokud stará místa nebudou obsazena, poněvadž by do návrhu svého musela pojímá ti stále tytéž osoby, dokud nebyly jmenovány, čímž její prekérní právo presentační stalo by se naprosto illusorním. Nyní jest neobsazeno v Čechách 11 míst českých a 4 německá. Pražská komora, aby usnadnila rychlejší jmenování, navrhla ministerstvu, aby při překládání notářů na místa uprázdněná jmenován byl ihned na místo přeložením uprázdněné notář nový, aniž by musela býti vypisována nová soutěž a dopsala též všem komorám v Čechách, aby ministerstvu spravedlnosti zaslaly podobnou žádost, resp. projevily souhlas s tímto obsazováním míst in eventum i když by se jednalo o místo uprázdněné, přináležející do kompetence komory jiné. Dne 8. t. m. přinesl Pražský iist opět nový útok na notářský stav, v němž pisatel formou málo uhlazenou požaduje, aby notářové starší 70ti let na svá místa resignovali. Pisatel ten patrně není právníkem, neboť by musel věděti, že notář jest jmenován na dožití a zasahování do jeho práv nabytých bylo by zrovna tak nespravedlivé, jako zasahování do soukromého vlastnictví. Pisatel zapomíná dále, resp. snad uevíi, že notáři nepožívají žádné pense a že tu již mnohému je za těžko, zejména za nynější krise a nejistých poměrů vzdáti se jediného pramene výživy. Dokud nebude provalen zákon o starobním pojištění osob samostatně výdělečně činných z r. 1925, nelze nutili nikoho, aby se vzdal nabytých práv. Proč pisatel horuje pouze proti notářům? Vždyť i advokáti, lékaři, lékárníci a vůbec všichni příslušníci svobodných povolání, ano, i každý obchodník a živnostník má právo provozovati svou »živnost« až do své smrti, a jedině notář má býti z toho vyloučen? Máme za to, že ani kandidátům nynějším by se tím valně neprospělo, neboť i oni potom by podléhali této povinnosti resignovati. .lest sice řada notářů, nikoliv však početná, kteří za dobu svého úřadování, zejména za starších dob nahospodařili si jmění, avšak těch několik málo výjimečných případů by nepadalo ani na váhu; vždyť všech notářů přes 70 roků starých v Čechách jest pouze asi 20, z těch aspoň více jak polovina německých a dále mnozí z nich nenahospodařili si ničeho, jak toho doklad každou chvíli mají komory, u nichž vdovy po notářích v nouzi postavené doprošují se několikakorunové podpory.
Pochybujeme proto, že článek v Pražském listě psal příslušník našeho stavu a vůbec osoba, znalá poměrů notářských, které dneska nejsou záviděníhodné.
Citace:
Jmenování notářů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1934, svazek/ročník 16, číslo/sešit 9, s. 82-82.