Vzdálí-li se některý z dědiců při projednání pozůstalosti, nemůže to býti důvodem, aby se v jednání nepokračovalo.

Při projednání pozůstalosti podali dědické přihlášky ze zákona tři nejbližší zákonní dědicové (závěti ani dědické smlouvy nebylo), načež jeden z nich bez udání důvodu se vzdálil. S druhými dvěma bylo v jednání pokračováno a pozůstalost všem třem odevzdána podle zákona.
Na stížnost vzdálivšího se dědice rekursní soud usnesení prvého soudu zrušil a vložil mu, aby dále po zákonu jednal.
Odůvodnění: Jest přisvědčiti stěžovateli, že odevzdání pozůstalosti, jak v usnesení provedeno, není správné. Dle protokolu ze dne 10. listopadu 1932, sepsaného soudním komisařem, notářem R. H., vzdálil se stěžovatel při projednání pozůstalosti ihned po podání dědické přihlášky. Nebylo proto s ním sepsáno a projednáno místopřísežné sepsání jmění ani návrh odevzdací, takže řízení je v tom směru ve smyslu § 42 zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 Sb. z. a n. neúplné. Bylo proto napadené usnesení zrušeno ve smyslu § 43 cit. zák. Soud prvé stolice zařídí nové předvolání stěžovatele k projednání pozůstalosti za současného předvolání druhých dědiců, nechá eventuelně podepsati dědickou přihlášku stěžovatelovu ve smyslu § 122 nesp. pat. a pozůstalost s nimi znovu projedná. Usnesení č. ř. 8 D 31/32 ze dne 19. prosince 1932 pak případně ve smyslu správného projednání doplní nebo změní a vydá nové usnesení с odevzdání, při čemž usnesení to doručí také stěžovateli, ježto tento nesouhlasil s ustanovením J. G. jako svého zmocněnce ku přijetí spisů, ježto se při projednání původním vzdálil.
(To by byl ovšem pěkný prejudic! Takhle by mohl nespokojený dědic protahovati řízení do nekonečna. Revisní rekurs!)
Nejvyšší soud změnou napadeného usnesení obnovil usnesení prvého sondu.
Odůvodnění: S právním názorem rekursního soudu, že pozůstalostní řízení stalo se ve smyslu § 42 zák. o nesporném řízení neúplným proto, že nebylo též s odpůrcem stěžovatelů J. G. »sepsáno a projednáno místopřísežné sepsání jmění, jakož i návrh odevzdací« nelze souhlasiti a stěžovatelé právem vytýkají napadenému usnesení v tomto směru nesprávné právní posouzení věci.
V souzeném případě jest nesporno, že odpůrce stěžovatelů stejně jako stěžovatelé sami přihlásili se za projednání pozůstalosti po zemřelé M. G. dne 10. listopadu 1932 u notáře jako soudního komisaře k této pozůstalosti bezpodmínečně ze zákona, že se však po podání této dědické přihlášky ihned J. G. vzdálil, takže pozůstalost byla projednána bez něho toliko za účasti stěžovatelů. Postup soudního komisaře odpovídá zcela zákonu, zejména když po přijetí dědických přihlášek soudem nedošlo ani podle obsahu odevzdací listiny, k jejímuž vydání ostatně není potřebí návrhu, k porušení práv, odpůrci stěžovatelů z ustanovení § 732 obč. z. vyplývajících. Vždyť nemůže-li podle ustanovení § 120/1 nesporného patentu zabrániti projednání pozůstalosti ta okolnost, že jeden z dědiců, k roku o projednání pozůstalosti obeslaný, se nedostaví a dědickou přihlášku nepodá, nezabrání tomu tím spíše dědic, jenž se sice k roku tomu dostaví, dědickou přihlášku podá, ale na to se ihned, lhostejno z jakého důvodu, vzdálí. Rozdíl jest jen v tom, že v posledním případe zůstanou dědická práva takového dědice zachována a musí býti na ně vzat zřetel, jest však podle uvedeného pojmově vyloučena neúplnost řízení, pokud by byla odvozována výhradně jen z toho, že řádně obeslaný dědic se roku nezúčastnil.
Odpůrce stěžovatelů nemůže proto žádati za nové projednání pozůstalosti jen proto, aby — jak tvrdí — mohl v něm podati svoje návrhy. To mohl učiniti již při roku, k němuž byl obeslán a se dostavil. Vzdálil-li se bez udání důvodu, učinil tak na svůj vrub a musí si nésti sám následky svého jednání, pokud jse týče může své, jím tvrzené nároky uplatňovati pořadem práva.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. října 1933, R II 348/33. E. Ch.

Citace:

Vzdálí-li se některý z dědiců při projednání pozůstalosti, nemůže to býti důvodem, aby se v jednání nepokračovalo. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1934, svazek/ročník 16, číslo/sešit 1, s. 17-18.