O reformě právnického studia
uspořádalo České Slovo počátkem ledna t. r. anketu, jíž se zúčastnilo 26 vysokoškolských profesorů, docentů, praktických právníků, finančních a národohosodářských odborníků. V doslovu k anketě (Č. S. ze dne 17. ledna 1937) prof. Emil Svoboda shrnuje výsledky ankety takto: »Poměrně nejvíce souhlasu má rozvržení studií na tři období po třech semestrech, aby ani historický oddíl nebyl nezaslouženě ponížen a zbaven svého vědeckého rázu... Zdá se, že bychom se i v tom shodli, aby byly zavedeny jednotné zkoušky fakultní — bez marného dualismu státních zkoušek a rigoros — i v tom, aby se mohla zkouška ve lhůtě 14 dnů vykonati na třikrát, aby jediné odpoledne nevleklo kandidáta všemi obory zkušebními jako dnes... Také se snad shodneme o metodě, jak vynutiti skutečnou účast posluchačů na přednáškách, cvičeních a seminářích, studium nepřítomných je skutečné zlo ... Mnoho se uvažuje o tom, aby se doktorát stal vědeckým. Snad by se mohl zavésti francouzský způsob licenciátů — dostatečně kvalifikovaných pro všechna praktická povolání — a doktorů... Popírám, že by někdo mohl udělat skutečně vědeckou práci judiciální, státovědeckou, národohospodářskou, kdo neprožil několik let ve skutečné právní praksi. I pro docenty těchto disciplin bych vyslovil podmínku, že se mohou habilitovati teprve až ztráví aspoň pět let prakse v tom oboru, pro který se chtějí státi akademickými učiteli. Jinak vznikne papírová věda... Ke skutečně vědeckému tvoření je třeba styku vědy a prakse.., Čím více se rozroste právní a hospodářsko-politická látka, tím více se musíme obrátiti na cestu metodickou: především naučit právníky právnicky myslet, naučit je, aby uměli číst prameny a užívat jich a aby se naučili vidět život sub specie societatis... Ale zde vidíme nesnáz: finanční oběti státu a nalezení vynikajících učitelských osobností. Jedno i druhé jé v přítomné době v těžkém nebezpečí.«