Bylo-li disposiční právo šekovým účtem přeneseno právně i fakticky na osobu třetí, jest tato legitimována k žalobě podle § 37 ex. ř. na nepřípustnost exekuce vedené proti majiteli účtu zabavením tohoto konta. Pro poměr mezi spornými stranami nejsou rozhodny obchodní podmínky poštovního šekového úřadu, nýbrž smlouva, ujednaná mezi majitelem účtu a třetí osobou.
V exekuční věci obce B. proti R. V. zabavena byla pohledávka příslušející dlužníku proti poštovnímu úřadu šekovému v Praze z-běžného účtu č. ... ve výši 5000 Kč.
J. J. podal na vymáhající věřitelku žalobu podle § 37 ex ř., jejímž obsahem jsou tyto skutečnosti, které pak také byly ve sporu zjištěny:
V roce 1922 koupil žalobce J. J. od exekuta R. V. celý jeho obchod koloniálním zbožím a ujednali také spolu, že od té doby jest žalobce výhradným vlastníkem peněz, složených u poštovního šekového úřadu v P. na konto R. V. a že žalobci ode dne 8. srpna 1922 přísluší disposiční právo vůči poštovnímu úřadu šekovému. R. V. sdělil také poštovnímu úřadu šekovému písemně, že bude jeho šeky podpisovati výhradně J. J. a šeky J. J. podepsané byly také šekovým úřadem honorovány. Na toto písemné sdělení R. V. nedošlo však vyrozumění od šekového úřadu, poněvadž v něm nebyly splněny náležitosti potřebné k přepsání šek. účtu, takže účet nebyl formálně přepsán na jméno J. J.
Zabavené peníze obsažené v účtu pocházejí vesměs z obchodů, jež uzavřel J. J. se svými zákazníky až po předání závodu. Soud prvé stolice žalobu zamítl, soud odvolací však jí vyhověl a nejvyšší soud rozhodnutí toto potvrdil z těchto důvodů:
Každá exekuce postihuje majetek jenom dlužníkův. Majetková práva třetích osob nemohou jí býti zkrácena, nemohou jí býti také práva dlužníkova na úkor třetích osob rozmnožena.
Kdyby se tak stalo a vymáhaný nárok byl uspokojen z majetku a ke škodě třetích osob, byl by vymáhající věřitel podle pravidel hmotného práva povinen vydati své obohacení poškozenému. Správně zažádala žalovaná obec za exekuci zabavením a přikázáním pohledávky příslušející R. V. proti poštovnímu šekovému úřadu »bez újmy práv třetími osobami dříve nabytých«, a byla exekuce povolena také jen s tímto obmezením, jež nerozeznává mezi právy nabytými exekučně nebo smluvně. Tu není však po stránce skutkové již sporno, že R. V. v roce 1922 postoupil zároveň s prodaným obchodem svůj vklad u poštovního šekového úřadu J. J., zmocnil jej, aby podepisoval šeky a jiné vzorce, týkající se tohoto účtu a umožnil mu tak, aby na jeho účet ukládal i jiné svoje peníze a aby sám disponoval o všech penězích na účtě složených. Podle zprávy poštovního šekového úřadu bylo zažádáno, aby účet byl vůbec přepsán na jméno J. J., nebyly však splněny dosud potřebné — totiž poštovním šekovým úřadem předepsané — náležitosti, proto jest vůči poštovnímu šekovému úřadu majitelem účtu posud R. V.; J. J. jest jenom jeho zmocněncem. Práva R. V. jako majitele účtu proti poštovnímu šekovému úřadu trvají dosud, přesto jest však J. J. oprávněn, aby o všech penězích na V. účtě sám disponoval. To bylo předeslati, aby mohlo býti rozhodnuto, prokázala-li žalující strana, že Rč 2003,50, jež jsou uloženy na šekovém účtě R. V., náleží do úpadkové podstaty J. J., čili, jak se ne zcela přesně, ale v souhlase s ustanoveními §§ 298 a 427 obč. zák. tvrdí, jsou jejím — správně J. J. vlastnictvím. Peníze složené u poštovního šekového úřadu přešly smíšením s jeho penězi do jeho vlastnictví, týž jest však povinen vydati oprávněné straně stejné množství jiných peněz. Tak tomu jest, ať se pokládá uložení peněz u poštovního šekového úřadu za zápůjčku či za úschovu (depositum irregulace), proto netřeba se touto v nauce spornou otázkou vůbec zabývati. Rozhodným jest, zda nárok na vydání složených peněz přísluší R. V., poněviadž je dosud majitelem účtu, či J. J., popřípadě konkursní podstatě. Tuto otázku zodpověděl odvolací soud právem ve prospěch strany žalující. Táž dokázala důvod nabytí, že totiž peníze, jež byly v roce 1922 na účte již složeny, byly spolu s prodaným obchodem jí R.V. postoupeny, a že později na účet složené penízy byly splaceny obchodními dlužníky J. J. na jeho pohledávky. Bylo dále prokázáno i řádné odevzdání peněz na účtě složených do disposice, tedy držby J. J. podle § 427 obč. zák. tím, že bylo učiněno majitelem účtu u poštovního šekového úřadu opatření, aby on sám mohl vydávati a podpisovati šeky na složené peníze. K důkazu vlastnického práva není více potřeba. K námitce, že R. V. jest posud majetníkem účtu, není žalovaná obec vůbec oprávněna. Jako vymáhající věřitelka vedoucí exekuci na dlužníkovu pohledávku nemůže nabýti k ní více práv než příslušelo R. V., o tom bylo však zjištěno, že již v roce 1922 postoupil pohledávku tu J. J. Postup je dosud účinný a zahrnuje v sobě povinnost V., aby účet u poštovního šekového úřadu dal i formálně přepsati na jméno J. Z nedodržení tohoto závazku nemůže R. V. nabýti práv a obohatiti se na účet svého smluvníka, ale právě tak, jako by proto musila býti hořejší námitka odmítnuta, kdyby ji vznesl R. V., musí se to státi také, když ji činí žalovaná obec. Okolnost, že V. zůstal vůči poštovnímu šekovému úřadu pro nesplnění náležitostí předepsaných jeho obchodními podmínkami dosud vlastníkem účtu, má jenom ten význam, že kdyby R. V. učinil jako majitel účtu o něm opatření, příčící se ujednání s J. J., byl by poštovní úřad šekový tímto opatřením vázán. Pro poměr mezi spornými stranami nejsou však rozhodny obchodní podmínky poštovního šekového úřadu, nýbrž smlouva ujednaná svého času mezi R. V. a J. J., proto nemá skutečnost, že účet nebyl dosud přepsán na jméno J. pro tento spor významu. Když konečně dovolatelka poukazuje na to, že velmi mnozí obchodníci dávají si zasílati platy složenkami šekového poštovního úřadu, znějícími na účet jejich banky a dovozuje, že právě tak, jako se tyto platy stávají připsáním na účet banky vlastnictvím banky a mohou býti předmětem exekuce, vedené proti bance, jest i pohledávka, jež jest předmětem tohoto sporu, vlastnictvím R. V. jako majitele účtu a může býti předmětem exekuce, proti němu zahájené — přehlíží podstatný rozdíl mezi tvrzenou obchodní zvyklostí a skutkovým základem tohoto sporu, že totiž disposiční právo o účtu V. bylo přeneseno právně i fakticky na J. J. Bez tohoto přenesení neměl by ovšem J. J. přímého práva na zabavenou pohledávku, nýbrž jenom obligační nárok proti R. V., a ten by napadené exekuci nepřekážel.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 11. listopadu 1926 č. j. Rv I 1667/26.
Dr. Grešl.