Opírá-li žalobce svůj náhradní nárok proti obci jedině o zanedbání předpisů místní policie, tedy o důvod veřejnoprávní, není pořad práva podle § 37 odst. 2. obecního zřízení českého přípustným.

Z důvodů nejvyššího soudu: Rekursní soud pokládá pořad práva za přípustný, protože prý žalobce neodvozuje svůj nárok z veřejnoprávní povinnosti obce, plynoucí z ustanovení § 28 č.. 3 obecního zřízení českého, nýbrž jej prý odvozuje ze zavinění obce spočívajícího v tom, že se nepostarala o nápravu, ač byla upozorněna a znala vadný, nebezpečný stav mostní zdi. Než z tvrzené okolnosti, že se obec přes upozornění a znalost vadného a nebezpečného stavu mostní zdi nepostarala o nápravu, neplyne ještě, že by nárok, plynoucí z tohoto zavinění obce, byl povahy soukromoprávní. Obcí zaviněné zanedbání bezvadného a bezpečného stavu mostní zdi může miti v zápětí i ručení obce podle §§ 28, 34, 37 ob. zř. pro Čechy. Jde právě o to, zda se obec podle žalobního tvrzení zanedbáním stavebního stavu mostní zdi provinila proti svým soukromoprávním povinnostem aneb se provinila proti svým povinnostem veřejnoprávním. Tvrdí-li žalobce, že obec zavinila úraz na př. tím, že zanedbala povinnosti, které bezpečnostní předpisy ukládají jí jako v pozemkové knize zapsané vlastnici pozemku nebo na něm zřízeného mostu, tedy jako podmětu soukromoprávnímu, uplatňuje-li tedy povinnosti obce z jejího soukromého vlastnictví, uplatňuje tak ovšem soukromoprávní závazek žalované obce, o němž rozhodovati přísluší soudům. Vytýká-li však žalobní žádost obci jako veřejnoprávnímu podmětu, vykonávajícímu místní policii a pečujícímu o bezpečnost veřejné dopravy, provinění proti předpisům o vykonávání místní policie (§ 28 a 34 obec. zř. pro Čechy), pak přivádí k platnosti nárok, kotvící ve veřejném právu, pro nějž soudy podle § 37 odst. 2. téhož zákona a § 1 jur. n. příslušný nejsou, pokud správní úřady neuznaly o povinnosti k náhradě škody (srov. rozhodnutí č. 6275 sb. n. s.).
V souzeném případě nelze ze žalobcova přednesu nic seznati, z čeho by bylo lze usuzovati, že žalobce opírá svůj nárok o porušení soukromoprávních závazků obcí jako podmětem soukromoprávním, ačkoli to bylo jeho povinností (§§ 178, 226 c. ř. s.), chtěl-li přípustnost pořadu práva dolíčiti. Naproti tomu lze z jeho tvrzení, že most na veřejné cestě byl v nebezpečném stavebním stavu, že policejní stráž o tom dávala zprávy a že oznámil svůj úraz místní policii, právem usuzovati, že opírá svůj nárok jedině o domnělé zanedbání předpisů místní policie, tedy o důvod veřejnoprávní. Že pro takový nárok není pořad práva přípustný, vyslovil a odůvodnil obšírněji nejvyšší soud již opětně (srov. roz. č. 5006, 6333, 6338 a mnoho jiných). Netřeba proto otázku tu zde znovu rozebírati.
Rozhodnutí nejvýš, soudu ze dne 17. května 1927. č. j. R I 351/27. Dr. Grešl.

Citace:

Opírá-li žalobce svůj náhradní nárok proti obci jedině o zanedbání předpisů místní policie, tedy o důvod veřejnoprávní, není pořad práva podle § 37 odst. 2. obecního zřízení českého přípustným.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 14, s. 479-480.