Může býti ve sporu o otcovství matka nucena, aby se podrobila krevní zkoušce?

V poslední době užívá praxe stále častěji zkoušky krve ve sporech o otcovství, jíž možno, jak známo, v některých případech (asi v 10%) vyloučiti otcovství určitého muže k dítěti (sr. Právník 1926, str. 175, 496). Naskýtá se přirozeně otázka, zda matka, která bude ve sporu pravidelně svědkyní, může býti nucena, aby se podrobila krevní zkoušce, která může přivoditi výsledek, žalujícímu dítěti nepříznivý. Touto otázkou se zabývá dr. Grňa v »Hovorně« Přehledu rozhodnutí ze všech oborů právních a dovozuje, že taková povinnost tu je. Soudí tak podle analogie předpisů c. ř. s., které nutí třetí osoby k určitým povinnostem v zájmu vypátrání materielní pravdy. Zejména se dovolává ustanovení § 308 c. ř. s., jehož analogické užití (předložení listiny společné pro dokazovatele a třetí osobu!) je nepochybně velmi odvážné. Nestačí odkaz na § 7 o. z.; §§-y 308 násl. c. ř. s. určují hranici státní moci, do jaké míry může svoboda osob třetích býti omezena a co od nich může býti požadováno k vypátrání pravdy. Pohlížíme-li takto na uvedená ustanovení, musíme prohlásiti »analogii« v té míře, jak se jí pisatel dovolává, ze nepřípustnou. Neboť při zkoušce krevní nejde jen o vydání věci, kterou má třetí osoba v držení, jde též o operaci, byť i nepatrnou a snad bezbolestnou, tedy o zásah v osobní svobodu, jenž by vyžadoval zvláštního a výslovného zákonného zmocnění. Poněvadž však takového ustanovení platné právo nezná, dlužno odpověděti hořejší otázku podle platného práva záporně.

Citace:

Může býti ve sporu o otcovství matka nucena, aby se podrobila krevní zkoušce?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 6, s. 217-218.