Dr. jur. Otakar Sommer: Reforma právnických studií. — Bratislava, 1925. — Knihovna právn. fakulty sv. 13. — 8 — Str. 75. — Obšírná práce profesora Sommra o předmětu velmi aktuálním byla, jak se dovídáme z předmluvy, určena pro druhý letošní sjezd československých právníků v Brně a jest litovati, že se tak nestalo, byť i mu nebylo tehdy tak úplně ji podati, jak by si byl autor přál. Takto sjezdové jednání bylo ochuzeno o důležitý hod pořadu, třebas že autorovi se podařilo doplniti své výklady doklady z nové úpravy italské. Svou práci založil profesor Sommer na široké bási. Úvodem předeslal jakousi historii reformních snah u nás za Rakouska i za republiky a srovnává ji s podobnými snahami jinde. Problém v celku je velmi těžký a lze úplně souhlasiti, že těžisko jeho; leží právě v tom nalézti rovnováhu mezi vědeckým a praktickým rázem fakult, aniž by se fakulta rozbila v kursy dovednosti anebo naopak zase stala jen »nudným institutem mluvené vědy«. Odhaluje pak některé zásadní závady nynějšího studia našeho zejména studium in absentia, nedostatečnou přípravu praktickou a neuspokojující úpravu zkoušek. Zajisté že málo kdo z řad neprávnických uvědomí si co znamená na fakultách právnických studium in absentia, Podobný zjev by na př. na filosofické fakultě byl prostě nemožný a prof. Sommer právem věnuje mu několik (i ještě v pozdějších kapitolách) důležitých poznámek. Zdá se však, že hy bylo leccos doplniti, protože nelze tento velmi složitý ve svých příčinách zjev řešiti jen lehko. Ostatně i vskutku na jiných vysokých školách větší částka záleží ve studiu soukromém a kdož ví, zda právě to není podstatná vada našeho studia, že velmi málo studentů studuje po knihovnách, ostatek se obmezuje na memorování učebnic často velmi stručných, kdežto jinde musí opatřovati své poznatky pracně po bibliotékách a ústavech, o nichž na naší fakultě není ani potuchy. Plně je možno akceptovati autorovo tvrzeni, že také naše semináře nemohou vlivem celkového ovzduší dosáhnouti té výše, jako je tomu jinde, že většina pracovníků vyhledává je jen, aby se seznámila s profesorem »pro zkoušku« a že valná většina všech účastníků nedovede použíti svých teoretických vědomostí prakticky. A právě tak je pravda, že na našich fakultách se šetří, pokud jde o vědecké síly a zejména o vědecký dorost. Byla by to smutná řada jmen těch, kteří se kdysi s chutí pustili do práce, jež jim však záhy zhořkla, když jejich cíl jim stále unikal. Ale jistě v trpkosti slov zašel autor příliš daleko, když speciálně pražské fakultě vytýká, že pro ni platí »hungarica non leguntur«. Víme všichni, jaké obtíže činí studium uherského práva, protože nemáme ani řádných autentických překladů zákonů (a výtku tuto bylo by spíše adresovati na jiné směry zejména na naše ministerstvo unifikací, než na fakulty). Připomínáme si jen odborníky v uherském právu jako prof. Horu pro proces a prof. Kadlce pro dějiny a ústavní právo, abychom mírnili výrok autorův.
Všechny tyto stesky však souhrnně vzato nejsou pouze naše, jak zřejmě ukázal prof. Sommer v dalších kapitolách. Probrav nynější náš studijní řád a zvláště ukázav na rozdíly mezi studijním řádem rakouským a uherským, přechází k vylíčení poměrů zahraničních. Stati tyto jsou nejcennějšími partiemi z celé knihy. Nejprve obrací se k Německu, kdež prošlo celé studium po válce velikou krisí. Podobný odpor jako u nás proti humanistickému studiu vedl i tu k návrhům namířeným především proti historicko-právnímu oddílu. Zásadní rozdíl od poměrů našich je v tom, že stát se obmezuje jen na úpravu zkušebního řádu, kdežto studijní řád jest volný a tím je způsobena nejednotnost studia v říši. V Německu jsou všude zavedena praktická cvičení podle vzoru Iheringova, jichž zavedeni také doporučuje Sommer pro naše poměry. Úprava francouzská vyznačuje se souběžností všech přednášených předmětů, hlavně však jsou pro nás důležité některé náměty pronesené v anketě r. 1920, v níž se zejména doporučovalo zavedení písemných zkoušek, zjednodušení studií a částečně na malých fakultách i častá praktická cvičení, konversatoria a pod. Velmi charakteristické a v lecčems pro nás přímo poučné jsou zkušenosti získané s reformními snahami v Itálii, jen částečně, realisovanými t. zv. legge Gentile z r. 1923. Ovšem je-li plně pravda to, do čeho si ztěžuje italský profesor Calamandrei, pak poměry italské jsou vskutku velmi truchlivé a bohudíky příliš vzdálené a rozdílné od našich. Ale přesto lze porovnávati naše snahy se snahami reformními v Itálii jako je zavedení praktických cvičení, úprava zkoušek a p.
Je jisto, že tyto cizí úpravy mají pro nás, jak výstižné řekl autor» nikoliv sice cenu prostého vzoru, ale že podobnými nemocemi stůně i cizina, která však to, co by se snad ti nás zdálo něčím záhadným a neřešitelným, již zcela uspokojivě rozluštila. A proto nejprve se obrací k vyučovací metodě a vítaně odvrhuje starý názor, že právníka dokonalým nečiní »copia legum« a spolu odhaluje nezasvěcencům nedosti známou bolest, jak poměrně málo právníků praktických se účastní při řešení otázek vědeckých. Znovu se vrací k otázce studia in absentia, k povinným praktickým cvičením, k zavedení přednášek speciálních, a pod. Výhoda navrhovaných reforem prof. Sommrem záleží v tom, že uvádí ihned i prostředky k jich uskutečnění, ačkoliv nedoufali bychom při nynějším stavu, že by na př. bylo možno dosáhnouti jmenování většího počtu asistentů.
Jako osobitou kapitolu je možno pojímati stať o studiu historicko-právním. Profesor Sommer, sám romanista, vykládá tu význam tohoto studia, obhajuje ho proti námitkám a vyzdvihuje jeho důležitost po stránce propedeutické.
V poslední kapitole řeší problém zkoušek. Staví se rozhodně proti duplicitě nynějšího systému a žádá, aby pozdvižen byl význam doktorátu. S tím vším lze jistě úplně souhlasiti, zvláště kdyby podle vzoru fakult filosofických a přírodovědeckých byla by zavedena doktorská disertace, již by bylo nejlépe vytisknouti. V této kapitole jsou připojeny i poznámky o rozvrhu přednášek, reformě státních zkoušek atd. A v závěru profesor Sommer podotýká, že otázku správné reformy nelze jinak řešiti nežli po etapách a navrhuje přímé úpravy cestou administrativní. Tím vyčerpává sobě daný úkol, kterého dosahuje jistě studii velmi cennou a přinášející plno případných námětů.
Z toho, co v tomto referátu bylo řečeno, je jasna obsažnost celé knihy, jež pokud jde o naši literaturu právnickou, je vskutku jedinečná. Bylo by si tedy přáti, aby na ni navázala se záhy diskuse, která by osvětlila jednotlivé otázky celého problému. To mohou provésti pouze odborníci, nejen ovšem z řad teoretiků, nýbrž i praktiků, aby se tak zjistily i potřeby prakse. Kromě toho bylo by zajisté dobře vyslechnouti i hlasy studentstva, které závady nynějšího systému právě tak a leckdy i tíže nese než ti, kdož již absolvovali. Jsme přesvědčeni, že dobrou snahou lze bez citelných zásahů do zájmových některých sfér reformu provésti k dobru nejen fakulty, nýbrž celého právnictva našeho. Ča.