Prof. Dr. Jan Lövenstein v článku »Finanční věda v rámci národohospodářské noetiky« aplikuje Englišovy noetické principy a svoje dosavadní úvahy o hodnotě na pole vědy, finanční. Klade požadavek, aby věda finanční měla jediný vrchní pojem, který by byl podřazen vrchnímu pojmu národohospodářské vědy, neboť finanční věda je odvětvím věd národohospodářských, ale který by se od něj lišil tím, co činí finanční vědu samostatnou. Může zde ovšem jíti jen o objektivní postulát národohospodářský, který vyjadřuje Engliš jako ideál člověka, Lövenstein formuluje jako minimum zla. Vrchní postulát finanční vědy nalézá pak Lövenstein v relativně nutném minimu zatížení poplatného celku i jednotky. Lövenstein nastiňuje pak důsledky tohoto ústředního postulátu fin. vědy. Z minimálního zatížení celku mu vyplývají úkoly fin. vědy: znáti minimální nutná vydání, znáti výši a ráz příjmů, sdělovati rozpočet a konečně znáti možnost a účelnost příjmů mimořádných. Z minimálního zatížení poplatné jednotky vyplývá klíč, jak mají býti příjmy veř. svazku repartovány. A zde dochází autor k pravému opaku t. zv. prospěchové theorie totiž k zásadě: čím větší (důležitější, nezbytnější) prospěch, tím nižší ekvivalent. Služby nejdůležitější má pak poskytovat! stát úplně zdarma (ochrana života a majetku), aby se nenalezl nikdo, koho by cena jejich odradila od jejich konsumu. Neboť výška dávky a intensita potřeby služby, která se za ní poskytuje, jsou dvě složky tíživosti dávky. Do tohoto rámce pak velmi dobře zapadají autorovi poučky dosavadních učebnic fin. vědy o třídění zásad státního hospodaření: soukromohospodářské, veř. podniku, poplatkové a obecného výdaje i o t. zv. zásadách daňových. —n—