Neplatnost a trestnost ujednání o tom, že zaměstnanec ponese celé pojistné ze svého.

Pod uvedeným titulem přináší »Průmyslový věstník« č. 9, roč. 1939 tuto zajímavou glosu: »Podle § 11 zákona o pensijním pojištění č. 26/1929 jsou neplatná ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jich příslušníků. Neplatným by bylo proto též ujednání, že zaměstnanec ponese ze svého celé pojistné, neboť toto ujednání by obmezovalo zaměstnance vzhledem k ustanovení odst. 1 § 64 zákona o pensijním pojištění, podle něhož z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině. Zaměstnavatel hradí však ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na hotovosti. (Viz na příklad n. s. z 5. února 1937 Rv 1169/36).
Než ujednání druhu výše uvedeného příčící se ustanovení odst. 1, § 64 pensijního zákona zakládalo by i skutkovou podstatu přestupku stíhatelného podle § 170, odst. 1, lit. e) pensijního zákona, podle něhož přestupku se dopouští, pokud čin není přísněji trestný, zaměstnavatel nebo orgán nositele pojištění, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva, vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena. Tak vyslovil též NSS v nálezu z 18. října 1938, č. 1780/36-4. Z tohoto nálezu možno uvésti: Stanovil-li zákon v cit. předpisu (Scil. § 64, odst. 1 pensijního zákona) povinnost zaměstnavatele, aby hradil polovici pojistného ze svého, je rubem této jeho zákonné povinnosti oprávnění zaměstnancovo, aby zaměstnavatel polovici pojistného naň připadajícího nesrážel ze služebních požitků zaměstnancových.
Z ustanovení toho vyplývá tedy právo zaměstnance, aby mu zaměstnavatel vyplácel smluvené služební požitky nezkrácené o polovici pojistného, kterou je povinen hraditi zaměstnavatel. Opačné ujednání, zkracující toto právo zaměstnancovo, je proto nejen neplatné podle § 11, ale také trestné, podle § 170, odst. 1, lit. e), neboť vykazuje všechny pojmové znaky skutkové podstaty deliktů zde uvedeného.
K úplnosti bylo by ještě uvésti, že přestupky podle 170 pensijního zákona se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do výše K 5000 (§ 172 pensijního zákona).«

Citace:

Neplatnost a trestnost ujednání. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 177-178.