Ustanoveni §u 1174 ob. obč. z. nelze vztahovati na všechny nedovolené smlouvy, nýbrž pouze na takové, při kterých strana, přijímajíci slib jednání nedovoleného, dává za výkon a provedení jeho slibujícímu odměnu.

Žalobce koupil v září 1918 od žalovaného dva sudy odpadkových tuků po 34 K za jeden kg a zaplatil mu předem ujednanou kupní cenu 13 204 K, ač věděl, že tuky ty byly nař. min. obch. ze dne 28. prosince 1917 č. 518. ř. z. státem zabaveny a dány pod závěru a že přejímací cena jich byla ustanovena na K 9,50 za 1 kg.
Ježto žalovaný tuku vůbec nedodal, domáhal se žalobce žalobou vrácení zaplacené kupní ceny. Obě nižší stolice žalobu bez připuštění důkazů, stranami nabídnutých, zamítly dovolávajíce se ustanovení § 1174. ob. obč. zák.
Nejvyšší soud rozsudky obou nižších stolic zrušil, přikázal věc soudu první stolice k dalšímu jednání a vynesení nového rozsudku. Odůvodnění: Obě nižší stolice vycházejí 398
z názoru, že žalobci nepřísluší nárok na vrácení zažalované a žalovanému vyplacené částky, poněvadž ji žalobce vyplatil za účelem koupě tuků, ač věděl, že byly státem zabaveny a z obchodu vyloučeny, tedy za tím účelem, aby vymohl právní jednání nedovolené. Dle § 879. ob. obč. zák. jsou nedovolené smlouvy neplatné a nevznikají z nich ani práva ani závazky. Neplatnost smlouvy má zpravidla za následek, že to, co bylo na základě jejím dáno, může býti jako sine causa dané požadováno zpět, neboť z neplatné, tedy neexistující smlouvy, nemá míti žádná strana ani užitku ani škody. Výjimku činí ustanovení § 1174. ob. obč. zák., jež předpisuje, že to co dáno bylo vědomé kк vymožení (vyvolání) nějakého činu nedovoleného, nemůže býti zpět požadováno. Ač slovem čin (jednání) rozuměti sluší i jednání právní, nelze přes to ustanovení § 1174. ob. obč. zák. vztahovati na všechny nedovolené smlouvy, nýbrž pouze na takové, při kterých strana, slib nedovoleného jednání přijímající dává za výkon a provedení jeho slibujícímu odměnu. Tomu nasvědčuje nejen slovné znění § 1174. ob. obč. zák. (arg. slova: »co kdo dal k vymožení«) ale i zařadění jeho do 26. hlavy II. dílu ob. obč. zák. mezi smlouvy námezdní.
Novelisací občanského zákona bylo toto ustanovení rozšířeno na zápůjčky, dané za účelem zapovězené hry, čehož by zajisté nebylo třeba, kdyby ustanovení § 1174. odst. 1. mělo se vztahovati na veškeré nedovolené smlouvy a jednání.
V daném případě nejde o takový nedovolený čin, k jehož vymožení by byla dána nějaká odměna, nýbrž o smlouvu kupní. Napřed zaplacená kupní cena nemá také zajisté aspoň pokud se týče částky nepřevyšující běžnou cenu a odpovídající hodnotě zboží povahu odměny, dané za tím účelem, aby docíleno bylo uzavření nedovolené smlouvy, aneb aby vymožen byl čin nedovolený.
S tohoto hlediska považována je sice smlouva, o kterou jde, ve smyslu min. nař. ze dne 28. prosince 1917 č. 518 ř. z. nedovolena a neplatná, avšak, ježto tu nejsou předpoklady § 1174 ob. obč. zák., nelze právní účinky této neplatnosti posuzovat: dle tohoto paragrafu, nýbrž dle §§ 879. a 1435. ob. obč. zák. Soud dovolací má tudíž za to, že obě nižší stolice, opírajíce svá rozhodnutí o ustanovení § 1174. obč. z. neposoudily věc se stanoviska právního správně.
Poněvadž pak následkem toho řízení zůstalo neúplné, bude třeba, aby bylo doplněno provedením důkazů zejména o 399
uzavření smlouvy a ostatních pro spor důležitých okolnostech, bez jichž zjištění spor rozhodnouti nelze.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. října 1919 čj. Rv. 1. 430/19-1. Schin.

Citace:

Ustanovení §u 1174 ob. obč. z. nelze vztahovati na včechny nedovolené smlouvy.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 413-415.