Vojenský trestní řád

doznal několika ustanoveními zákona z 19. prosince 1918 č. 89 podstatné a potěšitelné změny. Odstraněna nejen zbytečná, nýbrž často i škodlivá instituce »příslušného velitele«, odstraněny zvláštní předpisy pro řízení v poli a dosaženo podstatně shody s ustanoveními obecného řádu trestního.
Zákon z 19. prosince 1918 sám však praví, že jest úpravou prozatímní, bude snad tudíž na místě, jednati o některých ustanoveních 234
řádu trestního (voj.), která by další úpravy vyžadovala. Takovým jest § 20. voj. ř. tr.
Novým zněním tohoto § byla sice rozířena působnost soudů brigádních i na činy trestní spáchané důstojníky, ustanovení to mělo by však býti změněno dále tím způsobem, že by se text, dle něhož voj. tr. ř., § 20, pozměnil škrtnutím slov »nebo jen peněžitou pokutou« a vsunutím slov »nebo i pokutou« na konec věty.
V dosavadním znění svém vylučuje totiž § tento příslušnost brigádních soudů v těch případech, kde jest stíhán někdo vojenským soudem pro čin trestný nejen vězením, nýbrž i pokutou zároveň. A takovýmito tresty hrozí moderní zákony ponejvíce. Typickým případem jest přestupek předražovaní, který pro svou sankci trestní spadá v kompetenci soudů divisních. Kdežto však soudy divisní jsou tímto způsobem nepoměrně zatěžkány, zbývají soudům brigádním k rozsuzování takové činy trestné, které by mohly ve většině případu býti vyřízeny disciplinárně velitelem (svémocné vzdálení, drobné delikty majetkové). Jestliže pak zákon z 19. pros. 1918 docílil téměř úplné shody organisace soudů brigádních s organisací soudů okresních, bylo by účelno, kdyby také otázka kompetence těchto soudů byla obdobně řešena, a jsou-li přestupky předražovaní spáchané osobami civilními stíhány zásadně okresními soudy, měly by tytéž přestupky u vojenských soudů býti souzeny soudy brigádními. Praxe bývalých soudu c. a k. vojska takto také přes jasné snění § 20. postupovala, čímž došlo ovšem k té anomalii, že příslušníci zeměbrany byli pro předražovaní stíháni divisními soudy, kdežto příslušníci vojska soudy brigádními.
Přimlouvám se tudíž za to, aby byla působnost soudu brigádních obohacena příslušností k řízení o činech trestných, které trestány jsou mimo vězením 6měs. také případně pokutou peněžitou, aby tak soudce u brigádního soudu — právník — nebyl obmezen na vykonávání soudnictví v nezajímavých případech svémocného vzdálení a drobných přestupků, který by mohl vyřizovati vojenský představený.

Citace:

Vojenský trestní řád. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 7, s. 249-250.