Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 72 (1933). Praha: Právnická jednota v Praze, 700 s.
Authors: Štafl, Adolf, Hoetzel, Jiří, Matura, Alojz
= Slovník veřejného práva československého, sv. 5
PDF

Výbory národní.


Zkratky: n. v. = národní výbor, n-ích v-ů = národních výborů, n-ím v-ům = národním výborům, n-ho v-u = národního výboru, Nss = nejvyšší správní soud.

A. V zemi České a Moravskoslezské.


I. Aby jasně vynikl vpravdě revoluční ráz zavedení výborů národních (n. v.), je třeba stručně přihlédnouti k právnímu stavu platnému do 29. září 1938, t. j. především k župnímu zák. č. 126/1920 Sb., vystřídanému zákonem o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb.
Při reorganisaci politické (vnitřní) správy běželo v první republice hlavně o dva politické problémy. Především o otázku, mají-li zůstati zemské celky, či mají-li ustoupiti útvarům novým. Ti, kdož náležitě oceňovali historický význam zemí a to, co vykonaly pro český národ netoliko hospodářsky, kulturně ale i s hlediska dobré administrace, brali se o zachování zemských celků. Jen s resignací smířili se se zavedením žup, vidouce v nich jakési gesto vůči Slovákům zvyklým na komitáty, jež vyhovovaly přírodním podmínkám Slovenska. Zdráhání zemských autonomistů bylo nakonec zmírněno zřízením zemských župních svazů, jež se dostaly do župního zákona jaksi o dvanácté hodině.
Druhá hlavní otázka týkala se odstranění dvojí správní koleje: státní a samosprávné, Byli jsme přesvědčeni, že nový náš stát nám stačí, takže se můžeme obejíti bez územní samosprávy okresní a vyšší. Propagátorem této myšlenky byl hlavně tehdejší ministr vnitra Švehla. Charakteristické je již samo záhlaví zákona č. 126/1920 Sb.: zákon o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé. Župní úřady měly obstarávati vnitřní správu, pokud příslušela zemským politickým správám, zemským sněmům a zemským výborům. „Ve správě té účastní se občanstvo jednak župními zastupitelstvy, jednak župními senáty.“ Okresní úřady měly míti na starosti vnitřní správu, pokud příslušela v Čechách okresním hejtmanstvím a zastupitelským okresům, na Moravě a ve Slezsku okresním hejtmanstvím a silničním okresům. I zde bylo řečeno: „Ve správě té účastní se občanstvo jednak okresními výbory, jednak okresními senáty.“
To by bylo znamenalo dokonalé odstranění dvojí správní koleje. Celý zákon, i terminologicky, byl této myšlence přizpůsoben. Ale při tom nezůstalo, hlavně zásluhou Malypetrovou. Byloť v poslední chvíli přijmuto ustanovení § 41, že župa je, pokud jde o úkoly v §§ 31—39 župnímu zastupitelstvu přikázané, právnickou osobou. Mutatis mutandis je totéž ustanoveno v § 81 o okresu. Tím překlenutí dualismu správního bylo zeslabeno v tom smyslu, že tentýž orgán v tomže složení účastní se jednak správy státní, jednak jedná za samosprávný svaz: župu resp. zastupitelský okres.
Župní zákon nebyl v zemích historických vůbec proveden, ale byl nahrazen, aniž bylo na něm něco podstatného změněno (i pro Slovensko), zák. č. 125/1927, kterým byly obnoveny zemské celky a země byly prohlášeny za právnické osoby. Tím stavba zákona byla vyzdvižena o patro výše. Restaurace zemských celků se odůvodňovala hlavně tím, že župní zřízení bylo by finančně neúnosné a že župy by nezaručovaly dobrý výkon veřejné správy, nemohouce býti uspokojivě vybaveny po stránce odborné.
Pro správné funkcionování zemských a okresních n-ích v-ů je důležitý poznatek, že země a okresy mají právní subjektivitu, které mohou hájiti i před Nss-em. Bylo by to praktické na př. tehdy, když by nadřízené úřady upíraly právo zřizovati určitý ústav nebo podnik, když by jim bylo odpíráno právo na určité položky v rozpočtu s odůvodněním, že položka ta je určena na účel, jehož sledování nepatří do jejich působnosti. Klásti je důraz na to, že do jejich kompetence patří i věci, které logicky souvisí s agendami vypočtenými v §§ 41 a 78 zák. č. 125/1927 Sb. Pozornosti zasluhuje, že normotvorná působnost uvedená v § 56 cit. zák. přísluší zemskému zastupitelstvu jako orgánu státnímu. Mohlo by býti pochybné v případě lit. b) cit. §u. Není přípustné, aby státní orgán mohl opravným prostředkem napadati akt vyššího orgánu státního.
Význam subjektivy svazků územní samosprávy lze znázorniti na tomto příkladě: Zemský president byl ipsa lege předsedou zemského zastupitelstva a mohl podpisovati stížnost tohoto zastupitelstva do rozhodnutí ministerstva vnitra, jímž toto ministerstvo porušilo subjektivitu země, ač jinak zemský president byl řečenému ministerstvu služebně podřízen.
Župní zákon byl nejobtížnější zákon po stránce odborné, který Revoluční národní shromáždění musilo zvládnouti. Některých jeho předpisů přešlých do cit. zák. č. 125/1927 Sb. mohou zemské a okresní n. v. užívati přímo, jiných aspoň přiměřeně. Při definitivní zákonné úpravě n-ích v-ů doporučovalo by se všímati si některých organisačních a funkčních principů, na nichž onen zákon spočívá, hlavně těch, jejichž účelem je zaručiti zákonnost ve správě, nebo které umožňují spojování okresů k plnění úkolů, na něž jednotlivý okres nestačí, a pod.
Upozorňuji na tuto zásadní věc. Svazky územní samosprávy nejsou utvářeny tak, že by nižší svazek byl služebně podřízen vyššímu. Jejich vzájemný vztah je takový, v jakém je nižší soud k nadřízenému soudu. U svazků územní samosprávy jde o poměr instanční revise a dozoru. Tento dozor není všeobecný a samozřejmý, nýbrž musí spočívati na zákonném podkladě. Zcela jinak je tomu v hierarchii státních úřadů.
Obce jako nejnižší článek soustavy svazků územní samosprávy jsou právnické osoby, pokud vykonávají svou působnost samostatnou.
II. Povšechný přehled. Právní povaha n-ích v-ů. Východiskem právní úpravy n-ích v-ů jest ústavní dekret presidenta republiky ze 4. prosince 1944 č. 18 Úř. věst. čsl., jenž vyhláškou ministra vnitra č. 43/1945 Sb. byl ponechán v platnosti. Byl transformován na ústavní zákon od začátku své platnosti. Na tento dekret nelze přikládati přísnější měřítko legislativně-technické, protože se spíše podobá programovému prohlášení svou povšechností a neurčitostí, i pokud jde o věci zásadní. Čteme v něm, že je zříditi na základě voleb n. v., a to místní, okresní a zemské, jakožto prozatímní orgány veřejné správy ve všech jejích oborech, a to jako zařízení přechodné. Je příznačné, že dekret mluví o národních výborech, nikoli lidových. „Jakožto orgány státní správy“ n. v. budou podřízeny vládě. V zajímavém dopise presidentově předsedovi vlády ze 4. prosince 1944 (viz Štafl, Národní výbory I, str. 47 a 48) nemělo slovy: „ve všech jejích oborech“ býti řečeno, že by n. v. měly nastoupiti na místo dosavadního úředního organismu v celém oboru veřejné správy nižších instancí a jako by se samy měly chopiti jejího bezprostředního výkonu i ve zcela speciálních jejích oborech, jako je na př. agenda berní, poštovní, železniční, agenda samosprávy zájmové atd. „Já sám soudím“, praví president, „že otázka poměru našich dosavadních úřadů veřejné správy k n-ím v-ům bude řešena jak s hlediska nejplnější demokratisace..., tak i s náležitým zřetelem ke skutečné účelnosti a aniž přitom bylo zapomínáno, kde toho bude třeba, na potřebu odborné kvalifikace.“
Důležité jest ustanovení čl. 3 cit. dekretu, jímž vláda byla zmocněna, aby vládními nařízeními s platností zákona stanovila, jak budou n. v. voleny a jak budou svou pravomoc vykonávati.
V důsledku tohoto ustanovení byla vydána celá serie vl. nař., z nichž nás zvláště zajímá vl. n. č. 4/1945 Sb. a č. 44/1945 Sb. v souvislosti s dekretem presidentovým č. 121/1945 Sb. o územní organisaci správy vykonávané n-mi v., a to s hlediska právní podstaty těchto výborů. Byly totiž vysloveny o tom různé názory, i ten kuriosní názor, že n. v. jsou právnickými osobami a nikoli pouhými správními orgány. Ze znění presidentova dekretu a jeho cit. dopisu, je nad slunce jasnější, že n. v. jsou jen správními orgány obcí, okresů a zemí, jež jediné jsou samostatnými právními subjekty, jejichž subjektivita zůstala nedotčena. Proto mluví na př. vl. n. č. 4/1945 Sb. jako o samozřejmosti, že dnem ustavení místního n-ho v-u zaniká obecní (městské) zastupitelstvo (tedy nikoli obec), že dnem ustavení okresního n-ho v-u zaniká okresní zastupitelstvo (tedy nikoli okres) a že dnem ustavení zemského národního výboru zaniká zemské zastupitelstvo (tedy nikoli zem). Zmíněný presidentův dekret č. 121/1945 Sb. předpokládá další existenci svazků územní samosprávy, mluvě o slučování, rozlučování a rušení obcí a okresů a o majetkoprávním vypořádání mezi nimi.
Okresní a zemské n. v. nepodléhají ministerstvu vnitra, jen pokud zastupují právní subjekt (okres). Orgánnost n-ích v-ů je patrná i elementárnímu právnickému nazírání.
Stav věcí je ten, že n. v. obstarávají jednak správu státu, jednak správu příslušného autonomního svazku (země, okresu, obce). Tvrdí-li se tudíž u nás i oficiálně, jako by teprve zavedením n-ích v-ů byla odstraněna dvojí správní kolej, je to zřejmě nesprávné, pokud jde o zemské a okresní n. v., kde je stav tentýž jako byl vytvořen zákonem č. 125/1927 Sb. (proto jsem v úvodě o tomto zákoně jednal). Při obcích byla dvojí kolej překlenuta také jen organisačně, t.j. tak, že místní n. v. obstarávají jednak správu státu, jednak správu obce v její samostatné působnosti. Místní n. v. by mohl na ochranu subjektivity obce podávati odvolání do rozhodnutí nadřízených stolic, což je mu nemožno, pokud obstarává správu státu (viz úvodní úvahy).
Po odevzdání rukopisu tiskárně a po jeho vysázení jsem napsal 24. června do Lidové demokracie článek Národní výbory, kde jsem dokazoval nesprávnost tvrzení, že n. v. vykonávají jen státní správu, i když zastupují svazy územní samosprávy, a poukázal jsem na dalekosáhlé praktické důsledky svého názoru.
Protože věc je důležitá jak de lege lata, tak de lege ferenda, připojuji tento souhrnný dodatek.
Vl. n. č. 4 a 44/1945 Sb. se odchýlila od presidentova dekretu z 4. prosince 1944 ve dvou směrech: 1. omezila pravomoc n. v. na správu politickou (vykonávanou i územní samosprávou), 2. vynechala prozatímnost n. V; Kdo by to vytýkal, postihoval by i samého presidenta, jenž spolupodepsal ona vl. n., ale i všecky členy vlády na nich podepsané.
Vl. n. č. 4/1945 Sb. prohlašuje n. v. jednak za zastupitelské orgány (sc. samosprávných svazů) a za orgány veřejné (t. j. státní) správy. Vl. n. č. 44/1945 Sb. příznačně podřizuje okresní n. v. ministerstvu vnitra jen, pokud jde o věci politické správy; podobně je tomu při zemských n. v. Tím se vede rozlišovací čára mezi dvojí působností' n. v. podmíněná — v duchu § 91 úst. list. — zvláštním postavením územní samosprávy, jak jsem vyložil v zmíněném svém článku. Tato osobitá posice samosprávy by musila býti jasně v cit. vl. n. změněna a musilo by se vysloviti jasně, že posice n. v. je totožná, ať zastupují stát nebo územní samosprávné svazy. Patří přece k podstatě samosprávy, že se spravuje svými orgány podle svého postavení odlišného od subjektivity státu. Vyskytují se sice případy veřejných samostatných fondů, které jsou ve správě státu, země atd., ale zde jde jen o technickou (účetní) správu, kdežto při samosprávě územní běží o věci jiné.
To snad stačí na důkaz, že n. v., pokud jednají za samosprávný svaz, jsou orgány tohoto svazu a jsou podřízeny jeho právnímu režimu, když opak není jasně stanoven v právním řádě (§ 91 úst. list.).
Jinak by byl nastolen nepochopitelný rozdíl mezi samosprávou územní a rozkypělou samosprávou zájmovou.
I. Okresní a zemské národní výbory.
Dotknu se jen hlavních, zásadních věcí, odkazuje v podrobnostech na cit. Štaflův komentář.
Dříve však nebude nezajímavé vrátiti se do první republiky. Také tehdy se vysoko vzdouvaly vlny demokratisace a zlidovění veřejné správy a volání po nich bylo velice naléhavé. Nedemokratickými zdály se dokonce i některé názvy. Proto v novele k obec. zřízení č. 76/1919 Sb. musily zmizeti představenstvo obecní a výbor obecní; byly nahrazeny názvy: rada, zastupitelstvo obecní. Silně se volalo po zlidovění veřejné správy státní, a to i v ministerstvech. Nakonec však zvítězilo přesvědčení, že organisace správy nesmí býti samoúčelem, nýbrž jen prostředkem dobré administrace pro občany. A tak z velikého toho boje zbyla stylisace § 86 úst. list.: V nižších státních úřadech správních budiž podle možnosti zastoupen živel občanský. Sbor obecních starších jako odvolací instance byl vystřídán odborně složenými sbory stavebními a pro vyřizování stížností.
Zvlášť zajímavý v tom směru byl také boj o župní zákon resp. zákon o organisaci politické správy. Podařilo se prosaditi ustanovení, že v čele župních a okresních úřadů resp. zastupitelských sborů jsou státní úředníci, odpovědní ze správného úřadování. Kdežto podle župního zákona župní zastupitelstvo bylo celé voleno (až na některé župy), zemské zastupitelstvo bylo jmenováno z odborníků a někteří úředníci zemští měli právo hlasovací. Naproti tomu cit. nov. č. 76/1919 Sb. přiznala vedoucím konceptním a odborným úředníkům jen hlas poradní v obec. zastupitelstvu. Zemský president byl oprávněn a povinen zastaviti a tím v zárodku potlačiti usnesení zem. zastupitelstva, výboru nebo komise, které by se příčilo zákonu nebo překročovalo působnost toho kterého sboru. Ministerstvo vnitra mohlo taková usnesení zrušiti i z moci úřední. Tomu odpovídalo zajímavé právo členů dotčeného sboru — nastoupiti stížností k Nss-u. Tolik jen ukázkou, jak bylo postaráno v I. republice o zákonitost rozhodování. Měla býti zaručena zvláště zák. č. 158/1920 Sb. o správním soudnictví, jenž nebyl vůbec proveden ani na Slovensku, protože zástupci občanstva byli ve většině proti odborníkům, ač mohlo jíti o komplikované otázky právní. Mimoděk vracím se k cit. dopisu presidentovu, že při organisaci veřejné správy má rozhodovati skutečná účelnost a odbornost.
Působnost n-ích v-ů je ohromná, netoliko hospodářská, ale i ryze právní. Všecko záleží na tom, jak tato působnost bude obstarávána a jak bude postaráno o odbornost. Podle cit. ústavního dekretu presidentova (čl. 3) měla to určiti vláda svými nařízeními; to znamená podle mého mínění ona sama, nebyvši zmocněna k subdelegaci. Ale ve vlád. nař. č. 4 a 44/1945 Sb. nic takového neshledáváme. Mluví se v nich jen o tom, že dosavadní úřady obecní, okresní a zemské stávají se úřady příslušných n-ích v-ů a provádějí jejich rozhodnutí a opatření. Zato čl. I. vlád. nař. č. 44/1945 Sb. má dalekosáhlé ustanovení, že dokud nebudou vydány podrobnější předpisy o organisaci n-ích v-ů a jejich jednací řády, určí zatímně vnitřní organisaci n-ích v-ú, způsob, jakým vykonávají svou působnost a způsob jednání jejich složek ministr vnitra. Zde musíme si uvědomiti několik zásadních věcí. Podle § 91 úst. list. složení a působnost svazů samosprávných lze upravovati jen zákonem. Působnost n-ích v-ů, i pokud jednají za svazky územní samosprávy, jest určena ve shodě s § 91 úst. list. nařízeními č. 4 a 44/1945 Sb., nikoli však jejich organisace, t. j. vystupuje-li navenek vůči stranám n. v. jako celek či může-li takto vystupovati některá jeho složka, jak tomu bylo dříve, kdy kompetence rozhodovati navenek byla přesně zákonem upravena. Taková úprava byla by možná, pokud n. v. jednají za právnické osoby (obec atd.) jen zákonem. Pokud pak běží o činnost n-ích v-ů za stát, narážíme na § 89 úst. list., že základní ustanovení o „ustrojení nižších úřadů státní správy lze určiti jen zákonem“, jenž podrobnou úpravu může svěřiti nařízení, t. j. vlád. nař. I když bychom slevili s požadavků § 91 úst. list., musíme dodržeti meze jejího § 89 a žádati, aby podrobnosti organisace n-ích v-ů s účinkem navenek byly určeny vládním nařízením (právním), nikoli nějakým nařízením správním. Ale o „podrobné úpravě“ ve smyslu § 89 úst. list. nelze mluviti, protože vlád. nař., o něž jde, nemají vůbec žádné organisační úpravy n-ích v-ů, mimo princip volby.
Ministr vnitra svůj Prozatímní organisační řád zemských a okresních n-ích v-ů uveřejnil v Úředním listě č. 299 resp. č. 1511/1946, domnívaje se patrně, že tento publikační postup jest odůvodněn dekrety č. 19 a 66/1945 Sb.
Poznamenávám, že již dříve jednotliví ministři uveřejňovali různé vyhlášky ve Sbírce, ač podle obsahu takové vyhlášky byly nařízeními právními (nikoli správními). Takové porušování § 81 úst. list. přiházelo se i za německé okupace.
N. v. při své činnosti musí šetřiti materiálních a procesních norem do 29. září 1938 platných, pokud neodporují instituci n-ích v-ů. Na to dobře poukazuje také Fusek ve spise Organisace a činnost okresních n-ích v-ů. Autor zevrubně jedná o tom, že n. v. jsou povolány, aby projevovaly vůli lidu, a že v tomto ohledu nejsou výbory ty věcně omezeny, mohouce si všímati všech oborů správy (vedle v-ů místních a zemských), že mají kontrolní funkci celého veřejného života a jsou povolány hájiti zájmy lidu. Tu arci narážíme na striktní ustanovení §§ 115 a 117 úst. list., že právo svobodného projevu mínění a právo petiční přísluší právnickým osobám v mezích jejich působnosti. Tato ustanovení se dostala do ústavy jako reakce proti některým hlasům při projednávání župního zákona, které chtěly ze žup udělati politická tělesa. Proto ustanovil tento zákon, že župnímu zastupitelstvu nepřísluší jednati o věcech politických. I do organisačního zákona bylo pojato ustanovení: Při politických rozhovorech podávati návrhy o věcech politických a usnášeti se o nich je nepřípustno. Nelze se odvolávati ani na § 94 organisačního zákona, který zcela jasně omezuje okresní výbor na hájení zájmů okresu a jeho obyvatelstva. Že n. v. byly konstruovány jako tělesa ryze správní, plyne naděvši pochybnost z vlád. nař. č. 4 a 44/1945 Sb. Na tom nemůže změniti pranic ani košický vládní program, jehož obsah nebyl do zmíněných vlád. nař. majících moc zákona převzat. A to v zájmu dobré administrace, protože jinak náš tak již přepolitisovaný veřejný život by se mohl dostati na scestí. K tomu přistupuje nesprávné ztotožňování pojmu „lid“ s dělnictvem, jak jsem vyložil v loňském Právníku. Není přece na př. možné vkládati do slibu presidentova (§ 65 úst. list.), „že bude dbáti blaha republiky i lidu“smysl, že president má dbáti jen blaha dělnictva a nikoli ostatních složek národa.
Jak složitý je aparát n-ích v-ů, patrno z organisačního řádu, pokud jde o okresní v., abych zůstal jen při nich, protože organisační zásady zemských n-ích v-ů jsou tytéž. Je to vedle plenární schůze (§ 19) rada, předsednictvo, předseda, členové rady jako referenti, komise a poradní sbory (vedle úřadu, jenž však není složkou v technickém smyslu). Jak jednoduše vypadala věc podle organisačního zákona, pokud šlo o živel občanský (okresní starosta, zastupitelstvo a výbor).
Ani rozvrh kompetence mezi jednotlivé složky není nikterak jednoduchý.
Primární a kreační složkou je plenární schůze. Usnáší se ve věcech vnitřní správy mimořádné důležitosti, které si k rozhodnutí vyhradila nebo které některá složka plenární schůzi k rozhodnutí předložila. To je nejširší vymezení příslušnosti. Kromě toho plenární schůze se usnáší o zásadních věcech organisace okresního n-ho v-u (kreační orgán) a o mimořádně důležitých hospodářských věcech okresu jako právnické osoby (§ 20, 3. odst. a—o).
Působnost rady, která může čítati až 12 členů, se týká všech věcí, pokud rozhodnutí není vyhrazeno plenární schůzi, předsednictvu nebo předsedovi okresního n-ho v-u anebo pokud rozhodování není svěřeno některé komisi. To je obvyklé vymezení kompetence orgánu s členěnou organisací, aby nebylo mezery v příslušnosti, takže je postaráno o to, aby se vždy našel článek příslušný rozhodovati. Ale i zde jednoduchá linie je přervána ustanovením, že rada si může v jednotlivých případech vyhraditi rozhodnutí ve věcech svěřených některé komisi nebo které jí některá komise předloží k rozhodnutí. Rada může však v jednotlivých případech svěřiti svou příslušnost předsednictvu nebo si vyžádati rozhodnutí plenární schůze.
Jaká kompetence se našla i pro předsednictvo, podle mého přesvědčení zbytečné, je patrné z § 28.
Z působnosti předsedy je zajímavé ustanovení § 25 (2): Je-li nebezpečí v prodlení a nelze-li z téže příčiny věc vyříditi „v rámci oprávnění referenta“, může předseda učiniti nezbytně nutná opatření, i když by k nim jinak bylo zapotřebí usnesení rady. K tomu sluší poukázati na § 28 (2) o právu referenta rozhodovati jménem okresního n-ho v-u, je-li nebezpečí v prodlení nebo vyžaduje-li veřejný zájem nebo naléhavý soukromý zájem strany neodkladného rozhodnutí. Oba případy prolamují zásadu normálního sborového usnášení.
Zvláště mě zajímají funkce přidělené referentům a úřadu okresního n-ho v-u. Referenti jsou členové rady, jimž tato přidělí část své působnosti. Není pro ně předepsána určitá kvalifikace. Rozhodují o věcech spadajících do běžné agendy jejich referátu. Připravují věci, o nichž rozhoduje rada, a to za pomoci příslušné komise. Rozhodují ve všech věcech působnosti rady, pokud nejde o věci výslovně vyhrazené radě. Mají si — není-li nebezpečí v prodlení — vyžádati dobrozdání příslušné komise. K běžné agendě patří věci, kde nejde o všeobecně závažná nařízení neb o závěrečné rozhodnutí schopné právní moci (§ 22, odst. 2).
Úřadu okresního n-ho v-u (bývalému byrokraticky a monokraticky organisovanému okresnímu úřadu), jenž klesl principiálně na úroveň pomocného a výkonného orgánu, přísluší obstarávati pro okresní n. v. a jeho složky práce konceptní, kancelářské, manipulační a manuální, zpracovávati pro výbor a jeho složky věci k zpracování přikázané, po stránce odborné (právní, technické, zdravotní a j.), vyřizovati podle pokynů referentů běžnou agendu v rozsahu určeném plenární schůzí okresního n-ho v-u (na př. některé věci zásobovací, platební rozkazy, výkon občanských sňatků — viz u Štafla str. 66). Nadto jest úřad povolán prováděti rozhodnutí a opatření okresního národního výboru. Složitost postupu je patrná z vylíčení Ruskova (str. 86): Každou věc, která se projednává před n-ím v-em, můžeme rozložit do tří stadií: příprava rozhodnutí — vlastní rozhodnutí — jeho výkon. Někdy ovšem vlastní rozhodnutí probíhá etapově a rozhoduje postupně referent, rada a plenární schůze, avšak vždy je každé z těchto rozhodnutí podmíněno delší neb kratší přípravou. Zaměstnanci výkonného úřadu koncipují návrhy na rozhodnutí a opatřují pro ně věcné podklady. Na nich spočívá odpovědnost za právnickou nebo jinou odbornou bezvadnost návrhu na rozhodnutí. Oni jsou také odpovědni, že budou zachovány předepsané formy řízení. Vlastní rozhodnutí vyhrazeno je voleným lidovým orgánům (mimo případ § 32, odst. 1, lit. c).
K tomu přistupuje spolupůsobnost komisí (§ 30) a poradních sborů (§ 31). Schvalovati je, že do komisí jsou volitelní i odborníci a že v komisích trestních má býti aspoň 1 člen každé trestní komise práva znalý. O poradních sborech viz § 31.
O okresních expositurách jednají §§ 33 a násl., na něž jen upozorňuji. Důležité je všeobecné ustanovení § 42, že kterákoli složka zemského (okresního) n-ho v-u může pověřiti některého člena příslušného n-ho v-u nebo úředníka úřadu příslušného n-ho v-u, aby v určité věci rozhodl jménem toho kterého výboru, žádá-li toho povaha věci (mysleme na různé intervence, při nichž se vydávají rozhodnutí na místě).
Tvůrci n-ích v-ů kladou do nich veliké naděje. Čekají od nich dokonce i rychlost a pružnost správy. Je mi záhadou, oč tyto vlastnosti administrace opírají, kdyžtě celý postup je proti dřívějšku velice zkomplikovaný, jak plyne z výše citovaného vylíčení Fuskova. Stačí fakt, že dříve se ve vrchnostenské správě státní rozhodovalo monokraticky a odborně, kdežto nyní sborově bez odborného složení rozhodujícího sboru. Člen výkonného úřadu nemůže koncept svého návrhu na vyřízení sám v radě hájiti jako její člen, nýbrž hájí jej referent, třeba neodborník. Může jíti o složité a subtilní otázky odborné. Z toho důvodu hledal župní zákon východisko v nalézacích senátech (zák. č. 158/1920 Sb.) složených ze zástupců občanstva a úřednictva odborně školeného. Není ekonomické srážeti vysoce vzdělané správní úředníky na úroveň pouhých pomocných sil. Nestačí, že se vůbec jakž takž rozhoduje, záleží na tom, jak kvalitně se rozhoduje. To pociťuje občanstvo samo na sobě. Neodčiní-li se nějak tento nedostatek dosavadního stavu a mnoho jiných, bude vzbuzován dojem, že dosavadní úprava má býti samoúčelem, nikoli prostředkem k administraci co nejdokonalejší. I hospodářská správa je těžkopádná.
Při definitivní legislativní úpravě se jistě najde a musí najíti cesta k uspokojivé úpravě. Heslem musí býti: spravovati netoliko lidem, ale dobře pro lid.
Jiří Hoetzel
II. Místní národní výbory.
1. Vznik faktický. 2. Legální ustavení. 3. členové MNV-ů. 4. Působnost. 5. Organisace. 6. Předpisy pro jednání.
1. Vznik faktický.
Místní národní výbory (MNV-y) vznikaly v illegalitě, v době nejhorší poroby národa a za nejtěžší persekuce. Počátek jejich faktického vzniku nelze přesně stanovití, tu vznikaly dříve, jinde později podle toho, jak bylo organisováno odbojové hnutí, které bylo jejich základem. Jejich organisace nebyla a ani nemohla býti jednotná; ve větších městech, mnohdy i v obcích, vzniklo dokonce i několik MNV-ů, které mnohdy o své existenci ani vzájemně nevěděly, poněvadž dobře organisované podzemní hnutí musilo býti uchováno v naprosté tajnosti a ukryto před očima okupantů. Ani jejich označení nebylo jednotné; původně nenesly ani označení n-ích v-ů, nýbrž jen označení odbojových skupin. Teprve v roce 1944 dochází k jednotnější organisaci a také k všeobecnému jednotnému označování n-ích v-ů.
Základem této jednotnější organisační struktury bylo vládní prohlášení ze dne 16. dubna 1944, které bylo vládou republiky Československé z Londýna proklamováno zahraničním rozhlasem. Tímto prohlášením obrátila se vláda na československý lid s výzvou, aby vytvořil MNV-y (rovněž i okresní a zemské) a současně byla stanovena v hrubých rysech jejich organisační struktura. MNV-y svým počtem členů neměly převyšovati počet členů obecního zastupitelstva a měly v nich býti zastoupeny všechny sociální vrstvy lidu i všechny československé vlastenecké politické směry.
Úkolem MNV-ů byl nejprve boj proti nepříteli a pak na osvobozeném území organisace veřejné správy ve všech jejích oborech. MNV-ům bylo uloženo zejména zajistit pořádek, veřejný majetek i opuštěný majetek soukromý, zajistit chod průmyslového i zemědělského podnikání, zajistit zásobování obyvatelstva, znemožnit zašantročování československého státního majetku, zajistit, aby se nevyvážel do ciziny majetek nepřátel a vinníků, odstranit Z veřejných funkcí příslušníky nepřátelských států a osob, které se zpronevěřily republice a zajistit takové osoby, dosadit na jejich místo osoby spolehlivé, nařídit odevzdání veškerých zbraní, které byly v držení u nespolehlivých osob a pod. Tak vznikaly MNV-y fakticky, před tím, než tato instituce byla upravena cestou zákonnou.
2. Legální ustavení.
První legislativní úpravou i MNV-ů, třebas jen rámcovou, je ústavní dekret presidenta republiky č. 18/1944 Úř. věst. čsl. Na základě zmocnění, kterého se dostalo vládě v čl. 3 tohoto dekretu, bylo vydáno vlád. nař. č. 4/1945 Sb. o volbě a pravomoci národních výborů, které bylo novelisováno vlád. nař. č. 44/1945 Sb.
Sedes materiae pro MNV-y je v § 2. Odstavec první tohoto §-u obsahuje zásadu, že v každé obci se ustaví MNV. Z toho plyne, že
a) v obci může býti zřízen jen jeden MNV;
b) pro určitou část obce, byť by byla lokálně oddělena od zastavěného území vnitřní obce, nemůže býti vytvořen samostatný MNV;
c) v bývalých osadách nemůže býti vytvořen samostatný MNV, neboť osady byly zrušeny již vlád. nař. č. 265/1941 Sb. a dekretem č. 121/1945 Sb. nebyly jako právnické osoby a útvary územní samosprávy obnoveny;
d) základní nejnižší jednotky územní samosprávy — obce — zůstávají zachovány;
e) obce jsou i nadále právnickými osobami a MNV-y jen jejich orgány;
f) obcí rozumí se tak zv. obec politická, jako základní jednotka územní samosprávy;
g) termín „ustaví se“ je synonymem termínu „vytvoří se“, jak jej používá ustanovení § 1 cit. vlád. nař.
Při konstituování MNV-ů počítá cit. vlád. nař. s dvěma stadiemi, z nichž prvním je vytvoření (ustavení) a druhé obnovení MNV-ů řádnou volbou.
Pod pojmem „vytvoření (ustavení)† rozumíme jakýkoliv způsob vzniku MNV-ů když tyto — z důvodů převážně technických — nemohly býti vytvořeny ihned po revoluci řádnou volbou. Nejčastěji byly ustaveny dohodou stran Národní fronty, která byla přednesena zpravidla na veřejném shromáždění občanů, jimž byla dána možnost i v dohodnuté kandidátní listině provésti opravy a změny. Ovšem ani tu nemůžeme mluviti o řádné volbě. Jiný způsob vzniku byl ten, že jako MNV byl ponechán n. v. vzniklý v illegalitě beze změny nebo s částečnou výměnou osob. Jinými slovy n. v. vzniklé před nebo v revoluci byly postaveny cit. vlád. nař. na zákonnou basi tím, že způsob jejich vzniku byl zákonnou normou uznán jako vytvoření.
Druhé stadium je obnovení revolučně vytvořených MNV-ů řádnou volbou. Toto druhé stadium nebylo dosud provedeno, ježto zvláštní vlád. nař., jehož vydání bylo slíbeno v § 1, odst. 1, dosud (září 1947) nebylo vydáno, třebaže v odst. 1 bylo proklamováno, že obnovení MNV-ů volbami podle zásad československých volebních řádů (t. j. podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva volebního a podle zásady poměrného zastoupení) a podle zvláštního vlád. nař. se má státi „pokud možno v nejkratší době“. Přitom nutno zdůrazniti, že ani obnovení MNV-ů na podkladě výsledku voleb do ústavodárného Národního shromáždění podle vlád. nař. č. 120/1946 Sb., není uskutečněním tohoto druhého stadia. Obnovení MNV-ů řádnou volbou bude uskutečněno teprve všeobecnými, rovnými, přímými a tajnými volbami do MNV-ů podle nových volebních řádů.
Funkční období MNV-ů není dosud stanoveno.
3. Členové MNV-ů.
Počet členů je stejný, jako počet
členů býv. obecního (městského) zastupitelstva. Počet se řídí tedy až dosud předpisy § 9 zák. č. 75/1919 Sb., ve znění pozdějších zák. Směrnice ministra vnitra ze dne 6. června 1946, Ú. l. č. 1401, jakož i Prozatímní organisační řád MNV-ů ze dne 10. září 1947, Ú. l. I, č. 145, běž. č. 966, který byl vydán již po vysázení celého hesla, určují ve shodě s tím, co shora uvedeno, tento počet členů MNV-ů, a to v obcích do 200 obyvatel 9 členů
VLOŽENÁ TABULKA
12 ,,
15 ,.
18 „
24 „
30 ,,
36 „
42 „
48 „
60 „
500
,, 1000
„ 1500
,, 2 000
,, 5 000
,, 20 000
,, 50 000
,, 100 000
přes* 100 000 Podmínky pasivního volebního práva budou definitivně upraveny teprve novými volebními řády. Až dosud MNV-y se řídily směrnicemi ministerstva vnitra, schválenými vládou dne 19. května 1945 a později § 3 vlád. nař. č. 120/1946 Sb.
Členové MNV-ů skládají slib do rukou předsedy MNV-u a předseda do rukou předsedy ONV-u. Formule slibu zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu vždy věren Československé republice, že budu zachovávati všechny zákony a nařízení, plniti jako člen místního národního výboru podle nejlepšího vědomí a svědomí své povinnosti a že budu se říditi rozhodnutími místního národního výboru. Slibuji, že se nikdy nezpronevěřím lidu a zásadám demokracie a že budu ve všem svém jednání dbáti jen prospěchu a zájmů lidu.“
Členství v MNV-ech je čestné. Proto členové nesmějí přijímati v souvislosti s tímto členstvím odměn nebo darů, avšak náleží jim náhrada skutečných výloh, které jim vzešly při výkonu jejich funkce. Jestliže vykonávání funkce znemožňuje členovi jeho výdělečnou činnost, dlužno mu přiznati přiměřenou náhradu. Ministerstvo vnitra vydalo výnosem z 11. dubna 1946, č. B-2333-9/4-46-II/2 směrnice pro poskytování záloh na tyto náhrady (viz můj komentář Národní výbory, část I., str. 350).
Pro nastupování náhradníků MNV-ů a doplňování jejich počtu platí — dokud tato otázka nebude definitivně upravena volebním řádem — směrnice ministerstva vnitra ze dne 9. října 1946, Ú. l. I., částka 184, č. 1876 (v cit. komentáři na str. 577,) o zániku členství v n-ím v-u a o odvolání členů n-ích v-ů směrnice ministra vnitra ze dne 19. září 1947, Ú. l. I., částka 150, č. 989.
4. Působnost MNV-ů.
Působnost je stanovena jednak positivně, jednak negativně. Srovnáme-li tato ustanovení s předpisem § 1, vlád. nař. č. 4/1945 Sb., který mluví o n-ích v-ech jako o orgánech veřejné správy „ve všech jejích oborech“, shodně s ustanovením čl. 1 ústavního dekretu presidenta republiky č. 18/1944 Úř. věst. čsl., shledáme, že ona povšechná působnost je v § 2, odst. 2. nejen rámcově určena, ale i omezena. Podle ustanovení § 2 spravuje MNV v obvodu své působnosti všechny veřejné záležitosti, které nejsou spravovány jiným veřejným orgánem. Tak na př. mu nepřísluší rozhodování ve věcech státních daní, neboť tato agenda je přikázána jinému veřejnému orgánu, t. j. berním správám a berním úřadům, právě tak jako agenda poštovní, železniční a pod. Touto determinací byly odstraněny pochybnosti, které při podpisu ústavního dekretu č. 18/1944 Úř. věst. čsl. vyslovil sám president republiky v dopise předsedovi vlády.
Positivně stanoví však § 2, odst. 3. pravomoc MNV-ů ustanovením, že MNV vykonává pravomoc, kterou podle dosavadních předpisů vykonávalo obecní zastupitelstvo, rada a starosta. Pravomoc těchto dřívějších orgánů obce je stanovená obecními zřízeními, takže tím je nepřímo vyjádřeno, že tato ustanovení obecních zřízení jsou i nadále platná. To se týká arciť jen obsahu pravomoci obce, nikoliv však rozdělení této pravomoci na jednotlivé složky MNV-ů.
Kromě této povšechně stanovené působnosti vykonává MNV pravomoc, která mu byla nebo bude uložena zvláštními předpisy, t. j. dekrety presidenta republiky, zákony Národního shromáždění a normami vydanými na podkladě platných zákonů. Těmito zvláštními předpisy nelze však rozuměti speciální normy, vydané před konstituováním MNV-ů, neboť takové normy nemohly ukládati plnění úkolů tehdy ještě neexistujícím n-ím v-ům. Tento druh norem je již obsažen v pojmu působnosti obce, která také přešla do kompetence n-ích v-ů.
Mimo působnost rozhodovací mají MNV-y dalekosáhlou povšechnou působnost iniciativní, případně kontrolní, a to ve všech oborech veřejné správy vůbec. To plyne ne snad z textu zákonné normy, ale z vlastní povahy instituce n-ích v-ů. Vždyť n. v. jest nejdůležitějším představitelem lidu a jeho vůle, lidu, který je podle §u 1. ústavní listiny jediným zdrojem státní moci. Již v košickém vládním programu bylo slavnostně proklamováno, že vláda bude svoji politiku uskutečňovat n-mi v-y a plně se o ně opírat. Proto i MNV-y nejsou jen orgány veřejné správy s pravomocí rozhodující, ale i strážci zájmů lidu ve všech záležitostech veřejného života, a to i v takových, kde samy nerozhodují. MNV-y jsou mluvčím lidu a proto jim přísluší nejširší působnost iniciativní; ony navrhují věcně příslušným jiným orgánům veřejné správy opatření, která v zájmu veřejném jsou nutná a účelná, případně upozorňují na závady v kterémkoliv sektoru veřejné správy. Tato tvůrčí iniciativa a veřejná činnost nejširších lidových vrstev je v plném souladu s vlastní povahou nové instituce n-ích v-ů.
MNV-y nejsou již tedy po vydání vlád. nař. č. 4/1945 Sb. orgány s povšechnou působností ve všech oborech veřejné správy, jak se snad mohlo dedukovati dříve z ne zcela jasné stylisace ústavního dekretu č. 18/1944 Úř. věst. čsl.
K otázce, mohlo-li vládní nařízení změniti ústavní dekret presidenta republiky, nelze odpověděti jinak než kladně. Cit. vlád. nař. má podle výslovného ustanovení čl. 3. dekretu platnost zákona (musilo býti podepsáno presidentem republiky), takže je nelze pokládati za pouhé prováděcí vládní nařízení, které by se musilo pohybovati jen v rámci dekretu, nýbrž za zákon sám a podle zásady lex posterior derogat legi priori mohla tato zákonná norma provésti i výše uvedené meritorní změny.
Původně byl zastáván theorií (Peška: Naše nové státní zřízení) názor, že není právního rozdílu mezi dekrety ústavními a jinými, které nemají tohoto označení. Avšak pozdějším ústavním zákonem č. 57/1946 Sb., vydaným prozatímním Národním shromážděním, kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, jsou ústavní dekrety považovány za zákon ústavní (čl. I, odst. 2 cit. zák.) a ode dne 3. dubna 1946, t. j. ode dne účinnosti cit. zákona, mohou býti měněny nebo zrušeny jen zákony ústavními. Tímto zákonem dostaly tedy ústavní dekrety hodnotu zákona ústavního, což jim dříve nenáleželo, ale byly-li ústavní dekrety změněny dříve, t. j. před účinností cit. zákona obyčejným zákonem (srov. zák. 12/1946 Sb.), zůstává tato změna v platnosti, třebaže by v budoucnu k takové změně bylo třeba ústavního zákona. Bylo-li tedy vlád. nař. č. 4/1945 Sb., které má platnost zákona, vydáno před účinností zák. č. 57/1946 Sb., mohlo změniti i ústavní dekret č. 18/1944 Úř. věst. čsl.
5. Organisace MNV-ů.
Jak bylo již výše uvedeno, ani ústavní dekret č. 18/1944 Úř. věst. čsl., ani vlád. nař. č. 4/1945 Sb., neobsahují podrobné předpisy o organisaci MNV-ů. Novela vlád. nař. č. 4/1945 Sb. uskutečněná vlád. nař. č. 44/1945 Sb. stanovila, že dokud nebudou vydány podrobnější předpisy o organisaci n-ích v-ů a jejich jednací řády, určí zatímně vnitřní organisaci jejich, způsob, jakým vykonávají svoji působnost, a způsob jednání jejich složek ministr vnitra. Třebaže o legálnosti tohoto ustanovení mohou býti pochybnosti, nebyly až dosud pro MNV-y vydány prozatímní organisační řády, jak se stalo u zemských a okresních n-ích v-ů. Jediným organisačním předpisem, který až dosud pro MNV-y platí, jsou směrnice ministerstva vnitra, které byly schváleny vládou dne 19. května 1945 (Úřední list č. 7/1945). Nehledě ani k pochybnostem o legalitě těchto směrnic, nepodávají tyto podrobnou organisaci MNV-ů, nýbrž jen rámcovou. Poněvadž jest jisto, že směrnice budou nahrazeny později podrobnými organisačními předpisy pro MNV-y, zmíníme se o nich proto povšechně a jen potud, pokud již nebyly změněny nebo zrušeny směrnicemi min. vnitra z 13. června 1946, Ú. l. I., částka 104, č. 1422.
MNV vykonává svou působnost buď v plenární schůzi, nebo v užším sboru, který se nazývá radou MNV-u. Plenární schůze je nejširším orgánem obce a také orgánem kreačním, t. j. orgánem, z něhož vznikají další složky MNV-u: rada, předseda, náměstkové předsedy a komise. Plenární schůze zvolí ze sebe předsedu a jeho náměstka, v obcích, kde je aspoň 24 členů MNV-u, 2 náměstky. Počet členů rady včetně předsedy a náměstků se rovná jedné třetině počtu všech členů MNV-u.
MNV zvolí si také — jak stanoví směrnice — „pokud je toho třeba“, t. j. zejména tehdy, nemá-li zvláštní výkonný úřad, tajemníka, který se účastní schůzí plena i rady, avšak nemá práva hlasovacího. Plenární schůze zvolí také komise, o jejíž právní povaze viz III. Za předsedy komisí, t. j. referenty, mají býti voleni podle směrnic zpravidla členové rady. Došlo-li by však k přetížení členů rady, mohou býti za předsedy komisí voleni i jiní členové MNV-u. Za členy komisí mohou býti voleni vedle členů MNV-u i odborníci, kteří nejsou členy MNV-u, jsou však do něho volitelni.
Působnost rady je stanovena zcela povšechně: připravuje návrhy a rozhodnutí pro plenum MNV-u a schválená rozhodnutí vykonává. Pro vedení ni může pověřiti předsedu (jeho náměstky), příslušné referenty, po případě i jiné členy MNV-u.
MNV vykonává svou pravomoc „přímo nebo svým úřadem“. Tento slovní obrat, ne zcela jasný, jest předmětem různých výkladů. Soudím, že intence zákonodárce byla ta, že slovem „přímo“ rozuměl výkon pravomoci, pokud arciť je vůbec technicky možný, kolegiální složkou. Kolegium může přímo jednati na př. tím, že se usnáší, rozhoduje a pod., hromadně representuje obec (delegace, deputace a pod. Výkon ve vlastním slova smyslu, t. j. výkon rozhodnutí nebo usnesení, provádí svým výkonným úřadem. Vždyť účelem celé instituce n-ích v-ů je, aby lid rozhodoval, ne však úřadoval. Od toho má svůj výkonný aparát. Výkonným úřadem MNV-u se stal po zániku obecního zastupitelstva býv. obecní (městský) úřad. Tento úřad MNV-u provádí pak jeho rozhodnutí a opatření a všechny písemnosti musí býti opatřeny úředním razítkem a podepsány předsedou (náměstkem) a tajemníkem.
Z uvedeného je zřejmo, že organisační předpisy MNV-u jsou zcela rámcové, neúplné a také nedostatečné. Nelze proto než poukázati na budoucí podrobnější organisační předpisy.
V hierarchii n-ích v-ů je MNV prvním stupněm a podřízen ONV-u.
(Dodatek.) Po vysázení celého hesla došlo k vydání Prozatímního organisačního řádu MNV-ů vyhláškou ministra vnitra ze dne 10. září 1947, Ú. l. I., č. 145, běž. č. 966. Tento organisační řád nabývá účinnosti 15. října 1947.
Tím byla — po více než dvou letech — dokončena prozatímní struktura organisace nové instituce n-ích v-ů. Uvážíme-li, že vnitřní organisace n-ích v-ů všech druhů a stupňů (kromě ÚNV-u hl. m. Prahy) byla zatímně určena ministrem vnitra na základě zmocnění, kterého se mu dostalo čl. I., vlád. nař. č. 44/1945 Sb., a pomineme-li odůvodněné pochybnosti o legálnosti takové subdelegace (viz Hoetzlovu část celkového hesla u ONV-ů a ZNV-ů sub I.), shledáme, že orgán moci zákonodárné — Národní shromáždění (PNS ani ÚNS) — neprojevil (až na zcela nepatrné a nepřímé výjimky) v legislativní úpravě instituce n-ích v-ů svou zákonodárnou činnost. Nebude tedy nemístné přání, aby definitivní zákonná úprava organisace n-ích v-ů byla Národním shromážděním uskutečněna po schválení nové ústavy v čase co nejkratším.
Struktura prozatímního organisačního řádu MNV-ů je obdobná struktuře organisačních řádů ostatních n-ích v-ů. A přece můžeme pozorovati v časovém sledu vydávání organisačních řádů mnohé odchylky, které si vyžádaly zkušenosti z praxe. I tato nejednotnost — třebas ne tak podstatná, ale v zájmu jednotné organisace veřejné správy nežádoucí — je dalším důvodem pro urychlení definitivní zákonné úpravy.
MNV vykonává svou působnost jednak v plenární schůzi, jednak svými složkami. Je správné, že prozatímní organisační řády nepovažují již plenární schůzi za složku n-ích v-ů, jak to činil ještě prozatímní pražský statut (vlád. nař. č. 46/1945 Sb.), neboť jde o vlastní orgán.
Složky MNV-u jsou:
a) rada, která čítá třetinu počtu členů MNV-u včetně předsedy a jeho náměstků;
b) předseda, příp. jeho náměstkové (n-k), kteří jej zastupují, není-li přítomen nebo nemůže-li pro nemoc či jinou překážku přechodně vykonávati svou funkci. V případě zaneprázdnění jak předsedy, tak i všech jeho náměstků, zastupují předsedu členové rady postupně věkem nejstarší. To jest novum proti ostatním n-ím v-ům, odůvodněné tím, že zpravidla má předseda jen jednoho náměstka, toliko v obcích, kde je aspoň 24 členů MNV-u (t. j. v obcích nad 1500 obyvatel) dva náměstky. Předseda se svými náměstky (-em) netvoří předsednictvo, které je pravidelnou složkou ostatních n. v-ů;
c) referenti, t. j. členové rady, kteří byli radou pověřeni správou referátů, jejichž počet nesmí přesahovati polovinu počtu členů rady (o výjimce viz § 7, odst. 2). Zřízení referentů je obligatorní v obcích nad 1000 obyvatel, v ostatních fakultativní;
d) komise, jejichž počet nemá býti větší, než je počet referentů. Počet členů komisí stanoví § 8 podle velikosti obce (od 5 do 9).
Působnost plenární schůze, která — jak výše již uvedeno — není složkou MNV-u, nýbrž vlastním orgánem, a to nejširším, nejvyšším a kreačním, je stanovena taxativně ve všeobecných záležitostech (§ 9), v zásadních věcech organisace (§ 10), ve věcech hospodářských (§ 11) a zaměstnaneckých (§ 12). Plenární schůze, jako primární orgán, vykonává všeobecný dozor nad správou obce; rozhoduje ve věcech mimořádně závažných, které si k rozhodnutí vyhradila nebo ve věci, kterou jí rada k rozhodnutí předložila. V obcích nad 1500 obyvatel zmocňuje k rozhodování na návrh rady příslušnou komisi se schválením ONV-u. Zcela povšechně stanoví prozatímní organisační řád působnost plenární schůze ustanovením § 14, že „se radí o zásadních věcech, které se týkají přímo nebo nepřímo společného zájmu a prospěchu obce a jejích obyvatel, a podává v těchto věcech z vlastního podnětu nebo na požádání nadřízených orgánů návrhy a posudky“. Tato stylisace může sváděti k nesprávnému výkladu, jako by MNV byl orgánem s povšechnou působností. Že tomu tak není, bylo již vysvětleno sub II, č. 3, Pod slovem „radí se“ je sice subsumováno i „usnesení“, neboť každá porada může míti výsledek, který se vyjadřuje usnesením. Poněvadž působnost plenární schůze v rámci působnosti MNV-u je předcházejícími ustanoveními jasně vymezena v rámci zákona (vl. nař. č. 4/1945 a č. 44/1945 Sb.), vztahuje se ustanovení § 14 jen na její působnost iniciativní, příp. kontrolní (viz blíže sub II, 6. 3), nikoliv však na rozhodovací působnost, která patří jiným veřejným orgánům (§ 2 vl. nař. č. 4/1945 ve znění vl. nař. č. 44/1945 Sb.).
Působnost rady je přípravná (pro plenum) a rozhodovací; ta je v podstatě vymezena generální klausulí, neboť jí přísluší vše, co není vyhrazeno plenární schůzi nebo jiným složkám. Z této zásady jsou tři výjimky:
a) v pilných případech může vydati i všeobecně závazný předpis z oboru místní policie, byť by tato působnost byla zásadně svěřena plenární schůzi (§ 9, písm. a). Takové opatření musí býti dáno plenární schůzi na vědomí; z toho plyne, že nesouhlasí-li plenární schůze s opatřením, může pak sama vydati jiný předpis.
b) Rada může v jednotlivých případech si vyhraditi rozhodnutí ve věcech svěřených k rozhodnutí komisi nebo referentům (v působnosti referentů podle §§ 30 až 32 i všeobecně).
c) Posléze může předložiti, věc, k jejímuž rozhodnutí je sama příslušná, plenární schůzi.
Působnost předsedy je stanovena v §§ 16—25. Z ní nutno zdůrazniti jeho právo sistační, t. j. právo zastaviti usnesení plenární schůze nebo rady, má-li za to, že vystupuje z mezí působnosti nebo odporuje platným předpisům či příkazům nadřízených orgánů, a předložiti je buď k opětnému projednání nebo přímo ONV-u, aby rozhodl, může-li býti usnesení vykonáno. Nová výjimka ze zásady kolegiálního rozhodování byla stanovena § 22, neboť předseda rozhoduje monokraticky o povolení dobrovolné dražby věcí movitých. Jinak předseda má působnost representační, zastupuje obec i MNV, tedy jak právní subjekt, tak i jeho orgán, provádí usnesení plenární schůze a rady, příp. komisí, přísluší mu právo poukazovací a trestní pravomoc spolu s dvěma, k tomu zvolenými, členy rady, nebyla-li zřízena trestní komise. Je služebním představeným zaměstnanců (viz § 40) a ve věcech patřících do referátu předsedy vykonává působnost referentů (o ní viz dále). V zájmu správného chodu veřejné správy pečuje o spolupráci mezi referenty a komisemi.
Působnost referentů je jednak přípravná (pro jednání rady), jednak rozhodovací. Novum proti dříve vydaným organisačním řádům jest v několika směrech:
a) referenti spravují v mezích usnesení plenární schůze a rady obecní jmění podle platných předpisů a v rámci schváleného rozpočtu, pokud jeho správa byla výslovně přikázána do jejich referátu;
b) vykonávají působnost MNV-u ve věcech místní policie, ale všeobecná nebo zvláštní nařízení mohou vydati jen, vyžaduje-li veřejný zájem neodkladného rozhodnutí a nelze-li pro nebezpečí v prodlení vyčkati plenární schůze nebo rady;
c) referenti jsou povinni prováděti úkony a činiti opatření ve věcech státní správy, které byly zvláštními předpisy přikázány obci nebo MNV-u;
d) přechází na ně výkon působnosti v těch věcech jejich referátů, ve kterých podle předpisů vydaných do 5. 5. 1945 byl příslušný starosta obce.
Věci, v nichž přísluší referentům originální rozhodovací pravomoc (§§ 28—32), mohou dáti k projednání příslušné komisi, pokud podle usnesení rady nebudou k tomu v důležitějších případech povinni. Jinak jim přísluší právo předložiti věc, kterou sami mohou rozhodnouti, radě a mají tak učiniti, jde-li o rozhodnutí zvláště významné.
Působnost komisí je stanovena obdobně jako u komisí ostatních n-ích v-ů. Zásadně komise mají působnost poradní; rozhodovací jen ve věcech, které na ně přenesla plenární schůze.se schválením ONV-u. Působnost obligatorních komisí je stanovena zvláštními předpisy; ale i obligatorní komise působí jako poradní orgány. Povinnost zříditi u MNV-ů trestní komise není stanovena; nejsou-li zřízeny, vykonává trestní pravomoc předseda s dvěma členy rady (viz výše působnost předsedy).
Výjimku ze zásady kolegiálního rozhodování ve prospěch principu monokratického a byrokratického představuje nám ustanovení § 38, podle něhož může příslušná složka (tedy nikoliv plenum) v mezích své pravomoci pověřiti buď některého člena nebo některého zaměstnance, aby v určité věci (t. j. jediné) rozhodl nebo vykonával určité opakující se úkony nebo provedl nějaký úkon. O provedeném rozhodnutí nebo opatření musí však zmocněný podati bezodkladně zprávu příslušné složce.
Zvláštní institucí, která nemá obdoby u jiných n-ích v-ů, jsou pomocné sbory, vytvořené z místních občanů předsedou nebo referentem se souhlasem rady, kterých se používá k dobrovolným službám při pracích MNV-u (výdej potravinových lístků, soupisy, odklizení sněhu a pod.). V podstatě jde jen o organisovanou občanskou svépomoc (dobrovolnou). Z povahy pomocných soborů plyne, že nejsou složkou MNV-u. Členové nejsou ve služebním poměru k obci.
Prozatímní organisační řád MNV-ů má zvláštní ustanovení o místních správních komisích a správních komisařích. Byť by tato ustanovení byla obdobná správním komisím, zřízeným podle § 6 vl. nař. č. 4/1945 Sb. ve znění vl. nař. č. 44/1945 Sb. (o nich viz dále sub III. „Orgány přechodné“), nelze je s těmito ztotožňovati.
Obdobná ustanovení s ostatními druhy n-ích v-ů jsou stanovena pro podpisování písemných vyřízení (§§ 43—44) a pro záhlaví (§ 45), pod kterým se intimují rozhodnutí MNV-ů.
Prozatímní organisační řád MNV-ů obsahuje závěrem obvyklou sanační doložku (vysvětlení viz dále sub III., č. 8 nebo sub IV., č. 7), jakož i zjištění (bez normativního obsahu), že ustanovení dřívějších předpisů, které upravovaly instanční přezkoumávání rozhodnutí jednoho orgánu obce jiným orgánem téže obce, nelze použíti.
6. Předpisy pro jednání MNV-u a jeho složek.
Jediný konkretní předpis pro jednání MNV-u byl obsažen v § 2, odst. 9 vlád. nař. č. 4/1945 Sb.: Plenární schůze jsou veřejné. Z toho plyne, že veřejnost je kogentní jen pro plenární schůze, nikoliv pro schůze složek MNV-u (rady, komisí). Některé zásady jednání stanovily také směrnice schválené vládou 19. května 1945, arciť jen zcela povšechně. Teprve vyhláškou ministra vnitra ze dne 10. září 1947, Ú. l. částka 147, b. č. 975, byl vydán Prozatímní jednací řád pro MNV-y (místní správní komise) a jejich složky, který stanovil jednotné předpisy pro jednání, při čemž ponechal plenární schůzi MNV-ů možnost upraviti podrobnosti jednání plena, rady a komisí.
Označení MNV bylo také označením MNV-ů ve statutárních městech. O tom viz dále.

III. Ústřední národní výbory.


I. úvod. II. Statutární města. III. ÚNV hlav. města Prahy: 1. Prozatímní statut. 2. Složení ÚNV-u. 3. Státní bezprostřednost. 4. Složky ÚNV-u. 5. Působnost. 6. Výkonný úřad. 7. Předpisy pro jednání ÚNV-u a jeho složek. 8. Sanační doložka. IV. ÚNV-y ostatních statutárních měst: 1. Složení. 2. Složky. 3. Působnost ÚNV-u a jeho složek. 4. Výkonný úřad. 5. Forma písemných vyřízení. 6. Předpisy pro jednání ÚNV-u a jeho složek. 7. Sanační doložka.
I. Úvod.
Ani ústavní dekret presidenta republiky č. 18/1944 Úř. věst. čsl., ani vlád. nař. č. 4/1945 Sb. neměly zvláštního ustanovení pro města statutární. Teprve novela k posléze uvedenému vlád. nař., uskutečněná vlád. nař. č. 44/1945 Sb., stanovila ve čl. I., že ve městech, která podle svých zřízení vykonávala dosud též působnost okresních úřadů, vykonává MNV též působnost ONV-u. Název „ústřední národní výbor“ (ÚNV) byl nejprve zaveden vlád. nař. č. 46/1945 Sb., o prozatímní organisaci správy hlav. města Prahy, pro ÚNV hlav. města Prahy. Teprve mnohem později (t. j. dnem 1. listopadu 1946) zavedl toto označení prozatímní organisační řád statutárních měst, takže dnes všechna statutární města mají pro své n. v-y označení ÚNV.
II. Statutární města.
Statutárními městy podle § 3 dekretu presidenta republiky č. 121/1945 Sb., o územní organisaci správy vykonávané n-mi v-y, jsou v zemi České: Praha, Liberec a Plzeň, v zemi Moravskoslezské: Brno, Olomouc, Opava a Ostrava.
Charakteristickými znaky statutárních měst jsou:
a) vlastní statut, který upravuje jejích zřízení; odtud i název statutárních měst. Starší statuty statutárních měst doznaly postupem doby značných změn, zejména pak vlád. nař. č. 46/1945 Sb. o prozatímní organisaci správy hlav. města Prahy (zv. též prozatímním pražským statutem), pokud jde o Prahu, a prozatímním organisačním řádem statutárních měst, pokud jde o ostatní statutární města. Avšak u všech statutárních měst jejich původní statuty nebyly zrušeny, třebaže z nich zbylo jen pouhé torso a proto je stručně, neuváděje pozdějších legislativních změn a doplňků, zaznamenávám. Praha (zák. č. 85/1850 z. z. č.), Liberec (zák. č. 43/1889 z. z. č. — dnes je Liberec opět plnoprávným statutárním městem, poněvadž důvody, pro které byla Liberci odňata politická agenda vyhláškou č. 63/1923 Sb., odpadly), Plzeň (vlád. nař. č. 236/1941 Sb. — recepce stavu z doby nesvobody), Brno (zák. č. 56/1905 z. z. m.), Olomouc (zák. č. 6/1866 z. z. m.), Opava (zák. č. 10/1866 z. z. sl. — dnes je Opava opět plnoprávným statutárním městem, poněvadž důvody, pro které byla Opavě odňata politická agenda vyhláškou č. 184/1924 Sb., odpadly) a Ostrava (vlád. nař. č. 236/1941 Sb. — recepce stavu z doby nesvobody). O stavu statutárních měst před r. 1939 viz heslo „Samospráva“.
b) Zemská bezprostřednost, která znamená, že ÚNV-y statutárních měst jsou podřízeny přímo ZNV-u. Zemská bezprostřednost jest jen logickým důsledkem širší agendy statutárních měst (viz dále). Z této zásady je nyní proklamována výjimka pro ÚNV hlav, města Prahy, který jest podle § 1, odst. 3 pražského prozatímního statutu zásadně podřízen přímo ministru vnitra, a ve věcech, které spadají do působnosti jiných ministerstev, příslušným ministrům. Mluvíme o tak zv. státní bezprostřednosti; ta však prakticky dosud nebyla provedena, poněvadž slíbené prováděcí nařízení dosud nebylo vydáno (viz dále ÚNV hlav. města Prahy).
c) Širší působnost, neboť ÚNV-y statutárních měst vykonávají netoliko působnost MNV-ů, ale i působnost ONV-ů. Proto jejich dřívější označení MNV-y, které se používalo — mimo Prahu — až do účinnosti prozatímního organisačního řádu statutárních měst, t. j. do 1. listopadu 1946, nevyjadřovalo správně jejich působnost, která nebyla totožná s působností MNV-ů, jak by se snad z jejich dřívějšího označení mohlo nesprávně soudit.
III. ÚNV hlav. města Prahy.
Nutnost speciální zákonné úpravy pro hlavní město Prahu byla diktována zvláštními organisačními a správními poměry v hlavním městě republiky. K tomu přistoupila ještě skutečnost, že vlád. nař. č. 4/1945 Sb. o volbě a pravomoci n-ích v-ů nepamatovalo — jak výše již uvedeno — původně na zvláštní poměry ve statutárních městech a tedy ani na zvláštní poměry hlav. města republiky.
1. Prozatímní statut.
Tento nedostatek byl odstraněn teprve novelisací, provedenou vlád. nař. č. 44/1945 Sb., a to vloženým novým § 2a, který rámcově a v hrubých rysech upravil speciálně správní poměry hlav. města Prahy a který svým obsahem byl pojat též do prozatímního statutu, t. j. do vlád. nař. č. 46/1945 Sb., o prozatímní organisaci správy hlavního města Prahy.
Již při vydání tohoto vlád. nař. bylo jasno, že tato legislativní úprava nemůže býti trvalá, čemuž dostalo se výrazu již v nadpisu normy slovem „prozatímní“. Praktické zkušenosti s tímto prozatímním statutem položí základ k úpravě definitivní.
Pražským prozatímním statutem bylo zavedeno po prvé označení „ústřední národní výbor hlavního města Prahy“ (dále jen ÚNV). Toto označení stalo se pak později základem jednotného označení n-ích v-ů statutárních měst. Jím má býti zdůrazněno, že ve statutárním městě je jediný n. v. s působností pro celou obec. Proto také § 1, odst. 1 stanoví, že ÚNV se zřizuje pro obvod hlavního města Prahy. Tímto obvodem se rozumí územní obvod vytvořený zák. č. 114/1920 Sb., kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou.
2. Složení ÚNV-u.
Počet členů ÚNV-u jest týž, jako počet členů býv. ústředního zastupitelstva hlav. města Prahy, t. j. 100. Toto ustanovení jest shodné se zásadou, stanovenou již vlád. nař. č. 4/1945 Sb., že počet členů MNV-u či ONV-u jest stejný, jako počet členů obecního či okresního zastupitelstva (u ONV-ů byl však vlád. nař. č. 49/1945 Sb. počet částečně změněn).
Způsob volby členů ÚNV-u současně s podmínkami aktivního i pasivního práva bude teprve upraven novým volebním řádem pro volby do n-ích v-ů. Vlád. nař. č. 46/1945 Sb. vyřešilo způsob ustavení ÚNV-u prozatímně a tedy na zcela přechodnou dobu, ustanovením o jmenovacím právu vlády, které platilo i pro jmenování primátora, jeho náměstků a ostatních členů rady. Členové ÚNV-u a jejich náhradníci byli jmenováni vládou na návrh politických stran vládním usnesením ze dne 21. srpna 1945 (viz Věstník hlav. města Prahy, roč. 1945, str. 254 a 260). Ustanovení prozatímního statutu o jmenovacím právu vlády doznalo změny již vlád. nař. č. 120/1946 Sb., o obnovení n-ích v-ů na podkladě výsledku voleb do ústavodárného Národního shromáždění; podle § 9 cit. nař. se obnovil i ÚNV (i obvodní rady) podle výsledku voleb z 26. května 1946 v celém obvodu hlav. města Prahy (obvodní rady podle výsledku voleb v jejich obvodech). Nutno ovšem zdůrazniti, že obnovení ÚNV-u na základě řádných voleb podle zásad čs. volebních řádů, nebylo dosud provedeno a obnovení UNV-u podle výsledku voleb do UNS jest jen další etapou „vytvoření (ustavení)“ ÚNV-u, nikoliv ještě jeho obnovením řádnou volbou.
Členství ÚNV-u je zásadně čestné. ÚNV může však se schválením ministerstva vnitra usnesením plenární schůze stanovit odměny primátora, náměstků, referentů a předsedů obvodních rad, jakož i směrnice o náhradách funkcionářů ÚNV-u a jeho složek. To se stalo usnesením plenární schůze ze dne 10. prosince 1945 (schváleným min. vnitra dne 17. prosince 1945); postavení a funkce primátora klade se podle tohoto usnesení co do souhrnu jeho požitků na roveň postavení resortního ministra, požitky náměstků primátora jsou shodné s požitky poslanců a pokud jde o ostatní funkcionáře, odstupňovávají se jejich celkové požitky percentuálně v poměru k požitkům poslanců (blíže viz můj komentář Národní výbory, část I., str. 187).
3. Státní bezprostřednost.
Vlád. nař. č. 46/1945 Sb. je historickým mezníkem v dějinách města. Jím se dostává totiž hlavnímu městu republiky státní bezprostřednosti, která je vyjádřena v § 1, odst. 3 slovy, že ÚNV je zásadně podřízen ministru vnitra a ve věcech, které spadají do působnosti jiných ministerstev, příslušným ministrům. Tato zásada byla nejprve proklamována v § 2a vlád. nař. č. 44/1945 Sb., pak byla převzata do § 1, odst. 3 pražského prozatímního statutu a znovu zdůrazněna v § 3, odst. 3 dekretu presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
Přímá podřízenost ÚNV-u ministru vnitra, případně jiným resortním ministrům, se neprojeví ihned, neboť podrobnosti upraví teprve zvláštní norma. Proto prozatím zůstávají nedotčeny zvláštní předpisy o působnosti ZNV-u v Praze, zejména též předpisy o instaněním postupu. Slíbená zvláštní zákonná úprava o provedení zásady státní bezprostřednost dosud (září 1947) nebyla uskutečněna. V podstatě jde o otázku, který orgán veřejné správy měl by býti odvolací instancí, neboť všeobecně se považuje za nemožné, že by jím mělo býti ministerstvo vnitra (event. příslušná resortní ministerstvo). Zdá se, že tato otázka bude rozřešena teprve v ústavní listině s problematikou správního soudnictví. Než přesto, zásada státní bezprostřednosti, které dostalo se výrazu v zákonném textu, je programem legislátorů. Státní bezprostředností je nejen zdůrazněn význam hlavního města republiky, podobně jako u jiných hlavních měst států, ale i zajištěn úzký kontakt vlády s ÚNV-em. Oč pražští primátoři usilovali svorně s volenými zástupci lidu po celá desetiletí, se uskutečnilo aspoň zásadně a programově v prozatímním pražském statutu.
4. Složky ÚNV-u.
ÚNV je jednak nejširším a nejvyšším orgánem, jednak i kreačním orgánem pro vznik některých dalších složek, t. j. pro radu, primátora, náměstky, předsednictvo a komise, nikoliv však pro obvodní rady, které jsou sice také složkami ÚNV-u, avšak nevznikají z jeho plena, nýbrž se tvoří zcela samostatně.
Složkami ÚNV-u, jejichž kreačním orgánem je ÚNV, jsou:
a) Rada ÚNV-u. Počet členů rady jest vyšší než počet členů býv. městské rady. Tato byla sborem 28členným a skládala se z primátora, jeho tří náměstků (k tomu viz Boh. adm. 8635) a dalších 24 členů. Rada ÚNV-u je o 4 členy početnější, má tedy 32 členy a skládá se z primátora, jeho 7 náměstků a dalších 24 členů. Zvýšení počtu členů o 4 je důsledkem zvýšení počtu náměstků z dřívějších 3 na 7.
b) Předsednictvo ÚNV-u je zcela novým orgánem obce a nemá obdoby v dřívější struktuře organisace správy hlavního města Prahy. Předsednictvo tvoří primátor a jeho 7 náměstků.
c) Primátor hlav. města Prahy. Pro předsedu ÚNV-u byl ponechán historický název primátor, který byl obnoven zák. č. 116/1920 Sb. Označení primátor vzniklo z titulu „primas“, který se po prvé vyskytuje pro Staré a Nové město pražské v roce 1547 (prvním primasem byl Duchek či Duchoslav Chmelíř ze Semechova, který spravoval obec od r. 1547 do r. 1554). Titul primas se počínaje 17. stoletím obměňoval v titul primátor. Po roce 1861 vedle označení „purkmistr“ a „starosta“ ujímalo se pojmenování primátor, které mělo slavnostnější zvuk a užívalo se ho hlavně tehdy, když se chtěl zdůrazniti národní význam starostenského úřadu (Vojtíšek: „O původu a významu názvu primátor hlavního města Prahy“, Věstník hlav. města Prahy, roč. 1945, str. 29). Primátora zastupují náměstkové, kterých je sedm.
d) Komise ÚNV-u mají různou právní povahu i různou funkci. Jejich zřízení může býti obligatorní (zřízení, zpravidla též složení a působnost jsou předepsány zvláštním zákonem nebo zvláštními předpisy) nebo fakultativní (zřízení je ponecháno na vůli ÚNV-u). Komise mohou býti stálé po dobu funkčního období ÚNV-u, nebo příležitostné, které jsou zřizovány od případu k případu s dočasně omezenou působností. Jde-li o komise fakultativní, stanoví jejich počet, obor působnosti a počet jejich členů ÚNV plenární schůzí, která také zvolí pro každou komisi předsedu, jeho zástupce a ostatní členy. Za předsedy těchto komisí mohou býti zvoleni toliko členové rady; přísluší jim označení referent. Referenti ÚNV-u nejsou však nadáni samostatnou pravomocí rozhodovací, na rozdíl od referentů ostatních ÚNV-ů statutárních měst, a proto nejsou složkou ÚNV-u. Označení referentů je odvozeno z jejich funkce referovati v radě. Instituce volených referentů není novinkou právního řádu. Již před rokem 1939 byli v městské správě volení referenti a třebaže pražský statut neměl o nich výslovného ustanovení, přece našel se právní podklad pro jejich zvolení v předpisech §§ 100, 130 a 138 statutu z roku 1850. Dnes instituce referentů jest zakotvena přímo v zákonném textu. Podle výslovného ustanovení § 10, odst. 1 vlád. nař. č. 46/1945 Sb. přísluší předsedům komisí označení referent. Srovnáme-li ustanovení prozatímního pražského statutu s předpisy prozatímních organisačních řádů pro ZNV-y, ONV-y a ÚNV-y (ty však v Praze neplatí), shledáme, že působnost referenta ÚNV-u hlav. města Prahy jest podstatně menší než působnost referenta u ZNV-ů, ONV-ů i ÚNV-ů. V Praze jest referent jen předsedou komise ÚNV-u a protože jest člen rady, v radě referuje. Lze očekávati, že tento kompetenční rozdíl bude v definitivním pražském statutu setřen.
Členy komisí mohou býti i osoby, které nejsou členy ÚNV-u, musí však býti volitelny. Komise zřízené pro ústavy a podniky hlav. města Prahy musí býti aspoň z jedné čtvrtiny složeny ze zaměstnanců příslušného ústavu nebo podniku. Praxe vytvořila pro hlavní komise označení ústřední, pro vedlejší komise odborné. Jejich právní povaha je však stejná. Jinou právní povahu mají tak zv. subkomise, které v podstatě nejsou ničím jiným, než přípravným (pomocným) orgánem ústředních nebo odborných komisí, tedy jen jejich užším sborem. Členové subkomisí musí býti členy příslušné komise ústřední nebo odborné. Subkomise vytvořila praxe. Poněvadž však nemají právní povahu komisí podle § 10 prozatímního statutu, nemohou samostatně jednat, nýbrž jsou jen přípravným orgánem vlastní komise, z níž vznikly.
Zvláštním druhem komisí ÚNV-u jsou komise trestní, které na rozdíl od ostatních komisí mají předem stanovený počet členů. Jsou čtyřčlenné. Trestní komise jsou prakticky nástupcem dřívějších trestních obecních senátů.
Složkami ÚNV-u, jejichž kreačním orgánem není ÚNV, nýbrž se tvoří samostatně, jsou obvodní rady.
Podle § 12 prozatímního statutu byly obvodní rady zřízeny v těch částech města, pro něž byly ustaveny po vytvoření Velké Prahy místní výbory. Tyto obvodní rady nastoupily namísto revolučních národních výborů, které byly vytvořeny v illegalitě, takže na př. v jedné části hlav. města Prahy fungovalo po revoluci třebas i několik revolučních národních výborů, které nesly označení MNV-y. Celkem bylo napočteno na celém území Velké Prahy 55 revolučních národních výborů. Po vydání vlád. nař. č. 4/1945 Sb. byl počet revolučních národních výborů v jednotlivých částech města omezován a skutečně postupem doby omezen (až na jedinou výjimku — Strašnice) na jediný národní výbor pro část I—VII a po jednom pro ostatní jednotlivé části Prahy. Poněvadž až do vydání prozatímního statutu nebyl vytvořen společný národní výbor (místo dřívějšího ústředního zastupitelstva) vykonávaly revoluční národní výbory, které nesprávně byly označovány jako MNV-y, v jednotlivých částech hlav. města Prahy prakticky působnost téměř ve všech záležitostech. Právně ovšem hlavní město Praha jest obcí jednotnou, takže MNV-y v jednotlivých částech obce neměly a nemohly míti stejnou pravomoc jako MNV-y vytvořené podle vlád. nař. č. 4/1945 Sb. Jinak by totiž došlo ke stavu před slučovacím zákonem z r. 1920 a každá část hlav. města Prahy by byla samostatnou obcí jako dříve před vytvořením Velké Prahy.
Označení „obvodní rady“, které bylo převzato z návrhu nového pražského statutu, vypracovaného v r. 1937 ministerstvem vnitra, bylo zvoleno patrně proto, aby již z názvu bylo patrno, že obvodní rady nemají, a má-li obec býti jednotnou tak, jak byla vytvořena slučovacím zákonem z r. 1920, ani nemohou míti stejnou působnost jako MNV-y podle vlád. nař. č. 4/1945 Sb. Prozatímní statut stanovil počet členů obvodních rad podle počtu obyvatel v jejich obvodech takto; do 50 000 obyvatel 16 členů, do 100 000 obyvatel 20 členů a přes 100 000 obyvatel 24 členů. Poněvadž nebylo únosné zmenšiti hned počet členů dřívějších revolučních MNV-ů, bylo přechodně stanoveno, že obvodní rady budou míti dosavadní počet členů MNV-ů, z nichž vznikly (jejich počet se řídil analogicky podle ustanovení § 7 zák. č. 116/1920 Sb. a činil 12—42 členů).
Podle vlád. nař. č. 120/1946 Sb., o obnovení n-ích v-ů na podkladě výsledku voleb do ústavodárného Národního shromáždění, byly obnoveny i pražské obvodní rady (§ 9). Prováděcí směrnice ministerstva vnitra (Úřední list I, částka 99, č. 1401) stanovily již onen budoucí počet členů obvodních rad, jak stanovil prozatímní statut.
Vlád. nař. č. 253/1946 Sb. byla zřízena obvodní rada pro Prahu VII, takže dnes je společná obvodní rada jen pro Prahu I až VI, kdežto části VII až XX mají každá samostatnou obvodní radu.
Způsob volby členů obvodních rad bude upraven zvláštními předpisy. Nutno zdůraznit, že těmito zvláštními předpisy není vlád. nař. č. 120/1946 Sb., o obnovení n. v. na podkladě výsledku voleb do ústavodárného Národního shromáždění, poněvadž nešlo o přímou volbu obvodních rad podle volebního řádu.
Obvodní rady volí ze svého středu předsedu a jeho 3 náměstky (počet náměstků je stejný u všech obvodních rad), kteří zastupují předsedu v pořadí, v jakém byli zvoleni.
Obvodní rady nemají užších sborů rozhodovacích jako měly dříve místní výbory, které měly místní rady.
Komise obvodních rad (nejsou však sborem rozhodovacím) jsou fakultativní a mohou býti zřízeny usnesením obvodní rady se souhlasem předsednictva ÚNV-u. Jejich složení je obdobné se složením komisí ÚNV-u; ve statutu není výslovného ustanovení o tom, že by předsedovi komise obvodní rady příslušelo označení referent, které proto je vyhrazeno jen předsedům komisí ÚNV-u.
5. Působnost ÚNV-u a jeho složek.
Místní působnost ÚNV-u je omezena územním obvodem hlav. města Prahy (místní působnost obvodních rad územním obvodem jednotlivých částí Prahy). Věcná působnost ÚNV-u zahrnuje působnost MNV-u i ONV-u, což je — jak výše již uvedeno — charakteristickým znakem statutárních měst. ÚNV spravuje tedy v obvodu své působnosti všechny veřejné záležitosti, pokud nejsou spravovány jiným veřejným orgánem, a vykonává vedle jiných úkolů zvláštními předpisy jemu uložených (nebo MNV-ům a ONV-ům) přímo nebo svým úřadem pravomoc, kterou podle dřívějších předpisů vykonávalo ústřední zastupitelstvo, městská rada, místní výbory, magistrát a primátor. Z negativního omezení působnosti ÚNV-u slovy „pokud není vykonávána jiným veřejným orgánem“ plyne, že ÚNV-u nepřísluší působnost železniční, poštovní, finanční, sociálního pojištění, Osidlovacího úřadu. Fondu národní obnovy a pod., poněvadž tato správa je vykonávána „jiným veřejným orgánem“.
ÚNV jako celek nevykonává všechnu svou působnost sám, nýbrž i svými složkami, t. j. radou, předsednictvem, primátorem (jeho náměstky), komisemi, obvodními radami a jejich předsedy, tak jak je vypočítává § 2 prozatímního statutu.
ÚNV jako celek vykonává působnost v plenární schůzi. Její působnost jest stanovena nejen v § 3, ale i v dalších paragrafech, a to v § 8, odst. 1, lit. e) (zmocnění předsednictva rozhodovat ve věcech, které na ně přenese ÚNV v plenární schůzi), v § 11, odst. 3 (zmocnění komisí), v § 13, odst. 2 (zmocnění obvodních rad) a dále v § 5, odst. 3 (volba primátora, náměstků a ostatních členů rady), v § 10 (zřízení komisí, stanovení oboru jejich působnosti, volba předsedy komise, jeho zástupce a ostatních členů), v § 13, odst. 1, lit.h) (stanovení výše jednorázových, okamžitých podpor, o nichž samostatně rozhodují obvodní rady), v § 14, odst. 1, lit. b) (stanovení výše okamžitých sociálních jednorázových podpor, o nichž samostatně rozhoduje předseda obvodní rady).
Sedes materiae pro působnost plenární schůze ÚNV jest v § 3. Působnost jest však stanovena rámcově ustanovením, že plenární schůze projednává věci mimořádné důležitosti. Jaké jsou to věci mimořádné důležitosti, stanoví další věta příkladmo slovy: „jako zásadní záležitosti organisační, všeobecné záležitosti osobní a záležitosti majetkově a hospodářsky zvláště významné“. Další konkretisování věcí mimořádné důležitosti je pak uvedeno pod písmenou a)—t) demonstrativně. Tyto demonstrativně vyjmenované záležitosti mohli bychom rozdělit do několika skupin. Jsou to:
1. Činnost normativní, t. j. působnost vydávati všeobecně platná nařízení a předpisy v oboru veřejné správy, zejména předpisy místní policie. To ovšem neznamená, že by plenární schůze byla výlučně oprávněna vydávat sekundární normy. Nesmíme pustiti se zřetele základní kompetenci plenární schůze ve věcech mimořádné důležitosti. Všeobecně platná nařízení jsou výsledkem normotvorné činnosti a jimi se tvoří nové právo. Zakládání nových práv a povinností všeobecným právním nařízením, tedy nikoliv v konkrétních případech, není jen tak věcí běžné správy, nýbrž bude zpravidla věcí mimořádné důležitosti. Do činnosti normativní patří i vydávání jednacích řádů pro ÚNV a jeho složky, které ke své platnosti vyžadují schválení ministerstva vnitra.
2. Činnost organisační zahrnuje zásadně organisaci magistrátu, magistrátních úřadoven, jakož i ústavů a podniků obecních, a jest jedním z nejobtížnějších problémů. Do činnosti organisační můžeme zařaditi i působnost plenární schůze k vydávání směrnic pro jednotlivé složky ÚNV-u a pro výkonný úřad v zájmu jednosti rozhodování a úřadování; tu však již tato činnost hraničí s činností normativní.
3. Personální politika. Plenární schůzi ÚNV-u jsou vyhrazeny jen všeobecné a nadto ještě zásadní záležitosti osobní, dále jmenování úředníků, pokud u úředníků státních, rovnocenné kategorie, přísluší jejich jmenování vládě, t. j. od páté plat. stupnice. Sem patří i úprava odměn primátora, náměstků, referentů a předsedů obvodních rad, jakož i směrnice o náhradách funkcionářů ÚNV a jeho složek; tato činnost souvisí již s činností normativní.
4. Finanční politika zahrnuje v prvé řadě rozpočet, který je základem obecního hospodářství a závěrečné účty obce, fondů, ústavů a podniků obecních, jakož i výši přirážek, příspěvků, poplatků a dávek. Výdaje, které nejsou obsaženy v rozpočtu a výdaje, jimiž se má překročiti rozpočet, musí býti schváleny plenární schůzí. Toto ustanovení je jen logickým důsledkem přikázání záležitostí rozpočtových plenární schůzi ÚNV-u. Dále jest jí přikázáno i projednávání návrhů na sjednání zápůjček nebo převzetí záruky, povolování investic, které vyžadují větší náklad než 500 000 Kčs, právě tak jako jiná právní jednání, je-li jejich předmětem částka vyšší než 50 000 Kčs nebo věc (právo) jejíž obecná hodnota jest vyšší než: 50 000 Kčs.
5. Hospodářská a nemovitostní politika. Do této skupiny mohli bychom zařadit zcizení obecních nemovitostí, pokud jejich hodnota v každém jednotlivém případě přesahuje částku 100 000 Kčs nebo zavazení či jiné zatížení obecních nemovitostí přes tuto částku, dále pak pronájem a propachtování obecních nemovitostí, převyšuje-li roční nájemné (pachtovné) částku 50 000 Kčs nebo je-li doba nájmu (pachtu) delší 6 let, nebo nájem (pacht) se nezakládá na všeobecných nájemních (pachtovních) podmínkách. Plenární schůze je dále příslušná rozhodovati též o koupi nebo směně nemovitostí, movitostí nebo práv, přesahuje-li trhová cena 50 000 Kčs s výjimkou koupě strojů a strojního zařízení pro obecní podniky, pokud stroje a zařízeni jsou určeny pro provoz podniku nebo jeho zlepšení a pokud kupní cena bude uhrazena z nashromážděných obnovovacích fondů a v jednotlivém případě nepřesahuje částku 100 000 Kčs. Konečně sem patří i zcizení movitých věcí nebo práv, přesahuje-li jejich obecná hodnota v každém jednotlivém případě 100 000 Kčs, jakož i zavazení nebo jiné zatížení takového majetku nad tuto částku.
Z uvedeného demonstrativního výpočtu jest zřejmo, že nejvyššímu a nejpočetnějšímu orgánu, t. j. plenární schůzi ÚNV-u se ponechávají k rozhodování věci skutečně mimořádné důležitosti. Nutno však uvážit, že prozatímní statut pražský byl vydán za zcela změněných měnových poměrů, takže částky, uvedené zejména shora sub 4. a 5., jeví se nám dnes již neúměrně nízké, nehledě ani k tomu, že v ostatních statutárních městech podle prozatímního jejich organisačního řádu jsou již stanoveny částky vyšší. Nápravy bude jistě dosaženo při novelisaci prozatímního statutu nebo při vydání nového definitivního statutu. Jednotlivé složky ÚNV-u mají pak tuto působnost:
a) Působnost rady jest stanovena generální klausulí. Jí totiž přísluší vše, co není vyhrazeno jiným složkám. Pokud jde o věci, které projednává ÚNV v plenární schůzi, radí se o nich předem rada a předkládá je plenární schůzi s příslušným návrhem. Rada rozhoduje zpravidla též ve věcech t. zv. politické působnosti, o níž jednal dříve magistrát ve funkci okresního úřadu.
Vcelku můžeme říci, že rada je pravidelně příslušným orgánem obce.
b) Působnost předsednictva je vypočtena způsobem taxativním. Podle povahy věcí, k projednávání přikázaných, můžeme ji rozdělit rámcově na tyto skupiny:
aa) Působnost dozorčí. Předsednictvu přísluší pečovati o to, aby projednávání úředních záležitostí bylo zařízeno tak, aby byl zajištěn řádný chod správy hlav. města Prahy. Předsednictvo, které je prakticky hybnou pákou obecní správy, a které projednává předběžně téměř všechny záležitosti, spadající do působnosti ÚNV-u, má a může míti nejlepší přehled o tom, kde projednávání určitých záležitostí vázne, takže nejlépe může učiniti příslušná opatření pro zajištění řádného chodu správy. I záležitosti ryze politického rázu ve vlastním slova smyslu patří do jeho působnosti a jejich projednání je zpravidla důsledkem dozorčí působnosti. V tomto smyslu mohli bychom mluviti o politické působnosti předsednictva.
bb) Působnost konfliktní, t. j působnost rozhodovati ve sporných případech o tom, která složka ÚNV-u je příslušná rozhodovati v určité věci. Rozhodování o kompetenčních sporech jednotlivých úřadů či oddělení magistrátu (magistrátních úřadoven) nepatří do této konfliktní působnosti, neboť magistrát, jako pouhý výkonný úřad, není a nemůže býti orgánem obce, o němž mluví § 8, odst. 1, lit. b) prozatímního statutu.
cc) Působnost hospodářská. Předsednictvu přísluší rozhodovati v rámci rozpočtu o výdajích nad 5000 Kčs, avšak nedosahujících v jednotlivém případě 50 000 Kčs. Nesmí však jíti o výdaje, které nejsou obsaženy v rozpočtu, nebo o výdaje, jimiž by se překročil schválený rozpočet. O takových výdajích, bez rozdílu jejich výše, může rozhodovati jedině plenární schůze (sankci viz v § 10, odst. 3 první finanční novely).
dd) Působnost přípravná ve věcech disciplinárních, která spočívá v návrzích na zahájení řízení disciplinárního ve služebních věcech zaměstnanců.
ee) Působnost delegovaná (přenesená), t. j. rozhodování ve věcech, které na předsednictvo přenese ÚNV v plenární schůzi. K platnosti takového zmocnění se vyžaduje schválení ministerstva vnitra.
c) Působnost primátora je vypočítána způsobem taxativním. Primátor representuje a zastupuje obec, svolává a řídí schůze ÚNV-u, rady a, předsednictva, rozhoduje v rámci schváleného rozpočtu o výdajích do 5000 Kčs, je představeným magistrátu a magistrátních úřadoven, přikazuje práci obecním zaměstnancům, překládá je a pověřuje vedením úřadu. Z uvedeného výpočtu je zřejmo, že primátor nemá již právo sistační, t. j. právo zastaviti usnesení, má-li za to, že je nezákonné, nebo že způsobí obci podstatnou škodu. Poněvadž je nesporné, že nezákonná usnesení nebo usnesení působící obci podstatnou škodu nemohou býti v souladu s řádným chodem správy, o nějž má pečovati předsednictvo, soudím, že právo sistační přešlo do působnosti předsednictva, třebaže by o tom prozatímní statut pražský neměl zvláštního ustanovení.
Je-li nebezpečí v prodlení, může primátor učiniti nezbytně nutná opatření v oboru působností rady, komisí nebo obvodních rad, je však povinen to oznámiti do dvou dnů předsednictvu a příslušnému sboru v nejbližší jeho schůzi. Tímto ustanovením je pamatováno na případy, kdy nutno učinit okamžitě patřičné rozhodnutí, a kdy nelze čekat na rozhodnutí příslušného kolegiálního sboru. Poněvadž jde však o výjimečné ustanovení, je nutno, aby výše uvedené podmínky, t. j. nebezpečí v prodlení, nezbytnost opatření a jen záležitosti spadající do oboru rady, komisí nebo obvodních rad, byly splněny.
d) Působnost komisí. Tu nutno rozeznávati komise obligatorní a fakultativní. Působnost obligatorních komisí je upravena ve zvláštních zákonných předpisech. Obor působnosti fakultativních komisí stanoví plenární schůze. Toliko u komisí trestních jest stanovena jejich působnost přímo prozatímním statutem: jim přísluší vykonávati jménem ÚNV-u trestní pravomoc tomuto výboru příslušející, kromě blokového trestního řízení, které svou povahou vyžaduje okamžitého výkonu na místě samém, takže nemůže býti dáno do kompetence kolegiální složky.
Fakultativní komise mají působnost:
aa) poradní, t. j. podávají dobrozdání v záležitostech, které spadají do oboru působnosti té které komise;
bb) přípravnou, neboť připravují věci, o nichž se má jednati v plenární schůzi ÚNV-u nebo v radě, pokud byly k takové přípravě přikázány. Z této stylisace prozatímního statutu jest zřejmé, že přípravná činnost komisí, resp. její rozsah, jest dán do působnosti plenární schůze;
cc) rozhodovací, ale jen potud, pokud ÚNV zmocnil usnesením plenární schůze komisi, aby v rozsahu, který určil, rozhodovala jménem ÚNV-u a pokud takovéto zmocnění bylo schváleno ministerstvem vnitra. Zásadně mají komise jen působnost poradní a přípravnou. Rozhodovací pravomoc měla býti výjimkou. Z tohoto výjimečného ustanovení plyne, že pravomoc rozhodovací musí býti určena positivně a taxativně, nikoliv všeobecně a negativně. Postupem doby se však ukázalo, že v zájmu urychlení rozhodování je účelné zmocňovati komise k přímému rozhodování ve věcech méně důležitých, takže dnes téměř všechny ústřední komise jsou již vybaveny pravomocí rozhodovací.
e) Působnost obvodních rad je v podstatě dvojí:
a) rozhodovací,
b) pomocná.
Rozhodovací působnost je buď:
aa) Původní, t. j. taková, která jest stanovena přímo zákonem. Jsou to ony záležitosti, které prozatímní statut vypočítává způsobem taxativním v odst. 1, pod lit. a—k. V zájmu jednotnosti úřadování a rozhodování se stanoví, že se při výkonu této působnosti musí obvodní rady řídit směrnicemi ÚNV-u. Tím se zamezí nestejné posuzování záležitostí u jednotlivých obvodních rad a zajistí jednotnost ve společné správě všech záležitostí. Rozhodovací pravomoc ex lege je omezena na záležitosti místního významu.
bb) Odvozená, t. j. taková, která jest závislá na zmocnění plenární schůze ÚNV-u. Takovéto zmocnění vyžaduje ke své platnosti schválení ministerstva vnitra. Předpisem § 13, odst. 2 prozatímního statutu je dána plenární schůzi značná pravomoc zmocniti obvodní rady rozhodováním v dalších záležitostech.
Pomocná působnost jest buď poradní, dozorčí nebo výkonná. V této své funkci spolupůsobí obvodní rady při správě obce (t. j. ve věcech obecní i politické agendy) buď všeobecně podle všeobecného usnesení ÚNV-u nebo konkretních záležitostech podle zvláštního usnesení ÚNV-u.
f) Působnost předsedy obvodní rady jako orgánu monokratického je vypočtena způsobem taxativním. Předseda svolává a řídí ve smyslu jednacích řádů schůze obvodní rady, rozhoduje v rámci schváleného rozpočtu a podle směrnic ÚNV-u o okamžitých jednorázových sociálních podporách všech druhů do výše 500 Kčs pro jeden sociální případ, stojí v čele magistrátní úřadovny, přikazuje práci přiděleným obecním zaměstnancům, v rámci úřadovny je překládá, pokud primátor neučiní jiné opatření, dozírá na řádný chod rozhodování a vyřizování a zastupuje obec pražskou při místních komisích. Jest však oprávněn při místních komisích, zejména stavebních, živnostenských a pod. dáti se zastupovati členem obvodní rady. Primátor může však vyslati ke komisi člena ÚNV-u se stejnou pravomocí a učiní-li tak, jest pokládati vyjádření člena ÚNV-u za prohlášení obce. Předseda obvodní rady jest odpověden za svou činnost ÚNV-u.
g) Působnost komisí obvodních rad je jedině poradní a přípravná, nikoliv rozhodující. To je tedy podstatný rozdíl od působnosti komisí ústředních; na rozdíl od ústředních komisí nemůže býti na komise obvodních rad přenesena pravomoc rozhodovací. Toto ustanovení statutu brzdí však řádný chod správy a rychlost rozhodování. Komisím obvodních rad přísluší zejména podávati dobrozdání a připravovati věci, o nichž se má jednati v obvodní radě. Komise mohou býti zřízeny, jak z jejich právní povahy plyne, jen pro záležitosti, které patří do působnosti obvodních rad. Zřizuje je obvodní rada, ale jen se souhlasem předsednictva. Složení těchto komisí je jinak obdobné složení ústředních komisí.
6. Výkonný úřad.
Výkonný úřad, který provádí rozhodnutí a opatření ÚNV-u a jeho složek, má označení magistrát hlavního města Prahy. Magistrát je slovo pocházející z klasické latiny; podstatné jméno „magistratus“ — souvisí se substantivein „Magister“ — znamená tolik jako úřad (Vojtíšek: „O významu slova magistrát“, Věstník hlav. města Prahy, roč. 1945, str. 173).
Pojem magistrát dostal prozatímním statutem zcela novou náplň. Kdežto dříve magistrát byl byrokratickým orgánem obce, který vykonával zejména působnost ve věcech agendy politické, přenesené, částečně trestní a stavební, výjimkou samostatné, jest nyní pouhým výkonným orgánem a nemá již rozhodovací pravomoc.
Jako výkonný orgán ÚNV-u provádí magistrát (magistrátní úřadovna jako výkonný orgán obvodních rad) rozhodnutí a opatření ÚNV-u a jeho složek. Intimáty (výměry, vyhlášky a pod.) mají v záhlaví označení „Magistrát hlavního města Prahy“ a pod záhlavím bližší označení příslušného výkonného úřadu (oddělení). Z textu vyřízení musí pak býti zjevno, která složka ÚNV-u toto rozhodnutí (opatření) učinila. Srovnáme-li toto ustanovení s analogickými předpisy prozatímního organisačního řádu ÚNV-ů ostatních statutárních měst, shledáme rozdíl v tom, že jinde — podobně jako u ONV-ů a ZNV-ů — se intimují usnesení pod záhlavím příslušného n-ho v-u, nikoliv pod záhlavím výkonného úřadu. Z toho jest zřejmé, že tento rozdíl bude setřen při nejbližší novelisaci prozatímního statutu pražského.
7. Předpisy pro jednání ÚNV-u a jeho složek. Jednání ÚNV-u a jeho složek se řídí jednacími řády, jejichž vydání patří do působnosti plenární schůze; k platnosti usnesení se vyžaduje schválení ministerstva vnitra. Jednací řády jsou důležitým předpisem, neboť upravují — mimo jiné — i způsob projevu vůle zastupitelských sborů. Až dosud byly vypracovány a plenární schůzí schváleny jen jednací řády plenární schůze a rady ÚNV-u. Poněvadž ministerstvo vnitra je dosud neschválilo, usnesl se ÚNV ve své plenární schůzi dne 9. dubna 1946, že bude používati jednacích řádů jako vlastních jednacích řádů do té doby, dokud nebudou schváleny ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra neschválilo jednací řády proto, aby nepřejudikovalo svým schválením jednotným jednacím řádům, které již mezitím byly vydány. Definitivní jednací řády ÚNV-u a jeho složek budou patrně přizpůsobeny zásadám jednotných jednacích řádů, které pro všechny druhy národních výborů byly již ministerstvem vnitra vydány.
8. Sanační doložka. Prozatímní pražský statut byl první normou, která legalisovala instituci ÚNV-u namísto dosavadních revolučních n-ích v-ů. Jest samozřejmé, že před účinností prozatímního statutu nebylo přihlíženo k předpisům kompetenčním, neboť je pochopitelné, že revoluce se nedá svázat právními předpisy. Odporoval by tomu i výklad slova revoluce. Stalo se proto mnohdy, že určité správní akty vydal orgán, který by jinak nebyl k tomu příslušný. Proto v závěrečném paragrafu prozatímního statutu byla pojata tak zv. sanační doložka, kterou se sanují akty vydané revolučními orgány, ale jen pokud jde o kompetenci (sanace kompetenční). Meritorní stránka správních aktů nebyla sanována. Nutno ovšem zdůrazniti, že sanace týká se jen takových aktů, které obsahují rozhodnutí nebo opatření ve věcech učiněných v rámci dnešní působnosti ÚNV-u, nikoliv snad aktů, které byly příslušny vydati jiné orgány veřejné správy, jako na př. ministerstva, ZNV-y, finanční úřady a pod.
IV. Ústřední národní výbory ostatních statutárních měst.
N. v. ostatních statutárních měst byly až do 1. listopadu 1946 označovány jako MNV-y a jejich organisace se řídila jen všeobecnými předpisy, zejména vlád. nař. č. 4/1945 Sb. a č. 44/1945 Sb. Je pochopitelné, že za tohoto stavu ukázalo se nutným vydati aspoň prozatímní organisační řád statutárních měst, což se stalo vyhláškou ministra vnitra, publikovanou v Úředním listě I, částka 189, č. 1903. Za podklad nové úpravy bylo vzato jednak vlád. nař. č. 46/1945 Sb. o prozatímní organisaci správy hlavního města Prahy, jednak organisační řád ONV-ů. Srovnáme-li tyto základní předpisy s prozatímním řádem statutárních měst, shledáme, že praktické zkušenosti při provádění výše uvedených základních předpisů přinesly celou řadu zlepšovacích návrhů, které byly uskutečněny v textu prozatímního organisačního řádu statutárních měst.
Prozatímní organisační řád statutárních měst platí pro všechna statutární města mimo hlavní město Prahu. Tedy pro Brno, Liberec, Olomouc, Opavu, Ostravu a Plzeň. Označení „ústřední národní výbor“ bylo, jak výše již uvedeno, zavedeno po prvé pražským prozatímním statutem. Prozatímní organisační řád statutárních měst zavedl nyní toto označení jednotně pro všechny n. v. statutárních měst.
Organisace správy statutárních měst je obdobná organisaci správy hlavního města Prahy, jakož i organisaci ONV-ů. Proto v dalším zmíním se jen o podstatných odchylkách od ÚNV-u hlavního města Prahy nebo o předpisech zvláštních, které platí jen pro města statutární.
1. Složení ÚNV-ů.
Počet členů ÚNV-ů statutárních měst je v pořadí sestupném tento: 90 členů má ÚNV zemského hlavního města Brna, po 60 členech ÚNV hlavního města Olomouce, v Ostravě a v Plzni, 48 členů má ÚNV v Liberci a 42 členy v zemském hlavním městě Opavě. Staré historické označení „zemské hlavní město Brno“, „hlavní město Olomouc“ a „zemské hlavní město Opava“ bylo prozatímním organisačním řádem statutárních měst nedotčeno.
2. Složky ÚNV-ů.
Složky ÚNV-ů jsou obdobné jako u ÚNV-u hlavního města Prahy s jedinou výjimkou, že prozatímním organisačním řádem statutárních měst byla zavedena nová složka, kterou jsou referenti, t. j. členové rady, kterým byl přidělen referát. Tu prozatímní organisační řád pokračoval na cestě zavedené již prozatímním organisačním řádem okresních a zemských n-ích v-ů. Složky ÚNV-ů jsou tedy:
a) Rada, která čítá třetinu členů ÚNV-u, t. j. v Brně 30 členů, v Olomouci, Ostravě a v Plzni 20 členů, v Liberci 16 členů, a v Opavě 14 členů. Aby nebylo sporu, počítá-li se předseda a jeho náměstkové do celkového počtu členů rady (viz Boh. adm. 8635), bylo výslovně stanoveno, že v počtu členů rady jsou zahrnuti i předseda a jeho náměstkové.
b) Referenti. Na rozdíl od pražského prozatímního statutu, podle kterého je referent jen předsedou komise ÚNV-u, stanoví prozatímní organisační řád statutárních měst, že referent je člen rady, kterému byl přidělen referát. Důsledek této zásady se jeví i v kompetenci referentů. Zástupcem referenta má býti zpravidla člen rady, ale v každém případě člen ÚNV-u, tedy nikoliv snad člen komise, který není členem ÚNV-u.
c) Předsednictvo se skládá z předsedy a jeho náměstků.
d) Předseda. Předsedovi ÚNV-u nepřísluší titul primátor, který jest zákonem stanoven jen pro primátora hlavního města Prahy. Je-li předseda nepřítomen nebo nemůže-li pro nemoc nebo jinou překážku přechodně vykonávati svou funkci, zastupují ho náměstkové podle svého pořadí.
e) Komise. Právní povaha komisí je obdobná s právní povahou komisí ÚNV-u hlav. města Prahy. Odchylkou od úpravy pražské je stanoveno, že nejvyšší přípustný počet členů komise činí 12. Poněvadž předseda komise je také členem komise, počítá se do celkového počtu členů. Přitom je vysloven postulát, že za členy komisí mají býti voleni odborníci příslušného oboru. Částečně odchylné od úpravy pražské jest složení trestních komisí. Předsedou trestní komise nemusí býti člen rady; alespoň jeden člen komise trestní musí býti práva znalý.
f) Obvodní rady. Obvodní rady jsou složkou ÚNV-u, avšak obvod města, pro nějž byly zřízeny, nemá samostatnou právní subjektivitu. Prozatímní organisační řád statutárních měst se odvolává jednak na budoucí předpisy, jimiž bude stanoveno, v kterých statutárních městech mají býti zřízeny obvodní rady a jak se zvolí jejich členové, jednak prozatímně (do této nové úpravy) vytyčuje hlavní zásady. Stanoví, že obvodní rady se prozatím zřídí ve všech statutárních městech, patrně proto, aby praxe ukázala, jak se tato instituce osvědčí, a dále stanoví jejich ustavení předpisem, že členy obvodních rad zvolí plenární schůze ÚNV-u. Tím — na rozdíl od úpravy pražské — se stává ÚNV kreačním orgánem i pro obvodní rady. Obvodní rady mají v obvodech do 10 000 obyvatel 12 členů, do 25 000 obyvatel 15 členů, do 50 000 obyvatel 18 členů a přes 50 000 obyvatel 24 členů.
Prozatímní statut stanoví, že členy obvodních rad se mohou státi osoby z řad místního obyvatelstva, volitelné do ÚNV-u a že členství v ÚNV-u není neslučitelné s členstvím v obvodní radě.
Pro komise obvodních rad jest stanoven maximální počet členů. Mohou býti nejvýše šestičlenné.
U obvodních rad jsou zvoleni referenti obdobně jako referenti ÚNV-u. Je však stanoven jejich maximální počet. Úhrnný počet referentů nemá býti zpravidla větší než 6 nebo, má-li obvodní rada 24 členů, větší než 8. Výjimky jsou ovšem přípustné, jak plyne ze slova „zpravidla“. Referenti obvodní rady tvoří zvláštní sbor referentů.
Předsednictvo obvodní rady je obdobnou institucí jako předsednictvo ÚNV-u. Poněvadž počet náměstků v každé obvodní radě bez rozdílu jest stejný, jest předsednictvo vždy čtyřčlenné a skládá se z předsedy a jeho 3 náměstků. Členové předsednictva jsou odpovědni plenární schůzi členů obvodní rady, ale současně i předsednictvu ÚNV-u.
Pokud jde o předsedu obvodních rad, platí v podstatě totéž, co o předsedech obvodních rad pražských.
3. Působnost ÚNV-u a jeho složek.
ÚNV vykonává, obdobně jako v Praze, svoji působnost bud plenární schůzí anebo svými složkami.
Plenární schůze je nejširším a nejvyšším orgánem obce a místní správy. Na rozdíl od úpravy pražské, podle níž působnost plenární schůze je stanovena rámcově, je působnost plenární schůze podle prozatímního organisačního řádu statutárních měst stanovena výpočtem taxativním, třebaže některé záležitosti jsou určeny rámcově. ÚNV se usnáší v plenární schůzi v těchto věcech:
a) ve všeobecných záležitostech obce: sem patří činnost normativní, územní změny obce, pojmenování ulic a udílení čestného občanství. Vydávání všeobecně závazných nařízení a předpisů je tedy dáno do působnosti plenární schůze, ale jen, nejde-li o případy nutné a neodkladné. Poněvadž některé předpisy musí býti vydány ihned a nelze čekat, až je projedná plenární schůze, vydává v případech nutných a neodkladných závazná nařízení a předpisy rada s výjimkou případů, kde jde o nebezpečí v prodlení a vyžaduje-li veřejný zájem neodkladné rozhodnutí (viz § 13, odst. 3). To jest podstatný rozdíl od úpravy pražské.
b) V zásadních věcech organisace ÚNV-u, které se netýkají jen volených složek, ale i vlastní organisace výkonného úřadu. Organisace úřadu nepřísluší však plenární schůzi všeobecně, nýbrž jen v zásadních věcech. Co jest rozuměti pod pojmem „zásadní věci“, stanoví písm. e), z čehož plyne, že toliko vlastní zřízení úřadoven a pobočných úřadoven je dáno do kompetence plenární schůze, nikoliv však jejich podrobná organisace, organisační změny a pod. Záležitosti volební, které prozatímní organisační řád statutárních měst subsumuje pod pojem organisace, budou definitivně upraveny volebním řádem do n-ích v-ů.
c) V hospodářských věcech obce, kde působnost plenární schůze je velmi široká [viz bod 3, písm. a)—p)]: Hranice peněžitých částek v hospodářských věcech byla proti pražskému prozatímnímu statutu zvýšena, leč přesto tyto částky jsou ještě nízké, uvážíme-li vzestup cenové hladiny. Dnes je ovšem dosti kuriosní stav, že rada ÚNV-u hlavního města Prahy má s ohledem na nižší částky, stanovené pro působnost plenární schůze, menší působnost než rada ÚNV-u ostatních statutárních měst. Tato nesrovnalost je pochopitelně jen přechodná a bude napravena při nejbližší nové zákonné úpravě.
d) Ve věcech zaměstnaneckých je úprava obdobná s úpravou pražskou až na výjimku, že jmenování obecních zaměstnanců přísluší plenární schůzi jen tehdy, když u státních zaměstnanců je jmenování vyhrazeno presidentu republiky.
Plenární schůzi je dána pravomoc vyjmouti určité agendy z působnosti rady a zmocniti příslušné složky (viz odst. 3, § 6) rozhodováním ve vyňatých agendách. Je to v podstatě princip delegace. Předpoklady, které musí býti splněny, jsou tyto: delegovány mohou býti určité agendy, které patří do působnosti rady; vyžaduje se návrh rady; rozsah delegace musí býti přesně stanoven; rozhodování lze přenésti na předsednictvo, komise, obvodní rady, případně na zaměstnance. Návrh rady na přenesení rozhodování v určitých agendách na zaměstnance musí být opřen o souhlas referenta, do jehož referátu příslušná agenda spadá.
Plenární schůze si může v jednotlivých případech vyhraditi rozhodnutí ve věci, kterou pokládá za věc mimořádně závažnou. Nezáleží na tom, jde-li o věc, která byla prozatímním organisačním řádem přímo určena do kompetence některé složky, nebo na ni delegována. Předpokladem je, že jde o jednotlivý případ, nikoliv o celý druh agendy. Plenární schůze může dále rozhodnouti ve věci, kterou jí rada nebo obvodní rada předloží k rozhodnutí.
Jednotlivé složky ÚNV-u mají tuto působnost:
a) Působnost rady je jednak přípravná, neboť jí přísluší připravovati věci, o nichž se má jednati v plenární schůzi, jednak rozhodující, neboť jí přísluší vše, co není vyhrazeno jiným složkám. Kromě této působnosti má rada pravomoc delegační, neboť může zmocniti své jednotlivé členy rozhodováním ve věcech uvedených v § 8, odst. 3 a v jednotlivých případech svěřiti rozhodnutí o některé věci z oboru své působnosti předsednictvu, komisi, obvodní radě nebo některému svému členu. Z dikce „v jednotlivých případech“ lze dedukovati, že pravomoc delegační je omezena jen na konkretní případy, nikoliv však všeobecně na případy téhož druhu. Rada má dále pravomoc devoluční, neboť si může v jednotlivých případech vyžádati rozhodnutí plenární schůze a pravomoc výhrady rozhodnutí ve věcech, ve kterých plenární schůze přenesla rozhodování na předsednictvo nebo na některou komisi, nebo ve kterých rada zmocnila k rozhodování některého svého člena. Členové rady jsou povinni podávati plenární schůzi všeobecné zprávy o své činnosti. Schůze rady jsou neveřejné.
b) Působnost referentů. Při vydání prozatímního pražského statutu byla příslušnými činiteli nekompromisně hájena zásada kolegiálního rozhodování a proto referent nebyl vybaven pravomocí. Zůstal jen předsedou komise ÚNV-u. Jediná výjimka z principu kolegiálního rozhodování byla tehdy učiněna u primátora a předsedů obvodních rad. Ale již prozatímní organisační řád okresních a zemských n-ích v-ů přinesl změnu v tom smyslu, že princip monokratického rozhodování byl připuštěn i u referentů. Praxe totiž ukázala, že některé věci nutno vyříditi neodkladně, jiné věci že jsou tak podružného rázu, že není účelné dáti je k rozhodování kolegiální složce. A tak kromě systému kolegiálního rozhodování máme dnes v míře stále větší i systém monokratického rozhodování, který byl připuštěn i prozatímním organisačním řádem statutárních měst. Podle něho působnost referenta je zásadně omezena na věci běžné agendy referátu a můžeme ji děliti na působnost originální, t. j. působnost, která je mu přikázána přímo prozatímním organisačním řádem statutárních měst a vztahuje se — jak výše již uvedeno — na věci běžné správy; působnost delegovanou, k níž byl referent zmocněn podle § 8, odst. 3, písm. b), a podle § 8, odst. 6; působnost přípravnou, neboť referent připravuje za pomoci příslušné komise věci, o nichž má jednati rada a konečně výjimečnou působnost rozhodovací, a to je-li nebezpečí v prodlení a vyžaduje-li veřejný nebo naléhavý soukromý zájem strany neodkladné rozhodnutí za podmínek stanovených v § 10, odst. 6.
c) Působnost předsednictva dozorčí a konfliktní je obdobná s působností ÚNV-u hlav. města Prahy. V působnosti personální kromě podnětů k zavedení disciplinárního řízení rozhoduje předsednictvo o těch osobních věcech obecních zaměstnanců, o nichž u státních zaměstnanců rozhodují příslušné osobní úřady. Kromě toho pověřuje zaměstnance funkcí úřednických přednostů referátů nebo funkcí vedoucího úředníka. Působnost kontrolní zahrnuje péči o to, aby se s penězi řádně hospodařilo. V působnosti delegované rozhoduje předsednictvo i ve věcech, které na ně přenesla podle § 6, odst. 3 plenární schůze nebo podle § 8, odst. 6 rada v jednotlivých případech. Předsednictvo má konečně i působnost informační, neboť má podávati plenární schůzi všeobecné zprávy o své činnosti a dále určuje i právního zástupce obce ve sporech či právních věcech vůbec.
Mají-li členové předsednictva správně vykonávat svou působnost, je nutno jim umožnit, aby se mohli zúčastnit jednání jakékoli sborové složky ÚNV-u. To zaručuje ustanovení § 12, odst. 5. Toto právo neznamená, že by měli hlas rozhodující, neboť tím by byla porušena vůdčí zásada československého volebního práva o poměrném zastoupení. Proto jim prozatímní organisační řád statutárních měst dává jen hlas poradní, účastní-li se schůze některé sborové složky.
d) Působnost předsedy je obdobná, pokud jde o právo representační a právo svolávati schůze, s úpravou pražskou. Odchylkou od této úpravy je ustanovení, že předseda určuje také předmět jednání plena, rady a předsednictva. Rozhodovací právo o výdajích je vyšší než u primátora hlav. města Prahy a je omezeno částkou 10 000 Kčs. Další omezení spočívá v tom, že se vztahuje jen na obor jeho působnosti, což prakticky znamená jen věci representace, poněvadž se v ostatních záležitostech předsedovi přikázaných zpravidla nejedná o výdaje. Předseda provádí dále usnesení plena, rady a předsednictva, vykonává v oboru působnosti ÚNV-u poukazovací právo a může zmocniti referenty, aby jeho jménem toto právo poukazovací vykonali. Kromě toho může pověřiti své náměstky dílčím výkonem působnosti za podmínek stanovených § 13, odst. 7. Předseda má možnost učiniti nezbytná opatření a odchylkou od úpravy pražské i právo sistační. Předpokladem použití sistačního práva je:
aa) usnesení odporuje platným předpisům;
bb) jde o usnesení kterékoli sborové složky, čili jinými slovy nemůže býti sistační právo použito, jde-li o usnesení plenární schůze, poněvadž plenární schůze není složkou, nebo jde-li o orgán monokratický, na př. předsedu obvodní rady;
cc) v zájmu jistoty může býti sistačního práva použito jen pokud usnesení nebylo ještě vykonáno;
dd) předseda je povinen upozornit příslušnou složku, že usnesení odporuje platným předpisům a zastavit toto usnesení;
ee) výkon usnesení se zastavuje až do opětného projednání věci příslušnou složkou;
ff) výjimka ze zásady stanovené sub. b) je přípustná v jediném případě, t. j. jde-li o referenta. Odporuje-li rozhodnutí referenta platným předpisům, může předseda sistovati výkon tohoto rozhodnutí, pokud nebylo ještě vykonáno až do projednání věci v radě. Z toho plyne, že usnese-li se rada na tom, aby sistované rozhodnutí bylo vykonáno, musí býti výkon proveden.
Předseda je služebním představeným všech zaměstnanců. Z tohoto jeho postavení vyvěrají i další práva a povinnosti, které prozatímní organisační řád statutárních měst vypočítává demonstrativně v § 27.
Předseda je odpovědný plenární schůzi a této je povinen podávat všeobecné zprávy o své činnosti.
e) Působnost komisí jest obdobná s úpravou pražskou. Nutno jen připomenouti, že komisím přísluší podávati dobrá zdání i referentům, poněvadž podle prozatímního organisačního řádu statutárních měst jsou složkou ÚNV-u. Kromě rozhodovací pravomoci, pokud je na ně přenesla plenární schůze, mají působnost rozhodovací i v jednotlivých věcech, ve kterých jim rada svěřila rozhodnutí podle § 8, odst. 6. Komise jsou oprávněny vyžádati si rozhodnutí rady i ve věcech, v nichž mohou samy rozhodovati.
f) Působnost obvodních rad je obdobná s úpravou pražskou až na to, že výpočet záležitostí jim přikázaných je širší (o tom viz § 18). Kompetence přikázaná obvodním radám nemusí jimi býti přímo vykonávána, nýbrž je svěřena i jiným kolegiálním sborům vyšlým z obvodní rady, nebo i orgánům monokratickým, jejichž kreačním orgánem je obvodní rada. Prakticky jde o složky obvodní rady, jak jsou vypočteny v § 19. Záležitosti, o nichž musí jednati plenární schůze obvodní rady, uvádí § 20. Jsou to zásadně všechny věci náležející do rozhodovací působnosti obvodní rady, a to bez rozdílu, jde-li o působnost původní nebo odvozenou. Poněvadž poradní působnost obvodních rad může míti někdy i rozhodující vliv na obsah rozhodnutí, vyžaduje se i v těchto věcech projednání v plenu. Konečně plenu patří i iniciativní záležitosti, dále záležitosti, které byly plenární schůzi předloženy k rozhodnutí referenty obvodní rady a konečně záležitosti, v kterých si jakákoli složka ÚNV-u vyžádala rozhodnutí plenární schůze obvodní rady.
Plenární schůze je oprávněna, ale jen se souhlasem rady ÚNV-u, přenésti rozhodování na sbor referentů, referenty nebo předsednictvo obvodní rady.
g) Působnost předsednictva obvodní rady je stanovena v § 22. Působnost, ve srovnání s předsednictvem ÚNV-u, je nepoměrně menší; zajímavé je ustanovení odst. 5 cit §, podle něhož jsou členové předsednictva odpovědni plenární schůzi členů obvodní rady, ale současně i předsednictvu ÚNV-u, čímž je zdůrazněna určitá odvislost předsednictva obvodní rady na předsednictvu ÚNV-u.
h) Působnost předsedy obvodní rady je pochopitelně rovněž menší než působnost předsedy ÚNV-u. Můžeme ji charakterisovati asi tak, že předseda obvodní rady je do jisté míry zástupcem předsedy ÚNV-u, ale jen ve věcech v § 23 stanovených. Právo sistační je upraveno obdobně jako u předsedy ÚNV-u; to platí přiměřeně i o jeho právu na vydání neodkladných rozhodnutí a o právu zástupčním.
i) Působnost komisí obvodní rady je obdobná působnosti komisí pražských obvodních rad.
j) Zvláštním útvarem jsou poradní sbory, o nichž jedná § 26. Všechny sborové složky mohou ve svém oboru působnosti pověřiti prozkoumáním určité věci některé své členy za případné účasti odborníků. Takovéto poradní sbory jsou buď subkomisemi a jejich zřízení je dáno do působnosti komisí ÚNV-u, nebo od případu k případu vytvořenými sbory, jejichž zřízení je dáno do působnosti příslušné sborové složky ÚNV-u nebo obvodní rady. Jejich působnost, jak již z názvu plyne, jest výlučně poradní; poradní sbory nemohou býti nadány pravomocí rozhodovací.
4. Výkonný úřad.
Nejpodstatnější změna proti dřívější struktuře veřejné správy tkví v tom, že místo orgánu byrokratického, případně monokratického, přešla veškerá pravomoc na lidový orgán, který zpravidla jedná o všech záležitostech ve sboru (kolegiu) a jen výjimkou monokraticky (předseda, referent a pod.).
Z tohoto zásadního kolegiálního rozhodování stanoví prozatímní organisační řád statutárních měst toliko dvě výjimky ve prospěch principu byrokratického, a to:
a) Podle § 28 může — žádá-li to povaha věci — příslušná složka ÚNV-u (obvodní rady) v mezích své pravomoci pověřiti i některého zaměstnance, aby v určité věci rozhodl jménem ÚNV-u nebo aby jménem ÚNV-u vykonával určité opakující se úkony, nebo provedl nějaký úkol.
b) Podle § 6, odst. 3 může plenární schůze na návrh rady vyjmouti určité agendy z působnosti rady a přenésti rozhodování o nich v rozsahu, který zároveň určí, i na zaměstnance; v tomto případě musí býti opřen návrh rady o souhlas referenta. Referenti, do jejichž referátů ony agendy náleží, určí podle § 27, odst. 8, kteří zaměstnanci jejich referátu budou přenesené agendy vyřizovati. Tito zaměstnanci rozhodují pak ve stanoveném rozsahu v těchto agendách podle zásadních pokynů referentových jménem ÚNV-u.
Jinak úřad ÚNV-u je zásadně úřadem výkonným a přípravným. Podle vzoru pražského bývá tento výkonný úřad označován jako magistrát, třebaže prozatímní organisační řád statutárních měst nemá o tom zvláštního předpisu.
5. Forma písemných vyřízení.
Písemná vyřízení se vydávají vždy pod záhlavím ÚNV-u a to i tehdy, jde-li o písemná vyřízení, která vydávají zaměstnanci v rámci zmocnění. Jednotlivé složky ÚNV-u (s výjimkou obvodních rad) se v záhlaví neuvádějí. Opírá-li se vyřízení o usnesení některé sborové složky ÚNV-u (obvodní rady), má býti z vyřízení zřejmo, která složka ÚNV-u rozhodnutí (opatření) učinila. Jde-li však o rozhodnutí monokratického orgánu (předsedy, referenta, pověřeného zaměstnance a pod.), není třeba tento orgán v písemném vyřízení uváděti.
Pokud jde o pravomoc podpisovací, stanoví organisační řád, že písemná vyřízení podpisují jménem ÚNV-u:
a) předseda a příslušný referent, jde-li o věc, ve které rozhodla plenární schůze nebo rada,
b) předseda, jde-li o věc, ve které rozhodlo předsednictvo,
c) předseda obvodní rady a příslušný referent obvodní rady, jde-li o věc, ve které rozhodla plenární schůze
členů obvodní rady nebo sbor referentů,
d) předseda obvodní rady, jde-li o věc, ve které rozhodlo předsednictvo obvodní rady,
e) předseda příslušné komise, jde-li o věc, ve které rozhodla tato komise.
Podrobnosti jsou uvedeny v § 29.
6. Předpisy pro jednání ÚNV-u a jeho složek.
Jednání ÚNV-u a jeho složek se řídí prozatímními jednacími řády, které byly vydány vyhláškou ministra vnitra ze dne 28. prosince 1946, Úřední list I, částka 2, čís. 9. Tyto prozatímní jednací řády pro ÚNV-y města Brna, Liberce, Olomouce, Opavy, Ostravy a Plzně a jejich složky jsou analogické s jednacími řády, které byly vydány pro ONV-y.
7. Sanační doložka.
Obdobně jako pražský prozatímní statut stanoví i § 33 prozatímního organisačního řádu statutárních měst, že rozhodnutí a opatření, učiněná před účinností organisačního řádu (t. j. přede dnem 1. listopadu 1946), v rámci působnosti ÚNV-u úředními orgány NV-u vykonávajícími správu statutárního města po jeho osvobození z okupační moci, se považují za rozhodnutí a opatření, učiněná orgánem příslušným podle prozatímního organisačního řádu statutárních měst. Tímto ustanovením je sanován nedostatek kompetence, nikoliv však meritorní stránka správních aktů. Jde tedy o sanaci kompetenční, nikoliv meritorní. Jinak viz III, č. 8. IV. Orgány přechodné.
Již v čl. 4 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 4. prosince 1944, č. 18 Úř. vest. čsl., bylo pamatováno na případy, kdy pro převážnou většinu obyvatelstva státně nespolehlivého nemůže býti ustaven n. v.
Místo něho byly jmenovány podle § 6, odst. 1, vlád. nař. č. 4/1945 Sb., ve znění vlád. nař. č. 44/1945 Sb., správní komise. Shora citovaný ústavní dekret presidenta republiky připouštěl v takových případech i jmenování komisaře (tedy jednotlivé osoby), a to podle platného práva, t. j. podle ustanovení obecních zřízení. Toto již vlád. nař. č. 4/1945 Sb. — na rozdíl od úpravy slovenské — nepřipouští.
Instituce správních komisí je zařízení přechodné, jak plyne i z první věty § 6 „Pro dočasnou správu obcí a okresů...“ a bude nahrazena postupem doby n-ími v-y. (Viz § 11 vlád. nař. č. 120/1946 Sb.)
Správní komise jsou místní (tři- až šestičlenné) jmenované ONV-em a okresní šesti- až dvanáctičlenné) jmenované přímo ministerstvem vnitra.
Správní komise mají přibrati ke spolupráci zástupce státně spolehlivého obyvatelstva; ti se však nezúčastní rozhodování, nýbrž tvoří poradní sbor správní komise.
Pravomoc správních komisí je stejná jako pravomoc MNV-ů nebo ONY-ů.
Podle organisačního řádu okresních správních komisí ministerstvo vnitra
a) stanoví počet členů správní komise v rámci všeobecně stanoveného počtu, t. j. od šesti do 12 členů,
b) stanoví počet náměstků předsedy,
c) jmenuje předsedy a ostatní členy,
d) může si vyhraditi i jmenování náměstků předsedy; neučiní-li tak, volí náměstky plenární schůze ze svého středu.
Okresní správní komise vykonávají svou působnost v mezích platných předpisů jednak v plenární schůzi, jednak složkami okresní správní komise.
Tyto složky jsou:
a) předsednictvo okresní správní komise, byli-li zvoleni (jmenováni) alespoň dva náměstkové předsedy,
b) předseda okresní správní komise (jeho náměstkové),
c) členové okresní správní komise jako referenti,
d) komise okresní správní komise,
e) poradní sbory okresní správní komise.
Plenární schůze se usnáší ve věcech, přikázaných jinak do působnosti plenární schůze a rady ONY-u a ve věcech zaměstnaneckých, přikázaných organisačním řádem (§ 24, č. 2) předsednictvu ONY-u.
Bylo-li zřízeno předsednictvo okresní správní komise, t. j. byli-li zvoleni (jmenováni) alespoň dva náměstkové předsedy, přísluší mu rozhodovati ve věcech přikázaných jinak do působnosti předsednictva ONY-u, kromě osobních věcí zaměstnanců, které — jak výše již uvedeno — jsou vyhrazeny plenární schůzi správní komise.
Předsedovi okresní správní komise přísluší rozhodovati ve věcech, přikázaných jinak předsedovi ONY-u. Nebylo-li zřízeno předsednictvo okresní správní komise, pak vykonává předseda i působnost předsednictva.
V ostatním platí pro okresní správní komise obdobně ustanovení org. řádu ONY-Ů.
Adolf Štafl.
B. Národné výbory na Slovensku.
Skratky:
adm. proces. por. = administratívny procesný poriadok = vládne nariadenie č. 8/1928 Sb.
DFO = nariadenie Slovenskej národnej rady zo 7. 2. 1946 č. 10 Sb. n. SNR o dočasnej úprave finančného hospodárenia okresov.
MOP = výnos povereníka pre veci vnútorné z 15. novembra 1945, č. 6633/2-II/1, ktorým sa vydáva dočasný organizačný poriadok pre miestne národné výbory, publikovaný pod č. 315/1945 Úr. v.
MRP = výnos povereníka pre veci vnútorné z 10. decembra 1945, č. 7117/1-II/1-1945, ktorým sa vydáva dočasný rokovací poriadok pre miestne národné výbory, publikovaný pod č. 362/1945 Úr. v.
OFN = obecná finančná novela, t. j. zákon z 12. augusta 1921, č. 329 Sb.
OOP = výnos povereníka pre veci vnútorné z 15. novembra 1945, č. 6633/1-II/1-1945, ktorým sa vydáva dočasný organizačný poriadok pre okresné národné výbory, publikovaný pod č. 298/1945 Úr. v.
org. nar. = nariadenie Predsedníctva Slovenskej národnej rady zo 7. apríla 1945, č. 26 Sb. n. SNR, o národných výboroch.
org. zák. — zákon z 29. februára 1920, č. 126 Sb., v znení zák. zo 14. júla 1927, č. 125 Sb., o organizácii politickej správy.
ORP — výnos povereníka pre veci vnútorné zo 6. decembra 1945, č. 7309/1-II/1-1945, ktorým sa vydáva dočasný rokovací poriadok pre okresné národné výbory, publikovaný pod č. 361/1945 úr. vest.
OZ = zák. čl. XXII/1886 uh. o obciach. Sb. n. SNR = Sbierka nariadení Slovenskej národnej rady.
SNR = Slovenská národná rada.
SON = slovenská obecná novela, t. j. zákon z 22. decembra 1943, č. 171 Sb. z., o zmenách v samospráve obcí.
Úr. v. = Uradný vestník.
Rozvrh látky:
I. Historický vývoj.
II. Miestny národný výbor:
1. Všeobecný prehľad.
2. Kreačné predpisy pre plénum.
3. Kreačné predpisy pre radu.
4. Kreačné predpisy pre miestne komisie.
5. Požitky funkcionárov MNV-u.
6. Pôsobnost’.
a) pléna,
b) rady,
c) predsedu,
d) miestnych komisií.
7. Spravovacie (rokovacie) zásady pre plénum, radu a miestne komisie.
8. Formálne predpisy pre agendu predsedu MNV-u.
9. Pôsobnosť a organizácia úradu MNV-u.
10. Miestna správna komisia a miestny komisár.
11. Ručenie za výkon funkcie.
12. Vzťah MNV-u k ONV-u a povereníctvam.
III. Okresný národný výbor:
1. Všeobecný prehľad.
2. Kreačné predpisy pre plénum, radu ONV-u a pre okresné komisie.
3. Všeobecné kompetenčné pravidlá pre ONV ako orgán štátnej správy.
4. Kompetencia ONV-u ako orgánu okresnej samosprávy.
5. Pôsobnost’
a) pléna,
b) rady,
c) predsedu (predsedníctva),
d) okresných komisií.
6. Spravovacie zásady pre sborové složky ONV-u.
7. Pôsobnosť a organizácia úradu ONV-u.
8. Okresná správna komisia a okresný komisár.
9. Ručenie za výkon funkcie.
10. Administratívny dozor nad ONV-om.
IV. Národný výbor v Bratislave, Košiciach a v obci Vysoké Tatry:
1. Všeobecný prehľad.
2. Volené složky a ich pôsobnosť.
3. Úrad národného výboru a jeho pôsobnosť.
4. Dozor a ručenie za výkon správy.
I. Historický vývoj.
NV-y na Slovensku vznikaly od roku 1942 ako tajné sdruženie drobných odbojových pracovníkov. Ich sieť bola tu hustejšia, inde zas velmi riedka, podľa toho, či tá ktorá skupina odboja, na ktorú NV bol začlenený, považovala za účelné zapojiť širší alebo len malý okruh pracovníkov. Pri ustavení sa Slovenskej národnej rady na Vianoce 1943 bolo jestvovanie NV-ov známe, ale netvorily vtedy jej organizačný podklad; na tomto stave veľa nezmenilo ani posoľstvo prezidenta republiky z 3. februára 1944, ani vyhlásenie londýnskej vlády zo 16. apríla 1944. O prípravu Slovenského národného povstania sa starala SNR, NV-y napomáhaly v miestnom rozsahu a vynikly hlavne pri podpore záškodníckeho boja partizánského. Za povstania (29. 8. 1944) ujaly sa vedenia v obciach, v niektorých podnikoch a dôležitejších ustanovizniach. Po jeho potlačení (27. 10. 1944) vrátily sa k podpore a organizácii záškodníckeho boja a na niektorých miestach (najmä na východnom Slovensku) pôsobily, opierajúc sa o ústavný dekrét č. 18/1944 Úř. věst. čsl. na podklade §-u 2 č. 2 nariadenia SNR z 23. 10. 1944, č. 40 Sb. n. SNR, dokonca ako orgány moci zákonodárnej, vládnej a výkonnej, ak si ich ten ktorý člen Predsedníctva SNR pribral ako spolupracovníkov, do tých čias, kým Predsedníctvo SNR sa neujalo znova pravidelného výkonu štátnych funkcií. Československý právny poriadok na Slovensku legalizoval ustanovizeň NV-ov nariadením Predsedníctva SNR zo 7. 4. 1945, č. 26 Sb. n. SNR, ktoré bolo formulované na podklade textu, ktorý sa stal vzorom pre vlád. nar. č. 4/1945 Sb., pravda so zreteľom na osobitné slovenské pomery.
Povereníctvo SNR pre veci vnútorné vydalo v Košiciach 10. 4. 1945 pod č. 1576-11/1945 „Organizačné smernice pre tvorenie národných výborov a okresných národných výborov“, ktoré sice v publikačných sbierkach uverejnené neboly, ale boly známe z košíckej dennej tlače. Nahradené boly 2 výnosmi povereníka pre veci vnútorné z 15. 11. 1945, z ktorých prvý, č. 298/1945 Úr. v., je dočasným organizačným poriadkom pre ONV-y, druhý, č. 315/1945 Úr. v., dočasným organizačným poriadkom pre MNV-y. Rovnakou cestou vyšiel rokovací poriadok pre ONV-y (zo dňa 6. 12. 1945 č. 361 Úr. v.) a pre MNV-y (z 10. 12. 1945 č. 362 Úr. v.); napokon aj dočasný kancelársky poriadok pre MNV-y (z 12. 12. 1945 č. 370 Úr. v.).
Prvé porevolučné ustavenie sa NV-ov sa stalo podľa spomenutých „Organizačných smerníc pre tvorenie NV a ONV-ov“ (porovnaj § 1 ods. 2 vl. n. č. 43/1945 Sb.), a to MNV-ov verejnou voľbou na verejných volebných shromaždeniach, ONV-ov nepriamou voľbou na verejných shromaždeniach delegátov (voliteľov) vyslaných MNV-mi. Ich obnovenie stalo sa pridelením mandátov na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného shromaždenia jednotlivým kandidujúcim stranám spôsobom, uvedeným v nariadení SNR č. 92/1946 Sb. n. SNR. Na vykonanie tohto nariadenia vydané boly povereníkom vnútra jednak smernice o obnovení NV-ov (č. 1470/1946 Úr. v.), jednak smernice o ustanovení sa obnovených NV-ov a o voľbe ich složiek (č. 1594/1946 Úr. v.).
Na území Slovenska sú zriadené miestne n-é v-y (MNV), pôvodne označené len ako „n-é v-y“ (§ 2 nar. č. 26/1945 Sb. n. SNR) a okresné n-é v-y (ONV, viď § 3 nar. č. 26/1945 Sb. n. SNR). Zemského (krajinského) n-ého v-u (ZNV) niet; tú pôsobnosť, ktorú v českých zemiach vykonávajú ZNV-y, obstarávajú na Slovensku zväčša povereníctva. Slovenská národná rada bola hneď odprvoti zámerne svojím názvom odlišená od ZNV-ov, aby sa i navonok vyjádrila jej odchylná funkcia. SNR po zriadení osobitného sboru povereníkov (§ 3 nar. č. 27/1945 Sb. n. SNR) je inštitúciou decentralizovanej pôsobnosti zákonodárnej (čl. 1 odst. 3 úst. zák. č. 65/1946 Sb.) ČSR-y na území Slovenska, nie je teda až na niekoľko výnimiek vôbec orgánom správnym (ale ani zákonodárným orgánom dajakého autonomného územia, ako bol napr. snem Slovenskej krajiny podľa § 9 úst. zák. č. 299/1938 Sb.).
II. Miestny národný výbor (MNV).
1. MNV je zastupiteľským orgánom obce ako samosprávnej korporácie. V tejto funkcii jednak vykonáva vlastnú správu obce, jednak sprostredkuje na území obce v prenesenej pôsobnosti správu štátnu. Len výnimočne pôsobí ako priamy orgán státu; nateraz iba vo veciach uvedených v prílohe „C“ zák. č. 190/1939 Sl. z. Svoju pôsobnosť, ktorej základom je § 2 org. nar. a § 21 OZ, vykonává prostredníctvom pléna aj orgánov odvodených, totižto aj prostredníctvom rady, predsedu (podpredsedov), miestnych komisií a úradu MNV-u resp. obvodného úradu MNV-ov (§ 1 MOP); rada, predseda (i s podpredsedami) a miestne komisie sú složkami MNV-u.
Počet členov pléna je určený v § 1 ods. 2 smernic povereníka pre veci vnútorné č. 1470/1946 Úr. v. so zreteľom na počet obyvateľov podľá sčítania ľudu v roku 1940 (na t. zv. prinavrátenom území, t. j. na území, ktoré bolo dočasne okupované Maďarskom, podľa sčítania ľudu v roku 1930). MNV má pri počte do 200 obyvateľov 9 členov, do 500 obyvateľov 12 členov, do 1000 obyvateľov 15 členov, do 1500 obyvateľov 18 členov, do 2000 obyvateľov 24 členov, do 5000 obyvateľov 30 členov, do 20 000 obyvateľov 36 členov a do 50 000 obyvateľov 42 členov. Inštitúcia náhradníkov zavedená nie je (t. zv. náhradníkmi sú osoby uvedené na listinách kandidátov, ktoré pri rozdeľovaní mandátov vyšly na prázdno a podľa svojho poradia nastúpia ako riadni členovia MNV-u vtedy, ak sa uprázdni miesto člena, povolaného k členstvu z listiny kandidátov tej istej politickej strany, viď § 9 ods. 3 nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR).
Na čele MNV-u je predseda MNV-u; zastupuje ho v určitých prípadoch podpredseda (v obciach, v ktorých plénum má aspoň 24 členov, sú dvaja podpredsedovia). Predseda i podpredseda je členom rady. Rada je užším sborom pléna. Tvorí ju tretina členov pléna; náhradníkov v v rade niet. Rada je sborovým predstaveným obce, teda jej predstavenstvom (v smysle staršieho zákonodárstva o orgánoch obce). Miestne komisie zriaďuje si plénum na čas potreby buď z vlastného popudu alebo na príkaz dozorného úradu a určí im pôsobnosť; sú 4-až 6-členné, ich predsedom je niektorý člen rady (nemusí to byť predseda alebo podpredseda MNV-u). Členmi miestnych komisií môžu byť aj iné osoby ako členovia pléna; musia však byť voliteľné do MNV-u.
Úrad MNV-u je pomocné výkonné ústrojenstvo pre všetky složky MNV-u. Je organizovaný na monokraticko-byrokratickom základe a nahrádza obecný úrad, kterého na Slovensku niet. Zriaďuje sa len vo veľkých obciach (§ 1 č. 2 OZ); MNV-y malých obcí (§ 1 č. 3 OZ), začlenených pred účinnosťou org. nar. do býv. notárskych obvodov, majú jeden spoločný „obvodný úrad MNV-ov“, zriadený zväčša v bývalom sídle obvodného notárského úradu. (Ak v súvislosti s úradom MNV-u nebude v ďalšom osobitne spomínaný obvodný úrad MNV-ov, rozumie sa úradom MNV-u aj obvodný úrad MNV-ov.) Úprava obvodov a sídel obvodných úradov MNV-ov prislúcha Povereníctvu vnútra. Vedúci úradu MNV-u je ex lege tajomníkom (úradníckym) MNV-u.
2. MNV ustanovuje sa voľbou (§ 1 org. nar.). Velebný poriadok, ktorý má vydať Slovenská národná rada nariadením (toto nariadenie má moc zákona), nevyšiel. Toho času pôsobiace MNV-y boly ustanovené „obnovením“ podľa nariadenia č. 92/1946 Sb. n. SNR, t. j. pridelením mandátov jednotlivým kandidujúcim stranám na pod¬ klade výsledku volieb do Ústavodarného národného skromaždenia.
Funkčné oprávnenie (funkčnost) novo ustanoveného MNV-u sa započína ustavením sa pléna a končí uplynutím volebného obdobia alebo rozpustením. MNV je ustavený, ak na ustavujúcej schôdzke viac ako polovica členov pléna složila sľub podľa znenia uvedeného v § 1 ods. 2 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.
Nejestvuje nijaká zákonná povinnosť prijať členstvo v MNV-e (ustanovenie § 19 ods. 1 SON o trestnosti odopretia prijať členstvo vo výbore odporuje republikánsko- demokratickému duchu a stratilo platnosť podľa § 2 nar. č. 1/1944 Sb. n. SNR). Výhrady alebo dodatky k sľubu, ktorý má člen MNV-u složiť na ustavujúcej schôdzke, považujú sa za odopretie sľubu a za odmietnutie prijať funkciu (§ 1 ods. 6 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.). Podrobnosti o ustavení sa MNV-ov, obnovených podľa nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR, sú uvedené v smerniciach povereníka vnútra z 21. 9. 1946, č. 1594 Úr. v. Nimi sú dotknuté a pozmenené niektoré ustanovenia dočasného rokovacieho poriadku pre MNV-y (č. 362/1945 Úr. v.).
Volebné obdobie pre MNV-y dosiaľ určené nebolo. Funkčnosť MNV-ov, pôsobiacich pri obnovení NV-ov podľa nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR prestala súčasne s ustanovením sa obnovených NV-ov (§ 12 ods. 2). Na jeho určenie mohly by sa použiť podporné ustanovenia zák. č. 75/1919 Sb. resp. § 9 ods. 1 zák. č. 171/1943 Sl. z. o 5ročnom volebnom období.
Pre rozpustenie MNV-ov okrem rámcového predpisu v § 1 ods. 3 org. nar. („NV-y podliehajú kontrole ľudu a sú ním odvolateľné“) platí teraz len § 13 ods. 1 nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR, podľa ktorého „pre. vážné príčiny“ ustanoví Sbor povereníkov na návrh Povereníctva vnútra správnu komisiu, resp. komisára.
Členstvo v MNV-e zaniká smrťou, stratou voliteľnosti alebo ak vyjdú dodatočne na javo okolnosti, pre ktoré hneď odprvoti chýbala voliteľnost, vzdaním sa, pozbavením členstva a odvolaním politickou stranou, za ktorú člen bol volený. Príbuzenský pomer nie je prekážkou v členstve MNV-u, tvorí však prekážku členstva v rade. Stratu voliteľnosti môže vysloviť súd pre okolnosti, ktoré tkvejú-v osobe člena; môže však nastať ipso iure podľa § 16 zák. č. 201/1933 Sb., ak politická strana, ktorá člena kandidovala, bola rozpustená.
Okolnosťami, ktoré hned odprvoti pôsobily nedostatok voliteľnosti, sú nateraz len tie skutočnosti, ktoré vylučovaly zápis do listiny kandidátov (§ 1 ods. 2 a 3 nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR). Právo člena vzdať sa svojej funkcie nie je nijako obmedzené, nevyžaduje sa najmä právoplatné schválenie vzdania sa, tak ako to predpisoval § 8 poriadku o volbách do obecných zastupitelstiev (zák. č. 75/1919 Sb. v znení vyhl. č. 123/1933 Sb.). Ak člen obnoveného ONV-u sa stane aj členom obnoveného MNV-u, má ho predseda ONV-u vyzvať, aby sa do 8 dní osvedčil, ktoré členstvo si chce podržať. Ak výzve nevyhovie v tejto lehote, predpokladá sa nevývratne, že sa vzdal členstva v MNV-e. Ustanovenie, že NV-y sú ľudom odvolateľné (§ 1 ods. 3 org. nar.) možno v súvislosti s nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR vyložiť len tak, že okresná organizácia príslušnej politickej strany môže podať návrh, aby členstva v MNV-e bola pozbavená osoba, ktorá prestala byť členom strany, ktorá ju navrhla na listinu kandidátov. (Ináč § 14a ods. 1g MOP nemá v platnom právnom poriadku nijaký zákonný podklad.) O pozbavení členstva rozhodne priamy dozorný úrad (ONV). Proti tomuto rozhodnutiu je prípustné do 15 dní odvolanie na Povereníctvo vnútra, ktoré rozhodne s konečnou platnosťou. Pozbavenie členstva v MNV-e výrokom priameho dozorného úradu je prípustné ešte podľa § 10 zák. č. 201/1933 Sb. (v znení zák. 269/1934 Sb.) pri zastavení činnosti politickej strany; i v tomto prípade je proti rozhodnutiu ONV-u prípustné v 15 dňoch odvolanie na Povereníctvo vnútra.
3. Voľba rady koná sa na ustavujúcej schôdzke MNV-u; počet členov rady (inkl. predsedu a podpredsedov MNV-u) pripadajúci jednotlivým politickým stranám, určuje osobitná (volebná) komisia, do ktorej vymenuje miestna organizácia každej politickej strany zastúpenej v pléne MNV-u po 1 členovi (§ 2 smerníc č. 1594/46 Úr. v.), a to z členov MNV-u. Po ustavení sa pléna vyzve predseda osobitnej komisie strany (volebné skupiny), aby vyhlásily, či sa pre volbu sdružujú; sdružené strany považujú sa potom za jednu volebnú skupinu (stranu). Ak volebná skupina resp. strana, ktorá má v pléne aspoň jednu tretinu členov, na výzvu predsedu osobitnej komisie vyhlási, že si činí nárok na prvého podpredsedu, volí ho sama jednoduchou väčšinou za účasti nadpolovičnej väčšiny svojich členov. Druhého podpredsedu (len v tých obciach, kde plénum má aspoň 24 členov) volí sama jednoduchou väčšinou (za účasti nadpolovičnej väčšiny svojich členov) tá volebná skupina (strana), ktorá má aspoň štvrtinu členov pléna, ak na výzvu predsedu osobitnej komisie vyhlási, že si nárokuje pre seba obsadenie tejto funkcie. Ak nárok na prvého resp. druhého podpredsedu uplatní viac strán, prizná sa strane, ktorá má v pléne viac členov; pri rovnakom počte rozhodne los. Všetci ostatní členovia pléna volia potom predsedu MNV-u. Ak ani jedna strana neuplatní nárok na prvého resp. druhého podpredsedu, alebo ak níe sú pre to dané predpoklady, volí sa predseda i podpredsedovia MNV-u jednoduchou väčšinou, a ak sa nedosiahne, obsadia sa tieto funkcie užšou voľbou medzi dvoma kandidátmi, ktorí dostali najväčší počet hlasov. Pri rovnosti hlasov rozhoduje vždy los. Kandidáta na miesto predsedu má navrhnúť najsilnejšia strana (volebná skupina). Voľbu ostatných členov rady, pripadajúcich jednotlivým stranám, vykonajú členovia pléna každej volebnej skupiny v MNV-e samostatne prostou väčšínou v prítomnosti padpolovičnej väčšiny svojich príslušníkov; ak volebná skupina tak neurobí, zvolí ich celé plénum prostou väčšinou v prítomnosti nadpolovičnej väčšiny všetkých členov MNV-u (§§ 6—7 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.). Vrchnostenské potvrdenie volieb sa nevyžaduje.
Členmi rady (tiež predsedom a podpredsedom MNV-u) majú sa zpravidla voliť členovia pléna, ktorí v deň voľby prekročili 21. rok svojho veku. Členmi rady nemôžu byť manželia, rodičia a vlastné i nevlastné deti, tesť alebo testiná súčasne so zaťom alebo nevestou, súrodenci a manžel so súrodencom druhého manžela. Ak takéto osoby boly do rady zvolené, alebo ak len po volbe takýto pomer nastane alebo vyjde na javo a jeden zo zúčastnených sa do 3 dní nevzdá funkcie, stratí členstvo v rade osoba mladšia; pri rovnakom veku rozhodne los. Stratu vysloví priamy dozorný úrad (§ 3 ods. 2 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.).
Voľbu rady možno napadnúť iba písomnými námietkami, a to do 8 dní od vyhlásenia výsledku. Námietky môže podať len miestna organizácia politickej strany zastúpenej v pléne MNV-u, a to na tomto MNV-e. Námietky nemajú odkladný účinok; rozhoduje o nich s konečnou platnosťou miestne príslušný ONV.
Funkcie člena rady možno sa vzdať bez toho, že by sa tým rušilo členstvo v pléne; so vzdaním sa funkcie predsedu alebo podpredsedu MNV-u stráca sa aj členstvo v rade. Na právoplatnosť rezignácie nie je potrebný súhlas nikoho; účinnosť vzdania sa nastáva prednesením rezignácie v pléne MNV-u.
Ak sa uprázdni miesto v rade vzdaním sa členstva alebo zaniknutím členstva v MNV-e, obsadí sa doplňovacou voľbou (§ 17 smerníc č. 1594/46 Úr. v.), ktorú vedie tiež osobitná komisia pod predsedníctvom predsedu MNV-u, po prípade jedného z podpredsedov.
4. Miestne komisie volia sa zásadne po dohode všetkých strán, zastúpených v národnom výbore; ak k nej nedôjde, vykoná sa voľba predsedu a ostatných členov podlá zásady pomerného zastúpenia rovnako ako voľba rady (§ 8 smerníc č. 1594/46 Úr. v.). Ustanovenia § 9 OFN o finančnej komisii boly sice zrušené v § 23 ods. 2 SON, ale dozorné úrady trvajú na jej zriadení, a to s pôsobnosťou, ktorú mala v čsl. právnom poriadku dňa 29. 9. 1938.
Členstvo v miestnych komisich zaniká smrťou, stratou volitelnosti do MNV-u, vzdaním sa a u osôb, ktoré nie sú členmi pléna, odvolaním z funkcie na podklade usnesenia pléna, a to rovnakým spôsobom ako sa stalo ustanovenie členom komisie.
5. Funkcie v MNV-e sú čestné. Štatútom sa má určiť (§ 65 OZ), či predsedovi a podpredsedom MNV-u prislúcha nárok na plat a v akej výške; vo veľkých a malých obciach sa môže poskytovať pevný plat len predsedovi MNV-u. Ináč možno poskytovať len náhradu trov spojených s výkonom funkcie v rámci určenom vo výnose Povereníctva vnútra z 15. 11. 1945 č. 2627/1-II/2-1945 (Vestník „Národné výbory“, roč. 1/1945, č. 6—7, str. 10). Cestovné paušály pre predsedov MNV-u upravil obežník býv. Krajinského úradu č. 231.309/1935/5 (Krajinský vestník č. 33/1933). Povereníctvo vnútra môže nariadiť, aby dom a ostatný majetok predsedu MNV-u sa poistil na trovy obce proti požiaru, ak to vyžadujú pomery verejnej bezpečnosti (§ 65 ods. 3 OZ).
6. Zákonným rámcom pôsobnosti MNV-u je § 2 org. nar. a § 21 OZ, § 18 zák. č. 243/1922 Sb. a § 15 zák. 190/1939 Sl. z. spolu s jeho prílohou „C“. Prislúcha mu tvorba vlastných štatútov (vo finančných veciach zvaných podľa zák. č. 329/1921 Sb. pravidlami) a ich výkon prostredníctvom odvodených orgánov. Rozhoduje o vnútorných veciach obce, nakladá s obecným majetkom, ukladá a vyberá obecné dane, poplatky a dávky, stará sa o obecné cesty a dopravné prostriedky na území obce, o obecné školstvo (pokiaľ nebolo postátnené nariadením č. 34/1945 Sb. n. SNR) a o príbuzné ustanovizne; vykonáva poľnú, požiarnu a bezpečnostnú políciu a stará sa o chudinské veci obce. Plní všetky povinnosti a dbá o výkon práv, ktoré právny poriadok ukladá resp: priznáva obci. Na území obce sprostredkuje výkon štátnej správy v prenesenej pôsobnosti (pokiaľ ho § 18 zák. č. 243/1922 Sb. sveril priamo obecným a obvodným notárom) a ako priamy orgán štátu spravuje veci prenesené podľa § 15 ods. 1 zák. č. 190/1939 Sl. z. do pôsobnosti obecných resp. obvodných notariátov z pôvodnej kompetencie býv. okresných úradov (§ 2 ods. 2 org. nar.).
a) Do pôsobnosti pléna MNV-u patria všetky tie veci, ktoré podľa býv. uhorských právnych predpisov, najmä podľa zák. čl. XXII/1886 uh. a noriem ho doplňujúcich patrily do kompetencie zastupiteľského sboru obce a ktoré podľa čsl. noriem neprešly do pôsobnosti obecnej rady alebo starostu, resp. podľa noriem t. zv. slovenského štátu neprešly do pôsobnosti obecného starostu. Potom všetky tie veci, ktoré podľa čsl. právneho poriadku patrily do pôsobnosti obecných zastupiteľstiev, ako aj veci, ktoré podľa noriem t. zv. slovenského štátu (napr. zákon č. 171/1943 Sl. z.) patrily do pôsobnosti obecného výboru. Sú to (§ 2 MOP) predovšetkým dôležité veci hospodárske ako: rozpočet obce, jej záverečný účet, zavedenie obecných dávok, poplatkov, príspevkov a naturálnych plnení; určenie výšky obecných prirážok (pre roky 1946 až 1948 viď však zák. č. 249/1946 Sb.); založenie alebo zrušenie obecných podnikov, ústavov a fondov, rozhodovanie o investíciách, kúpa, predaj alebo zámena obecného nehnuteľného majetku; prenájom obecného majetku, vyzdvihnutie pôžičiek; systemizácia miest obecných zamestnancov, ich ustanovovanie a prepúšťanie. Ďalej sú to veci organizácie MNV-u, ako voľba predsedu a podpredsedov, rady, ustanovovanie miestnych komisií a ich rozpúšťanie, rokovací poriadok (podľa § 13 MOP vydalo dočasný rokovací poriadok Povereníctvo vnútra výnosom z 10. 12. 1945, publikovaným pod č. 362/1942 Úr. v.), obecné štatúty a všeobecné smernice pre orgány MNV-U. [§ 2 ods. 1 II lit. e) a f) MOP uvádza ešte „obvinenia predsedu a členov MNV-u, návrhy na vylúčenia z MNV-u; obvinenie môže vzniesť každý, obvinenie plénom MNV-u nemá nijaké osobitné právne účinky, rozdielne od obvinenia iným subjektom. Ustanovenia o vylúčení z MNV-u, totižto o pozbavení členstva, nie sú kryté nijakou zákonnou normou.] Podľa § 28 nar. č. 33/1945 Sb. n. SNR podáva MNV v pléne návrh ONV-u na menovanie príp. odvolanie prísediacich miestneho ľudového súdu. Vzhľadom na § 2 ods. 2 org. nar. a § 2 ods. 1 III MOP môže si plénum vyhradiť rozhodovanie v každej veci, ktorá spadá ináč do pravomoci rady alebo predsedu, pravda ak ide o vec mimoriadnej (pravdepodobne politickej) dôležitosti; plénum rozhodne tiež ak ide o zásadnú vec, ktorú ako takú rada predloží plénu.
b) Do pôsobnosti rady MNV-u patria všetky veci, ktoré podľa býv. uh. právnych predpisov, najmä podľa zák. čl. XXII/1886 uh. a noriem ho doplňujúcich, patrily do pôsobnosti predstavenstva obce, ak čsl. normami, alebo podľa noriem t. zv. slovenského štátu neprešly do pôsobnosti obecného zastupiteľstva, prípadne obecného výboru, alebo podľa čsl. noriem do pôsobnosti starostu. Potom tie veci, ktoré podľa čsl. právnych ustanovení z čias pred 14. 3. 1939 patrily do posobnosti obecnej rady, ak podlá noriem t. zv. slovenského štátu neprešly do pôsobnosti obecného vý-boru; napokon aj tie ojedinelé veci, ktoré podľa právneho poriadku t. z v. slovenského štátu patrily do pôsobnosti starostu a podľa čsl. právnych ustanovení z čias pred 14. 3. 1939 do pôsobnosti obecného starostu nepatria. Napokon aj tie veci, ktoré podľa prílohy „C“ zák. č. 190/1939 Sl. z. boly presunuté z kompetencie okresných úradov do pôsobnosti obecných a obvodných notariátov, ak pri ich vybavení sa vyžaduje činnosť rozhodovacia.
V oblasti, v ktorej MNV pôsobí ako priamy orgán štátu, vybavuje rada tieto v príl. „C“ zák. č. 190/1939 Sl. z. uvedené veci: Rozhodovanie o matrikovaní manželstva na základe zápisnice pred duchovným správcom (ex č. 2), skrátenie lehoty manželských ohlášok, oslobodenie od dvoch ohlášok a úplný dišpens od ohlášok v prípade nebezpečenstva smrti (č. 3); menovanie sčítacích komisárov (č. 4); udelenie povolenia na kočovanie potulným Cigánom (ex č. 10); udelenie policajnovrchnostenských povolení na verejné produkcie (č. 11); predlžovanie záverečnej hodiny pre živnosti hostinské a výčapnícke (č. .12); povolenie odkladu na platenie liečebného (č. 16); vydávanie užívacích a obývacích povolení na stavby (č. 19); vydávanie licencií na výkon hostinskej a výčapníckej živnosti mimo stálej miestnosti (č. 26) a rozhodovanie o požadovaní vojenského ubytovania (č. 31). Vo všetkých ostatných prípadoch, uvedených v spomenutej príiohe „C“, prislúcha vybavovanie predsedovi MNV-u (za spolupodpisu tajomníka). Legitimácie pre malý pohraničný styk (č. 7) vydávájú teraz ONV-y, v Bratislave a Košiciach oblastné velitelstvá NB-I (obežník Povereníctva vnútra č. 6022/4-1945-III/3).
c) Predseda MNV-u (po prípade podpredseda) vykonáva pôsobnosť predstaveného obce podľa býv. uhorských právnych predpisov, ak ju čsl. zákonodárstvo do 14. 3. 1939 neprenieslo na obecnú radu alebo na obecné zastupiteľstvo a zákonodárstvo t. zv. slovenského štátu na obecný výbor; vykonáva pôsobnosť starostu podľa čsl. právneho poriadku, ak ju zákonodárstvo t. zv. slovenského štátu neprenieslo na obecný výbor a pôsobnosť starostu podľa noriem t. z v. slov. štátu, ak podľa nového čsl. zákonodárstva nepatrí do pôsobnosti rady. Stará sa o výkon zákonov a právnych nariadení, ak sa dotýkajú obce. Vedie rokovanie pléna i rady MNV-u a stará sa o výkon ich usnesení. Zastupuje MNV a obec ako právnická osobu na vonok. Opatruje pečať obce resp. pečať MNV-u. Obstaráva vecné i finančné hospodárstvo obce; opatruje kontrolný kľúč obecnej pokladnice a má spolu s tajomníkom poukazovacie právo. Dozerá na činnost tajomníka MNV-u a na činnosť úradu MNV-u. Disponuje v rámci obecných štatútov obecnými zamestnancami, určuje im čas riadnej dovolenky na návrh a so súhlasom tajomníka. Má právo ich trestať pri menších previneniach poriadkovou pokutou (i keď sú pridelení na úrade MNV-u) a nariadiť disciplinárne stíhanie s prípadnou suspenziou pri tažších disciplinárnych previneniach (§ 29 zák. 243/1922 Sb.).
Z vecí, v ktorých MNV pôsobí ako priamy orgán štátu (príl. „C“ zák. č. 190/1939 Sb.), vybavuje tie, pri ktorých sa nevyžaduje činnosť rozhodovacia, teda tie, ktoré nepatria do pôsobnosti rady.
Pri nebezpečenstve omeškania môže urobiť všetky potrebné opatrenia, je však povinný oznámiť to na najbližšej schôdzke rady a dať si ich dodatočne schváliť po prípade aj v pléne.
d) Miestne komisie sú odborné ustanovizne poradné. Rokujú o odborných veciach, pripravujú ich na rokovania rady a pléna, podávajú dobrozdanie a iniciativne návrhy orgánom MNV-u a vykonávajú úlohy im prikázané. Samostatnú pôsobnosť nemajú; len finančná komisia má samostatnú pôsobnosť určenú zákonom č. 329/1921 Sb. Okrem finančnej komisie požadujú dozorné úrady zriadenie komisie hospodárskej, ktorá sa stará o majetkové veci obce s výnimkou hospodárenia finančného, komisie stavebnej, komisie sociálnej, komisie zdravotnej a komisie kultúrnej.
7. Plénum vykonáva svoju pôsobnosť na schôdzkach (zasadnutiach), ktoré svoláva podľa potreby, najmenej však raz do mesiaca, predseda (úradujúci podpredseda) podľa svojho volného uváženia. Je však povinný schôdzku svolať (podľa § 11 ods. 4 SON do 4 dní), ak udávajúc predmet rokovania o to žiada písomne aspoň jedna tretina (podľa § 11 SON väčšina) členov MNV-u. Je ju povinný svolať, ak sa na tom usnesie rada MNV-u, alebo ak o to žiada plénum ONV-u (§ 56 ods. 3 OZ). Pozvať však jednako treba všetkých členov hromadným písomným pozvaním 48 hodín vopred a svolanie schôdzky treba okrem toho súčasne verejne vyhlásiť spôsobom v mieste obvyklým (bubnom, miestnym rozhlasom alebo písomnou vyhláškou na obecnej tabuli). Schôdzky pléna sú verejné. Rokovanie o určitom predmete možno na návrh ktoréhokoľvek člena vyhlásiť za dôverné z dôležitých dôvodov verejného záujmu; o takomto návrhu hlasuje plénum bez rozpravy (§§ 8—12 MRP). Rokovanie o obecnom rozpočte, o záverečných účtoch, o majetkových a finančných veciach za dôverné vyhlásiť nemožno.
Na schôdzkach pléna rokuje sa zásadne len o predmetoch, ktoré sú uvedené na programe; takéto predmety majú sa zpravidla prerokovať vopred v rade, prípadne aj v príslušnej miestnej komisii. O predmetoch neuvedených na programe môže plénum rokovať a o nich sa usnášať len vtedy, ak s tým súhlasí nadpolovičná väčšina prítomných (§§ 22 a 23 MRP). Volné návrhy treba oznámiť aspoň 24 hodiny vopred rade MNV-u; v zápisnici sa má poznačiť, že sa tak stalo (§ 56 ods. 3 OZ). Právo podávať návrhy majú všetci členovia MNV-u (tajomník, t. j. vedúci úradu MNV-u, toto právo nemá), rada a miestne komisie. Návrh na výdavok neobsiahnutý v rozpočte môže vychádzať len od rady po vypočutí finančnej komisie (§ 10 ods. 2 OFN).
Plénum môže rokovať a usnášať sa za prítomnosti nadpolovičnej väčšiny členov MNV-u; k platnosti usnesenia vyžaduje sa nadpolovičná väčšina prítomných. Člen pléna môže sa zdržať hlasovania; nemá teda už povinnosť hlasovať (§ 12 OSN je v rozpore s § 2 nar. č. 1/1944 Sb. n. SNR tam, kde určuje hlasovaciu povinnosť, ako aj tam, kde pri rovnosti hlasov označuje za prijatý ten návrh, za ktorý hlasoval starosta). Usnesenia o obecnom rozpočte, o záverečnom účte, o obecných štatútoch a usnesenia o majetkoprávnych veciach môžu sa stať len za prítomnosti dvoch tretín členov dvojtretinovou väčšinou hlasov (§ 12 SON predpisuje iba pri odhlasovaní rozpočtu dvojtretinovú väčšinu, a to len z nadpolovičnej väčšiny prítomných). Hlasuje sa zpravidla zdvihnutím ruky; na prijatý návrh usnáša sa plénum povstaním z miesta. Ak ide o scudzenie alebo zaťaženie obecného majetku, o uzavretie alebo zrušenie majetkových smlúv, o obecnú pôžičku alebo o uloženie obecných peňazí, o uskutočnenie výdavkov, ktoré nie sú pojaté do rozpočtu (§ 10 OFN), ako aj o veci, pri ktorých je podľa § 25 OZ prípustný opravný prostriedok len extra dominium, je predseda povinný nariadiť hlasovanie podľa mien. V § 34 MRP určuje sa povinnosť hlasovať podľa mena, ak ide o veci rozpočtové vôbec, potom ak ide o veci, pri ktorých sa dá očakávať uplatnenie hmotnej zodpovednosti voči členom MNV-u a všade tam, kde to žiada osobitný zákon.
Rada MNV-u vykonáva svoju pôsobnosť na schôdzkach, ktoré svoláva predseda (podpredseda) podľa potreby, najmenej však raz do týždňa. Pozvanie sa deje hromadnou pozvánkou s udaním programu, a to aspoň 24 hodín vopred. Ak o to žiada polovica rady, treba schôdzku svolať do 48 hodín od prednesenia žiadosti predsedovi alebo úradujúcemu podpredsedovi (§ 41 MRP). Ináč tu platia obdobné predpisy o rokovaní pléna (verejnosť s možnosťou vyhlásenia dôvernosti atp.).
Schôdzky miestnych komisií svolává ich predseda vždy, keď je to potrebné, ale aspoň raz do mesiaca; pozvanie deje sa hromadnou pozvánkou najmenej 24 hodín pred schôdzkou. Pre rokovanie na schôdzkach platia rovnaké predpisy ako pre radu a pre plénum (§§ 43, 44 MRP).
8. Predseda MNV-u je povinný určiť čas, kedy úraduje, a oznámiť to verejne príslušníkom obce. Usnesenie rady a pléna, ktoré sa dotýkajú právneho položenia príslušníkov obce a iných stránok, oznamuje písomným výmerom, ktorý vo veciach uvedených v prílohe „C“ zák. č. 190/1939 Sl. z. musí mat náležitosti predpísané vlád. nar. č. 8/1928 Sb. Výmery a všetky iné písomné opatrenia, ktoré vyplývajú z usnesení rady i pléna alebo z vlastných opatrení predsedu, vydávajú sa pod záhlavím MNV-u, pravda s prípadným odvolaním sa na usnesenie rady alebo pléna. (Obežník Povereníctva vnútra č. 180/1947 Úr. v. určuje však v odst. 1 časti X, že „obecné dávky a poplatky vyrubujú — okrem Bratislavy a Košíc — predsedovia MNV... za spolupodpisu vedúcich úradov MNV...“, teda samostatne aj na vonok; je to v rozpore s §-om 2 odst. 2 org. nar.) Písomné vybavenie, ktoré podľa § 37 ods. 2 a § 83 nar. č. 126 000/1902 B. M. uh. má spolupodpisovať vedúci notár, vybavenia vo veciach, uvedených v prílohe „C“ zák. č. 190/1939 Sl. z., ako aj vo všetkých tých prípadoch, v ktorých osobitná právna norma predpisuje spolupodpis vedúceho notára poprípade prednostu obecného alebo obvodného notárskeho úradu, musí spolu s predsedom MNV-u spolupodpísať tajomník MNV-u, a to aj vtedy, ak vybavenie sa deje dispozíciou iba predsedu samotného.
Administratívny proces u MNV-u spravuje sa, ak niet osobitných predpisov, ustanoveniami zák. čl. XX/1901 uh. Procesné predpisy vl. nar. č. 8/1928 Sb. doplnené zákonom č. 190/1939 Sl. z. treba použiť len v tých prípadoch, ktoré sú uvedené v prílohe „C“ tohto zákona; proti výmerom v týchto veciach možno ako opravný prostriedok podať len „odpor“ (§ 24 ods. 3 zák. č. 190/1939 Sb. z.) na ONV, ktorý o ňom rozhodne s konečnou platnosťou.
9. Do samostatnéj pôsobnosti úradu MNV-u spadajú písomné vybavenia, o ktorých neprislúcha rozhodovať ani plénu, ani rade, ani predsedovi MNV-u. Sú to vybavenia len pomocné najmä v rámci daňovej služby podľa § 2 ods. 1 zák. č. 43/1922 Sb., a podľa čl. 2—5 vl. nar. č. 131/1922 Sb. atp. Vybavujú sa pod záhlavím úradu MNV-u (teda nie pod záhlavím MNV-u samotného) a podpisuje ich vedúci (prednosta) úradu MNV-u.
Ináč patrí do pôsobnosti tohoto úradu obstarať všetky písomné práce obce a inú kancelársku agendu, ak obec nemá na jej vybavovanie samostatné, odborné ustanovizne, ako aj podávať posudky a pripomienky (nie však návrhy) v odborných veciach. Ustanovizeň úradu MNV-u bola zriadená v § 2 org. nar. na miesto notárskeho úradu (obvodného a obecného). Úrad MNV-u je podriadený MNV-u, kým notársky úrad pred zrušením bol svojou pôsobnosťou koordinovaný pôsobnosti obecných funkcionárov; jeho prednosta, vedúci notár, bol v niektorých prípadoch oprávnený zasiahnuť do pôsobnosti samosprávnych orgánov (mal napr. právo véta proti rozhodnutiam a opatreniam vlastných obecných orgánov, t. j. starostu, rady, zastupiteľstva resp. výboru, viď § 19 ods. 2 zák. č. 243/1922 Sb., bol stálym členom obecnej rady a obecného zastupiteľstva s rozhodujúcim hlasem a pod.), takže im bol do istej miery nadriadený, fungujúc ako exponovaný orgán štátneho dozorného úradu. Táto pôsobnosť prestala zrušením notárskych úradov v plnom rozsahu. Vedúci úradu MNV-u má teraz povinnosť plynúcu iba zo služobnej pragmatiky, upozorniť dozorný úrad (ONV resp. príslušné povereníctvo) na prípadné neprístojnosti.
Vedúcim úradu MNV-u je štátny pragmatikálny úradník pomocnej konceptnej služby s kvalifikáciou uvedenou vo vlád. nar. č. 132/1931 Sb. pri splnení osobitných podmienok určených pre úradníkov obecnej a obvodnej notárskej služby; je menovaný povereníkom vnútra (§§ 1—2 zák. č. 211/1920 Sb. a § 2 odst. 4 a 5 org. nar.). Na niektorých väčších úradoch funguje ešte ďalší štátny pragmatikálny úradník (býv. pridelený notár), ktorý je zástupcom vedúceho úradu MNV-u. Ostatných zamestnancov úradu MNV-u ustanovuje plénum MNV-u resp. pléna pričlenených MNV-ov, ako zamestnancov tej-ktorej obce, a to v rámci systemizácie určenej organizačným štatútom obce (pričlenených obcí). Ustanovenie zamestnancov vo verejnoprávnom služobnom pomere deje sa voľbou na t. zv. reštauračnom zasadnutí pléna MNV-u, konanom pod predsedníctvom predsedu ONV-u resp. jeho zástupcu podľa predpisov § 72 a nasl. z. čl. XXII/1886 uh. Zamestnancov v súkromnoprávnom pomere ustanovuje taktiež plénum MNV-u (§ 2 ods. 1, I, i MOP), ale v obyčajnom zasadnutí. Pre zamestnancov obvodného úradu MNV-ov platí obdobne to isté, lenže voľba sa deje na spoločnom zasadnutí plén MNV-ov všetkých obcí, ktoré sú začlenené do toho istého obvodu obvodného úradu MNV-ov (§ 84 OZ). Usnesenie o ustanovení zamestnancov MNV-u resp. zamestnancov obvodného úradu MNV-ov podlieha schváleniu ONV-u v smysle § 212 ods. 4 zák. č. 103/1926 Sb. (podrobnosti v obežníku Krajinského úradu v Bratislave z 28. júla 1937, č. 209.899/5/1937). Tie isté predpisy platia pravda aj o ostatných zamestnancoch, ktorí sú zadelení inde ako na úrade MNV-u alebo na obvodnom úrade MNV-ov.
Vedúci (prednosta) úradu MNV-u je ex lege tajomníkom MNV-u (§ 10 MOP); ako taký je povinný zúčastniť sa zasadnutí pléna, rady i miestnych komisií. Jeho pôsobnosť je bližšie vymedzená jednak v §§ 10—11 MOP, jednak v dočasnom kancelárskom poriadku pre MNV-y, ktorý vydalo Povereníctvo vnútra výnosom uverejneným pod č. 370/1945 Úr. v.; tu sú uvedené aj bližšie smernice pre výkon jeho služby a pre účinkovanie úradu MNV-u. O povinnosti tajomníka, podpisovať niektoré vybavenia MNV-u a jeho složiek spolu s predsedom MNV-u, bola reč hore v bode 8.
Vedúci úradu MNV-u je podľa matričnej úpravy aj štátnym matrikárom (v Bratislave a v Košiciach jestvujú však samostatné štátne matričné úrady).
Náklady na úrady MNV-u, poprípade obvodné úrady MNV-ov uhradzujú sa podľa týchto zásad:
Stát nesie osobné náklady štátnych úradníkov (tajomníka MNV-u, prípadne jeho zástupcu). Obec poprípade obce nesú osobný náklad pridelených obecných úradníkov a zriadencov. Obec poskytuje štátnym úradníkom naturálny byt resp. peňažnú náhradu za naturálny byt (príbytočné), ak bola povinná poskytovať tieto plnenia pred poštátnením notárov (zák. 211/1920 Sb.). Okrem toho je obec povinná dať úradu MNV-u potrebné úradné miestnosti a hradí náklady spojené s ich udržovaním, vykurovaním, osvetlením a čistením.
Pri obvodných úradoch MNV-ov rozvrhujú sa náklady spojené s udržiavaním tohoto úradu na zúčastnené obce podľa pomeru, ktorý s konečnou platnosťou určuje po vypočutí príslušných plén MNV-ov Povereníctvo vnútra.
10. Pre správu obce s väčšinou obyvateľstva národnosti maďarskej alebo nemeckej menuje Povereníctvo vnútra miestnu správnu komisiu resp. miestneho komisára (§ 6 org. nar.), a to spôsobom uvedenýrn vo vyhláške tohoto povereníctva č. 13/1947 Úr. v. Miestnu správnu komisiu resp. miestneho komisára možno vymenovať aj v obciach s väčšinou slovenskej alebo inej slovanskej národnosti, ak nie je možné sostaviť listiny kandidátov (pre obnovu podľa nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR) alebo ak sú tu iné vážne dôvody. Ustanovenie komisie alebo komisára patrí však v tomto prípade Sboru povereníkov na návrh Povereníctva vnútra (§ 13 ods. 1 cit. nar.). Správne komisie fungujú v podobnom složení ako MNV-y; chýba im však rada, ktorej funkciu vykonáva plénum. Miestny komisár vykonáva potom pôsobnosť pléna, rady a predsedu MNV-u. Vždy však pri nich pôsobí úrad obdobný s úradom MNV-u so samostatným vedúcim, ktorý je tajomníkom miestnej správnej komisie resp. miestneho komisára a má pôsobnosť tajomníka MNV-u. Tento úrad používa názov „úrad miestnej správnej komisie“ resp. „obvodný úrad miestnych správnych komisií“, poprípade „úrad miestneho komisára“ resp. „obvodný úrad miestnych komisárov“ (§§ 8—9 MOP).
11. Predseda MNV-u, jeho zástupcovia spolu so všetkými členmi pléna resp. rady a miestnych komisií, ako aj obecní úradníci (pomocní a manipulační) sú povinní k plnej náhrade hmotnej škody, ktorú zapríčinili pri svojom úradovaní úmyselne alebo trestuhodnou nedbalosťou buď svojím konaním alebo opominutím, a to nielen škody, ktoré zapríčinili štátu, alebo obci, ale aj škody, ktorú zapríčinili jednotlivcom, ak sa nedala odstrániť riadnymi opravnými prostriedkami. Stíhá ich preto — na rozdiel od štátnych úradníkov a členov ONV-u — ručenie za výkon verejnej správy bez rozdielu, či konajú v rámci samosprávy a či pri sprostredkovaní štátnej správy, teda v prenesenej pôsobnosti obce, nie však v prípadoch, keď konajú ako priamy orgán štátu. Spory o náhradu škody patria do pôsobnosti riadnych súdov príslušných podľa všeobecných predpisov občianskeho sporového poriadku. Súd je povinný upovedomiť o započatí sporového konania príslušnú dozornú vrchnosť obce.
Ak člen národného výboru alebo obecný zamestnanec konal na vyšší rozkaz, má sa žaloba na náhradu škody podať proti tomu, kto protizákonné konanie zariadil. Ak sa takýto čin stal na základe usnesenia MNV-u alebo ONV-u, ručia poškodenému tí členovia, ktorí hlasovali pre bezprávné opatrenie, a to rukou společnou a nerozdielnou (solidárne); majú však medzi sebou postihové právo na pomerné rozdelenie škody, ktorá bola požadovaná a poskytnutá.
Ak poškodený nedostal prislúchajúcu mu náhradu škody z toho dôvodu, že osoba náhradou povinná je nemajetná, alebo preto, že pri bezprávnom čine, ktorý sa stal na vyšší rozkaz, nemožno vypátrať, kto ho udelil (resp. kto z NV-u pre bezprávné opatrenie hlasoval), je povinná nahradiť škodu obec zo svojej pokladnice, pravda, so zachovaním práva postihu voči vinníkovi. Ale podľa kuriálneho rozhodnutia 5105/93 obec ručí za škodu len pri takých opatreniach obecných orgánov alebo úradníkov, ktoré títo urobili vo svojej úradnej vlastnosti a v záujme obce, alebo kterých následky boly obci skutočne na osoh.
Škodu, ktorú zapríčinili úradníci poverení manipuláciou peňazí, znášajú v prvom rade tí, čo boli povinní na manipulovanie peňazí dozerať a vykonávánie svojej povinnosti zanedbali (§§ 86—88 OZ).
Len obci ručí za škodu podľa osobitného ustanovenia § 5 ods. 3—6 OFN predseda MNV-u alebo ten, kto poukazuje výdavky k výplate, najmä u obecných podnikov a ústavov, kde usnesením pléna MNV-u možno poveriť iné osoby právom poukazovať bežné výdavky potrebné na prevádzku v rámci právoplatne určeného rozpočtu (§ 8 ods. 3 OFN), ak pri poukaze nedbá predpisu, že mimoriadnymi príjmami sa nesmú hradiť výdavky riadneho rozpočtu a že presuny v položkách príjmov a výdavkov podliehajú schváleniu priameho dozorného úradu. Predseda MNV-u (jeho zástupca) ručí tiež za škodu, ak vykoná usneseme o výdavku, ktorý nebol pojatý do rozpočtu, ak niet súčasne právoplatne zabezpečená úhrada (§ 10 ods. 3 OFN). Takéto usneseme je totižto neplatné a ručia zaň aj tí členovia pléna, ktorí hlasovali pre usneseme alebo jeho vykonanie. Predseda a ostatní členovia MNV-u sú zodpovední z hospodárskej správy; táto zodpovednosť pominie za 4 roky odo dňa, čo plénum schválilo účty za ten-ktorý rok. Predseda MNV-u je zodpovedný aj za vyhotovenie uzávierky (§ 16 OFN). O vine obecného funkcionára a o povinnosti k náhrade škody vo veciach obecného hospodárenia rozhoduje priamo dozorná vrchnosť; proti jej výroku sa môže odvolať na vyššiu dozornú vrchnosť (Povereníctvo vnútra) tak obec ako aj ten, proti komu bol vydaný výrok o náhrade škody. Na základe právoplatného výroku o povinnosti k náhrade škody rozhoduje riadny súd o výške náhrady, pričom je viazaný výrokom dozornej vrchnosti o tejto povinnosti (§ 5 odst. 4—5 zák. č. 329/1921 Sb. z. a n.). Členovia miestnej správnej komisie a miestny komisár ručia za výkon správy rovnakým spôsobom ako členovia volených ustanovizní, ktoré funkčne nahrádzajú.
12. V § 4 org. nar. sa určuje, že MNV podlieha ONV-u a Slovenskej národnej rade, teraz pravda jednotlivým povereníctvam (§ 3 ods. 1, nar. č. 27/1945 Sb. n. SNR); obecná samospráva zrušená však nebola. MNV je teda subordinačne závislý od ONV-u resp. od povereníctva, ak koná vo veciach prenesenej pôsobnosti sprostredkujúc štátnu správu alebo ako priamy orgán štátu; v týchto veciach je povinný uposlúchnuť rozkazy a pokyny ONV-u a povereníctva.
Vo veciach obecnej samosprávy možno podriadenosť MNV-u voči ONV-u a povereníctvam vidieť iba v kontrolnom a dozornom práve podľa § 31 OZ. Priamym dozorným úradom je ONV (§ 1 vl. n. č. 95/1943 Sl. z.), vyšším dozorným úradom je Povereníctvo vnútra. Tento dozor vzťahuje sa predovšetkým na obsahovú stránku pôsobnosti MNV-u a ide najmä v majetkových a rozpočtových veciach veľmi hlboko (§§ 115 až 117 OZ, § 18 SON), vykonáva sa obvyklými metodami (prostriedky informačné, organizačné, nápravné, auctoritatis interpositio, právo disciplinárne a rozpustenie MNV-u). Ďalekosiahly zákrok dozorného úradu pripúšťa § 26 OZ; za podmienok tam uvedených môže sa dozorný úrad zamiešať sám do samosprávnej pôsobnosti MNV-u a urobiť na miesto orgánu obce potrebné opatrenie.
Disciplinárnych prostriedkov proti funkcionárom MNV-u nateraz niet; je tu iba predpis § 19 ods. 2 SON (prevzatý z § 27 zák. č. 243/1922 Sb. a zák. č. 62/1925 Sb.), podľa ktorého môže priamy dozorný úrad uložiť členom MNV-u poriadkovú pokutu do 5000 Kčs, ak nevykonávajú riadne bez zákonného dôvodu svoju funkciu, (v § 14 MOP sa uvádza nesprávná suma 1000 Kčs). Disciplinárne konanie je prípustné však proti verejnoprávnym zamestnancom obce, teda aj úradu MNV-u; platia preň ustanovenia §§ 90—108 OZ.
III. Okresný národný výbor (ONV).
1. ONV je jednak priamym orgánom štátu v tom-ktorom správnom okrese (§§ 3 a 5 org. nar.), jednak orgánom okresu ako samosprávnej korporácie (§ 2 nar. č. 96/1945 Sb. n. SNR). Psobnosť vo vlastnosti orgánu štátnej správy prevyšuje svojím rozsahom značne pôsobnosť vo vlastnosti orgánu okresnej samosprávy. ONV funguje ako orgán štátu so všeobecnou pôsobnosťou; spravuje totiž v svojom územnom obvode všetky verejné veci, ak nie sú spravované iným verejným orgánom (§ 3 ods. 1 org. nar.). V rámci tejto pôsobnosti je úradom verejnej správy vnútornej v smysle § 1 zák. č. 190/1939 Sl. z. (politickým úradom v smysle čl. 1 org. zák. z r. 1920 v znení zák. 125/1927 Sb.) s funkciou okresného úradu podľa § 1 ods. 1 č. 1 adm. proces. por. (vl. nar. č. 8/1928 Sb.). Túto svoju pôsobnosť vykonáva prostredníctvom pléna a orgánov odvodených, totižto prostredníctvom rady, predsedu, okresných komisií, úradu ONV-u a policajného trestného sudcu.
ONV zriaďuje sa jeden pre každý správny okres. Správne okresy zriaďuje a ich územný obvod a sídla určuje SNR nariadením (§ 1 zák. č. 50/1941 Sl. z.; viď však nariadenie Predsedníctva SNR č. 9/1945 Sb. n. SNR).
Plénum ONV-u má v správnych okresech do 40 000 obyvateľov 20 členov, v okresoch do 70 000 obyvateľov 24 členov, v okresoch do 100 000 obyvateľov 32 členov a pri počte obyvateľov nad 100 000 má 36 členov (§ 1 ods. 1 smerníc č. 1470/46 Úr. v.). Pre počet obyvateľstva je smerodajné sčítanie ľudu z r. 1940, na prinavrátenom území z r. 1930. Náhradníci členov ONV-u nejestvujú; ak sa spomínajú, sú to osoby na listine kandidátov, ktoré nastúpia podľa svojho poradia, len ak sa uprázdni miesto člena uvedeného na kandidačnej listine tej istej politickej strany. Na čele ONV-u je predseda ONV-u; ak je neprítomný alebo ináč zaujatý, zastupujú ho podpredsedovia v poradí, v akom boli zvolení; u ONV-ov, u ktorých sa vyvinula ustanovizeň predsedníctva, fungujú jeho jednotliví členovia, teda popri predsedovi aj podpredsedovia ako laickí prednostovia toho-ktorého oddelenia ONV-u. Predseda a podpredsedovia sú členmi rady ONV-u, ktorá je užším sborom pléna. Členov rady (inkl. predsedu a podpredsedov ONV-u) je sedem, ak plénum má 20 členov; osem, ak plénum má 24 členov; jedenásť, ak plénum má 32 členov; dvanásť, ak plénum má 36 členov (§ 10 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.). Okresné komisie zriaďuje si plénum podľa potreby a určuje im rozsah pôsobnosti; výslovne je nariadené zriadiť okresnú komisiu finančnú (§§ 2, 5 nar. č. 10/1946 Sb. n. SNR). Policajný trestný sudca (samosudca ONV-u) je začlenený do úradu ONV-u, je to úradník právnej služby, menovaný Povereníctvom vnútra. V osobnýcli veciach podlieha priamo prednostovi úradu ONV-u; trestnú právomoc ONV-u vykonáva však samostatne a nezávisle tak voči voleným funkcionárom ONV-u, ako aj voči byrokratickému vedeniu úradu ONV-u. Úrad ONV-u je výkonnou ustánovizňou pre všetky složky ONV-u a je organizovaný na monokraticko-byrokratickom principe; jeho osobníctvo tvoria štátni pragmatikálni úradníci, menovaní Povereníctvom vnútra, resp. inými odbornými povereníctvami (okresný lekár Povereníctvom zdravotníctva, okresný zverolekár Povereníctvom pôdohospodárstva a pozemkovej reformy), čiastočne aj zamestnanci okresnej samosprávy.
2. Nateraz ešte niet stáleho volebného poriadku pre voľby do ONV-u. Pôvodne sa ONV-y ustavily podľa organizačných smerníc (vydaných Povereníctvom SNR pre veci vnútorné z 10. 4. 1945) verejnou nepriamou voľbou na schôdzke voliteľov, vyslaných MNV-mi; na podklade nariadenia č. 92/1946 Sb. n. SNR vykonalo sa ich obnovenie pridelením mandátov pre listiny kandidátov, predložené okresnými organizáciami politických strán, na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného shromaždenia. Povinnosť prijať členstvo v ONV-e nejestvuje. Volebné obdobie tiež nie je ešte určené (obdobné použitie § 65 ods. 2 org. zák. o 6 ročnom funkčnom období príde v praxi sotva do úvahy).
Funkčné oprávnenie novo ustanoveného ONV-u začína sa ustavením sa jeho pléna. Plénum je ustavené, ak na ustavujúcej schôdzke (§ 1 smerníc č. 1594/46 Úr. v.) viac ako polovica členov složila predpísaný sľub. Do tých čias trvá funkčné oprávnenie výboru v starom složení a volení funkcionári zostávajú v svojich funkciách až do zápisničného prevzatia funkcie novým funkcionárom (§ 14 ods. 3 smerníc č. 1594/1946 Úr. v. mylne určuje za rozhodné odovzdanie funkcie starými funkcionármi). Končí sa pred uplynutím volebného obdobia len rozpustením: Podľa § 13 OOP prislúcha toto oprávnenie Povereníctvu vnútra vtedy, ak ONV zanedbáva alebo porušuje povinnosti alebo ak po opätovnom vyzvaní nesplní príkazy dozorného alebo nadriadeného orgánu. Toto ustanovenie nie je kryté nijakou všeobecnou normou vyššieho radu (jeho obsah je odchylný od formulácie § 98 ods. 1 org. zák., ktorý sa však nedá použiť ani obdobne). K rozpusteniu by mohlo dojsť iba na podklade a v rámci § 2 ods. 1—2 zák. 190/1939 Sl. z.
Členstvo v ONV zaniká smrťou, stratou voliteľnosti alebo ak dodatočne vyjdú na javo okolnosti, pre ktoré niekto hneď odprvoti nebol voliteľný, vzdaním sa, pozbavením členstva a odvolaním politickou stranou, za ktorú bol člen volený. Pre zánik členstva v ONV-e platia v podstate rovnaké vecné i formálne predpoklady ako pre zánik členstva v MNV-e (viď hore sub II, 2 posledný odsek). O pozbavení členstva rozhodne s konečnou platnosťou Povereníctvo vnútra. Ust. § 12 OOP, ktoré určuje, že funkcionárov a členov ONV-u, ktorí porušujú alebo zanedbávajú svoje povinnosti, možno pozbaviť funkcie, má význam len psychologický (nie je kryté normou vyššieho radu).
Voľba rady ONV-u koná sa rovnakým spôsobom ako voľba rady MNV-u (viď hore sub II, č. 3). To isté platí o zániku funkcie v rade. Pre voľbu okresných komisií a zánik členstva v nich platí mutandis mutatis to, čo je povedané hore (sub. II, č. 4) o miestnych komisiách.
Členstvo a iné funkcie v ONV-e a v jeho volených složkách sú čestné. Výnos Povereníctva vnútra z 15. 11. 1946 č. 2627/1-11/2-1945 určuje (nateraz ešte bez právneho podkladu) výšku náhrady trov, spojených s ich výkonom.
3. Bolo už povedané, že ONV ako priamy orgán štátnej správy obstaráva na území okresu správu všetkých tých verejných vecí, ktoré nespadajú do pôsobnosti iných verejných orgánov. V tomto rámci vykonáva aj právomoc trestnú. Patrí teda do jeho kompetencie:
a) Vykonávať v I. stolici verejnú správu vo veciach, pre ktoré niet nijakého výslovného kompetenčného pravidla.
b) Konať vo veciach, ktoré normy obnovenej republiky prikazujú výslovne do ich kompetencie.
c) Obstarávať veci, ktoré podľa predpisov vydaných do konca r. 1939 boly v kompetencii okresného úradu alebo okresného náčelníka, inkl. vecí, ktoré podľa právnych predpisov vydaných do konca r. 1922 (viď vl. n. č. 310/1922 Sb.) patrily do pôsobnosti hlavných slúžnych (služnovských resp. hlavnoslužnovských úradov), i keď v období od 1. 1. 1940 — 11. 4. 1945 patrily do pôsobnosti župných úradov zriadených podľa zák. 190/1939 Sl. z. Veci prenesené v tomto čase do pôsobnosti iných verejných orgánov, napr. do pôsobnosti obecných resp. obvodných notariátov, poprípade obecných resp. obvodných notárskych úradov na základe § 15 ods. 8 cit. zák., alebo veci dané do pôsobnosti úradu práce (nar. s m. z. c. 284/1940 Sl. z.) sa však do pôsobnosti ONV-u už nevracajú. Nevracajú sa ani veci, ktoré zákon č. 190/1939 Sl. z. preniesol z pôsobnosti okresných úradov do pôsobnosti úradov župných a ztadiaľ prešly do kompetencie úradov resp. orgánov s osobitnou pôsobnosťou (viď napr. § 8 ods. 2 zák. č. 130/1942 Sl. z. a vlád. nar. č. 194/1942 Sl. z. o pôsobnosti Roľníckej komory, pravda len so zreteľom na § 13 ods. 2, druhá veta zák. č. 145/1947 Sb. o pôsobnosti Sväzu slovenských roľníkov). Jednako ONV-u vo vlastnosti priameho orgánu štátu patria aj veci, ktoré osobitnými právnymi predpismi v čase od 1. 1. 1940 do 11. 4. 1945 boly prikázané výslovne do pôsobnosti okresného úradu, i keď k 31. 12. 1939 v jeho pôsobnosti neboly, teda najmä tie, ktoré vládnym nariadením vydaným podľa § 17 cit. zák. boly presunuté z pôsobnosti župného úradu do pôsobnosti okresného úradu.
Avšak z tejto takto složite zistiteľnej kompetencie treba vyňať ešte tie veci, ktoré podľa nar. č. 37/1945 Sb. n. SNR prešly na štátne stavebné úrady (celá čestná agenda inkl. ciest vicinálnych, viď nar. č. 9/1946 Sb. n. SNR, správa a udržiavanie štátnych budov) a podľa nar. č. 38/1945 Sb. n. SNR na štátne strojné úrady zriadené podľa týchto nariadení, resp. ktoré po 12. 4. 1945 prešly na iné úrady s osobitnou pôsobnosťou.
Patria teda do pôsobnosti ONV-ov najmä veci evidencie a osobného štátusu obyvateľstva v okrese (po stránke civilnej i vojenskej), niektoré veci obrany štátu (zák. 131/1936 Sb.), polícia spolková, mravnostná, požiarna, stavebná, dopravná a hospodárska, vyvlastnenie, veci matričné (zák. čl. XXXII a XXXIII/1894 uh.) veci zdravotnícke (zák. čl. XIV/1876, XXI/1898 a XXXVIII/1908 uh.), zverozdravotnícke (zák. č. 100/1943 Sl. z.), veci poľného hospodárstva a poľnej polície (zák. čl. XII/1894 uh.), pokiaľ neprešly na Roľnícku komoru resp. Jednotný sväz slovenských roľníkov, veci vodohospodárske a veci vodnej polície (zák. čl. XXIII/1885 uh.), veci poľovania (zák. čl. XX/1883 uh.), rybárske veci (zák. čl. XIX/1888 uh.), agenda živnostensko- právna (zák. č. 259/1924 Sb.), policajné trestné súdníctvo (zák. čl. XXXIV/1897 uh. a §§ 13, 15, 16 a 22 zák. čl. XX/1901 uh.), dozor nad obcami (z. čl. XXII/1886 uh.), niektoré veci výživy a zásobovania, veci sociálnej politiky, telesnej výchovy.
Z vecí ľudového súdníctva hodno vyzdvihnúť:
ONV vymenúva prísediacich okresného ľudového súdu (OĽS) (§ 23 ods. 3 nar. č. 33/1945 Sb. n. SNR). Navrhuje Povereníctvu spravedlivosti na vymenovanie resp. odvolanie obžalobou OES-u a jeho námestníka z osôb znalých práva . (§ 24 ods. 2 nar. č. 33/1945 Sb. n. SNR) a má právo podať návrh aj na vymenovanie predsedu senátu OĽS-u a jeho námestníka zo sudcov z povolania (§ 23 ods. 2 cit. nar.).
Ustanovuje a odvoláva predsedu a obžalobcu miestneho ľudového súdu a menuje i odvoláva na návrh MNV-u prísediacich tohto súdu (§ 28 cit. zák.).
4. Úlohou ONV-u ako orgánu okresnej samosprávy je starať sa o dopravné, hospodárske, kultúrne, sociálne, humanitné a zdravotné záujmy okresu ako samosprávneho sväzku a jeho obyvateľstva, ak ide o úlohy, ktoré svojím rozsahem presahují potreby jednotlivých obcí, okrem tých úloh, ktoré po bývalej samospráve Slovenskej krajiny (§§ 78, 79 zák. č. 190/1939 Sl. z.) a samospráve župnej (§ 5 org. nar. a § 1 ods. 1 nar. č. 96/1945 Sb. n. SNR) prešly na štát alebo na účelové fondy.
Ak treba v pochybách riešiť otázku, či ONV vystupuje ako orgán štátu alebo ako orgán samosprávneho okresu, bude smerodajným, či tá-ktorá vec patrí do vrchnostenskej alebo nevrchnostenskej činnosti; v pochybnostiach na činnosť ako orgánu samosprávy možno súdiť len vtedy, ak ide o činnosť nevrchnostenskú.
Pre finančné hospodárenie ONV-u ako orgánu okresnej samosprávy a správu majetku okresu smerodajné je nariadenie SNR č. 10/1946 Sb. n. SNR so zmenami, vyplývajúcimi z dočasnej úpravy fin. hospodárenia samosprávných sväzkov podľa zák. č. 249/1946 Sb.
5. Spravuje teda ONV ako orgán štátu resp. ako orgán okresnej samosprávy v rámci pôsobnosti uvedenej vyššie sub 3) a 4) tie veci, ktoré 11. 4. 1945 boly ešte v pôsobnosti okresného úradu a okresného náčelníka (§ 3 ods. 2 org. nar. uvádza tu okresné zastupiteľstvo, ktoré bolo zrušené §-om 79 ods. 4 zák. č. 190/1939 Sl. z. už 31. 12 .1939), potom tie veci, ktoré pred zriadením župných úradov patrily okresným úradom, teda najmä tie, ktoré § 12 zák. č. 190/1939 Sl. z. z pôsobnosti okresných úradov preniesol do pôsobnosti úradov župných (viď napr. prílohu A cit. zák.).
a) Plénu ONV-u patria jednak niektoré (dôležité) hospodárske veci okresu, jednak niektoré veci organizačné (§ 1 OOP). Z hospodárskych vecí je to najmä ustalovanie rozpočtu (§ 2 DFO), schvalovanie záverečných účtov, zavedenie okresných dávok, príspevkov a poplatkov (§ 14 ods. 1 DFO), určenie výšky okresných prirážok (§ 16 DFO, nateraz však viď § 1 zák. 249/1946 Sb.). Plénu patrí zakladanie i zrušovanie okresných podnikov, ústavov, fondov a iných zariadení ako aj rozhodovanie o investíciách, rozhodovanie o kupe, predaji, zámene alebo zaťažení nehnuteľností okresu, o prenájme okresného majetku a uzavieranie pôžičiek príp. ručenie za cudzí dlh; vo veľkej väčšine týchto prípadov podlieha usneseme pléna schváleniu Povereníctva vnútra (§ 10 DFO). Z organizačných vecí je to najmä voľba rady včítane predsedu a podpredsedov (§§ 9 a 10 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.), voľba a rozpúšťanie okresných komisií (§ 11 cit. smerníc), všeobecné smernice pre činnosť orgánov ONV-u a rozvrh práce pre úrad ONV-u. Štatúty spomínané všeobecne v § 2 ods. 1 II g) OOP môže plénum vydávať iba výnimočne, a to jednak ako všeobecné nariadenia podľa § 2 ods. 3 zák. č. 190/1939 Sl. z. v rámci starostlivosti o verejný poriadok, pokoj, bezpečnosť a verejnú mravnosť (viď § 5 ods. 2 org. nar. v súvislosti s čl. 3 ods. 1 org. zák. z r. 1920 v znení zák. 125/1927 Sb. a zák. 92/1928 Sb.), a potom aj ako pravidlá na vyberanie poplatkov, príspevkov a dávok v rámci zmocnenia §-u 14 ods. 1 a 2 DFO.
Z usnesení v konkrétnych prípadoch patria do pôsobnosti pléna ešte veci, ktoré si plénum pre ich mimoriadnu dôležitosť vyhradilo, alebo ktoré mu rada predloží na rozhodnutie ako vec zásadnú, potom mimoriadne veci politického a hospodárskeho rázu (pravda, ak sú vôbec prikázané do pôsobnosti ONV-u).
O obvineniach predsedu a členov ONV-u (pôsobnosť spomínaná v § 2 ods. 1 II d OOP) mohlo by sa plénum usnášať s právnym účinkom len v tých prípadoch, v ktorých určitá právna sankcia je podmienená návrhom ONV-u. Rozhodovanie o vylúčení z MNV-u resp. pozbavenie členstva v ňom prichádza do úvahy v prípadoch uvedených hore pod II, č. 2 na konci.
Ináč porovnaj § 2 OOP.
b) Rada vedie okresné hospodárstvo v medziach rozpočtu (§ 7 DFO), spravuje majetok okresu alebo majetok sverený jeho správe v rámci platných právnych predpisov podľa smernic pléna (§ 8 DFO). Sostavuje rozpočet, záverečné účty okresu a predkladá ich plénu na schválenie (§§ 2 a 5 DFO). V týchto veciach môže vystupovať navonok aj samostatne. Ináč má však pôsobnosť len vnútornú (na základe § 3 OOP), v rámci ktorej pripravuje pre plénum návrhy a rozhoduje o všetkých veciach, ktoré nie sú vyhradené inému orgánu ONV-u; tieto rozhodnutia možno vydávať navonok len ako rozhodnutie ONV-u pod jeho záhlavím, hoci s poukazom na rozhodnutie rady. V oblasti tejto pôsobnosti (ale len v nej) je oprávnená vyžiadať si rozhodnutie pléna.
c) O pôsobnosti predsedu (podpredsedov) niet nijakých všeobecne závazných predpisov (§ 14 nar. 92/1946 Sb. n. SNR nemá dostatečne široké zmocnenie, aby ním boly kryté predpisy dočasného organizačného a rokovacieho poriadku pre ONV-y). Podľa samotnej povahy veci predseda zastupuje na vonok ONV a aj okres ako právnická osobu; je predstaveným úradu ONV-u, predsedá schôdzkam pléna i rady. Zásadne má vykonávať tú pôsobnosť, ktorú mu plénum sverí. Dočasný organizačný poriadok ukladá mu starosť o výkon všeobecných právnych predpisov, vybavovať veci, ktoré nevyžadujú rozhodnutie alebo vybavenie iného orgánu ONV-u, prislúcha mu podpisovať s prednostem úradu ONV-u (ako tajomníkem ONV-u) vybavenie všetkých orgánov ONV-u, okrem vybavení policajného trestného sudcu (a okrem vybavení, ktoré podľa osobitných právnych predpisov podpisuje iná osoba ako býv. okresný náčelník) a vykonáva spolu s tajomníkom poukazovacie právo. Pri nebezpečenstve z oneskorenia môže predseda vykonať všetky potrebné opatrenia, má však povinnosť oznámiť to na najbližšej schôdzke rade (§ 4 OOP).
Podpredsedovia zastupujú predsedu, ak nie je prítomný alebo ak je ináč zaujatý, a to v poradí, v akom boli zvolení. Tam, kde sa pod vplyvem organizácie ONV-ov v českých zemiach via facti vytvorilo predsednictvo ONV-u, je agenda predsedu rozdelená na predsedu i podpredsedov tak, aby ju fyzicky ľahšie zvládli, podľa jednotlivých odborov (skupin agendy) úradu ONV-u; predseda si ponecháva len tú pôsobnosť, ktorá vyplýva logicky z funkcie predsedníckej (§§ 4 a 5 OOP).
d) Okresné komisie rokujú o odborných veciach, podávajú dobrozdania a iniciatívne návrhy orgánem ONV-u. Tak finančná komísia musí byť už podľa výslovného zákonného predpisu vypočutá o svojich názoroch na rozpočet a na záverečné účty (§ 2 ods. 1 a § 5 ods. 1 DFO).
5. Sborové orgány ONV-u vykonávajú svoju pôsobnosť na zasadnutiach (schôdzkach), ktoré podľa interných pokynov v organizačnom a rokovacom poriadku sú zásadne verejné. Táto verejnosť nie je však ešte všeobecne záväzným pravidlom právnym zaručená. Podľa §§ 13, 44 a 47 ORP možno rokovanie o určitých predmetoch vyhlásiť na návrh člena toho-ktorého sboru za dôverné; len rokovanie o rozpočte, záverečných účtoch a o finančných veciach okresu za dôverné vyhlásiť nemožno. Tento interný pokyn o verejnosti rokovania nesmie sa však zachovávať, ak osobitné predpisy právne dôvernosť alebo tajnosť rokovaní výslovne nariaďujú (napr. zákon o obrane štátu). Rokovať možno zásadne len o predmetoch, ktoré sú uvedené na programe. Ak s tým súhlasí nadpolovičná väčšina prítomných, možno rokovať (a usnášať sa) aj o iných veciach (§ 23 ORP). Vzhľadom na to, že chýbajú všeobecne záväzné právne podklady pre určenie povinností pri konaní v jednotlivých složkách ONV-u, je väčšina predpisov rokovacieho poriadku pre ONV-y krytá iba sankciami politickými a konvenčnými. Povinnosť zúčastniť sa zasadnutia majú okrem členov tej ktorej složky ešte aj prednosta úradu ONV-u, ako jeho tajomník, a predsedom ONV-u určení úradníci tohto úradu, pravda bez hlasovacieho práva. Povinnosť úradníkov možno vymáhať disciplinárnou cestou, povinnosť členov má iba politickú sankciu (odvolanie z členstva okresnou organizáciou tej-ktorej politickéj strany); ustanovenie § 7 ORP o možnosti uložiť poriadkovú pokutu do 5000 Kčs alebo pozbavenie funkcie samotným ONV-om nie je kryté nijakou vyššou normou. Ustanovenia o predpojatosti (§ 17 ORP) a predpisy o správaní sa členov vo veciach, v ktorých by bol dotknutý hospodársky záujem okresu (§ 8 ORP), možno vymáhať tiež len cestou etickou a politickou (na základe složeného sľubu), ak nie sú splnené predpoklady predpojatosti podľa § 11 adm. proces. por.
Vo všetkých sborových složkách ONV-u rozhoduje sa usnesením na podklade hlasovania. K platnosti usnesenia vyžaduje sa väčšina hlasov pri prítomnosti nadpolovičnej väčšiny členov. Teda aj plénum sa usnáša nadpolovičnou väčšinou pri prítomnosti viac ako polovice členov. Odchýlka je pri usnesení o rozpočte a pri tých usneseniach vo veciach finančného hospodárstva, pri kterých sa vyžaduje vyššie schválenie; tu je potrebná prítomnoťt dvoch tretín všetkých členov pléna. Iba keby sa na prvú schôdzku v týchto veciach nesišiel potrebný počet, stačí pri ďalšej schôdzke, svolanej najneskôr do 8 dní, nadpolovičná väčšina akéhokoľvek počtu prítomných (§ 22 DFO); toto osobitné pravidlo možno aplikovať všeobecne na všetky složky, lebo usnesenia vo finančných veciach dejú sa vždy pri osobitných kautelách, ktoré pravda postačia aj tam, kde takéto kautely potrebné nie sú. V dôsledku toho možno odhliadnúť od § 34 ods. 1 ORP, podľa kterého pri svolaní novej (druhej) schôdzky s tým istým programom usnášať sa možno len za prítomnosti aspoň tretiny členov. Osobitné predpisy platia pre prezenciu pri volbe složiek ONV-u (viď § 2 ods. 2 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.).
Hlasuje sa zpravidla zdvihnutím ruky. Tam, kde to povaha veci vyžaduje, napr. pri veciach rozpočtových a finančných, najmä keď by išlo o uplatnenie hmotnej zodpovednosti alebo tam, kde to osobitná norma predpisuje, treba hlasovať podľa mien prítomných.
O zasadnutiach treba viesť zápisnicu, ktorú overujú overovatelia určení predsedom. Podrobnosti sú uvedené v §§ 20, 38—40 ORP.
Plénum sa schádza na zasadnutie vždy, ak je to potrebné, najmenej štyri razy do roka (§ 2 ods. 2 OOP a § 9 ods. 1 ORP). Predseda je povinný svolať schôdzku, ak to žiada rada alebo tretina členov ONV-u; v tomto druhom prípade sa musí podať písomná žiadosť predsedovi. Pozvanie sa má stať doporučeným listom, telegramom alebo písomnou pozvánkou, doručenou priamo poslom, a to aspoň 8 dní pred schôdzkou, v prípade vyžiadanej schôdzky sa má stať najneskôr do 8 dní po usnesení rady alebo po doručení písomnej žiadosti predsedovi. Veci, o ktorých má plénum rokovať, majú sa prerokovať zpravidla v rade, pripadne aj v príslušnej komisii.
Schôdzky rady treba svolať aspoň raz do týždňa, hromadnou pozvánkou aspoň 24 hodín pred konaním schôdzky. Ináč treba schôdzku svolať vždy, ak o to požiada polovica členov rady, a to do 48 hodín po dôjdení žiadosti. Schôdzky komisií treba svolať aspoň raz do mesiaca hromadnou pozvánkou najmenej 24 hodín pred schôdzkou. Schôdzky pléna a rady svoláva predseda ONV-u, schôdzky komisií predseda tej ktorej komisie.
Ostatné podrobnosti ohľadom správania sa orgánov ONV-u sú uvedené v dočasnom rokovacom poriadku. ONV-ov (č. 361/1945 Úr. v.).
7. Úrad ONV-u je výkonným orgánom ONV-u a podacím miestom preň (§ 2 ods. 2 DFO a § 9 OOP). Je organizovaný samostatne podľa monokraticko-byrokratického principu. Vecne podlieha ONV-u, osobne je však (s výnimkou zamestnancov vlastnej okresnej samosprávy) na ňom nezávislý. Jeho prednostom je štátny úradník konceptnej služby pravidelne s úplnou právnickou kvalifikáciou; ustanovovaný je Povereníctvom vnútra. Ostatné úradníctvo je zväčša pragmatikálne úradníctvo štátne; aj ho ustanovuje menovaním Povereníctvo vnútra. Len zamestnancov, potrebných na obstaráváme veľí okresnej samosprávy, ustanovuje plénum ONV-u volbou uchádzačov v rámci systemizácie, ktorú si samo určuje (§ 2 odst. 1 j/OOP).
Úrad ONV-u obstaráva písomnú agendu všetkých orgánov ONV-u, podáva im posudky a pripomienky (t. z v. návrhy) v odborných veciach. Koná administratívny proces a vykonáva v mene ONV-u usnesenia a opatrenia jeho složiek. Samostatne vykonáva len nariadenia, príkazy a dožiadania vyšších úradov vtedy, ak nie je potrebné vydať rozhodnutie alebo opatrenie stranám cestou aplikačnou. Pre administratívny proces platia tu, ak niet osobitného ustanovenia, predpisy vlád. nar. č. 8/1928 Sb. (administratívny procesný poriadok) a §§ 23—29 zák. č. 190/1939 Sb. z.
Prednosta úradu ONV-u je ex lege tajomníkom ONV-u (§§ 10, 11 OOP). Ako taký zúčastňuje sa s poradným hlasom a ako zapisovateľ zasadnutí pléna a rady. Jeho poradný hlas vzťahuje sa najmä na veci odborné; má povinnosť upozorniť každý orgán ONV-u, ak by prekročoval svoju pôsobnosť alebo iným spôsobom konal protiprávne resp. neprimerane. Spolu s predsedom ONV-u podpisuje vybavenie všetkých orgánov ONV-u (okrem vybavení samostatných referentov) a vykonáva s ním spoločne poukazovacie právo. Ako hlava úradu je prednosta úradu ONV-u zodpovedný za výkon služby a riadny chod úradu rade a plénu ONV-u, ale aj Povereníctvu vnútra. Dozerá na prácu úradníctva v rámci rozvrhu práce scá- lenej plénom.
Osobitné položenie majú samostatní odborní referenti: policajný trestný sudca, okresný lekár, zverolekár ONV-u (okresný zverolekár) a účtovný úradník pridelený ONV-u (okresný účtovník).
Policajného trestného sudcu ustanovuje plénum ONV-u na návrh prednostu úradu v rámci rozvrhu práce; je však obmedzené pri výbere len na právnych úradníkov služobnej triedy Ia alebo Ib ustanovených Povereníctvom vnútra. Môže ním byť aj sám prednosta úradu ONV-u. Policajný trestný sudca vykonáva policajnú trestnú pôťobnost ONV-u, nepodlieha pri jej výkone nikomu; je samostatný a do značnej miery neodvislý. Jeho osobná závislosť sa ukazuje len v tom, že ho môže plénum pri rozvrhu práce zadeliť do iného odboru pôsobnosti, pravda len vtedy, ak úrad ONV-u má viac právnych úradníkov. Jeho samostatnosť sa prejavuje aj na vonok tým, že vybavenia ONV-u vo veciach policajného trestného súdníctva podpisuje sám ako samosudca ONV-u. Policajný trestný sudca koná — ak niet osobitného predpisu — spôsobom upraveným v policajnom trestnom poriadku (nar. býv. uh. Ministerstva vnútra a býv. uh. Ministerstva pravosúdia č. 65.000/1904 BM).
Okresného lekára ustanovuje Povereníctvo zdravotníctva. Okresný lekár je v odborných veciach zdravotníckych (§ 156 zák. čl. XIV/1876 uh.) úplne samostatný bez rozdielu, či je ustanovený pre obvod len jedného ONV-u, alebo pre obvod dvoch alebo viacerých ONV-ov. Svoje vybavenie vydáva pod záhlavím príslušného ONV-u, ale len so svojím podpisom. Podliehajú mu štátni obvodní a štátni obecní lekári; laické složky ONV-u nemajú na ich službu nijaký priamy vplyv.
Zverolekár ONV-u je štátny veterinárny úradník (služobnej triedy Ib) úradu ONV-u, prostredníctvom kterého ONV vykonáva štátnu zverozdravotnú správu (§§ 2 a 74 zák. č. 100/1943 Sl. z.). Aj on vystupuje vo veciach vlastnej veterinárskej služby samostatne; svoje vybavenia vydáva síce pod záhlavím ONV-u, ale len so svojím podpisom. Úradu ONV-u prideluje ho Povereníctvo pôdohospodárstva a pozemkove j reformy. Ak je to potrebné, môže plénum ONV-u poveriť úradnými výkonmi veterinárnymi aj praktických zverolekárov. Zverozdravotnému dozoru zverolekára ONV-u podliehajú štátni obvodní zverolekári a obecní (neštátni) zverolekári (§ 139 ods. 6, § 138 ods. 3 vlád. nar. č. 180/1943 Sl. z.).
Účtovný úradník pridelený ONV-u (Povereníctvom vnútra) je prednostom účtovného oddelenia úradu ONV-u. Nemožno mu prideliť iné veci, ako tie, ktoré do jeho pôsobnosti dáva vládne nariadenie č. 115/1943 Sl. z. resp. predpisy ho meniace. Účtovné oddelenie vykonáva pokladničné, účtovné a kontrolné práce na úrade ONV-u. Samostatne pôsobí vo veciach predbežnej a dodatočnej účtovnej kontroly a zodpovedá v tomto smere prostredníctvom prednostu účtárne príslušného povereníctva jedine rezortne príslušnému povereníkovi. O vykonateľnosti poukazu, proti ktorému vznieslo účtovné oddelenie námitky, rozhodne rada ONV-u; ak rada námietkam nevyhovie, musí sa vec predložiť rezortne príslušnému povereníctvu na rozhodnutie.
Vo veciach pomocnej administratívnej účtovnej služby (§ 10 vlád. nar. č. 115/1943 Sl. z.), pri spolupôsobení pri dozore nad hospodárením obcí v okrese (§ 15 ods. 2 cit. vlád. nar.), pri revíziách spolkov, živnostenských spoločenstiev, záložní a pod. (§ 15 ods. 4 cit. vlád. nar.) funguje pridelený účtovný úradník so svojím účtovným oddelením ako jednoduchý referent úradu ONV-u, pravda s niektorými privilégiami, vyplývajúcimi z neodvislosti účtovnej a kontrolnej služby v smysle §§ 72—75 zák. čl. XX/1897 uh. (viď napr. § 15 ods. 5 cit. vlád. nar.).
Pri ONV-och pôsobia dočasne orgány štátnej agronomickej služby, ktorých vysiela Povereníctvo pôdohospodárstva a pozemkovej reformy a sú len tomuto povereníctvu zodpovedné (nar. Sboru povereníkov č. 117/1945 Sb. n. SNR v znení nar. č. 95/1946 Sb. n. SNR). Ich úlohou je vykonávať starostlivosť o riadne obrobenie pôdy a prípadne iné úlohy pôdohospodárskej výroby, zriaďovať stanice pôdohospodárskych strojov a starať sa o ne. Osobné náklady hradí štát (Povereníctvo pôdohospodárstva), vecné okres ako samosprávny svázok. Aj navonok vystupujú tieto orgány celkom samostatne.
Na úradoch ONV-u vyskytujú sa pravidelne štyri administratívne oddelenia: oddelenie prezidiálne (veci organizačné a osobné, bezpečnosť štátu a mobilizácia, výkon dozoru v rámci úradu ONV-u i nad podriadenými inštitúciami), všeobecné oddelenie administratívne (celá pôsobnosť, ak nepatrí do ostatných oddelení), oddelenie priestupkové (policajné a živnostenské súdnictvo, výkon polície všetkého druhu a dozor nad väznicou), oddelenie samosprávne (hospodárske veci okresu). K nim je pričlenené samostatné oddelenie účtovné. Pri niektorých úradoch ONV-ov sú zriadené aj oddelenia lesnické, ktorých pôsobnosť sa vzťahuje na viac správnych okresov (vyhl. č. 158/1945 Úr. v.).
Náklady spojené s udržiavaním úradu ONV-u hradí čiastočne obec, ktorá je sídlom ONV-u, čiastočne okres ako samosprávny sväzok a čiastočne štát. Obec je povinná obstarať primerané miestnosti; má však nárok, aby polovicu nákladu jej uhradil štát (§ 11 zák č. 190/1939 Sl. z.). Okres ako samosprávny sväzok hradí náklad na úradné a kancelárske potreby, na doplňovanie kancelárskeho zariadenia, na väzenské trovy vzniklé z pokračovania u policajného trestného súdu a náklad na služobné cesty štátnych úradníkov ONV-u, ak ho nemusia hradiť súkromné stránky. Ináč osobné náklady na štátnych úradníkov pri ONV-e hradí štát.
8. Pre správu okresu s obyvateľstvom zväčša maďarským alebo nemeckým ustanovuje Povereníctvo vnútra menovaním okresnú správnu komisiu (OSK) alebo okresné komisariáty (OK). Pri obnovení ONV-ov podľa nariadenia č. 92/1946 Sb. n. SNR zostaly OSK-e, poťažne OK-i, naďalej v svojich funkciách (§ 16 smerníc č. 1470/1946 Úr. v.), len vyhláška Povereníctva vnútra č. 13/1947 Úr. v. zaviedla preverenie členov OSK-í a OK-ov a nahradenie ich v tom prípade, ak neboly splnené podmienky preverenia. V okresoch, v ktorých bolo možné podľa nar. č. 92/1946 Sb. n. SNR obnoviť aspoň tretinu MNV-ov, zriadený bol ONV namiesto komisie resp. komisára, a to spôsobom uvedeným v tomto nariadení (§ 13 ods. 2 cit. nar.).
OSK funguje v obdobnom složení ako ONV; nemá však radu, takže plénum OSK-e vybavuje nielen veci, ktoré patria do pôsobnosti pléna ONV-u, ale aj veci, ktoré spadajú do pôsobnosti rady ONV-u. Pričlenený úrad nazýva sa „úradom OSK-e“.
V okrese, pre ktorý Povereníctvo vnútra vymenovalo OK-a, vykonáva tento pôsobnosť všetkých ľudových složiek ONV-u. Úrad mu pričlenený nazýva sa úradom OK-a, a má rovnakú pôsobnosť i složenie ako úrad ONV-u (§§ 8 a 9 OOP).
9. Členovia ONV-u, OSK-e, OK-i (ani ich zamestnanci) neručia zásadne — ak nejde o zneužitie úradnej moci — za škodu, ktorú spôsobili nezákonným rozhodnutím alebo vadným administratívnym postupom; len výnimočne v rámci dozoru nad obcami možno toto ručenie uplatniť podľa §§ 86—88 OZ v prípadoch a spôsobom, uvedeným bore pod II č. 11.
Okresu ako právnickej osobe ručia rukou spoločnou a nerozdielnou za škodu, ktorá vznikla vykonaním usnesení o výdavkoch, nepojatých do rozpočtu, pre ktoré nebola súčasne zabezpečená úhrada, tí členovia ONV-u, ktorí za takéto usnesenie hlasovali a ho uskutočnili (§ 7 DFO). Rovnako ručia okresu za škodu členovia ONV-u, OSK-e a OK-i (ale aj ich zamestnanci), ktorú zapríčinili tým, že znemožnili rade spravovať majetok okresu alebo majetok sverený jeho správe podľa platných právnych predpisov, a za škodu, ktorú spôsobili tým, že sa vykonalo usnesenie v majetkových veciach, ktoré podlieha (podľa § 10 odst. 1 DFO) schváleniu Povereníctva vnútra, bez toho, že by bolo udelené, alebo tým, že zamedzili, aby sa oň požiadalo. Náhradu škody uloží s konečnou platnosťou Povereníctvo vnútra výmerom, ktorý je exekučným titulom pre administratívnu exekúciu (ktorá sa vykoná podľa druhej časti adm. proces, por.).
10. ONV, OSK i OK podliehajú jednotlivým povereníctvam resp. Sboru povereníkov (§ 4 org. nar., § 3 ods. 1 nar. č. 27/1945 Sb. n. SNR a vyhláška Povereníctva vnútra č. 213/1946 Úr. v.). Všeobecný organizačný dozor vykonáva však Povereníctvo vnútra. Adminístratívny dozor vykonáva sa prostriedkami informačnými, organizačnými, nápravnými, cestou disciplinárnou. Medzi organizačné prostriedky patrí aj rozpustenie ONV-u podľa § 13 OOP; tento predpis nie je však krytý nijakou všeobecne záväznou právnou normou. Auctoritatis interpositio nie je prípustné (len výnimočne v tých prípadoch, v ktorých pre nečinnosť úradu prechádza pôsobnosť na úrad vyšší, nastávajú obdobné právne účinky).
Členom ONV-u, OSK-e a OK-ovi (aj ich zamestnancom, nie však členom okresných komisií ak nie sú aj členmi pléna) môže Povereníctvo vnútra uložiť poriadkovú pokutu do 10 000 Kčs, ak zapríčinili, že boly porušené niektoré predpisy o finančnom hospodárení okresu (ust. § 7 ods. 3, §§ 8 a 10 DFO), i keď sa tým okresu nespôsobila majetková škoda; výnos plynie do okresnej pokladnice.
Ust. § 12 OOP, podľa ktorho Povereníctvo vnútra môže z úradnej moci alebo na návrh ONV-u potrestať poriadkovou pokutou do 5000 Kčs funkcionárov ONV-u, ak porušujú alebo zanedbávajú svoje povinnosti, nie je kryté zákonom.
IV. NV v Bratislave, Košiciach a v obci Vysoké Tatry.
1. Bratislava a Košice boly do konca r. 1922 municipálnymi mestami v smysle zák. čl. XXI/1886 uh. Zákon č. 243/1922 Sb. premenil ich na mestá so zriadeným magistrátom v smysle zák. čl. XXII/1886 uh. a v smysle zák. č. 233/1920 Sb. Orgánmi týchto miest bolo mestské zastupiteľstvo, mestská rada a mestský notársky úrad; na mestský notársky úrad prešla pôsobnosť magistrátu a jeho členov s výnimkou tej pôsobnosti, ktorú dostala mestská rada. Po oslobodení Košíc nebol už tento stav obnovený a v Bratislave bol mestský notársky úrad na základe interných pokynov Povereníctva vnútra likvidovaný. Dočasne fungoval sekretariát NV-u, ktorý sa premenil na úrad NV-u. NV v Bratislave a v Košiciach prevzal potom pôsobnosť, ktorú v Bratislave vykonával do 7. 4. 1945 mestský notársky úrad a okrem toho pôsobnosť, ktorú v Bratislave podľa zák. č. 171/1943 Sl. z. vykonával hlavný mešťanosta a mestský výbor. NV-om v Bratislave a v Košiciach zostal pôvodný názov (neužíva sa tu ani zvrat „miestny národný výbor“ a neprevzal sa ani názov „ústredný národný výbor“ normovaný pre mestá obdobnej pôsobnosti v českých zemiach). Táto premena sa stala viac-menej via facti a len čiastočne na podklade rámcového predpisu nariadenia č. 26/1945 Sb. n. SNR.
Od 1. 4. 1946 boly s Bratislavou slúčené obce Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Račištorf (teraz Rača) a Vajnory (vyhl. č. 660/1946 Úr. v.) a MNV-y v nich zriadené boly zrušené a zamenené za obvodné rady (na pôvodnom území Bratislavy obvodná rada zriadená nebola); miestne komisie v týchto obciach zamenené boly za komisie obvodnej rady (Org. smernice Veľkej Bratislavy, vydané Povereníctvom vnútra 29. 3. 1946 č. 1623/-II/2-1946).
Nariadením č. 52/1947 Sb. n. SNR (tatr. nar.) utvorená bola (s účinnosťou od 26. 5. 1947) samostatná obec Vysoké Tatry s právomocou okresu. Tu bolo tiež vyslovené, že NV-y v mestách so zriadeným magistrátom vykonávajú právomoc aj ONV-u (§ 3 ods. 1) a táto právomoc bola priznaná NV-u obce Vysoké Tatry. Stáva sa takto tatr. nar. právnym podkladom pre obdobnú organizáciu v Bratislave a v Košiciach (keď predtým pre formuláciu tatr. nar. bol vzorom faktický stav v Bratislave).
Vykonáva teda NV v Bratislave, Košiciach a Vysokých Tatrách pôsobnosť MNV-u a ONV-u, túto poslednú s výnimkou vecí, v ktorých obec vystupuje ako strana (v tých konajú vždy vecne príslušné povereníctva v prvej a konečnej stolici (§ 4, ods. 2 tatr. nar.).
NV v Bratislave má 60, v Košiciach 48 členov, počet členov jednotlivých obvodných rád v Bratislave rovná sa počtu členov rady MNV-u pred slúčením tej-ktorej obce s Bratislavou (§ 1 smerníc č. 1470/1946 Úr. v.). V obci Vysoké Tatry funguje nateraz predbežne len „Dočasná správa“.
2. NV v Bratislave, Košiciach a Vysokých Tatrách vykonáva svoju pôsobnosť prostredníctvom pléna, rady, predsednictva predsedu komisií a úradu NV-u, v Bratislave a Vysokých Tatrách ešte aj prostredníctvom obvodných rád, ich predsedov (podpredsedov), komisií obvodných rád a úradovní úradu NV-u. Tieto všetky orgány NV-u sú volené s výnimkou úradu NV-u a jeho úradovní, kde sa voľbou ustanovujú iba verejnoprávní zamestnanci, pravda, doživotne (teda nie na určité funkčné obdobie). Svoju pôsobnosť vykonávajú všetky složky výhradne ako orgány mesta (obce) a nie ako orgány štátu.
Plénum NV vykonáva svoju pôsobnosť v rozsahu pôsobnosti pléna MNV-u a v rozsahu pôsobnosti pléna ONV-u. O jeho ustanovení platia predpisy o ustanovení pléna MNV-u.
Rada NV-u vykonáva pôsobnosť v rozsahu rady MNV-u a rady ONV-u s výnimkou pôsobnosti, ktorú dostalo predsedníctvo NV-u (v Bratislave a Vysokých Tatrách ešte aj s výnimkou pôsobnosti, ktorá patrí obvodným radám). Pre radu NV-u platia tie- isté organizačné a rokovacie predpisy, ktoré platia pre radu MNV-u.
Užšou složkou rady NV-u je predsedníctvo NV-u. Predsedníctvo NV-u tvoria predseda a 4 podpredsedovia NV-u. V Bratislave užíva predseda názov „primátor“ a podpredsedovia názov „námestník primátora“. Pre voľbu predsedu, prvého a druhého podpredsedu platia rovnaké predpisy ako pre voľbu predsedu a podpredsedov v MNV-och v iných obciach. Tretieho a štvrtého podpredsedu zvolia si každého osobitne tie strany, ktorým tieto miesta pripadnú podľa zásady pomerného zastúpenia, ak sa vezme do počtu celé 5členné predsedníctvo, a to nadpolovičnou väčšinou hlasov pri účasti viac ako polovice všetkých svojich členov v pléne NV-u. Podrobnosti viď v § 12 smerníc č. 1594/1946 Úr. v.
Do pôsobnosti predsedníctva patrí:
a) starať sa o zaistenie riadneho chodu správy mesta resp. obce,
b) rozhodovať kompetenčné spory medzi jednotlivými orgánmi NV-u,
c) navrhovať zavedenie disciplinárneho pokračovania proti mestským (obecným) zamestnancom,
d) rozhodovať o veciach, ktoré naň so schválením Povereníctva vnútra prenieslo plénum NV-u.
Do pôsobnosti predsedu NV-u (podpredsedov NV-u) patria veci, ktoré patria ináč do pôsobnosti predsedu MNV-u (v Bratislave a Vysokých Tatrách s výnimkou vecí, ktoré územne a vecne spadajú do pôsobnosti predsedu obvodnej rady), ako aj veci, ktoré patria do pôsobnosti predsedu ONV-u. Predseda i podpredsedovia majú medzi sebou rozdelenú agendu predsedu tak, že podpredsedovia fungujú súčasne s predsedom ako jeho stáli zástupcovia v pridelenom úseku agendy.
Pre komisie NV-u platia organizačné a rokovacie predpisy miestnych komisií a kompetenčné predpisy miestnych — a ak to povaha veci vyžaduje — okresných komisií.
Obvodné rady v obciach slúčených s Bratislavou a v jednotlivých častiach obce Vysoké Tatry ustanovujú sa voľbou tak ako MNV-y. Na ich čele je predseda a podpredseda obvodnej rady, ktorý sa ustanovuje voľbou rovnakým spôsobom ako predseda a podpredsedovia MNV-u. Do pôsobnosti obvodnej rady patrí vydávanie domovských listov pre osoby, ktoré maly domovské právo v obci, ktorá novou úpravou zanikla, prenajímanie obecných pozemkov do 6 rokov, vydávanie obecných svedectiev všetkého druhu, vyberanie obecných dávok a poplatkov do 1000 Kčs predpisu, stopovanie, veci bytové, veci súvisiace so žobrotou, veci kultúrne a verejných knižníc, dobytčie pasy, podávanie návrhov ústredným složkám NV-u a prípadná ďalšia pôsobnosť, ktorú im sverí plénum NV-u. Predseda (podpredseda) obvodnej rady vedie jej schôdzky podľa rokovacieho poriadku, ktorý pre ňu vydáva plénum NV-u, zastupuje mesto (obec) v obvode obvodnej rady pri miestnych komisiách a dozerá na činnosť úradovne úradu NV-u. Za svoju činnosť je zodpovedný ústredným složkám NV-u, v konečnom vzťahu plénu NV-u.
So súhlasom rady NV-u môžu obvodné rady zriaďovať v medziach svojej územnej a vecnej pôsobnosti komisie obvodnej rady, Pre ich pôsobnosť platia obdobné predpisy o miestnych komisiách (podávajú najmä odborné posudky, dobrozdanie a pripravujú veci, o ktorých má rokovať obvodná rada).
3. Úrad NV-u v obciach s pôsobnosťou okresu vykonáva pôsobnosv v rozsahu pôsobnosti úradu MNV-u i úradu ONV-u. Je organizovaný samostatne podľa monokraticko-byrokratického principu. Jeho osobníctvo tvoria mestskí (obecní) zamestnanci buď v pomere verejnoprávnom alebo v pomere súkromnoprávnom (v Bratislave a obci Vysoké Tatry je prednostnom úradu štátny úradník). Úradníci vo verejnoprávnom pomere ustanovujú sa doživotne voľbou podľa predpisov § 77 a nasl. OZ na t. zv. reštauračnom zasadnutí pléna NV-u doživotne (za predsedníctva povereníka vnútra (alebo jeho zástupcu). Zamestnancov v súkromnoprávnom pomere ustanovuje plénum NV-u na obyčajnom zasadnutí. Prednostom úradu NV-u môže byť len osoba s kvalifikáciou konceptného úradníka; schvaľuje ho Povereníctvo vnútra (§ 3 ods. 4 tatr. nar.). Je ex lege tajomníkom (prednostom prezídia) NV-u a ako taký zúčastňuje sa s poradným hlasom a ako zapisovateľ zasadnutí pléna, rady a predsedníctva. Ináč platia preň obdobné predpisy platné pre tajomníka ONV-u resp. pre prednostu úradu ONV-u.
Úrad NV-u je výkonným orgánom NV-u a podacím miestom preň. Obstaráva písomnú agendu všetkých orgánov NV-u, podáva posudky a pripomienky v odborných veciach. Je uskutečňovateľom administratívneho procesu a vykonávateľom rozhodnutí a opatrení orgánov NV-u. Samostatne plní len príkazy a dožiadanie dozorných úradov, ak nie je potrebná činnosť judikátna. Pre administratívny proces ním konaný platia, ak niet osobitných ustanovení, v prípade, že koná vo veci, ktorá patrí ináč do pôsobnosti ONV-u alebo ktorá patrila podľa prílohy „C“ zák. 190/1939 Sl. z. do pôsobnosti obecných resp. obvodných notariátov, ustanovenia vlád. nar. č. 8/1928 Sb. a §§ 23—29 zák. 190/1939 Sl. z., ináč ustanovenie zák. čl. XX./1901 uh. Policajného trestného sudcu má len NV obce Vysoké Tatry; platia preň tie isté predpisy ako pre policajného trestného sudcu na ONV-och. V Bratislave a Košiciach vykonávajú túto pôsobnosť samosudcovia oblastného veliteľstva (vlastne riaditeľstva) Národnej bezpečnosti I. [V budúcnosti bude vo všetkých obciach (mestách) s pôsobnosťou okresu policajný trestný sudca pridelený úradovni národnej bezpečnosti, zriadenej podľa § 4 ods. 2 zák. č. 149/1947 Sb.]
V jednotlivých častiach obcí s pôsobnosťou okresu môže Povereníctvo vnútra zriadiť úradovne úradu národného výboru a určiť ich pôsobnosť. Predbežne fungujú len v miestach pripojených k Bratislave a v jednotlivých častiach obce Vysoké Tatry. Úradovne tvoria len územne oddelenú súčiastku úradu NV-u, vykonávajú rozhodnutia a opatrenia NV-u týkajúce sa toho ktorého územia ako aj dispozície tej ktorej obvodnej rady a jej složiek.
4. Všeobecný dozor nad NV-mi v Bratislave, v Košiciach a Vysokých Tatrách vykonává Povereníctvo vnútra, ktoré je ich bezprostredným nadriadeným úradom. Osobitný dozor vykonávajú vecne príslušné povereníctva (§ 4 ods. 1 tatr. nar.). Ináč o dozore platia tie isté ustanovenia ako o dozore nad funkcionármi MNV-u.
O ručení všetkých funkcionárov jednotlivých složiek NV-u aj úradu NV-u za výkony verejnej správy platia ustanovenia §§ 86—88 OZ, po prípade § 5 ods. 3—6 OFN (viď hore II. č. 11). Alojz Matura.
Citace:
SOLNAŘ, Vladimír. Władysław Nestorowicz: Oskarżony i jego przysięga vr rozwoju historycznym procesu karnego.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 21, s. 692-692.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).