České právo. Časopis Spolku notářů československých, 14 (1932). Praha: Spolek notářů československých, 76 s.
Authors:

Knihy redakci zaslané.


JUDr. D. M. Kauschansky. Evolution des Sowjetrussischen Eherechtes und Familienrechtes. Nákl. A. Mencus et E. Weber Berlin 1931. Cena 4 ř. m. Dvě zajímavé monografie o manželském a rodinném právu v SSSR. Psány jsou velice přehledně a zřetelně, takže podávají jasný obraz práv. poměrů manželských a rodinných v nynějším Rusku.
Právo manželské. Práv. zásady práva ruského jsou namnoze velmi odlišné od práv. zásad našeho práva a spočívají na kodexu z 18. 12. 17, kterýmž zaveden obligatorně sňatek občanský. Další předpisy práva manž. spočívají na dekretu z 9. 1. 18 a ohledně selského stavu v kodexu ze dne 1. 12. 22. Zásady jsou tyto: Právo ruské požaduje k uzavření svazku manželského 6 podmínek: svolení obou manželů, dospělost manželská, vzájemné sdělení manželů o stávající fysické nemoci, nesmí tu býti manželství již stávající (registrované neb volné), rovněž nepříčetnost duševní, ani příbuzenství neb adopce. Manželství rozeznává se dvojí. Registrované, kdy oba manželé zažádají bez svědků úřad pro stav občanský (zagw), aby manželství jejich zapsal, neb manž. volné, při němž stačí pouhý konsens obou manž. jevící se v úmyslu spolužíti jako manželé, čímž rozeznává se od kubinátu, kde tohoto úmyslu není (na př. prostituci, znásilnění,0 nahodilém pohlavním poměru, krvesmilství, nezpůsobilosti k sňatku a bigamii). Obě manželství jsou stejně platná. Slib manželství nemá závaznosti. Způsobilost k manželství jest podmíněna u obou 18. rokem věku. U žen přípustna jest dispens 1 rok. Uzavření manž. osobou mladší neb duševně nepříčetnou se trestá ztrátou na svobodě až do 2 let. Obě osoby vcházející ve svazek manželský musí dáti písemné ujištění, že učinily si sdělení o případném pohlaví, neb duševní nemoci, neb tuberkulose. Uvedení v omyl se tresce. Neplatí proto v Rusku zásada en mariage in trempe qui peut. Bigamie tresce se nucenou prací do 1 r. a pokutou do 1000 rublů. Manželství mezi pokrevními příbuznými vzestupné linie a mezi sourozenci jest zakázáno, to platí i o adopci, ale incest se netresce a manželství takové není neplatné. Nevyžaduje se, aby manželé spolu bydleli a není to jejich povinností. Žena jest úplně rovnoprávná s mužem a nemusí jej následovati do společné domácnosti, každý z manželů zůstává vlastníkem jmění dříve nabytého, jmění za trvání manželství nabyté jest společné. Manželé při registraci mohou prohlásiti, chtějí-li nésti příjmení jednoho z nich aneb ponechati si své, národnost (stát. obč.) ponechává si každý své. Každý z manž. může provozovati svou živnost neb povolání a při změně bydliště není povinen manžel následovati druhého do nového bydliště. Jmění nabyté za manželství ručí za dluhy manžely uzavřené a to po rozdělení jeho. Manželům (při regist. i volném manž.) přísluší dědické právo navzájem, jsou-li tu děti, má stejný nárok děd s dětmi. Rozvedeným nikoliv. Jmění přinesené připadá manželi, což lze ale závětí vyloučiti. K práci neschopný a nuzný manžel má nárok na výživu proti druhému a to ještě rok po rozvodu, a je-li pouze bez práce po 6 měsíců. Rozvod stane se buď registrací k žádosti i jen jediného manžela neb sale consensu aneb vůlí jednoho z manželů. Řízení soudní zvláštní tu není. Nebyl-li rozvod registrován, jest na soudu jej zjistiti. Nikdo nesmí nutiti manžela, aby v manželství pokračoval. Důvody rozvodu nejsou, není jich třeba. Při rozvodu udají si strany, které jméno dále ponesou, nedohodnou-li se nese manžel rozvedený jméno dřívější. Dohodnou-li se rozvádějící se o výživě a nedodrží-li zavázaný závazek, může se druhý obrátiti na notáře, aby dohodu opatřil doložkou vykonatelnosti. To platí též o výživě dětí a o rozdělení majetku.
Právo rodinné. Zakládá se na kodexu z 22. 10. 18. a 19. 11. 26. Nemanž. děti jsou na roveň postaveny manželským. Základem rodiny je skutečný původ. Žena těhotná má nejdéle 3 měsíce před slehnutím oznámiti úřadu pro stav občanský kdo jest otcem dítka a otec může tam do 14 dnů soudně odporovati, jinak pokládá se za otce jemuž náleží pečovati o výživu děcka a zaplatiti útraty těhotnosti a porodu. Souložila-li matka v kritické době s více muži, jsou zavázáni všichni děleně. Soud musí ex offo pátrati po materielní pravdě a zastávati zájmy dětí. Celé právo rodinné má na zřeteli pouze zájem dětí. Také vdaná žena smí jmenovati otce děcka i když není zplozeno manželem; neodporuje-li takto označený otec do 1 měsíce pokládá se za otce, může ale do roka provésti důkaz o opaku. Je tady zpravidla otcem quem mater demonstrato, pokud ve sporu soud jinak nerozhodne. Žaloba na uznání otcovství se nepromlčí a přísluší rozhodování lidovému soudu. Připouští se zkouška podoby, nikoliv ale krevní. Nelze-li otce vypátrati zvolí soud otce, jenž jest povinen útraty slehnutí i výživu nésti. Ruské právo vychází totiž z názoru, že i když neznámý fiktivní otec jest přidržán k alimentacím, není to proti zájmům matky a dítěte, volí-li. Při dražbě jdou alimenty po daních a přirážkách tedy v pořadí druhém.
Povinnost alimentační existuje i mezi sourozenci, prarodiči a dětmi, nemůže-li dotyčná osoba býti živena od rodičů neb manžela, neb dětí. Zákon zná tento stupeň pro povinnost alimentační: manžel, děti, rodiče, vnuci, prarodiče a sourozenci, při čemž stupeň další nastupuje, není-li tu přednějšího. Zúmyslné neplnění alimentů jest trestné.
Bylo by si přáti, aby autor vydal další monografii o právu věcném, oteckém a dědickém, neboť jeho spisy vyznačují se stručností, ale při tom jasnou přehledností a důkladným probráním celé této obsáhlé látky. Dr. Č.
Citace:
JUDr. D. M. Kauschansky.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 1, s. 15-15.