K §§ 790, 788, 785 obč. zák. o započtení výloh výchovy syna do povinného dílu. Nařizuje-li zákon v §§ 790 a 788 obč. zák., aby bylo započítáváno do zákonného dědického podílu, co syn obdržel od rodičů jako výbavu neb bezprostředně k nastoupení úřadu neb započetí živnosti, dává tím zřejmě na jevo, že se má započítati jenom náklad, který v vyžaduje synovo osamostatnění při odchodu z otcovského domu, nikoliv však náklad na jeho vychování a odborné vzdělání a vycvičení. Návštěva průmyslové školy kamenické ve stáří 15—18 let byla, i když sledovala cíle praktické, jenom doplněním výchovy, kterou jsou rodiče podle svých hospodářských možností dítěti povinni. Náklady s ní spojené nelze počítati do dědického podílu, jako náklady vzniklé návštěvou jiných, pouze všeobecné vzdělání poskytujících škol.
Stejně bezdůvodným je nárok, aby žalovanému byl započten do dědického podílu domnělý dar. Dovolávání se § 785 obč. zák. je mylné. § ten obsahuje ustanovení, ke kterým darům a jakým způsobem se má přihlížeti při vypočítávání povinného dílu. Ukáže-li se připočítáváním povin. dílu, že byl nepominut. dědic jimi zkrácen, poskytuje § 951 obč. zák. nepominutelnému dědici právo, aby za určitých dalších podmínek požadoval od obdarovaného jeho doplnění. O započítání daru do zákonného dědického podílu neobsahují ani § 785 obč. zák. ani souvislé předpisy třetí dílčí novely ničeho, naopak však ustanovuje v platnosti ponechaný § 791 obč. zák. výslovně, že se dary do zákonného dědického podílu dětem započítávati nemají.
Rozh. nejv. soudu 27. května 1924 čj. RI. 665/24.
Doležal.