Rozhodnutí nejvyššího soudu.Jest přípustné prozatimní opatření zabavení dědického podílu v celku neb určitým podílem? Třetí novelou k občan. zák. (cís. nař. ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z.) bylo v § 75 přiznáno věřitelům dědicovým oprávnění, že mohou k zajištění svých pohledávek ještě před odevzdáním pozůstalosti použíti prozatímních opatření v §§ 379 a 382 c. ř. naznačených, za podmínek vytčených v odst. 2 § 379 c. ř. Použil-li zákonodárce v § 75 třetí dílčí novely téhož výrazu »angefallenes Erbgut«, který byl v § 382 obč. zák. před novelisací, dal tím zřejmě na jevo, že ani prozatímními opatřeními nemohou býti postiženy jiné předměty, než které výrazem »Erbgut« v dřívějším § 822 obč. zák. byly míněny, totiž jen určité, hmotné pozůstalostní věci, na něž přísluší dědici nárok dědický, nikoliv však abstraktní právo dědické, které bylo již podle dříve platného práva z exekuce vyloučeno (srov. dvor. dekr. z 31 června 1846 č. 968 sb. z. s., jenž byl článkem 7 uvoz. zák. k с. ř. v platnosti zachován. Není tedy přípustným prozatímně opatření zabavením dědického práva v celku neb určitým zlomkem (podílem).Rozh. nejv. soudu ze 7. května 1924 čj. RI 356/24.