K dalšímu vedení dosavadní firmy není na překážku, že svolil k to mu vystouplý společník, jehož jméno jest ve firmě, toliko na dobu obmezenou.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. prosince 1923 RI 1010/23. Obchodní soud v Praze Firm 12755/23. Vrchní zem. soud RIV 582/23.)
Vrchní zemský soud zamítl stížnost finanční prokuratury proti usnesení, jímž bylo do obchodního rejstříku zapsáno vystoupení veřejného společníka B. beze změny dosavadního znění firmy A. a B. Důvody:
Podle čl. 24 odst. 2 obch. z. jest při vystoupení jednoho ze společníků obchodní společnosti potřebí jeho svolení k dalšímu vedení dosavadní firmy jen tehdy, když je v ní obsaženo též jeho jméno.
Tím jest ponecháno takovému společníku na vůli dáti svolení to buď na dobu neurčitou nebo určitou, neboť zákon v tom směru ničeho neustanovuje a naopak ze znění citovaného článků jest patrno, že má býti rozhodna jedině vůle společníka toho.
Podle toho jest v daném případě přípustno svolení vystupujícího společníka Ba ku používání dosavadního znění firmy v s jeho jménem po dobu nejméně do konce r. 1924.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu poukázav k tomu, že vystupující společník B. svolil v podání, aby jediný majitel firmy A. a B. nyní A., firmy této užíval nejméně do konce roku 1924. A jest tedy oprávněn firmy dosavadní nejméně do konce r. 1924 užívati, nikoli však povinen. Neukládá se mu tudíž žádná podmínka, která by se příčila znění zákona.
Že je nerozhodno, svolil-li vystupující společník ku používání dosavadní firmy na dobu určitou nebo neurčitou, dovodil už správně rekursní soud.
Nejsou tu tedy podmínky § 16 nesp. pat.
Dr. Kasper.

Citace:

Další vedení staré firmy. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 5, s. 46-46.