Výklad »zlomyslnéhо opuštění« jako důvodu k rozvodu podle § 169 obč. z.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 2. září 1924 RvI 839/24.
Krajský Soud v Litoměřicích CgII 121/23.)
Žaloba manželčina proti manželu podaná o rozvod od stolu a lože z důvodu »zlomyslného opuštění« byla ve všech stolicích zamítnuta.
Z důvodů 3. stolice:
Dovolání vytýká, že odvolací soud nesprávně vykládá pojem »zlomyslného opuštění« způsobem, odporujícím jak doslovu, tak úmyslu zákonodárcovu, dovozujíc mylně, že zlomyslným jest každé opuštění, s nímž druhý manžel neprojevil výslovného souhlasu, nebo ku kterému nedal soud zvláštního svolení.
Než odvolací soud správně uvedl, že pojem »zlomyslného opuštění« není v zákoně vymezen a že jest je posuzovati podle okolností jednotlivého případu, jimiž třeba zjistiti, zda zrušení manželského společenství stalo se proti vůli druhého manžela, bez podstatných důvodů a se zřejmým úmyslem, aby spolužití manželské bylo pro vždy přerušeno.
Těchto předpokladů bezdůvodného opuštění u žalovaného
Však není, když bylo nižšími soudy zjištěno, že žalobkyně svým hrubým chováním vůči němu, zejména opětovnými velmi citelnými urážkami ho tupila, neposkytla mu v domácnosti ani slušného stravování, zanedbávajíc vůbec svou domácnost, a že ho dokonce vyzvala, by společnou domácnost opustil a že ani pro jeho pozdější snahu, by obnoveno bylo mezi nimi zase spo- řádané manželské spolužití neměla pochopení a ochoty, setrvavši při svém dřívějším nepřístojném chování.
Z těchto skutkových zjištění vyplynul správný závěr odvolacího soudu, že v jednání žalovaného, když domácnost opustil a jinde bydlel a se stravoval, nelze spatřovati zlomyslné opuštění, jak je má na mysli ustanovení § 109 obč. z., neboť byly prokázány podstatné důvody, prýštící právě z chování manželky, které ho přiměly, že společenství s ní přerušil.
Dr. Kasper.

Citace:

Výklad "zlomyslného opuštění". České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 7, s. 61-62.