Odevzdá-li kdo věřiteli svému do ruční zástavy vkladní knížku, na níž dle stanov peněžního ústavu, který ji vydal, vybrat i lze peněžní vklad bez průkazu legitimace jako na papír majiteli svědčící, nemůže vlastník její, nejsa v detenci vkladní knížky, vinkulovati vklad heslem.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. dubna 1924 Rv I 325/24.
Obchodní soud V Praze Cg I 282/22.)
A půjčil Zovi vkladní knížku svou znějící na obnos 30000 Kč a heslem vinkulovanou jako bankovní záruku na zakoupení určitého zboží od firmy B. Z odevzdal tuto vkladní knížku firmě В skutečně jako záruku.
A žaluje nyní banku X, u níž částka zmíněná na vkladní knížku byla uložena o náhradu škody povstalé mu tím, že zaviněním jejího úředníka vyčetl zástupce firmy В z obchodních knih žalované banky heslo, kterým byla jeho knížka vkladní vinkulována a že pak byl hrubým zaviněním banky celý vklad z knížky vyplacen firmě B.
Nižší soudy zamítly žalobu pro tentokrát usuzujíce, že vkladní knížka byla Zem dána firmě В do zástavy a proto mohl by se A domáhati vrácení knížky potahmo jejího aequivalentu, až by Z firmě В dluh svůj, pro který ji zastavil, měl vyrovnán, což se ještě nestalo.
Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a nařídil první stolici doplniti řízení z důvodů těchto:
Pro posouzení rozepře je v prvé řadě rozhodujícím, jaké právní povahy byla řečená knížka vkladní, neboť podle odvolacího zjištění byla tato knížka na žalobcův příkaz vinkulována heslem teprve, když byla už v rukou firmy B., kam se dostala s vědomím a svolením žalobcovým, pročež zůstává nerozřešena, ale také neprohrána otázka, zdali knížka ta byla a mohla býti vinkulována, jmenovitě, zdali byl k této vinkulaci oprávněn žalobce, když už knížka ta nebyla v jeho rukou. Otázka ta může býti posouzena podle stanov žalované banky, neboť i kdyby mohla býti kladena na roveň spořitelním knížkám, pak by podle § 10 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 sb. z., musilo býti v dotyčných stanovách ustanoveno, že byť i knížka ta zněla na určité jméno, každý její majetník nebo předkladač musí býti i bez průkazu své totožnosti považován za jejího pořádného držitele, a že vyplacení vkladů musí se státi do jeho rukou, pokud by tomu nebránilo zahájené řízení umořovací nebo soudní zákaz, nebo včasně učiněná poznámka nějaké výhrady.
Kdyby k výplatě postačila pouhá držba knížky a nemusila býti vyžadována nabývatelova legitimace, pak by se taková vkladní knížka jevila býti papírem majetníku svědčícím, to však jest otázka, která může býti zodpověděna pouze na základě stanov.
Nebyl-li žalobce, jenž, jak je zjištěno, v době, kdy řečenou knížku vinkuloval heslem, nebyl v její držbě, za tohoto stavu k takovéto vinkulaci oprávněn, pak i v obchodních knihách žalované banky provedená vinkulace neměla by právního účinku, zvláště když v knížce té vinkulace tato nebyla poznamenána, takže by se vinkulace jevila za tohoto stavu nedovoleným zásahem do práv majetníka knížky.
Jinak by se utvářil stav, kdyby žalobcova vinkulace mohla býti považována za zákonitě vykonanou. V tom případě přestávají býti spořitelní knížky podle č. 1 a 3 § 503. c. ř. s. papíry majetníku svědčícími, stávají se pouze důkazními listinami, pak nestačí k vlastnickému převodu jako u nevinkulovaných knížek spořitelních pouhé odevzdání podle § 427 obč. z., nýbrž je k tomu potřebí postupní listiny podle § 1393. obč. z. V tomto případě jinak by se utvářil právní stav této rozepře také po stránce právního posuzování, zdali prozrazení hesla a tím umožněná výplata vkladu třetí osobě je v příčinné souvislosti se žalobcovou škodou.
Sem kladou strany a to právem právní poměr mezi žalobcem a Xem (jenž knížku dal firmě В do zástavy) na jedné a mezi tímto a firmou В na druhé straně.
V této příčině odvolací soud zjišťuje, že žalobce vkladní knížku půjčil Xovi jako bankovní záruku na zakoupení zboží od firmy B a že X odevzdal tuto knížku firmě В jako záruku. Z toho odvolací soud usuzuje, že vkladní knížka byla pro firmu В zastavena za její pohledávání za Xem, že se proto ona i valuta na ni uložená mohla teprve tehdy uvolniti, když by X byl vyrovnal svůj dluh u firmy, В a že teprve potom mohl by se žalobce domáhati vrácení knížky a důsledkem toho i jejího aequivalentu, že však, když X svého dluhu ještě nevyrovnal, žaloba je předčasná.
Tohoto právního názoru nelze sdíleti, ježto odvolací soud nevypořádal se se skutečností, že se žalobce nedomáhá žalobou vrácení knížky ani jejího aequivalentu, nýbrž že žaluje o náhradu škody, na určitém základě skutkovém i právním, že o nějaké předčasnosti žaloby řeči býti nemůže, neboť kdyby se i prokázalo, že v době vydání prvního rozsudku žalobci škoda nevzešla, a že také nevzešla zaviněním žalované banky, ale bylo při tom pravděpodobno, že žalobci podle zjištěných okolností v budoucnosti, když určité nové předpoklady nastanou, nějaká škoda vzejde, musila by býti žalobní žádost zamítnuta pro vždy. (ä 406 с. ř. s.)
Odvolací soud sice praví, že vkladní knížka byla pro firmu В zastavena za její pohledávání za Xem, že se proto i ona valuta na ni uložená mohla teprve tehdy uvolniti, když by X zaplatil svůj dluh, ale tento právní závěr je předčasný, poněvadž právní poměr mezi žalobcem a Xem na jedné a mezi tímto a firmou В na druhé straně není odvolacími zjištěními tak objasněna, aby mohlo býti posouzeno bezpečně, zdali mohla firma В danou jí zástavu sama bez soudního řízení a jmenovitě bez soudního prodeje. Jaký má na mysli předpis § 461 obč. z. realisovati. Odvolací soud přehlédl, že by se nepříčilo předpisu § 1371 obč., z., když by byl, jak sice jeden svědek potvrdil, ale soud nezjistil, X firmu В k tomu výslovně oprávnil, ovšem za předpokladu, že vkladní knížka byla i skutečně papírem majetníku svědčícím, aby valuta knížky byla vybrána na účet pohledávky firmy В jako zástavní věřitelky.
Zjevno z toho, že odvolací důvody č. 2 i 4 § 503 c. ř. s. jsou opodstatněny a proto bylo rozhodnouti, jak se stalo.
Dr. Kasper.

Citace:

Vinkulace vkladu daného do zástavy. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 4, s. 36-37.