K § 25 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. — Zaměstnanec lesní pily.
Podle ustálené judikatury nejvyššího správního soudu sluší kriterium pro zodpovědění otázky, zda ten který pojištěnec je zaměstnán v podniku zemědělském nebo lesním, hledati nikoli v obsahu jím konané práce, nýbrž jediné v tom, zdali koná práce v podniku zemědělském nebo lesním, t. j. takovém, jehož předmětem je zužitkování, resp. vzdělávání půdy zaměstnavatelovy k dosažení plodin (rostlinných surovin). Nepřiznal tudíž nejvyšší správní soud závažnosti námitce, že dělníci zaměstnaní na lesní pile nemají se vzděláváním půdy co činiti. Rovněž neuznal nejvyšší správní sond námitky, že provoz lesní pily je sám o sobě samostatnou živností, která není ve spojitosti se zužitkováním lesních plodin, a podotkl, že povahy samostatného (živnostenského) provozu postrádá činnost lesního hospodáře, jež se omezuje na prvovýrobu, t. j. na zužitkování lesa k dosažení plodin (rostlinných surovin), při čemž je lhostejno, zda hospodář plodiny ty sám spotřebuje či zda je zcizuje. Slouží-li lesní pila jen tomu, aby v lesích zaměstnavatelových při řádném lesním hospodaření získané dřevo bylo učiněno prodejnějším tím, že se rozřezává na palivové dřevo, prkna a pod., tedy uvádí pouze ve stav usnadňující jeho prodej, jeví se její provoz jen součástí prvovýroby, tedy lesního podniku samého.
(Nález nejv. správ, soudu ze dne 6. listopadu 1930, č. 16964/30.)
90