Čís. 13704.
Veškeré nároky podle § 96 pat. zák. nebo některé z nich může poškozený uplatňovati buď v jedné žalobě, nebo po případě každý zvláštní žalobou.
Žaloby tyto jsou zcela samostatné.
Žaloba, by rušitel uznal patentová práva žalobce, jest žalobou určovací podle § 228 c. ř. s. Právní zájem jest odůvodněn již rušebním činem odpůrcovým.
Je-li tento nárok na uznání uplatňován spolu s ostatními nároky podle § 96 pat. zák., nejde jen o otázku předurčující pro ostatní nároky.
Nárok na určení jest dostatečně individualisován přesným označením patentu, do něhož se prý zásah stal.
Jest ponecháno volnému uvážení soudu, zda má býti vyžádáno dobré zdání patentového úřadu, když slyšení znalci podali o patentu posudky, které se diametrálně rozcházejí.
Shledá-li soud i při různých posudcích dobrozdání jednoho z dvou znalců za přesvědčivější a přikloní se k jeho posudku, jest to výsledek hodnocení důkazů, jemuž nelze v dovolání odporovati.
(Rozh. ze dne 28. června 1934, Rv I 1675/33.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, by bylo uznáno právem, že jest žalovaný povinen uznati, že jest žalobce výhradně oprávněn lisy na slámu podle patentu třída 58b, jemu dne 29. listopadu 1929 uděleného, pod č. 31258 do patentového rejstříku zapsaného, po živnostenská vyráběti, do obchodu uváděti, na prodej chovati a používati, dalších rušebních činů zanechati, předměty rušení odkliditi a prostředky rušení předělati. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po stránce formální nelze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že žalobní žádost neodpovídá ustanovení § 226 c. ř. s. K ochraně proti zásahům do patentu může poškozený podle § 96 pat. zák. uplatňovati tyto nároky: 1. aby rušitel uznal jeho patentová práva, 2. aby upustil od dalších činů rušebních, 3. aby odstranil předměty, jimiž bylo porušení provedeno, 4. aby přeměnil rušební prostředky a 5. aby mu nahradil škodu zásahem do jeho patentového práva způsobenou, aby mu vydal obohacení, podle toho zda jde o porušení zaviněné, či nezaviněné (§ 103 a 108 pat. zák.). Veškeré tyto nároky neb některé z nich může poškozený uplatňovati buď v jedné žalobě, neb po případě každý zvláštní žalobou. Žaloby tyto jsou zcela samostatné. Pokud jde o nárok na prvém místě uvedený, jest žaloba žalobou určovací podle § 228 c. ř. s. Právní zájem, aby právo patentové bylo co nejdříve soudním rozhodnutím postaveno na jisto, jest odůvodněn již rušebním činem odpůrcovým. To bylo nutno předeslati, poněvadž nižší soudy zřejmě vycházejí z mylného názoru, že prvá část žalobního návrhu (ad 1.) jest jen otázkou předurčující pro ostatní nároky a že vlastní žádostí žalobní jest, aby žalovaná strana zanechala dalších rušebních činů, odklidila předměty rušební a prostředky rušební předělala (ad 2., 3. a 4.). Není tu neurčitosti žalobního žádání. První nárok byl dostatečně individualisován přesným označením patentu, do něhož se prý zásah stal. Rušební čin byl dostatečně označen v žalobě a dají se z něho dovoditi jak předmět, jímž bylo porušení provedeno, tak i po případě rušební prostředky, takže žalobní návrh byl závěrem vyplývajícím z žalobního důvodu.
Ve věci samé není však dovolání odůvodněné. Podle § 98 pat. zák. jest při posuzování porušení patentu rozhodujícím výlučně popis vynálezu (§ 52 uvedeného zákona), jenž jest základem patentu, a nelze hleděti k pozdějšímu vylíčení předmětu patentu, které není v tomto popisu. Podle toho postupovaly nižší soudy a není odůvodněna výtka, že nebyly vyžádány spisy patentového úřadu, týkající se udělení patentu, neboť jen popis (§ 52 pat. zák.) mohl býti základem jejich usuzování, tak jak jest vyznačen v patentovém spisu. Podle § 52 pat. zák. musí popis patentu zejména popsati vynález tak jasně, zřetelně a úplně, by podle něho znalci mohli vynálezu užívati. Oba slyšení znalci podali obsáhlé posudky, které se diametrálně rozcházely, takže mohlo býti uvažováno, zda by nemělo býti postupováno ve smyslu § 362, druhý odstavec c. ř. s., jmenovitě, zda by nemělo býti vyžádáno dobrě zdání patentového úřadu (§ 33 pat. zák.). To však jest ponecháno volnému uvážení soudu (§ 362, druhý odstavec c. ř. s. slovo »může« a § 272 c. ř. s.). Jestliže tedy soud shledá i při různých posudcích dobrozdání jednoho z obou znalců za přesvědčivější a přikloní se k jeho posudku, jest to výsledek hodnocení důkazu, jemuž nelze v dovolání odporovati (§ 503 c. ř. s.). V souzeném případě vzaly nižší soudy za základ svého rozhodnutí posudek znalce ing. Václava L-a. Prvý soud sice obecně neodůvodnil, proč pokládá posudek tohoto znalce za spolehlivější, avšak v podstatných jednotlivostech obírá se oběma posudky, staví je proti sobě a přidává se k onomu znalce ing. L-a s odůvodněním, proč tak činí. Odvolací soud si osvojil všecka skutková zjištění soudu první stolice i z nich čerpané závěry. Dovolání z valné části brojí proti těmto zjištěním, snažíc se uplatniti jiné závěry na podkladě posudku druhého znalce prof. Dr. Jindřicha W-a. Tím opět zasahá nedovoleně (§ 503 c. ř. s.) do ocenění důkazů odvolacím soudem a, pokud na tomto základě dospívá k odchylným závěrům právním, neprovádí dovolací důvod dle č. 4 § 503 c. ř. s. po zákonu (§ 506 c. ř. s.).
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně. Opíraje se o zjištění soudu procesního, jež převzal, zejména o posudek znalce ing. L-a, dospěl odvolací soud ke správněmu závěru, že nemůže býti řečí o zásahu do patentu žalobcova. Nižší soudy nevyhnuly se ani otázce t. zv. kombinačních vynálezů, avšak dospěly v té příčině k přesvědčení, že v souzeném případě o takový vynález nešlo, pokud se týče, že podle patentního spisu zvláštní výsledek chráněn nebyl, a pokud jde o význačné znaky žalobcova patentu, které jest pokládati za chráněné, že se jim nedostává novosti (§ 1 pat. zák.). Tento právní názor není v rozporu se zjištěními nižších soudů, která, jak již naznačeno, nepodléhají přezkumu soudu dovolacího.
Citace:
Čís. 13704. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 827-829.