čís. 13671.
Železniční zaměstnanci.
Z ustanovení § 8 odst. 6 stanov pensijního fondu čsl. státních drah (výnos min. železnic čís. 38566/27), nevyplývá pro zaměstnance právní nárok na připočtení let.
(Rozh. ze dne 22. června 1934, Rv I 921/34.)
Žalobce, železniční zaměstnanec ve'výslužbě, domáhal se na československéni státu započtení 35 služebních let a zvýšení pense. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nárok na připočtení let k době svého členství v pensijním fondu čsl. státních drah a v důsledku toho na zvýšení pense vyvozuje žalobce jen z ustanovení § 8 odst. 6 stanov tohoto fondu (výnos min. železnic čís. 38566/27). Jádro sporu jest v otázce, zda z tohoto ustanovení vyplývá pro žalobce právní nárok na požadované připočtení let anebo zda řečené ustanovení ponechává rozhodnutí o připočtení let jen volné úvaze státní správy železniční. V § 8 stanov pensijního fondu čsl. státních drah jsou obsaženy předpisy o výměře pense členů tohoto fondu. V odst. (6) jest ustanoveno, že k době skutečného nebo započteného členství může býti připočtena doba až do 10 roků, stane-li se člen neschopným služby a jakéhokoliv jiného výdělku pro jinou těžkou a nezhojitelnou nemoc (než pro oslepnutí anebo poruchu duševní podle odst. 5), kterou si nepřivodil sám úmyslně vlastním zaviněním. Podle odst. (12) § 8 může tuto výhodu povoliti jen ministerstvo železnic. Tato ustanovení stanov pensijního fondu jsou kryta zákonem, neboť vyhovují předpisu čl. VIII. odst. (1) zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 2 sb. z. a n. z roku 1920, podle něhož ustanovení § 62 odst. (1) a (4) zákona ze dne 25. ledna 1914 čís. 15 ř. z. platí i pro členy pensijního ústavu státních drah, a shodují se s předpisem odst. (4) § 62 zákona čís. 15/1914 ř. z. (služební pragmatika). Již z doslovu odst. (6) a (12) § 8 stanov pensijního fondu jasně vyplývá, že se tu uděluje ministerstvu železnic jako ústřednímu úřadu jen zmocnění, by povolilo za určitých podmínek jako zvláštní výhodu připočtení let k době členství v pensijním fondu, při čemž jest zůstaveno volné úvaze rozhodujícího Úřadu, zda tuto výhodu poskytne vůbec nebo do jaké míry, ovšem: z omezením, že i tehdy, povolí-li se připočtení, nesmí připočtená doba přesahovati nejvyšší míru deseti roků. Z okolnosti, že pro připočtení ve smyslu § 8 odst. (6) stanov jsou předepsány určité podmínky, nelze dovodili nic jiného, než že ministerstvo železnic tohoto zmocnění použiti nesmí, nejsou-li pro to splněny předpoklady. Jsou-li však podmínky splněny, tedy zmocnění toho použiti může, ale nemusí. Není tedy v odst. (6) § 8 stanov pensijního fondu čsl. státních drah uložen žalovanému státu žádný závazek k, plnění a volná úvaha ministerstva železnic nemůže býti nahražená nebo změněna rozhodnutím soudu, takže uvedené ustanovení stanov nezakládá pro žalobce právní nárok na výhodu, které se v tomto sporu domáhá. Správnosti tohoto výkladu nasvědčuje i srovnání s odst. (5) a (7) § 8 těchže stanov, kde se užívá výrazu »připočte se«, opodstatňujícího právní nárok na připočtení, jsou-li splněny předepsané podmínky. Dovolatel ostatně sám připouští, že ustanovení § 8 odst. (6) stanov pensijního fondu nestanovilo bezpodmínečnou povinnost železničních orgánů, poskytnouti uvedenou tam výhodu, ale snaží se dovoditi, že tuto výhodu jest poskytnouti všem zaměstnancům vyhovujícím stanoveným podmínkám, jakmile žalovaný stát ji třebas v jediném případě poskytl. Tento dovolatelův názor však neobstojí, neboť pouhým skutečným povolením výhody v některém jiném případě by se nic nezměnilo na právním významu ustanovení § 8 odst. (6) stanov pensijního fondu, jak byl shora vyložen. O tom, co jest účelem řečeného ustanovení a zda tento účel se na žalobce hodí čili nic, nebylo ani třeba uvažovati, když i odvolací soud dospěl k správnému právnímu závěru, že z něho pro žalobce nevyplývá žalovatelný nárok. Dovolatelův poukaz na obdobu ustanovení o nemocenských pojišťovnách nemá významu, ježto tu nejde o dávky ze sociálního pojištění, nýbrž o zvláštní nárok vyvozovaný jen ze stanov pensijního fondu čsl. státních drah.