Čís. 13454.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Kdo převzal obchodní podnik jest oprávněn uváděti to v inserátech, třebaže nepřevzal firmu.

(Rozh. ze dne 13. dubna 1934, Rv II 179/32.)
Žalovaný Otmar V. převzal od Evžena Š-a jako celek obchodní podnik pro malbu na skle. Žalobce, bývalý dílovedoucí u firmy Š., zařídil si sklářský závod v témž místě. Žalovaný inseroval svůj závod v časopisech jako dřívější závod E. Š. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném, by žalovaný byl uznán povinným zdržeti se dalšího označování svého podniku názvem »dřívější závod E. Š.«, jakož i označení »Atelier pro sklomalbu, převzat od firmy E. Š.«, tyto dodatky ze své inserce odstraniti a zaplatiti žalobci náhradu škody 10000 Kč a uveřejnili pravoplatný rozsudek v časopisech N. a D. na vlastní útraty. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Poněvadž je zjištěno, že žalovaný v roce 1920 skutečně převzal od Evžena Š-a jako celek jeho obchodní podnik pro malbu na skle, byl oprávněn ve svých insercích na tuto pravdivou skutečnost poukázali, jakž učinil v časopise D. slovy »Atelier pro sklomalbu převzat od firmy E. Š.« anebo v časopise N. v závorce uvedenými slovy »dřívější závod E. Š.«. Žalovaný, zaplativ za závod Evžena Š-a 70000 Kč, smí přece říci, že závod ten převzal, zrovna tak jako žalobce označil se ve svém inserátě v témže listě D. jako bývalý dílovedoucí firmy E. Š. Žalovaný musí ovšem užívali správného znění své firmy, nad čímž bdí firemní soud, ale tím není řečeno, že nesmí poukázali k tomu, od koho závod převzal pokud se týče čí závod dříve byl. Výmazem z obchodního rejstříku zaniká firma, ale nemusí zaniknout závod sám, který může býti přenesen na jiné osoby, jakž se děje denně u živností do obchodního rejstříku nezapsaných. Žalovaný svým v žalobě uvedeným inserováním nemohl nikoho oklamat, protože jeho údaje byly pravdivé a žalobce skutečně závod od Evžena Š-a koupil a převzal. Netřeba se proto zabývati odvolatelovými výklady o převzetí firmy existující a firmy neexistující. Žalovaný ve sporu ani netvrdil, že převzal od Evžena Š-a firmu, nýbrž závod, a napadený rozsudek uvádí správně, že čtenář inserátů ihned seznal, že firma E. Š. již neexistuje, že zanikla, a že závod, který kdysi existoval, převzal žalovaný, kterýžto rozdíl odvolatel nepostřehl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně. Důvody napadeného rozsudku jsou tak přesné, vyčerpávající a výstižné, že by postačil poukaz k nim. Vzhledem k vývodům dovolání jest však dodati ještě toto: Jest sice pravda, že žalobou zdržovací lze potlačovati i jednání, jež se jednajícímu zdá býti bezvadné, nezávažné, tedy, i když tu není subjektivního zavinění, a že stačí objektivní způsobilost poškoditi, oklamati, zjednati přednost při soutěži, způsobilost přivoditi záměnu atd. Ale právě po stránce objektivní nelze žalovanému nic vytýkati, ano bylo zjištěno, že pozastavené údaje jsou pravdivé, tedy nejsou způsobilé oklamati a tím zjednati podniku žalovaného přednost na úkor jiných soutěžitelů. Skutečnost, že žalovaný sledoval svou insercí účel, by bývalý závod firmy E. Š. se svým podnikem přivedl v jakousi spojitost, není o sobě s hlediska zákona o nekalé soutěži závadná, bylo-li zjištěno, že žalovaný skutečně převzal od Evžena Š-a jeho obchodní podnik pro malbu na skle jako celek. Nevadí, že nepřevzal i firmu. Vždyť tu si žalovaný neosoboval, nýbrž, používaje své firmy, poukázal jen na dřívější závod Š-ův, k čemuž měl ostatně podle zjištění nižších soudů od Š-a svolení. Kdyby mělo ke skutkové podstatě nekalé soutěže podle § 2 zákona čís. 111/1927 sb. z. a n. stačiti to, co vytýká žalobce žalovanému, bylo by nekalou soutěží i každé použití staré firmy nabyvší během let dobrého zvuku, i když by byly splněny všecky podmínky čl. 22 obch. zák. a bylo by nekalou soutěží i to, že se žalobce označil ve svém insertu v témž listě jako bývalý dílovedoucí firmy E. Š., neboť i tu je zřejmá snaha žalobcova uplatniti jistou souvislost svého závodu s podnikem Š-ovým, v němž se žalobce uplatnil jako dílovedoucí.
Citace:
č. 13454. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 454-455.