Čís. 13658.
Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Ustanovení § 8 vl. nař. jest jen výjimečné a přichází v úvahu jen, jde-li o nerozvedené manžely, nikoliv v případě, kde na straně pachtýřů jest několik osob.
(Rozh. ze dne 16. června 1934, R I 593/34.)
Václav Š., jeho bratr Josef Š. a jejich matka Anna Š-ová měli v pachtu od obce P. pozemky ve výměře 422 ha. Návrh pachtýřů na úpravu pachtovného oba nižší soudy zamítly, rekursní soud z těchto důvodů: Jest nesporno, že výměra zemědělské půdy, kterou navrhovatelé mají v pachtu od obce města P. přesahuje 250 ha a jest řešiti právní otázku, zda pro předpis § 7 vládního nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 Sb. z. a n. o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech, podle něhož může pachtýř žádati, by pachtovné bylo upraveno, nepřesáhli je-li výměra zemědělské spachtované půdy 250 ha, v souzeném případě, kde výměra spachtované zemědělské půdy výši tu přesahuje, avšak při počtu tří spolupachtýřů vzhledem k ustanovení § 8 vládního nařízení, podle kterého se při počítání výměry zemědělské půdy pokládají nerozvedení manželé za osobu jedinou, navrhovatelé mají nárok na úpravu pachtovného či nikoliv. Podle názoru navrhovatelů, opřený právě o ustanovení § 8 vl. nař., protože jde na straně pachtýřů o tři osoby a počet hektarů spachtované zemědělské půdy jest 422 ha, při dělení třemi činí počet hektarů na jednu osobu 141 ha, tedy pod 250 ha, jest prý proto návrh na úpravu pachtovného oprávněný a podle vlád. nařízení přípustný. Soud prvé stolice návrh spolupachtýřů na úpravu pachtovného napadeným usnesením zamítl odůvodniv to tím, že jest nerozhodne, zda na straně pachtýře nebo propachtovatele jest jedna či více osob, neboť směrodatnou jest jen úhrnná výměra zemědělské půdy pro přípustnost úpravy pachtovného, která v souzeném případě přesahuje nejvyšší výměru 250 ha, a proto podle § 7 vlád. nařízení jest úprava pachtovného vyloučena. Rekursní soud sdílí stanovisko soudu prvé stolice, jehož odůvodnění béře za své a dodává k němu: Ustanovení § 8 vlád. nařízení jest jen výjimečné a přichází v úvahu jen v případě tam uvedeném, totiž, pokud se týče nerozvedených manželů a nelze předpis ten vztahovati i na případy, kde, jako v souzeném případě, na straně pachtýřů jest více osob. K tomuto názoru dochází rekursní soud v úvaze, že, kdyby bylo správným stanovisko stěžovatelů o počítání výměry zemědělské půdy při návrhu, na úpravu pachtovného, podle počtu osob na straně pachtýřů, bylo by bývalo pojato do vládního nařízení. Nestalo-li se tak a v § 8 výslovně se děje zmínka jen o nerozvedených manželích, jest souditi, že ustanovení tomu nelze dáti výklad, jak činí stěžovatelé, znamenající rozšíření zásady v § 8 zmíněné, zřejmě podle celkové tendence tohoto vládního nařízení, chraniti pachtýře hospodářsky slabší, nechtěné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu nashledav podmínek § 46 (2) zák. ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.