Čís. 13216.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Rozhodovati o stížnosti přísedícího pracovního soudu proti nepřiznání ušlého výdělku jest věcí justiční správy.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1934, R I 17/34.)
Stížnost přísedícího pracovního soudu proti nepřiznání ušlého výdělku postoupil Nejvyšší soud presidiu krajského soudu, nadřízeného pracovnímu soudu.
Důvody:
Přísedící pracovního soudu stěžuje si proti nepřiznání ušlého výdělku podle § 11 zák. ze 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 22. prosince 1931, čís. 217 sb. z. a n. Jde tedy o justiční správní věc, v níž rozhoduje v první stolici předseda pracovního soudu (§§ 3 (2) a 4 vl. nař. čís. 217/1931), takže nejvyšší soud k vyřízení této stížnosti není příslušný. Ustanovení § 36 zák. o prac. soudech nelze tu užíti, ježto má na mysli meritorní usnesení pracovního soudu, po případě odvolacího soudu ve věcech pracovních.

Citace:

č. 13216. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 113-113.