Čís. 13354.

Pokud závěr nižších soudů o tom, co bylo úmyslem stran, odporuje rozumovému postupu myšlenkovému a jeho odvození ze zjištěných skutečností se příčí pravidlům důslednosti, jde o mylný závěr právní, jejž lze napadati jen dovolacím důvodem podle § 503 čís. 4 c. ř. s. pro nedůslednost.
Zajišťovací převod věcí do vlastnictví jest platným titulem k nabytí tohoto vlastnictví účelového, nikoliv vlastnictví podle § 362 obč. zák.
(Rozh. ze dne 8. března 1934, Rv II 641/32.)
Žalobě, jíž domáhal se žalobce na žalovaném, by bylo uznáno právem, že auto, v žalobě blíže popsané, jest vlastnictvím žalobcovým, a by žalovaný byl uznán povinným vydati auto žalobci, procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud nezměnil nic na skutkovém zjištění prvého soudu, že strany spolu umluvily, že po zaplacení kupní ceny závodům Š. bude žalobce jediným majitelem auta do doby, až žalovaný uspokojí žalobcovy nároky plynoucí z toho, že žalobce zaplatil závodům Š. závdavek 18000 Kč a za zbytek kupní ceny převzal směnečné rukojemství a že auto bylo přenecháno žalovanému, by z výtěžku provozu automobilem mohl zbytek kupní ceny zaplatiti. Došly-li nižší soudy na základě těchto skutkových okolností shodně k úsudku, že úmyslem stran bylo, přenechali žalobci vlastnictví k autu k zajištění již tu jsoucích a budoucích jeho pohledávek za žalovaným, učinily skutkový závěr potud, že ze zjištěných skutečností usuzovaly na skutečnost jinou. Pokud by tento závěr odporoval rozumovému myšlenkovému postupu a jeho odvození ze zjištěných skutečností by se příčilo pravidlům důslednosti, šlo by o mylný závěr právní, tedy celkem o závěr smíšený, jejž by byl mohl odvolací soud změniti i bez opakování důkazů, aniž by se dopustil vady zmíněné v § 503 čís. 2 c. ř. s. a závěr jako takový nelze dovolacím důvodem rozporu se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s. vůbec napadali, poněvadž se nedá srovnávali s obsahem spisů a lze ho tudíž napadnouti jen dovolacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. pro nedůslednost. Než dovolatel tak činí i s tohoto hlediska nedůvodně, neboť ze shora uvedených skutečností plyne zřejmě, že stranám nešlo o to, by žalobce nabyl trvalého, bezpodmínečného a nijak ani časově neobmezeného vlastnictví ve smyslu § 362 obč. zák., nýbrž že šlo o vlastnictví hospodářsky účelové, které mělo samo sebou zaniknouti, jakmile účele, t. j. uspokojení nároků žalobcových, bude dosaženo. Zajišťovací převod věci do vlastnictví jest ovšem platným titulem k nabytí vlastnictví (rozh. čís. 2461 a 3692 sb. n. s.), avšak jen onoho účelového, nikoli vlastnictví definovaného § 362 obč. zák. jako »oprávnění libovolně nakládali podstatou a užitky věci a každého jiného z toho vyloučiti«. To dovolatel sám připouští, ale nedomáhá se tohoto účelového vlastnictví, nýbrž vlastnictví v § 362 obč. zák. definovaného, an vypustil z původního žalobního žádání nárok na zjištění práva vylučovacího s výslovným prohlášením, že nehodlal měniti právní důvod žaloby, poněvadž prý opírá nárok jako dříve o své vlastnictví, a při tom setrvává i v dovolání tvrdě, že se měl podle úmluvy státi po zaplacení kupní ceny závodům Š. výhradným trvalým vlastníkem auta a že pro převlastnění k zajištění není prý skutkového podkladu.

Citace:

č. 13354. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 311-313.