.
Čís. 13683.
Zaměstnavatel nemůže se na zaměstnanci (obchodním pomocníku), jemuž dal výpověď a zároveň udělil do konce služebního poměru dovolenou, domáhati vrácení služného vyplaceného za dovolenou z důvodu, že zaměstnanec za dovolené nastoupil placené místo u konkurenční firmy a uzavíral pro ni obchody.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv I 462/33)
Žalující firma domáhala se na žalovaném, aby jí vrátil 3600 Kč, jež mu vyplatila jako služné za měsíc srpen 1931, a odůvodňovala tento nárok jednak tím, že žalovaný v době, kdy jeho služební poměr u žalobkyně nebyl ještě skončen, nastoupil placené místo u konkurenční firmy, uzavíral pro ni obchody a udal žalobkyni nepravdivě, že mešká na dovolené, jednak též poukazem na ustanovení § 11 odst. (2) zák. ze dne 3. dubna 1925 čís. 67 sb. z. a n. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Odvolací soud zjistil, že žalobkyně dala žalovanému dne 5. srpna 1931 výpověď, kterou byl jeho služební poměr zrušen ke dni 30. září 1931, a že mu zároveň do té doby udělila dovolenou, a z těchto zjištěných skutečností vyvodil závěr, že žalobkyně dala jasně na jevo, že na služby žalovaného již vůbec nereflektuje. Naproti tomu dovozuje žalobkyně v dovolání, že služební smlouva se žalovaným ujednaná trvala i po dané výpovědi dále a že proto byl žalovaný povinen zdržeti se konkurence až do konce výpovědní lhůty. Avšak tím není její nárok na vrácení služného za měsíc srpen 1931 nijak opodstatněn. Přestoupí-li obchodní pomocník, jakým žalovaný nesporně byl, zápověď konkurence stanovenou v § 7 odst. (1) zák. o obch. pom., může na něm zaměstnavatel požadovali náhradu způsobené škody nebo na místě toho žádali, aby obchody uzavřené na účet zaměstnancův byly považovány za uzavřené na jeho účet; stran obchodů uzavřených na cizí účet může se domáhali vydání odměny za to obdržené nebo postoupení nároku na odměnu. O nic takového však v souzeném sporu nejde, neboť žalobkyně požaduje na žalovaném jen, by jí vrátil služné přijaté za měsíc srpen 1931, a tento její nárok nemá v ustanovení § 7 zák. o obch. pom. vůbec opory. Z předpisu § 11 odst. (2) zákona čís. 67/1925 sb. z. a n. nelze tento nárok vyvozovali již proto, že se uvedený zákon podle § 5 nevztahuje na kategorii zaměstnanců, pro něž byla dovolená stanovena zvláštními zákony. O dovolené obchodních pomocníků obsahuje zvláštní předpis § 17 zák. o obch. pom., v němž jest v odst. (2) výslovně stanoveno, že po dobu dovolené podrží zaměstnanec nárok na své peněžité požitky. Z toho, že žalovaný udal žalobkyni nesprávnou adresu svého pobytu o dovolené a tím prý ji uvedl v omyl, nelze ještě vyvozovali jeho povinnost, aby žalobkyni vrátil služební plat, vyplacený mu za měsíc srpen 1931. Žalovaný měl ze smlouvy nárok na služební plat až do konce výpovědní lhůty, ať meškal na dovolené kdekoliv, takže tu nelze mluvili na straně žalující firmy o placení nedluhu podle § 1431 obč. zák., a z tvrzeného uvedení v omyl lstí by mohla podle § 874 obč. zák. býti vyvozována jen povinnost k zadostiučinění za škodlivé následky tím způsobené, jež by musely býti prokázány, nikoli však závazek k vrácení přijatého služebního platu.