Čís. 13520.

Knihovní řízení jest řízením nesporným, v němž platí zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., pokud jde o otázku, jež není upravena knihovním zákonem. Byl-li výkon povolené vnucené dražby omezen jen na část knihovního tělesa (která jest propuštěna ze záboru), nejde o závadu, k níž mohl rekursní soud přihlížeti z úřadu.
(Rozh. ze dne 11. května 1934, R I 385/34.)
Soud prvé stolice (krajský soud civilní v Praze) nařídil výkon exekuce vnucenou dražbou velkostatku G., povolené usnesením okresního soudu v Č. ze dne 20. srpna 1932. Rekursní soud k rekursu správce úpadkové podstaty dlužníků zamítl návrh vymáhajícího věřitele na výkon exekuce vnucenou dražbou velkostatku. Důvody: Z exekučního povolení, usnesení okresního soudu v Č. ze dne 20. srpna 1932 jakož i z exekučního, návrhu vymáhající strany jest vidno, že nenavrhuje dražbu všech nemovitostí patřících k velkostatku G. a zapsaných ve vlož. čís. 646 desk zemských, nýbrž že žádá o dražbu jen těch nemovitostí, které státním pozemkovým úřadem byly ze záboru propuštěny a které jsou v této vložce ještě zapsány. Z §§ 3, 10 a 13 knih. zák. však vychází na jevo, že knihovní těleso jest pokládati za celek a že lze nabýti věcných práv jen k celému knihovnímu tělesu, nebo k ideálnímu dílu všech nemovitostí tvořících knihovní těleso. Lze tudíž také žádati o vnucenou dražbu jen ohledně celého knihovního tělesa, nebo ohledně takového ideálního dílu, nikoli však ohledně některých nemovitostí, jež jsou součástí knihovního tělesa (Neumannův koment. k § 134 ex. ř.). Neměl proto prvý soud exekuční povolení odporující těmto předpisům knihovního zákona vykonati a zavedení dražebního řízení v zemských deskách poznamenati. Stěžovatel ovšem napadené usnesení z tohoto důvodu nenapadl, avšak přece bylo k této okolnosti přihlížeti z úřadu, ježto výkon exekuce povolený prvým soudem odporuje zásadním předpisům knihovního zákona a jest naprosto nepřípustným.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by nehledě k zamítavým důvodům napadeného usnesení o rekursu rozhodl.
Důvody:
Knihovní řízení jest řízením nesporným a platí proto i o něm zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. pokud jde o otázku, jež knihovním zákonem není upravena. Knihovní zákon neuvádí, kterých skutečností musí rekursní soud dbáti z úřadu (§ 126 kn. zák.), a jest proto použíti § 41 odstavec (4) zákona čís. 100/31 sb. z. a n., podle něhož jest z úřadu dbáti jen důvodů zmatečnosti, a praví v odstavci třetím, že zvláštní důvodu zmatečnosti pocházejí z porušení oněch ustanovení zákonů zvláštních, jež zachovat! jest přikázáno pod zmatečnosti. Knihovní zákon jako takovýto zvláštní zákon nemá vůbec ustanovení, jež by nařizovalo zachování určitých předpisů pod zmatečnosti. Není proto zmatečnosti, jak míní rekursní soud, že výkonem povolené exekuce jen na onu část knihovního tělesa, která jest propuštěna ze záboru, byly porušeny předpisy §§ 3, 10, 13 knih. zák., podle nichž se považuje knihovní těleso za celek. Bylo by tedy k této zásadě přihlížeti jen, kdyby činila výkon povolené exekuce nepřípustným z některého z důvodů, k nimž jest přihlížeti podle § 39 odstavec druhý ex. ř. z úřadu. Takového důvodu však v souzeném případě není, an Státní pozemkový úřad k vedení exekuce na částí knihovního tělesa propuštěné ze záboru svolil, oddělení těchto částí z deskového statku vl. 646 desek zemských jest podle zákona přípustno a jest proto na vymáhající věřitelce, by navrhla dražební podmínky, které by otázku tu jasně řešily, a jest pak věcí exekučního soudu, by o dražebních podmínkách podle §§ 162 a 163 ex. ř. jednal a o jich úpravě rozhodl. Nelze proto k této domnělé závadě přihlížeti v rekursním řízení z úřadu. Poněvadž rekursní soud, vycházeje z jiného právního názoru, nerozhodl o výtkách rekursu, bylo rozhodnuto, jak se stalo.

Citace:

Čís. 13520.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 544-546.