Čís. 13661.
Zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Není zmatečností, nebyl-li účastník slyšen před vydáním usneseni o vymožení povinnosti, pravoplatně mu uložené.
Jest ponecháno volnému uvážení soudu, zda před vydáním usnesení, sloužícího k vymožení povinnosti uložené pravoplatně účastníku, jest ho vyslechnouti, čili nic. Nejde o nezákonnost, neshledaly-li nižší soudy nutnost takovéhoto výslechu.
(Rozh. ze dne 21. června 1934, R I 255/34.)
Opatrovnický soud uložil matce dítěte pokutu 100 Kč, ježto nevyhověla příkazu soudu, by dítě v určitou dobu dala odvésti do bytu otcova. Rekursní soud nevyhověl rekursu matčinu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti pochybnosti o tom, že jde o vymožení povinnosti uložené stěžovatelce pravoplatným usnesením prvého soudu ze dne 17. září 1931, podle § 50 (6) zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n., který připouští sice použití donucovacích prostředků podle exekučního řádu, připouští však i použití jiných vhodných prostředků. O takový prostředek tu jde. Jde o dovolací rekurs proti souhlasným usnesením nižších soudů podle § 46 (2). Takovýto rekurs lze podati jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor Se spisy a zmatečnost. Stěžovatelka má za to, že usnesení nižších soudů jsou stižena zmatečností a nezákonností, však neprávem. Zmatečnost podle § 41 (2) g zák. čís. 100/31 sb. z. a n. spatřuje stěžovatelka v tom, že nebyla před vydáním usnesení prvého soudu vyslechnuta jako účastnice. Než stěžovatelka přehlíží, že nejde o rozhodnutí po rozumu tohoto zákonného ustanovení, nýbrž o vymožení takovéhoto rozhodnutí, takže ustanovení § 41 (2) g zák. čís. 100/31 sb. z. a n. nebylo porušeno. Není tu proto vytýkané zmatečností. Tím je však vyřízen zároveň uplatňovaný důvod nezákonnosti, kterou rovněž spatřuje stěžovatelka v tom, že nebyla vyslechnuta před vydáním usnesení prvého soudu. Nenařizuje-li zákon při postupu podle § 50 (6) uv. zák. výslovně takovýto výslech, bylo ponecháno volné úvaze nižších soudů, zda před vydáním usnesení sloužícího k vymožení povinnosti stěžovatele pravoplatně uložené je zapotřebí ji vyslechnouti čili nic. Neshledaly-li nižší soudy nutnost výslechu, jde jen o volné uvážení nižších soudů, nikoli však o nezákonnost.