Čís. 13396.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). Nepřípustným jest tajný zmocněnec společníků, nezapsaných v seznamu společníků, jenž by měl na venek táž práva a tytéž povinnosti, jako by byl společníkem.
(Rozh. ze dne 27. března 1934, R I 190/34.)
Rejstříkový soud nevzal na vědomí opověď společnosti s r. o., že společník Ervín H. nebyl společníkem společnosti, nýbrž jen tajným plnomocníkem pravých společnic Heleny H-ové a Lilli M-ové, jak prohlásil v předložené smlouvě ve formě notářského spisu ze dne 15. července 1929 a uložil jednateli společnosti, by v knize podílů podle § 26 zák. o společnostech s r. o. vedl Ervína H-a jako společníka se závodním podílem odpovídajícím kmenovému vkladu, jehož nabytí vykázáno smlouvami ve formě notářských spisů zřízenými (§ 76 cit. zák.), dokud nebude prokázáno, že Ervín H. svůj podíl v téže formě za podmínek § 5 smlouvy společenské postoupil jiné osobě. Důvody: Smlouva zřízená notářským spisem ze dne 15. července 1929, jež ostatně uzavřena jen s Helenou H-ovou, nikoli s Lilli M-ovou, není dostatečným dokladem o nabytí závodních podílů těchto dvou pravých společnic. Především není ani tvrzeno, ani prokázáno, jak tyto dvě, prý pravé společnice podílů nabyly. Ze spisů rekursnímu soudu svého času krajským soudem v M. zaslaných není nabytí patrno a nebylo by tedy prokázáno, ani kdyby rejstříkový soud považoval tvrzenou tajnou plnou moc za přípustnou, že byly ke zmocnění oprávněny, neboť by současně musela býti prokázáno právní jednání v zákonné formě uzavřené, jímž Helena H-ová a Lilly M-ová závodních podílů nabyly a od koho, a že tedy byly vůbec oprávněny tvrzenou plnou moc uděliti. Však soud rejstříkový jest toho názoru, že tajná plná moc podle § 1017 obč. zák., i kdyby oběma společnicemi k tomu oprávněnými byla dána, jest v tomto případě neplatná a bezúčinná jak proti společnosti, tak proti ostatním společníkům a i osobám třetím, a byla by platnou jen pro vnitřní poměr mezi zmocnitelem a zmocněným. Proti společnosti a ostatním společníkům jest bezúčinná již vzhledem k ustanovení § 5 smlouvy, který by zajisté neměl smyslu, kdyby bylo možno, by společníky byly osoby, o nichž ostatní společníci ani nevědí. Také kontrola a činnost soudu rejstříkového by mohla odpadnouti, kdyby bylo přípustné, by mu skutečný stav společníků znám nebyl, nehledě ani k tomu, že takto snadno by bylo lze obejíti zpoplatnění při převodech závodních podílů. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžejní zásadou firemního práva jest pravdivost firmy, která nesmí obsahovati nic nepravdivého ani po stránce osobní ani věcné, to plyne již z ustanovení § 5 (1) odst. zák. o společnostech s r. o. stran zákazu jmen jiných osob než společníků ve firmě společnosti s ručením omezeným zúčastněných, podstatnou součástkou osobní firmy jest jméno všech nebo aspoň jednoho společníka. Ku žádosti o zápis společnosti s r. o. jest připojiti seznam společníků, který musí obsahovati jméno, povolání a bydliště každého společníka a obnos kmenového vkladu jím převzatého a vplat, který na něj učinil (§ 4 čís. 4 a § 9, 2. odst. č. 2 zákona cit.), jest vésti knihu podílů, která musí obsahovati jména, zaměstnání a bydliště a kmenový vklad každého společníka, a ve které musí býti vyznačena každá změna u podílu nastalá (§ 26 zák.), zákon také upravuje právní poměr společníků (hlava II. § 64 a násl. zákona), způsob zapravení podílů a příplatků, přenesení podílů nebo části na jinou osobu jsou zvláště upraveny (§§ 67—74, 75, 76, 79). Z těchto ustanovení je zřejmo, že poměr společenský musí býti opravdový, společník musí býti skutečný, nikoliv pouhý figurant. Proto právem prvý soud nevzal na vědomí oznámení, že Ervín H. nebyl společníkem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurenti napadají souhlasná usnesení nižších soudů pro nezákonnost (§ 46 (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n.), leč neprávem. Podle prvního odstavce § 78 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák. o společnostech s ručením obmezeným platí v poměru ke společnosti za společníka jen ten, kdo je uveden jako takový v knize podílní. Již tento doslov zákona vylučuje jinaký právní poměr takového společníka, zejména snad jeho poměr jako zmocněnce společníka jiného, nezapsaného v knize podílní s tajnou plnou mocí. V souzeném případě byl rejstříkovému soudu po rozumu třetího odstavce § 26 téhož zákona předložen seznam společníků ze dne 10. října 1926, v němž mimo jiné ve shodě s notářskými osvědčeními v rejstříkových spisech založenými, je uveden Ervín H. se závodním podílem hotově splaceným 799 999,99 1/3 který také seznam tento podepsal. Že by tento seznam, pokud jde o Ervína H-a, nebyl pravdivý, rekurenti se ani neodvažují tvrditi, a proto jest z něho vycházeti, takže H. byl skutečným společníkem nejen proti společnosti, nýbrž i proti soudu a třetím osobám. Není dolíčeno, že převod podílu Ervína H-a na Helenu H-ovou a Lilly M-ovou se stal způsobem v § 76 téhož zákona předepsaným a nemohl v tom směru postačiti rejstříkovému soudu notářský spis ze dne 15. června 1929, poněvadž o převodu podílu nemluví a převod nepotvrzuje. Rekursní soud náležitě vyložil poukazem k různým ustanovením zákona čís. 58/1906 ř. z. nepřípustnost tajného zmocněnce společníků nezapsaných v seznamu společníků, který by na venek měl stejná práva a stejné povinnosti jakoby byl společníkem, a správnost jeho důvodů nebyla vyvrácena vývody dovolacího rekursu.

Citace:

č. 13396. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 379-381.