Čís. 13490.
O tom, zda obec v Čechách učinila opatření, by bylo zabráněno nebezpečí hrozícímu chodcům z přetrženého drátu elektrického vedení pro osvětlování obce, nelze rozhodovatí pořadem práva. Pokud nárok na náhradu škody jest odvozován z vadnosti elektrického vedení, jest o něm rozhodovati pořadem práva.
Třebaže síla drátu elektrického vedení neodpovídala předpisům o elektrických vedeních, neručí majitel elektrického vedení podle § 1319 obč. zák. za škodu přetržením drátu, byl-li drát přetržen následkem mimořádné nepohody, při níž se strhaly i dráty v předepsané síle.
Bylo povinností obce, by dala po nepohodě zavčas prohlédnouti elektrovodnou síť.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1934, Rv I 392/32.)
Žalobce domáhal se na žalované obci v Čechách náhrady za koně, jenž byl dne 17, dubna 1928 usmrcen na silnici elektrickým proudem z přetrženého drátu elektrického vedení pro osvětlování žalované obce. Oba nižší soudy žalobu zamítly,
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením, pokud byla žaloba založena na tom, že žalovaná obec zanedbala péči podle ustanovení § 28 čís. 2 a 3 obec. zřízení pro Čechy, a odmítl žalobu v tomto směru; II. jinak zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Dovolatel se domáhal na žalované obci náhrady za koně, který byl dne 17. dubna 1928 na silnici usmrcen elektrickým proudem z přetrženého drátu elektrického vedení pro osvětlování žalované obce. Povinnost žalované dovozuje jednak z vadnosti elektrického vedení, ježto bylo použito drátu slabšího, než jest předepsáno, a že dráty nebyly opatřeny řádnou isolací, jednak že obec nedala onoho dne elektrovodnou síť prohlédnouti a neučinila opatření, by bylo zabráněno nebezpečenství hrozícímu chodcům, jak bylo její povinností. Výtka, že obec neučinila opatření, by bylo zabráněno nebezpečí hrozícímu chodcům, jest zřejmě výtkou zanedbání péče o bezpečnost osoby a jmění a o bezpečné jezdění po silnicích, jak jest uložena obci podle ustanovení § 28 čís. 2 a 3 obecního zřízení pro Čechy, neboť žalobce též výslovně uvedl, že žalobu zakládá též na tom, že žalovaná obec zanedbala povinnosti jako strážkyně veřejné bezpečnosti, Rozhodovati však o povinnosti žalované k náhradě škody pro zanedbání péče o veřejnou bezpečnost soudu nenáleží, neboť rozhodování o tom jest §em 37 obecního zřízení přikázáno okresnímu úřadu. V tom směru jest pořad práva vyloučen. Odvolací soud sice toto právní stanovisko správně v důvodech rozsudku vyložil, nevyvodil však z toho důsledky pro rozsudkový výrok, potvrdiv rozsudek prvého soudu, jenž rozhodl i, pokud žaloba byla založena na onom zanedbání. K nepřípustnosti pořadu práva jest však přihlédnouti z úřadu v každém období sporu a bylo proto rozhodnouti, jak se stalo (§§ 240, 471 čís. 7, 477 čís. 6, 478 a 513 c. ř. s.).
Než nejvyššímu soudu bylo uvážiti o přípustnosti pořadu práva i pokud žalobní nárok jest dovozován z vadnosti vedení, ano žalovanou stranou jest obec a jde o vedení k osvětlování obce, rozuměj veřejnému. neboť i tu pro otázku přípustnosti pořadu práva jest se zřetelem na právní názor vyložený v rozhodnutí senátu pro řešení kompetenčních konfliktů ze dne 5. června 1931 č. j. 734/31 uveřejněném ve sbírce rozhodnutí nejvyššího soudu z roku 1931 na stránce 1596, na jehož odůvodnění se odkazuje, rozhodným, zdali žalobní nárok jest založen na zanedbání veřejnoprávních povinností obce, čili nic. I péče o osvětlení ulic spadá do působnosti obce podle § 28 čís. 2 a 3 obecního zřízení. Tu pak vzniká otázka, zdali vytýkaná vadnost vedení není též zanedbáním této péče. K této otázce však jest odpověděti záporně. K péči o osvětlení náleží, dbáti toho, by přivoděn byl konečný výsledek, potřebné osvětlení. K tomu jest nutně potřebí zařízení vyrábějícího světelný zdroj, jež však není přímo předmětem veřejnoprávní povinnosti obce, nýbrž prostředkem k jejímu splnění. V souzeném případě bylo prostředkem tím elektrické vedení. Obec ovšem jest povinna pečovati i o toto zařízení v mezích zákonných předpisů buď všeobecných nebo pro ten který způsob zařízení zvláštních, nikoli však podle předpisů o veřejnoprávních povinnostech obce. Ve příčině této péče o používané zařízení není rozdílu mezí obcí a jiným právním podmětem. Zanedbání této povinnosti lze posuzovati ve příčině nároku na náhradu škody jen podle předpisů práva občanského a nárok tkví jen v právu soukromém. Proto k rozhodování o nároku z uvedeného důvodu jsou soudy příslušné. V tom směru již odvolací soud správně rozpoznal, že podle skutkového základu sporu přichází v úvahu jednak zvláštní ustanovení § 1319 obč. zák o náhradě škody zřícením díla, jednak všeobecná ustanovení třicáté hlavy obecného občanského zákona. Žalobní nárok podle § 1319 obč. zák. není odůvodněn. K nároku tomu se vyhledává, že škoda nastala zřícením stavby nebo jiného díla nebo části jeho a že zřícení nastalo z vadné povahy díla břemeno dokázati tyto okolnosti stíhá žalobce. Odvolací soud právem usoudil, že se žalobci tento důkaz nezdařil. Nižší soudy sice zjistily, že síla drátu vedení při zjištěné vzdálenosti jeho sloupů neodpovídala předpisům o elektrických vedeních platných ať v době jeho zřízení, i v době nynější, avšak zjistily též, že drát byl přetržen následkem mimořádné nepohody, při níž se trhaly i dráty o předepsané síle 6 mm. Za tohoto stavu jest i s hlediska všeobecných předpisů třicáté hlavy obecného občanského zákona nerozhodným, že oprava prováděná na vedení v roce 1928 podle výpovědí svědků týkala se jen jeho sloupů, ale nikoli drátů, a že obec vedení řadu let neopravovala a že sloupy byly postaveny ve větší vzdálenosti a dráty vedení byly slabší, než jak jest předepsáno, poněvadž, byl-li drát přetržen následkem mimořádné nepohody, není příčinné souvislosti mezi nezachováním předpisů o vzdálenosti sloupů a o síle drátu, i když by v něm bylo shledávati zavinění žalované strany, a nastalou škodou.
Podle zjištění nižších soudů došlo však k nehodě dne 17. dubna 1928 asi v 9 hodin dopoledne po mimořádné nepohodě, která před tím panovala, t. j. po vichřici spojené s deštěm a sněžením. Vzhledem k těmto mimořádným okolnostem přicházela by ovšem odpovědnost obce za škodu podle všeobecných předpisů XXX. hlavy obecného občanského zákona, jak to též dovolatel v žalobě i dovolání uvádí, potud, že neučinila opatření, aby elektrovodná síť byla po vichřici prohlédnuta. Odpovědnost za škodu by tu ovšem žalovanou obec stíhala tehdy, kdyby jako vlastnice vedení nedala je prohlédnouti včas, t. j. ještě před nastalou frekvencí na veřejné cestě, ač k této opatrnosti ji právě zmíněné mimořádné povětrnostní poměry musily nabádati. Prvý soud sice v tomto směru došel k závěru, že žalovaná obec vlastnicí vedení je; poněvadž však žalobu zamítl, nemohla žalovaná v odvolání tento právní závěr soudu napadnouti, činíc tak teprve v dovolacím sdělení. Poněvadž nejvyšší soud sám pro nedostatek zjištění o tom nemohl bezpečně ve věci samé ihned rozhodnouti, rozhodl jak ve výroku ad II. je uvedeno.