Čís. 13496.
Přípustnost pořadu práva pro nárok pojištěnce proti Okresní nemocenské pojišťovně na náhradu škody, ježto se zdravotní stav pojištěncův zhoršil tím, že nebyl uznán nemocným.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1934, R II 189/34.)
Žalobce domáhal se na žalované okresní nemocenské pojišťovně v P. náhrady škody, ježto prý mu odepřela uznati ho za nemocného, pročež musel nadále setrvati v práci, čímž prý se jeho zdravotní stav zhoršil. Soud prvé stolice odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, přihlížeje k domnělé nepřípustnosti pořadu práva, o žalobě dále jednal a rozhodl. Důvody: První soud vychází z nesprávného předpokladu, že žalobce uplatňuje nároky, o nichž jest rozhodovati v pojišťovacím soudnictví. Žalobce nedomáhá se ani pojistné dávky ani náhrady za její odepření, ani nebrojí proti výměru, jímž mu byl nárok na dávky zcela nebo z části zamítnut, nesprávně dávka vyměřena nebo odňata, v kterýchž případech pořad práva by nebyl přípustný. Žalobce požaduje náhradu škody podle § 1325 obč. zák. za své utrpení v nemoci, za trvalé následky svého onemocnění, hotové výlohy spojené s nemocí a ušlý výdělek, kteráž škoda byla mu způsobena tím, že mu bylo odepřeno uznání za nemocného a že proto musil déle setrvat! v práci, ač byl skutečně nemocen, takže se jeho zdravotní stav zhoršil, když hned v prosinci 1926 nebyl uznán nemocným a tak jeho léčení zanedbáno. Uplatňuje tedy žalobce nároky ryze soukromoprávní, které nelze uplatňovat! v pojišťovacím soudnictví. Žalobní nárok na náhradu z porušení zdraví zaviněného žalovanou není nárokem na dávky nemocenského pojištění podle zákona čís. 221/1934 pokud se týče 184/1928. Zákon o nemoc, pojištění nemá ustanovení o soudní příslušnosti v případech, kde pojištěnec uplatňuje takové nároky soukromoprávní, jak shora uvedeno, platí tedy i pro žalovanou pojišťovnu všeobecný předpis § 1 j. n. o příslušnosti řádných soudů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně vystihl, že se žalobce nedomáhá poskytnutí pojistných dávek podle zákona o sociálním pojištění, nýbrž náhrady škody podle § 1325 obč. zák. Vždyť žalobce nedomáhá se nároků, které by mu příslušely podle zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 6. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. a jen v takovém případě byla by příslušnost řádných soudů vyloučena podle § 196 cit. zákona. Podle § 41 j. n. děje se zkoumání příslušnosti soudů na základě údajů žalobcových a ty neposkytují nikterak podkladu pro domněnku vyslovenou rekurentkou, že žalobcem uplatněný nárok je jen zakrytým nárokem na vyplacení nemocenských dávek. Jinak je rozhodnutí rekursního soudu ve shodě s judikaturou nejvyššího soudu, zejména s rozhodnutím čís. 12254 sb. n. s., na jehož odůvodnění se rekurentka odkazuje. Rozhodnutí čís. 6535 sb. n. s. v dovolacím rekursu citované týká se jiné věci.