Čís. 13403.Poplatek při prodeji věcí movitých, byla-li o tomto právním jednání zřízena právní listina, by tvořila důkaz proti zciziteli (čl. 1 A 2 pol. tar. 65/95 A 1), jest jen poplatkem listinným, nikoliv poplatkem z převodu majetku a neplatí o něm ustanovení § 72 popl. zák.(Rozh. ze dne 28. března 1934, R I 172/34.)Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice eráru v přednostním pořadí poplatek z prodeje živého a mrtvého inventáře. Rekursní soud poplatek přikázal. Důvody: Soud prvé stolice nepřikázal přihlášenou pohledávku berního úřadu z převodu živého a mrtvého inventáře v ceně 640.804 Kč ze smlouvy, která byla uzavřena dne 27. července 1931 mezi dlužníky a manžely S-ovými, vyměřený na 9.390 Kč proto, že bylo nesporně zjištěno, že svršky, které byly prodány ve veřejné dražbě, nejsou příslušenstvím nemovitosti. Z toho odůvodnění vyplývá, že soud prvé stolice vychází z názoru, že převodní poplatek jen tehdy požívá výsadního pořadí, týká-li se nemovitostí, ale že nepožívá této výsady, jde-li o převod věcí movitých, jak tomu bylo v souzeném případě. S názorem tímto soud rekursní nesouhlasí, neboť jest v rozporu s ustanovením § 72 cís. pat. ze dne 9. února 1850 čís. 50 ř. zák., podle něhož poplatky z majetkového převodu váznou na věci, která jest předmětem převodu, a přicházejí přede všemi pohledávkami z titulů práva soukromého. Nečiní se rozdíl, zda jde o převod věci movité, či věci nemovité. Podle ustanovení § 268 ex. ř. přísluší i při rozvrhu výtěžku z dražby věcí movitých přednost pohledávkám, které požívají zákonného práva zástavního, mezi tyto pohledávky náležejí poplatky z převodu movitostí (§ 72 poplatkového zákona ze dne 9. února 1850 čís. 50 ř. zák. a min. nař. ze dne 3. května 1850 čís. 181 ř. zák.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Berní úřad domáhá se přikázání přihlášené pohledávky v pořadí výsadním z důvodu, že prý jde o poplatek z převodu majetku, jenž podle § 72 cís. pat. čís. 50/1850 ř. zák. vázne na věci, jež jest předmětem převodu. Jak patrno z platebního rozkazu ze dne 28. července 1932, byl poplatek, o který jde, vyměřen z písemné dohody ze dne 24. července 1931 sjednané mezí dlužníky a manžely S-ovými pokud měla za předmět kup inventáře, nyní v dražbě prodaného. Šlo tedy o kup věcí movitých, jenž nepodléhá, jak tomu je podle čl. 1 A popl. zák. při prodeji věci movité, již sám o sobě poplatku, nýbrž podle § 1 A 3 popl. zák. jen tehdy, byla-li o tomto právním jednání zřízena právní listina, by tvořila důkaz proti zřizovateli. Poukazuje-li již tato různost předpokladů zřejmě k tomu, že ani právní povaha jednak poplatku, jemuž je podroben úplatný převod nemovitostí, jednak poplatku, o němž se zmiňuje § 1 A 3 popl. zák. ve příčině prodeje movitých věcí, není totožná, jde to zcela jasně na jevo z příslušných položek tarifu poplatkového zákona. Jest tu především poukázati k položce 106/57, jež pod heslem převody majetku upravuje jen poplatek za převod práva vlastnického k nemovitým věcem úplatným právním jednáním (bod A 2), kdežto v příčině úplatného převodu práva vlastnického k věcem movitým se odkazuje na jiná hesla. Zejména však jest poukázati k položce 65/95, jež pod heslem kupní smlouvy přesně rozlišuje mezi smluvní listinou a právním jednání samým, v prvém směru pak zpoplatňuje jak kupní smlouvy týkající se věci movité tak i smlouvy týkající se věci nemovité, v druhém směru však jen kupní smlouvy o věcech nemovitých. Z toho patrno, že předmětem poplatku, jde-li o kup věci movité, je jen zřízení právní listiny, nikoliv jednání samo, jímž se vlastnictví převádí, takže poplatek uvedený v čl. 1 A 2 pol. tar. 65/95 A 1 je jen poplatkem listinným, postihujícím zájem stran na zřízení listiny, aby byla důkazem o uzavřeném právním jednání, nikoliv poplatkem z převodu majetku. Proto neplatí o něm ani ustanovení § 72 popl. zák. a prvý soud tudíž nepochybil, uznav uplatňovaný nárok berního úřadu na přikázání přihlášené pohledávky v pořadí výsadním za neoprávněný.