Čís. 13649.
Ustanovení čl. 235 obch. zák. nevztahuje se k doručení, které se nemusí státi k vlastním rukám adresáta.
Náhradní doručení v obchodní místnosti akciové společnosti.
(Rozh. ze dne 15. června 1934, R I 548/34.)
Žalobu akciové společnosti procesní soud prvé stolice zamítl rozsudkem pro zmeškání žalobkyně. Odvolací soud zamítl odvolání uplatňující jen zmatečnost. Důvody: Odvolatel uvádí jako odvolací důvod zmatečnost, aniž uvádí dotyčný bod § 477 c. ř. s. a spatřuje zmatečnost v tom, že obsílka k roku nebyla žalobkyni řádně doručena, nýbrž jen úředníku žalobkyněč-ovi, který není oprávněn přijímati poštu a zejména ne soudní obsílky, ježto není ani prokuristou žalující společnosti ani neobdržel k tomu plnou moc a že proto nebyla žalobkyně řádně obeslána. Podle názoru odvolacího soudu mohlo by tu jíti jen o zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., jejíž podmínky tu však nejsou. Nešlo o doručení žaloby žalovanému, nýbrž o doručení obsílky žalobci, a tudíž podle § 103 prvý odstavec c. ř. s. mohlo se státi doručení (na bílý lístek) dorostlé osobě sloužící v obchodě nebo živnosti. To se stalo k rukoum úředníka žalující společnosti, jak tato sama tvrdí. Nerozhoduje, zda měla plnou moc. Žalobkyně ani netvrdí, že úředník tento neodevzdal obsílku zákonnému zástupci firmy, takže by mu bylo znemožněno, by se její zástupce k roku dostavil.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Rekurs jest sice přípustný (rozhodnutí čís. 7671 sb. n. s.), ale není důvodný. Článek 235 obch. zák. zachovaný v platnosti čl. IV. čís. 2 úvoz. zák. k c. ř. s., upravuje jen způsob doručení, které se má státi přímo akciové společnosti, to jest k vlastním jejím rukám (§ 106 c. ř. s.), a zjednodušuje jen toto doručování tím, že nemusí býti zásilka doručena všem členům představenstva, i když jde o souborné znamenání společnosti všemi členy představenstva (čl. 229 obch. zák.), nýbrž, že stačí doručení i jen jednomu z nich neb úředníku společnosti k zastupování před soudem oprávněnému. Nevztahuje se tedy toto ustanovení k doručení, které se nemusí státi k vlastním rukám adresáta. O ně v souzeném případě jde, ana nebyla doručována žaloba (§ 106 c. ř. s.), nýbrž ustanovení o roku k jednání o žalobě rekurentky a bylo proto náhradní doručení podle § 105 c. ř. s. přípustné. Náhradní doručení se děje podle tohoto ustanovení (srv. § 7 sdělení čís. 84 věstníku min. spravedl. z roku 1928 str. 184), nezastihne-li se adresát, jeho zmocněnci ustanovenému plnou mocí ku přijímání soudních vyřízení (poštovní plná moc — § 6 odstavec 5 sdělení), a, není-li ho nebo nezastihne-li se v obchodní místnosti, může se doručiti některé tam přítomné dorostlé osobě, o níž doručovatel ví, že jest zaměstnána v jeho obchodě. Rekurentka ani v odvolání netvrdila, že adresát (to jest některý ze členů představenstva aneb úředník k zastupování před soudem oprávněný) nebo zmocněnec ku přijímání soudních vyřízení byl v době doručení v obchodní místnosti společnosti přítomen, a nevyvrátila tudíž, že byly tu předpoklady, za kterých lze náhradní doručení provésti k rukám kterékoliv přítomné tam osoby zaměstnané v obchodě adresátově.