Čís. 13474.
V prohlášení manžela, jímž projevuje souhlas s tím, aby jeho manželce byla až do rozvodu manželství vyplácena část jeho pense, nelze spatřovati postup (cesi).
Zpravení o postupu pohledávky, jež by vylučovalo oprávnění postoupeného dlužníka platiti postupujícímu věřiteli, musí býti jasné a spolehlivé. Nemůže-li dlužník z oznámení bezpečně seznali, zda jde o postup, či jen o zmocnění k vybrání anebo o poukaz ve smyslu § 1400 obč. zák., nenastává účinek § 1396 obč. zák.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1934, Rv I 35/33.)
Žalobkyně domáhala se na československém státu, by bylo zjištěno, že žalovaný stát jest povinen poukazovati žalobkyni z pensijních požitků jejího manžela Jana B-a měsíčně 600 Kč až do doby, kdy bude manželství žalobkyně s Janem B-em rozloučeno, a by žalovaný stát byl uznán povinným zaplatiti žalobkyni zadržené částky od 1. listopadu 1928 do vydání rozsudku. Žalobní nárok opírala žalobkyně o dohodu se svým manželem, zaměstnancem státních drah, že až do provedení rozvodu manželství bude z pensijních požitků manželových na výživu žalobkyně á jejího dítěte likvidaturou srážena a jí přímo vyplácena částka 600 Kč měsíčně. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Základem tvrzeného práva žalobkyně jest její podání na ředitelství státních drah ze dne 19. prosince 1927 doložené prohlášením jejího manžela, kterým projevuje souhlas s tím, aby jeho manželce, žalobkyni, od 1. října 1927 až do rozvodu vypláceno bylo 600 Kč měsíčně z jeho pense. Jest souhlasí ti s názorem prvého soudu, že toto prohlášení není postoupením pohledávky po rozumu §§ 1392 a 1395 obč. zák., ježto nelze je pokládati za více než za souhlas s tím, aby jeho manželce, žalobkyni, od i. října 1927 až do rozvodu vypláceno bylo 600 Kč měsíčně z jeho pense. Jest souhlasiti s názorem prvého soudu, že toto prohlášení není postoupením pohledávky po rozumu §§ 1392 a 1395 obč. zák., ježto nelze je pokládati za více než za souhlas, aby po určitou dobu byla část pense Jana B-a vyplácena na místo něho žalobkyni. V tomto souhlase nelze však shledati postup, t. j. přenesení pohledávky Jana B-a na pensi, na žalobkyni tak, aby na místo věřitele Jana B-a vstoupila jako věřitelka žalobkyně, a netřeba se zabývati ani tím, zda tu jsou náležitosti nař. ze dne 24. října 1897 čís. 251 ř. zák. Na tom nemění nic, že žalovaná strana část pense žalobkyni vyplácela a že v připíše ze dne 19. března 1930 nazývala prohlášení Jana B-a »dobrovolnou cesí«, ježto k tomu výslovně dokládá, že jde o jednostranný, kdykoliv odvolatelný akt, čímž svůj názor o »dobrovolné cesi« uvádí na pravou míru. Když tudíž žalovaná strana po odvolání souhlasu Jana B-a odepřela další výplatu části jeho pensijních požitků žalobkyni, neporušila tím nijak své povinnosti jako dlužnice proti novému věřiteli, nýbrž po odvolání souhlasu Jana B-a k další výplatě právem další výplatu části jeho pense žalobkyni odepřela. Než, i kdyby šlo skutečně o postup, nebylo ňa straně žalované, by sama řešila otázku platnosti odvolání pokud se týče neuznávání postupu a otázku objemu svého závazku, nýbrž bylo na žalobkyni, by rozřešila sporem s Janem B-em spornou otázku platnosti postupu a objemu postoupených nároků. Jinak jest podotknouti, že žalobní žádání je neurčité, ježto se v odstavci prvním neuvádí, od které doby má býti zjištěna povinnost k placení 600 Kč měsíčně, a v odstavci druhém žádání se neuvádí ani výše zadržených částek, a slíbené doplnění žalobního žádání se při ústním jednání nestalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka uplatňuje jen dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s., vytýkajíc právní mylnost názoru odvolacího soudu, že prohlášení Jana B-a, manžela žalobkyně, ze dne 17. prosince 1927, jímž projevil souhlas, aby ředitelství státních drah vyplácelo žalobkyni od 1. října 1927 až do rozvodu Částku 600 Kč měsíčně z jeho pense, nelze považovati za postoupení pohledávky ve smyslu §§ 1392 a 1395 obč. zák. Dovolací soud však schvaluje tento názor odvolacího soudu a odkazuje dovolatelku po této stránce na správné důvody napadeného rozsudku, jež nebyly jejími vývody vyvráceny a k nimž se dodává toto: Zpravení o postupu pohledávky, jež by vylučovalo' oprávnění postoupeného dlužníka platiti postupujícímu věřiteli, musí býti jasné a spolehlivé. Nemůže-li dlužník z oznámení bezpečně seznati, zda jde o postup (cesi), či jen o zmocnění k vybrání neb o poukaz ve smyslu § 1400 obč. zák., nenastává účinek § 1396 obč. zák. V souzeném případě bylo podle zjištěni nižších soudů ředitelství státních drah oznámeno jen, že Jan B. vyslovil souhlas s tím, aby ředitelství vyplácelo žalobkyni z jeho pensijních požitků částku 600 Kč měsíčně v případě jeho odchodu ze společné domácnosti až do rozvodu. Tímto projevem souhlasu k dočasné výplatě pensijních požitků žalobkyni nepřestal Jan B. býti věřitelem žalovaného státu v příčině svých nároků na vyplácení pense, aniž se žalobkyně stala novou věřitelkou na jeho místě, jak předpokládá § 1392 obč. zák. Spíše lze v něm spatřovali pouhé odvolatelné zmocnění žalobkyně, by si část pense Jana B-a jeho jménem vybírala, Byl-li později Janem B-em odvolán jeho souhlas k další výplatě části jeho pensijních požitků žalobkyni, pozbylo tím platnosti její zmocnění, by si vybírala peníze jeho jménem. Že pro rozhodnutí sporu nemá významu, pojmenovalo-li ředitelství státních drah ve svém dopise ze dne 19. března 1930 prohlášení Jana B-a »dobrovolnou cesí«, vyložil správně již odvolací soud.