Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13419.


Byla-li za vyrovnacího řízení o jmění dlužníka povolena exekuce, jest dlužník oprávněn k rekursu aniž záleží na tom, že povolující a zároveň knihovní soud neměl vědomost o zahájeném vyrovnacím řízení, ana se nestala poznámka zahájeného vyrovnacího řízení. Předpis § 14 odst (2) vyr. ř. není oprávnění dlužníka k rekursu na závadu.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1934, R I 254/34.)
Usnesením ze dne 6. června 1933 povolil soud prvé stolice exekuci k vydobytí peněžitě pohledávky proti dlužníku, o jehož jmění bylo dne 31. května 1933 zahájeno vyrovnací řízení. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužníka a zamítl exekuční návrh. Důvody: Usnesením ze dne 31. května 1933 bylo na návrh povinného zahájeno o jeho jmění vyrovnací řízení, které bylo pravoplatně ukončeno 10. října 1933 a povinný se zavázal platiti 45% na pohledávky věřitelů. Návrh vymáhajícího věřitele byl podán dne 1. června 1933, tedy v době, kdy podle § 12 vyr. ř. na dlužníkových věcech nebo právech pro pohledávky, které nemají přednostního práva, nelze nabýti soudcovského práva zástavního nebo uspokojovacího. Že by šlo o pohledávku, mající přednostní právo, vymáhající věřitel ani netvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stačí poukázati k odůvodnění rekursního soudu, jež odpovídá skutkovému stavu věci a zákonu, a k vývodům dovolacího rekursu jest dodati, že nezáleží na tom, že povolující a zároveň knihovní soud neměl vědomost o zahájeném vyrovnávacím řízení následkem nevyznačení poznámky zahájeného vyrovnávacího řízení, ano k zahájení vyrovnávacího řízení jest přihlížeti z úřadu. A poukazuje-li dovolací rekurent k § 14 odstavec (2) vyr. ř., podle něhož řízení zahájené ke zpeněžení věcí, které byly zabaveny v posledních šedesáti dnech, před zahájením vyrovnávacího řízení, má exekuční soud z moci úřední zrušiti, přehlíží, že ustanovení to na souzený případ nedopadá, ana exekuce byla povolena již za vyrovnávacího řízení, tudíž podle stavu, který tu již v době povolení exekuce byl, kdežto § 14, odstavec (2) vyr. ř. předpokládá, že stav v době povolené exekuce byl pozdějším vyhlášením vyrovnacího řízení změněn. Nelze proto z ustanovení toho usuzovati, že povolení exekuce za vyrovnávacího řízení nelze opravným prostředkem napadati.
Citace:
č. 13419. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 413-413.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).