Čís. 13553.

Nelze povolili exekuci na právo povinného, aby mu poštovní spořitelnou byly vydány peníze, které dojdou na jeho šekový účet.
(Rozh. ze dne 18. května 1934, R I 477/34.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením práva příslušejícího straně povinné jako majitelce šekového účtu čís. 36930 proti poddlužníku poštovní spořitelně v Praze na vydání peněz došlých na konto čís. 36930. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: V exekučním návrhu uvádí vymáhající strana, že vedla už několikráte exekuci na pohledávku, která příslušela povinné straně, proti poštovní spořitelně v den doručení exekučního povolení, ale že strana povinná měla možnost částky na kontě došlé každodenně vybrati, a proto, že chce novou exekucí zabavením práva strany povinné jako majitelky šekového účtu zameziti, by povinná strana nevybrala peníze, které dojdou na konto. Vymáhající straně tedy jde vlastně o exekuci na peněžité pohledávky budoucí, to však není mimo případy pohledávek na služném a jiných opětujících se důchodech v § 299 ex. ř. jmenované přípustné, poněvadž pohledávka strany povinné, jejíhož zabavení chce strana vymáhající dosíci, musí tu býti v okamžiku exekuce (viz Neumannův komentář k exek. řádu k § 294);
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Vymáhající věřitel v dovolacím rekursu vykládá, že jest mu dobře známo, že zabavení pohledávky může dosíci jen, když pohledávka v okamžiku exekuce již existuje, ale že nezamýšlel nabýti zástavního práva na budoucí vklady povinné strany, nýbrž, že chtěl zabavili její právo, záležející v tom, že jako majitelka šekového účtu může žádali, by jí poštovní spořitelna úplatně, zaslala tiskopisy, zejména šekové blankety, že má nárok, aby byla vyrozuměna o dojití peněz, že může vyplniti šeky a že jest oprávněna žádali, by poštovní spořitelna z peněz na jejím šekovém účtě došlých poukázala částky podle jejího přání buď jí samé neb osobě od ní označené. Avšak tento stěžovatelův výklad nemá opory v doslovu exekučního návrhu, v němž o právech naznačených teprve v dovolacím rekursu není ani zmínky. Pro posouzení, o jaký způsob exekuce tu jde, jest rozhodný doslov návrhu na povolení exekuce. Vymáhající věřitel v návrhu ze dne 9. ledna 1934 navrhl jen, by mu byla povolena exekuce zabavením práva příslušejícího povinné straně jako majitelce šekového účtu čís. 36930 proti poštovní spořitelně v Praze na vydání peněz, došlých na kontě 36930. Předmětem navrženého zabavení bylo tedy jen právo povinné strany, aby jí byly poštovní spořitelnou vydány peníze, které na její šekový účet dojdou. Právo na vydání těchto peněz není však v podstatě ničím jiným, než peněžitou pohledávkou podle §§ 294 a násl. ex. ř. Rekursní soud správně vyložil, že podle doslovu exekučního návrhu jde tu o exekuci na budoucí peněžitou pohledávku a že navržená exekuce není v tomto případě přípustná, ježto pohledávka, jejíž zabavení se navrhuje, nenáleží k pohledávkám uvedeným v § 290 ex. ř. a musila by tu tedy býti již v okamžiku exekuce.

Citace:

Čís. 13553.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 596-597.