Čís. 13182.

Vymáhající věřitel a věřitel, přistoupivší k dražebnímu řízení, má nárok na hotové zaplacení vymáhané pohledávky bez rozdílu, zda před dražbou učinil prohlášení ve příčině hotového zaplacení čili nic.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1934, R I 1299/33.)
Spořitelně v L. byla usnesením ze dne 17. června 1931 k vydobytí peněžitých pohledávek, zajištěných knihovně na nemovitosti vl. čís. 29, povolena Vnucená dražba této nemovitosti přístupem k dražebnímú řízení, zahájenému již ve prospěch firmy B, Rozvrhuje nejvyšší podání za vydraženou nemovitost uvedl prvý soud v rozvrhovém usnesení, že jistiny pohledávek spořitelny v L. přejímá vydražitel započtením na nejvyšší podání za současného zproštění dosavadního dlužníka a uvedl v tomto směru v důvodech: Spořitelna v L. neprohlásila ve lhůtě osmi dnů před dražebním rokem, že žádá hotové zaplacení svých pohledávek, pročež soud musil míti za to, že jest s převzetím dluhů vydražitelem srozuměna. K pozdější žádosti o hotové zaplacení při rozvrhovém roku nelze proto hleděti, poněvadž vydražitel nesouhlasí. Rekursní soud přikázal spořitelně v L. jistiny k hotovému zaplacení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Spořitelně v L. byla k vydobyti jejich pohledávek zajištěných knihovně na nemovitosti vl. č. 29, povolena vnucená dražba této nemovitosti přístupem k dražebnímu řízeni u téhož soudu ve prospěch firmy B. již zahájenému. Spořitelna je tedy vymáhající stranou. Vymáhajících věřitelů netýká se výzva podle § 171, druhý odstavec, ex. ř., jelikož v návrhu na vnucenou dražbu k vydobyti vykonatelné pohledávky jest i žádost o hotové zaplaceni, a proto má vymáhající věřitel nárok na hotové zaplacení vymáhané pohledávky bez rozdílu, zda před dražbou učinil prohlášeni ve příčině hotového zaplacení čili nic (sr. také Neumann-Lichtblau, Komentář k exekučnímu řádu 1928, str. 599, 602). Jelikož spořitelna v L. již s tohoto hlediska právem se mohla domáhati hotového zaplacení svých pohledávek, pokud se týče jejich zbytků i s příslušenstvím, není dovolací rekurs opodstatněn, a nebylo třeba se ještě zabývali dalšími vývody rekurentovými.

Citace:

č. 13182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 64-65.