Čís. 13345.

Nepříčí se dobrým mravům (§ 879 obč. zák.), přijal-li správce konkursní podstaty jistotu pro své nároky na odměnu a náhradu hotových výloh, učiniv na tom závislým svůj souhlas se zrušením konkursu.
(Rozh. ze dne 3. března 1934, Rv I 1139/32.)
Žalobce zaslal žalovanému notáři prostřednictvím Vincence B-a vkladní knížku jako jistotu k zajištění nároků žalovaného jako správce konkursní podstaty Vincence B-a. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném původně vrácení vkladní knížky, kteroužto žalobní prosbu změnil napotom na vyplacení 5000 Kč. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nižší soudy zjistily, že vkladní knížka, patřící dovolateli, byla jím prostřednictvím Vincence B-a zaslána žalovanému jako kauce k zajištění nároků správce konkursní podstaty na odměnu a na náhradu hotových výloh. Mínění dovolatelovo, že tu jde o právní jednání neplatné a bezůčinné je mylné. Podle § 3 konk. ř. z roku 1914, jehož v souzeném případě jest použiti, jsou právní jednání úpadce, která se týkají konkursní podstaty, bezúčinná proti konkursním věřitelům. Tu však vůbec nešlo o právní jednání úpadce, neboť vkladní knížka byla předána žalovanému žalobcem, nikoliv úpadcem. Odvolací soud správně vyložil, že se právní jednání netýkalo konkursní podstaty, ježto knížka byla nesporně vlastnictvím dovolatelovým. Konečně jest dodati, že uvedená právní jednání nejsou absolutně neplatná, nýbrž jen bezúčinná proti konkursním věřitelům. Úpadce nepozbývá prohlášením úpadku způsobilost k právním jednáním vůbec, nýbrž jen oprávnění disponovati konkursní podstatou (viz rozhodnutí čís. 7662 sb. n. s.). že správce konkursní podstaty přijal jistotu pro své nároky na odměnu a náhradu hotových výloh, nepříčí se dobrým mravům (§ 879 obč. zák.) Jako správce konkursní podstaty měl nárok podle § 82 stár. konk. řádu na náhradu hotových vydání a na odměnu proti konkursní podstatě (§ 46 čís. 1 konk. ř.). Konkursní podstatu tvoří veškeré jmění úpadcovo podrobené exekuci (§ 1 konk. ř.). Z toho je patrno, že nároky správce podstaty se hradí ze jmění úpadcova. Není-li v podstatě dostatečné hotovosti k uhražení nároků správcových, musí si úpadce, jenž se domáhal zrušení konkursu podle § 167 konk. ř., opatřiti prostředky k uhražení nebo zajištění těchto nároků, neboť zrušení konkursu podle § 167 konk. ř. předpokládalo souhlas i věřitelů podstaty, k nimž náleží i správce podstaty. Není proto v rozporu s dobrými mravy, učinil-li žalovaný správce podstaty souhlas se zrušením konkursu závislým na zajištění svých nároků. Bylo-li však zjištěno, že vkladní knížka byla dána dovolatelem jako jistota, byl žalovaný podle § 1369 obč. zák. povinen knížku tu, resp. její realisační výtěžek dovolateli vydati jen v případě, byla-li jeho pohledávka, pro niž zástava byla dána, plně uspokojena. Bylo tedy povinností dovolatelovou, by tvrdil a prokázal, že žalovaný byl uspokojen; o to se však vůbec nepokusil.

Citace:

č. 13345. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 301-302.