Čís. 13548.

Dodával-li mlynář (nájemce pekárny) podle dohody pekaři (podnájemci pekárny) mouku na vypečení, při čemž se každý den zjišťovalo, kolik z této mouky pekař vypekl, a pekař pak za toto množství odváděl mlynáři peníze podle bursovní ceny, nejde před vypečením o prodej mouky, nýbrž z množství mouky dodané pekaři je vždy pekaři prodáno jen ono množství, jež spotřeboval k pečení a jež podle bursovní ceny zaplatil, a mlynář nepozbyl vlastnictví k mouce dodané pekaři, dokud nebyla zpečena.
(Rozh. ze dne 17. května 1934, Rv I 774/34.) V exekuci proti manželům P-ovým zabavil žalovaný 50' pytlů mouky. Žalobce byl nájemcem pekárny, v níž dlužník Albín P. jako podnájemce provozoval pekařskou živnost. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce vyloučení mouky z exekuce, vzhledem k ujednání s dlužníkem Albínem P-em, podle něhož mu dodával mouku jen na vypečení, při čemž se každý den zjišťovalo, kolik dlužník z této mouky vypekl, začež pak dlužník za toto množství odváděl žalobci peníze podle bursovní ceny. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatel v tom, že první soudce jednou uvádí, »že nejde o prodej mouky žalobcem svědkovi Albínu P-ovi« a po druhé, že »přechod vlastnictví k mouce před vypečením mouky nenastal«. V tom však není odporu. První soudce správně uvedl, že dohoda záležela v tom, že mouka byla dodávána, ale súčtována a zaplacena teprve po zpečení, tak že se o pravidelný prodej nejednalo, a ježto zabavená mouka dosud zpečena nebyla, nebyla ještě súčtována a vůbec prodána a nemůže jíti o nabytí vlastnictví exekutem. Jest sice pravda, že první soud neuvádí, o jakou smlouvu šlo, když ne o kupní, ale z vývodu rozsudku jest za to míti, že šlo o smlouvu sui generis, kde podle dohody mouka teprve zpečením stala se vlastnictvím exekuta, před tím však zůstala ve vlastnictví žalobcově.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
§ 414 obč. zák. ustanovuje, že kdo cizí věci zpracuje, nenabývá ještě tím nárok na cizí vlastnictví. Ustanovení to nevadí správnosti názoru odvolacího soudu, že se mouka podle dohody teprve zpečením stala vlastnictvím exekuta a že před tím zůstala ve vlastnictví žalobcově, neboť nestala se vlastnictvím povinného již tím, že ji zpekl, nýbrž na základě výslovné dohody. Nižší soudy zjistily, že podle dohody mezi žalobcem a povinným dodává žalobce povinnému mouku na vypečení, že se při tom každý den zjišťuje, kolik z této mouky povinný vypekl a že pak povinný za toto množství odvádí žalobci peníze podle ceny bursovní. Z toho správně usoudily nižší soudy, že nešlo o prodej mouky před vypečením, nýbrž že z množství mouky dodané do živnosti, kterou povinný provozoval jako podnájemník v pekárně najaté žalobcem, bylo vždy prodáno povinnému jen ono množství, jež spotřeboval k pečení a jež podle bursovní ceny zaplatil. Podle toho nebyla všechna mouka, třebaže byla dodána do živnosti povinného, tomuto prodána a nepozbyl tedy žalobce před jejím zpečením vlastnictví k ní. Poněvadž byla zabavena mouka nezpečená, právem nižší soudy i v příčině ní žalobě; vyhověly, třebaže nešlo o smlouvu sui generis, nýbrž o smlouvu trhovou, avšak jen ve příčině mouky, kterou povinný ze zásoby v jeho živnosti uložené každého dne zpracoval.

Citace:

Čís. 13548.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 587-588.