Čís. 13444.
V otázce náhrady škody podle § 394 ex. ř. jest dovolací rekurs přípustný.
Zahájil-li navrhovatel, jemuž bylo povoleno prozatímní opatření, příslušné sporné řízení, nevedlo-li však toto řízení k rozhodnutí o jsoucnosti nároku (při zpětvzetí žaloby, odmítnutí pro nepříslušnost, odmítnutí pro spor již zahájený), jest míti za to, že se žádost ohrožené strany ukázala jinak neodůvodněnou (§ 394 ex. ř.).

(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, R II 137/34.)
Žalobkyně žalovala R-a o zaplacení 82697 Kč s přísl. a za sporu si vymohla prozatímní opatření usnesením ze dne 30. října 1930, v němž k zajištění zažalovaného nároku bylo zapovězeno žalovanému nakládali s pohledávkou 56000 Kč příslušející mu proti firmě A, Žalovaná strana podala proti tomuto zatímnímu opatření stížnost a odpor, jimž nebylo vyhověno. Ve věci samé rozsudkem první stolice bylo žádosti žalobní vyhověno, vrchní soud usnesením ze dne 12. října 1931 rozsudek první stolice zrušil a žalobu odmítl, kteréžto usnesení vrchního soudu nejvyšší soud potvrdil. Návrhu žalovaného, by bylo žalobkyni uloženo dáti mu náhradu podle § 394 ex. ř., soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 394 ex. ř. má strana, k jejímuž návrhu bylo povoleno prozatímní opatření, dáti odpůrci náhradu za všechny majetkové újmy, které mu zatímním opatřením byly způsobeny. Z tohoto ustanovení důsledně plyne, že se musí nahraditi i útraty vzniklé řízením o povolení zatímního opatření, neboť i tyto útraty jsou majetkovou újmou (stejně sb. n. s. čís. 10956). Tím jest zároveň řešena další otázka stížností nadhozená, zda žalovaný byl povinen účtovati tento nárok v útratách sporu a zda nejde tu o věc rozsouzenou, ano o útratách sporu bylo již pravoplatně rozhodnuto. Neboť, přiznává-li se útratám řízení o zatímním opatření povaha majetkové újmy po rozumu § 394 ex. ř., jest žalovaný oprávněn domáhati se náhrady této újmy mimo rámec procesních útrat, a nemá rozhodnutí o útratách sporu na tento jeho nárok vlivu. Jest však souhlasiti se stížností, že tu není dalšího předpokladu § 394 ex. ř., by návrhu žalovaného bylo vyhověno. Odpůrce strany ohrožené má nárok na náhradu majetkové újmy podle § 394 ex. ř. jen, když buď 1. nárok ohroženou stranou tvrzený, pro který bylo zatímní opatření povoleno, se pravoplatně odepře, nebo 2. se ukáže, že žádost jest jinak neodůvodněna, nebo 3. promešká-li strana lhůtu k podání žaloby nebo k vedení exekuce. Případ 3. uvedený nemohl nastati, ježto zatímní opatření bylo povoleno za sporu. Případ 1. také nenastal, ježto o uplatňovaném nároku nebylo věcně rozhodnuto, neboť žaloba byla odmítnuta vzhledem na zahájení sporu o témže nároku. Může se tedy jednati jen o případ 2. Tu pak nelze říci, že se ukázalo, že žádost o povolení zatímního opatření byla jinak neodůvodněna. Zatímní opatření bylo povoleno, k odporu proti zatímnímu opatření bylo uznáno za přípustné a přiměřené a také stížnosti do tohoto usnesení nebylo vyhověno. Došlo sice ke zrušení zatímního opatření, avšak nikoliv z důvodů věcných, že se totiž ukázalo neodůvodněným, nýbrž z důvodů formálních, že totiž ukončením sporu uplynula lhůta, na kterou bylo zatímní opatření povoleno. Zatímní opatření bylo tedy odůvodněno (stejně Neumann k § 394 str. 1142 vydání 1909 až 1910).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest především přisvědčiti do volacímu stěžovateli, že dovolací rekurs jest přípustný, poněvadž nejde o rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce útrat podle § 528 prvý odstavec c. ř. s., nýbrž o náhradu škody podle § 394 ex. ř. Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění, neboť rekursní soud neposoudil věc po právní stránce správně. Lze ovšem přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že podle § 394 ex. ř. jest nahraditi odpůrci útraty, jež mu vzešly prozatímním opatřením (srov. rozhodnutí sb. n. s. čís. 10956) a že nejde o věc rozsouzenou, když bylo o útratách sporu již pravoplatně rozhodnuto. Nelze však přisvědčiti rekursnímu soudu, pokud se domnívá, že tu není dalších předpokladů § 394 ex. ř., by návrhu žalovaného bylo vyhověno. Prozatímní opatření se ovšem povoluje, je-li mimo ohrožení osvědčen i nárok (§ 389 ex. ř.), avšak to jen za předpokladu, že nárok bude soudním rozhodnutím najisto postaven (§ 391 ex. ř.). Zahájil-li navrhovatel sice příslušné sporné řízení za tímto účelem, nevedlo-li však toto řízení k rozhodnutí o jsoucnosti nároku (zpětvzetí žaloby, odmítnutí pro nepříslušnost, odmítnutí pro spor již zahájený), jest míti za to, že se žádost ohrožené strany ukázala jinak neodůvodněnou. Tomuto důsledku mohla žalobkyně v tomto případě zabrániti jen tím, že by byla po odmítnutí žaloby bez zbytečného průtahu pokračovala ve sporu již zahájeném (Ck II 145/28), což však ani netvrdila. Jsou tu tudíž veškeré předpoklady § 394 ex. ř. pro přisouzení náhrady za majetkové újmy, které byly způsobeny žalovanému prozatímním opatřením.
Citace:
č. 13444. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 442-443.