Čís. 13440.
Byly-li u krajského soudu podány dvě žaloby, z nichž žádná se nedomáhala zaplaceni více než 20000 Kč, součet žalobních žádání však tento peníz převyšoval, a usnesl-li se samosoudce na jich spojeni k společnému projednávání, žalobce pak při prvém roku k ústnímu jednání a ještě před přednesem žalobní odpovědi uvedl, že jde o saldo z poměru kontokorentního, a navrhl, aby věc byla postoupena senátu, bylo tomuto návrhu vyhověti.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, R I 368/34.) Žalobce podal u krajského soudu dvě žaloby, na 8300 Kč a na 12400 Kč. Samosoudce se usnesl, že spojuje obě žaloby ke společnému projednávání. Žalobce pří prvém roku k ústnímu jednání ještě před přednesem žalobní odpovědi uvedl, že jde o saldo z poměru kontokorentního, a navrhl, aby věc byla postoupena senátu. Soud prvé stolice tomuto návrhu vyhověl. Důvody: Obě žaloby byly správně podány u zdejšího krajského soudu. § 7 a) j. n. netýká se věcné příslušnosti, nýbrž obsazení soudu. Jelikož žalující strana před začátkem prvního ústního jednání tvrdila, že žalobní nároky pocházejí z kontokorentního poměru stran a uznané saldo převyšuje 20000 Kč, bylo jejímu návrjiu na postoupení těchto žalob senátu vyhověti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věci samosoudci, by o nich dále jednal a rozhodl. Důvody: Jde o dvě právní rozepře zahájené u krajského soudu týmiž osobami. Předmětem každé z těchto rozepří jest pohledávka žalující strany na penězích nepřesahující 20000 Kč. Ku projednání a rozhodnutí každé z těchto rozepří povolán jest tudíž člen krajského soudu jako samosoudce (§ 7 a) j. n.). Usnesl-li se samosoudce při ústním jednání, že spojuje obě rozepře k společnému jednání (§ 187 prvý odstavec c. ř. s.), zůstává i nadále příslušným ke společnému jednání a k rozhodnutí o obou věcech. Rovněž nemá významu pro příslušnost samosoudce okolnost po zahájení ústního jednání stranou žalující tvrzená, že žalobní nároky vznikly z kontokorentního poměru stran a že uznané saldo činí více než 20000 Kč.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ve směru formálním je předeslati, že napadeným usnesením bylo sice usnesení prvního soudu slovně »zrušeno«, že však ve skutečnosti bylo změněno a že první soud podle rozhodnutí rekursního soudu nemá již znova rozhodovati o otázce obsazení soudu, nýbrž má jednati dále ve věci samé. Nepřichází tedy v úvahu předpis § 527 druhý odstavec c. ř. s. a je dovolací rekurs přípustný. Nelze přisvědčiti názoru rekursního soudu, že okolnost, tvrzená žalující stranou po zahájení ústního jednání, že žalobní nároky vznikly z kontokorentního poměru stran a že uznané saldo činí více než 20000 Kč, je bez významu. Podle § 226, druhý odstavec c. ř. s. je povinností žalobce, by již v žalobním spise učinil potřebná udání o hodnotě sporného předmětu. Zákon sice praví, že se tak má státi jen, nesměřuje-li žaloba k určité sumě peněz a závisí-li příslušnost na hodnotě sporného předmětu, ale vzhledem k předpisům §§ 41 až 43 j. n. a předpisu § 60 odstavec prvý a třetí j. n. nelze o tom pochybovat, že má žaloba obsahovati táké potřebné údaje, podle kterých by bylo lze posouditi, zda a kterého ze tří případů uvedených v § 55 j. n. jest použiti a zda věc patří před samosoudce, či před senát (srov. rozh. čís. 6044 sb. n. s.). Žalobkyně uvedla sice v žalobách, že zažalované částky jsou kupními cenami z jednotlivých účtů, avšak, když žalovaný namítal v žalobní odpovědi, že byl mezi nimi poměr kontokorentní, uvedla při roku, že žalobní nároky pocházejí z kontokorentního poměru a že uznané saldo převyšuje 20000 Kč. Tyto skutečnosti rozhodné pro řádné obsazení soudu, měla žalobkyně uvésti již v žalobách. Žaloba je podle § 226 c. ř. s. spisem, který je určen k připravě ústního jednání (§ 78 cřs.), a mohou tedy skutečnosti, které v něm měly sice býti uvedeny, avšak nebyly, býti předneseny při ústním jednání. Právem proto první soud k tomuto přednesu žalující strany přihlížel a, poněvadž z něho vyplývalo, že věc podle §§ 7 a) a 55 j. n. nepatří před samosoudce, nýbrž před senát, vyhověl návrhu žalující strany na postoupení věci senátu. Při tom bylo vedlejší, že šlo o spojení dvou sporů, poněvadž částka v každém z nich vymáhaná byla částí pohledávky převyšující 20000 Kč. Poněvadž žalovaný ani při ústním jednání, při němž první soud učinil toto usnesení, žalobní odpověď ještě nepřednesl, nebylo tu dosud oboustranného jednání, takže řízení před prvním soudem nebylo zmatečné a nebylo příčiny je jako takové zrušovati (srovnej rozhodnutí čís. 6044 sb. n. s.). Tím je také vyvrácen názor žalovaného V rekursu do usnesení prvního soudu, že postoupení senátu je procesuálně neúčelným. Neboť procesní úkony provedené před samosoudcem zůstávají v platnosti a budou podkladem pro další řízení před senátem. Názor žalovaného, že zažalovány jsou pohledávky z určitých účtů, padl tím, že žalobkyně ústním přednesem doplnila údaje žalob podle pravdy a dokonce i podle tvrzení žalovaného samého.