Čís. 13484.
Nebyla-li žaloba o zmatečnost vznesena u pracovního soudu, který v původním sporu rozhodl o věci v prvé stolici, nýbrž u soudu odvolacího, jest opravný prostředek podati u pracovního soudu jako soudu prvé stolice. Odvolací soud měl opravný prostředek, byl-li podán u něho jako u soudu vyšší stolice, odstoupili soudu prvé stolice.
Jde o zmatečnost podle § 477 čís. 2 c. ř. s., rozhodoval-li samosoudce o žalobě pro zmatečnost, podané u odvolacího soudu ve věcech pracovních.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1934, R I 439/34.)
Žalobce podal »odvolání« z rozsudku krajského soudu civilního v Praze, který jednal a rozhodl o jeho žalobě pro zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s. — jak rozsudku pracovního soudu v Praze ze dne 18. dubna 1932, tak i rozsudku krajského soudu jako soudu odvolacího ze dne 22. července 1932. Krajský soud civilní odmítl odvolání jako nepřípustné, ježto napadený jeho rozsudek mohl podle prvého odstavce § 532 c. ř. s. a § 535 c. ř. s. býti napaden jen dovoláním.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení. a zároveň zrušil z úřadu i rozsudek krajského soudu civilního v Praze ze dne 31. května 1933 a řízení mu předcházející, počínajíc ústním jednáním ze dne 30. ledna 1933, pro zmatečnost a vrátil věc krajskému soudu, by o ní podle zákona dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Žaloba, o niž jde, nebyla vznesena u soudu, který v původním sporu v první stolici o věci rozhodl, nýbrž u soudu vyššího (t. j. odvolacího soudu) a proto jest tu použiti ustanovení § 535 c. ř. s., ježto zákon čís. 131/1931 sb. z. a n. nemá v tom směru zvláštní odchylné ustanovení (§ 19 cit. zák.) a odporovatelnost rozsudku jest v této věci posuzovati podle ustanovení platících pro krajský soud jako soud odvolací (§ 535 poslední věta c. ř. s.). Z toho však plyne, že opravný prostředek neměl býti podán přímo u krajského soudu civilního jako soudu vyšší stolice, nýbrž u pracovního soudu v Praze jako soudu prvé stolice (§ 29, pokud se týče § 34 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n.) a krajský soud, byl-li u něho podán jako u soudu vyšší stolice, měl jej i se spisy odstoupiti soudu prvé stolice, pracovnímu soudu, by tento soud mohl učiniti o něm další jemu příslušející opatření. Neučinil-li tak krajský soud, nýbrž odmítl napadeným usnesením žalobcovo odvolání jako nepřípustné, nezbylo, než usnesení jeho zrušiti. Jak již bylo dolíčeno, byl pro žalobu, vytýkající zmatečnost, příslušným podle § 532 prvý odstavec c. ř. s. soud odvolací, ježto žalobou tou bylo odporováno i jeho vlastnímu rozhodnutí, i rozhodnutí soudu prvé stolice. Soud odvolací může podle ustanovení pro řízení před ním platných učiniti věc zralou k rozhodnutí a proto platí podle § 535 c. ř. s. pro ústní jednání, provedení důkazů a oznámení rozsudku k žalobě vydaného ustanovení, která platí pro tento soud jako stolici opravnou, t. j. v tomto případě pro soud odvolací. Podle § 32 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. rozhoduje ve sporech pracovních o hodnotu vyšší než 300 Kč odvolací soud v senátě složeném ze tří soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a dvou přísedících. Konal-li tedy v tom.to případě ústní jednání a vydal-li rozsudek samosoudce místo takto složeného senátu, nebyl rozhodující soud řádně obsazen (§ 477 čís. 2 c. ř. s.) a k tomuto zmatku bylo hleděti nejvyšším soudem, jemuž žalobcův rekurs byl předložen, z moci úřední, třebas tato vada nebyla vytýkána nižádnou stranou (§§ 494, 513 c. ř. s. a § 35 zák. čís. 131/1931). Bylo proto rozsudek krajského soudu civilního v Praze a jemu předcházející řízení, počínajíc ústním jednáním ze dne 30. ledna 1933, zrušiti jako zmatečné a krajskému soudu uložiti, by podle zákona postupoval, jak ve výroku vysloveno.