Čís. 13529.

Bylo-li zástavní právo, jež jest v knihách sice dosud zapsáno, ale dluh jím zajištěný zanikl placením nebo spojením (konsolidací), převedeno po povolení vnucené správy, avšak před příklepem v dražbě, jest k němu při rozdělení nejvyššího podání za vydraženou nemovitost přihlížeti.
(Rozh. ze dne 11. května 1934, R II 201/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost přikázal soud prvé stolice Josefu P-ovi v knihovním pořadí přihlášenou pohledávku přes odpor Dr. L-a a uvedl v tomto směru v důvodech: Proti přikázání pohledávky podal vymáhající věřitel Dr. L. odpor z toho důvodu, že, jde o pohledávku, která byla vložena v pořadí vymazané pohledávky Občanské záložny 10000 Kč v době, kdy co do nemovitosti v dražbě prodané byla v běhu vnucená správa. Odporem se dovolává odporovatel § 470 obč. zák. Než odporovatel jest na omylu. Takovýto převod při vnucené správě již zavedené jest bezúčinný jen při rozvrhu výtěžku vnucené správy, sám o sobě však trvá převod dále, nemůže jen požadovati uspokojení z rozdělovači podstaty získané vnucenou správou. Okolnost, že byla v době převodu pohledávky zavedena vnucená správa, jest v tomto případě bez významu, neboť, předmětem tohoto rozvrhu jest nejvyšší podání při reální dražbě. Při reální dražbě takový převod jest neplatný v případě, že se převod stal po příklepu. V této exekuční věcí se stal příklep dne 2. prosince 1932 a převod pohledávky nastal již dne 17. listopadu 1932, takže i tu jest pohledávka po právu. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se k odporu vymáhajícího věřitele Dr., L-a při rozvrhu nejvyššího podání k po- hledávce Josefa P-a nepřihlíží a že se důsledkem toho soudu prvé stolice ukládá, by tuto uvolněnou částku rozvrhl na zástavní věřitele vyšlé na prázdno. Důvody: Názor soudu prvé stolice, že vnucená správa by vadila jen tomu, by bylo přihlíženo k zástavnímu právu Josefa P-a při rozvrhu výtěžku vnucené správy, že však nevadí tomu, by k němu přihlíženo nebylo při rozvrhu nejvyššího podání docíleného vnucenou dražbou hypotekárního statku, jest v rozporu se zákonem, který v § 470 obč. zák. takovéhoto rozdílu nečiní, nýbrž zcela jasně praví, že k takovému zástavnímu právu nesmí býti při rozvrhu výtěžku přihlíženo, když dříve, než bylo z knih vymazáno původní zástavní právo nebo než bylo převedeno zástavní právo, byl hypotekární statek prodán vnucenou dražbou nebo byla-li povolena jeho vnucená správa.
Nejvyšší soud obnovil usneseni prvého soudu.
Důvody:
Ustanovení § 470 obč. zák. praví, že se nepřihlíží při rozvrhu výtěžku k zástavnímu právu, jež jest v knihách sice dosud zapsáno, ale dluh jím zajištěný zanikl placením nebo spojením (konsolidací), nebyly-li až do příklepu nebo až do povolení vnucené správy nemovitosti neb zástavní právo na jiného převedeny. Uvádí tedy dva předpoklady, za nichž nelze přihlížeti k takovémuto zástavnímu právu, aniž by výslovně pravil, zda prvý předpoklad platí jen při rozdělení výtěžku z vnucené dražby a druhý předpoklad jen při rozdělení výtěžku z vnucené správy, či zda každý z předpokladů platí samostatně i při rozdělení výtěžku z vnucené dražby. Nedůsledný jest závěr rekursního soudu, odvozuje-li z toho, že druhý předpoklad platí i při rozdělení výtěžků ze vnucené dražby, poněvadž prý zákon nerozlišuje. Neboť z ustanovení toho plyne, že. zahájení dražebního řízení nemá vůbec vliv na právo vlastníka nakládati s nemovitostí, nýbrž teprve příklep, tedy změna vlastnictví toto jeho právo ničí, a tím méně může zavedení pouhé vnucené správy, kde nejde o změnu vlastnictví, toto vlastníkovo právo ničiti. Z toho následuje důsledný závěr, že převodu takového zástavního práva po povolení vnucené správy nepřekáží zahájení vnucené správy. Převod jest účinný, pokud jest disposicí s kmenovým majetkem, a jest k němu proto přihlížeti při rozdělení nejvyššího podání, stal-li se před příklepem zavazené nemovitosti. Jen na výtěžku z vnucené správy nesmí býti nový nabyvatel účasten, an po povolení vnucené správy není oprávněn nakládati s výtěžky z vnucené správy a proto jen při rozdělení těchto výtěžků nesmí k takovému zástavnímu právu býti přihlíženo. Poněvadž Josef P. nabyl zástavního práva 17. listopadu 1932, tedy po povolení vnucené správy, ze dne 17. srpna 1932, avšak před příklepem, jenž se stal 2. prosince 1932, jest k zástavnímu právu při rozdělení nejvyššího podání za vydražené nemovitosti přihlížeti.

Citace:

Čís. 13529.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 563-564.