Čís. 13669.
Dodatel strojů, jenž si k nim vyhradil vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, ale připustil, by byly spojeny s nemovitostí kupitele, nezajistiv se knihovní poznámkou podle § 297 a) obč. zák., nenabyl tím, že za exekuce vedené na základě rozsudku pro zmeškání, který si vydobyl proti kupiteli důsledkem výhrady vlastnictví, stroje z kupitelovy nemovitosti odvezl, práva, nepřipouštějícího podle § 37 ex. ř. vedení imobilární exekuce na stroje kupitelovým věřitelem, která dospěla v době odvezení strojů již tak daleko, že stroje byly již jako příslušenství nemovitosti sepsány a odhadnuty a jako takové uvedeny v usnesení exekučního soudu o dražební vyhlášce podle § 170 ex. ř.
l[Rozh. ze dne 22; června 1934, Rv I 696/33.)
V dražebním řízení na nemovitost (továrnu), vedeném žalovanou bankou proti firmě L., byly stroje, jež žalobce prodal firmě L. s výhradou vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, dne 16. května 1931 sepsány a odhadnuty jako příslušenství nemovitosti dané do dražby a jako takové uvedeny v usnesení exekučního soudu ze dne 23. října 1931, obsahujícím dražební vyhlášku podle § 170 ex. ř. Stroje byly postaveny v továrně firmy L. a asi 1% roku bylo jich užíváno k výrobě. Na jaře roku 1932 na základě rozsudku, jejž si vymohla proti firmě L., dala žalobkyně stroje z továrny odvésti. Žalobu o nepřípustnost exekuce procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Především jde o to, zda se stroje staly příslušenstvím továrny. Ve sporu nebylo tvrzeno, že byla poznamenána výhrada vlastnického práva žalobkyně podle § 297 a) obč. zák. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že stroje byly určeny k trvalému používání v továrně, že tam byly namontovány a používáno jich k výrobě v úmyslu, aby byly podrženy pro tovární účele. Na určení strojů k trvalému používání neměnilo nic, že žalující firma předpokládala, že stroje budou zaplaceny, nýbrž mohlo to vésti v budoucnu jen ke zrušení příslušenství vrácením strojů. Až do zájemného popsání a do odhadu strojů se nic nezměnilo na vlastnosti strojů jako příslušenství. Okolnost, že stroje teprve napotom, na jaře 1932, byly žalobkyní odstraněny, nemohla nic změniti na přípustnosti exekuce na tyto stroje. Podle § 140, třetí odstavec ex. ř. jest při odhadu nemovitosti popsati a odhadnouti pro vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele i příslušenství, které jest na ní (sr. Glaser—Unger n. ř. 4207). Z toho plyne, že věci, jež byly při odhadu popsány jako příslušenství a v té době byly příslušenstvím v právním smyslu, jsou i nadále zavazeny pohledávkou vymáhajícího věřitele a jest je pojati do dražby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V souzeném případě jde o stroje, o nichž žalovaná tvrdí, že byly a jsou dosud příslušenstvím nemovitosti, jsoucí ve dražbě, takže žalobkyni již nepřísluší vlastnické právo ke strojům, třebas si je vyhradila až do úplného zaplacení strojů. Především jest zdůrazniti, že ustanovením § 297 a) obč. zák. nebylo nic změněno na všeobecných předpokladech příslušenství (§§ 294, 297 obč. zák.) najmě na předpokladu trvalého spojení vedlejší věci s hlavní věcí v tom smyslu, že vedlejší věc jest určena k trvalému užívání. Předpisem § 297 a) obč. zák. jest jen zjednáno jasno o tom, že stroje, třebas by u nich dopadaly předpoklady příslušenství, nelze považovati za příslušenství, je-li výhrada vlastnictví poznamenána v pozemkové knize. Třebaže tedy není tu poznámky podle § 297 a) obě. zák., musí soud zkoumati, zda stroje byly a jsou příslušenstvím továrny. Okolnosti, rozhodné pro posouzení této otázky, nebyly všechny nesporné. Nesporným bylo jen, že stroje byly od roku 1930 v továrně. Nenapadeno jest zjištění prvého soudu, že strojů bylo firmou L. asi 1 roku používáno k výrobě a že měly sloužiti k trvalému provozu výroby. Žalobkyně odpírá strojům vlastnost příslušenství jednak proto, že nebyly s tovární nemovitostí tak pevně spojeny, že nemohly býti odstraněny, jednak proto, že si vyhradila ke strojům vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny, jejíž větší část nebyla dosud zaplacena, takže stroje jsou dosud jejím vlastnictvím. V onom směru jest uvésti, že k tomu, aby se věc stala příslušenstvím, stačí, že byla určena k trvalému používání hlavní věci a že k ní byla: uvedena v takový místní vztah, jejž tento účel vyžaduje. Na větším nebo menším stupni fysické stability tohoto spojení nezáleží. Žalobkyně přehlíží dále význam výhrady vlastnictví vzhledem k tomu, co bylo uvedeno o § 297 a) obč. zák. Byly-li stroje uvedeny ve stálé spojení s továrnou a byly-li určeny k trvalému používání pro tovární účely, nelze napadati jejich vlastnost jako příslušenství poukazem k tornu, že jsou ještě vlastnictvím žalobkyně, ana žalobkyně opomenula dáti si výhradu vlastnictví poznamenati v pozemkové knize. Staly-li se stroje, a to již vnesením, příslušenstvím nemovitosti, vztahuje se zástavní právo žalované z kauční listiny ze dne 28. listopadu 1928, vtělené dne 11. prosince 1928, i na tyto stroje. Na vlastnictví strojů jako příslušenství nebylo nic změněno do zájemného popsání a odhadu příslušenství, stroje byly příslušenstvím továrny i v době zahájení dražebního řízení, odhadu i v době podání vybavovací žaloby, o niž tu jde. Žalobkyně nemůže pro sebe nic vyvozovati z toho, že později byly stroje z továrny odstraněny, ať již z kteréhokoliv důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Nižší soudy nepochybily po stránce právního posouzení, uznavše stroje, jichž vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá, za příslušenství továrního podniku podle § 294 a 297 a) obč. zák. a poukazuje se dovolatel na správné jejich důvody. Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutích čís. 11200, 12106 sb. n. s., na jichž důvody se dovolatelka poukazuje, že, byly-li stroje s nemovitostí spojeny za okolností, z nichž jinak podle zákona plyne vlastnost příslušenství, zejména, jsou-li určeny k trvalému používání k hospodářským účelům nemovitostí, nemůže vlastnost příslušenství býti popřena poukazem k tomu, že stroje jsou vlastnictvím někoho jiného, jenž si nedal své právo poznamenati ve veřejné knize. Žalobkyně připouští, že jako dodavatelka strojů této opatrnosti nepoužila. Zbývá proto řešiti otázku, zda stroje přestaly býti příslušenstvím nemovitosti, když byly žalobkyní za exekuce zavedené na základě rozsudku pro zmeškání ve sporu Ck III 5/32, který si vymohla proti firmě L., z továrny této firmy odvezeny. I kdyby dotyčným rozsudkem, jak žalobkyně tvrdí, bylo zjištěno její vlastnictví k strojům, o něž jde, nenabyla by tím práva, jež by vylučovalo podle § 37 ex. ř. vedení exekuce na tyto stroje žalovanou. Mezi stranami jest nesporno, že žalobkyně odvezla stroje z továrny v dubnu a květnu 1932. Ze spisů E, IV 4030/30 okresního soudu v Ch. vysvítá, že stroje, o něž jde, byly za exekučního řízení, ke kterému žalovaná jako vymáhající věřitelka dne 30. prosince 1930 přistoupila (E IV 4553/30), dne 16. května 1931 jako příslušenství nemovitosti do dražby dané sepsány a odhadnuty a jako takové uvedeny v usnesení exekučního soudu ze dne 23. října 1931, obsahujícím dražební vyhlášku podle § 170 ex. ř. Tím nabyla žalovaná jako vymáhající věřitelka podle § 140 třetí odstavec ex. ř. nárok na uspokojení své vykonatelné pohledávky i z příslušenství v exekučním řízení popsaného a odhadnutého a nemohla býti o tento nárok připravena dodatečným odstraněním věcí jako příslušenství nemovitostí zapsaných a odhadnutých, i když k němu došlo na základě rozsudku, který si žalobkyně vymohla proti dlužníku důsledkem výhrady vlastnictví, neboť tímto rozsudkem byla řešena otázka vlastnictví s právní účinností jen mezi stranami dotyčného sporu, kdežto právo, jež žalované v době vydání rozsudku ve sporu Ck III 5/32 k těmto věcem již příslušelo, tímto rozsudkem vůbec dotčeno nebylo.