Čís. 13681.
Delší rekursní lhůta podle § 83 ex. ř. platí jen, jde-li v rekursu o důvody a otázky, jež plynou z povahy věci a ze specielních předpisů §§79 až 82 ex. ř.
(Rozh. ze dne 27. června 1934, R I 747/34.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě cizozemského exekučního titulu. Rekursní soud odmítl rekurs dlužníka jako opožděný. Důvody: Napadené usnesení bylo povinné straně doručeno dne 14. února 1934, stížnost byla podána dne 28. února 1934, tudíž 14. dne po doručení. Jde o řešení otázky, zda činila lhůta k rekursu proti povolení exekuce ve smyslu § 83 ex. ř. čtrnáct dní, či podle § 65 ex. ř. osm dní. Jak již nejvyšší soud rozhodl v exekuční věci týchž stran ze dne 21. října 1933 č. j. R I 931/33-1 čís. sb. 12939 platí předpis posledního odstavce § 83 ex. ř. (čtrnáctidenní rekursní lhůta a přípustnost mimořádné dovolací stížnosti) jen pro případ, že jde při vyřízení rekursu o otázky a zájmy speciální, jež plynou z povahy věd a ze speciálních předpisů §§ 79 až 82 ex. ř., tudíž pokud jest stížnost podána z důvodů, které souvisejí s otázkou vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu. Pokud však stížnost není podána z těchto důvodů, nýbrž z důvodů nesouvisejících s otázkou vykonatelnosti exekučních titulů a z takových důvodů, týkajících se otázek povahy obecné, které se mohou vyskytnouti při každé jiné exekuci na základě tuzemského exekučního titulu, neplatí výjimečný předpis § 83 ex. ř. V souzeném případě nepodala povinná strana stížnost z důvodů souvisejících s otázkou vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu. Uplatňovala především, že není přesně určen předmět žádaného plnění, že rakousko-uherské zlaté koruny neexistují, pročež prý navržený exekuční způsob jest pochybený, ježto měla býti vedena exekuce podle § 346 ex. ř., dále že vymáhající strana neosvědčila způsobem uvedeným v § 9 ex. ř. přechod vymáhané pohledávky z firmy A. na tuzemskou representaci této pojišťovny a konečně nedovolenost a nemožnost plnění plynoucí z devisových předpisů vydaných v Československé republice. Jest tudíž vidno, že stěžovatel nenapadal povolení exekuce z důvodů uvedených v §§ 80 a 81 ex. ř., nýbrž z důvodů, které se mohou vyskytnouti při každé| jiné exekuci na základě tuzemského exekučního titulu, ježto s otázkou vykonatelnosti cizozemského rozsudku vůbec nesouvisejí. Plynula tudíž stězovateli jen osmidenní rekursní lhůta ve smyslu § 65 ex. ř., a byl rekurs podaný teprve čtrnáctý den po doručení opožděný.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by nepřihlížeje k zamítavým důvodům uvedeným v napadeném usnesení o rekursu dále jednal.
Důvody:
V zásadě jest sice souhlasili s rekursním soudem, že to, co bylo uvedeno o přípustnosti mimořádného do volacího rekursu v rozh. čís. 12939 sb. n. s., k němuž rekursní soud poukázal, platí obdobně a důsledně i o delší rekursní lhůtě § 83 ex. ř., že by totiž tuto delší rekursní lhůtu bylo lze uznati jen v tom případě, pokud v rekursu jde o důvody a otázky, jež plynou z povahy věci a ze specielních předpisů obsažených v § 79 až 82 ex. ř. Než v souzeném případě opíral rekurent tvrzenou nepřípustnost exekuce i o předpis § 81 ex. ř. Jest proto uznati, že byl rekurs, a to také v ostatním obsahu, podán včas a bude teprve při věcném vyřízení rekursu uvažovali o tom, je-li rekurs opodstatněn, pokud se opírá též o zmíněné již místo zákona.